Zpanikařené impérium se snaží učinit Rusku „nabídku, kterou nemůže odmítnout“

USA si již uvědomují, že válka NATO s Ruskem pravděpodobně skončí nepříznivě, a proto testují nabídku na odchod. Proč by však Moskva měla brát nepřímé návrhy vážně, zejména v předvečer svého nového vojenského nástupu a v době, kdy je v podstatně lepších pozicích?

Autor: Pepe Escobar, 30. 01. 2023

Ti, kdo stojí za trůnem, nejsou nikdy tak nebezpeční, jako ti, co stojí zády ke zdi.

Moc USA se rychle vytrácí:

• Vojensky, prostřednictvím postupného ponížení NATO na Ukrajině;
• finančně, spíše dříve než později, většina zemí globálního Jihu nebude chtít mít nic společného s měnou zkrachovalého darebáckého obra;
• politicky, globální většina podniká rozhodné kroky, aby přestala poslouchat násilnickou, zdiskreditovanou, de facto menšinu.

A tak nyní ti, kdo stojí za trůnem, spřádají plány, jak se alespoň pokusit zastavit již přicházející katastrofu na vojenské frontě.

Jak potvrdil vysoce postavený zdroj z amerického establishmentu, ministru zahraničí USA Antony Blinkenovi byla předána nová směrnice o NATO proti Rusku na Ukrajině. Blinken není z hlediska skutečné moci ničím jiným než poslíčkem straussovských neokonů a neoliberálů, kteří ve skutečnosti řídí zahraniční politiku USA.

Ministr zahraničí dostal pokyn, aby novou směrnici – jakýsi vzkaz Kremlu – předal prostřednictvím mainstreamových tištěných médií, což okamžitě zveřejnil deník Washington Post.

V elitním rozdělení práce amerických mainstreamových médií má New York Times velmi blízko k ministerstvu zahraničí a Washington Post k CIA. V tomto případě však byla směrnice příliš důležitá a bylo třeba, aby ji zprostředkovaly noviny v hlavním městě impéria. Byla zveřejněna jako Op-Ed (za paywallem – v placené části).

Novinkou je, že poprvé od zahájení ruské speciální vojenské operace na Ukrajině v únoru 2022 Američané skutečně navrhují variaci na klasickou „nabídku, kterou nelze odmítnout„, včetně některých ústupků, které mohou uspokojit ruské bezpečnostní imperativy.

Zásadní je, že americká nabídka zcela obchází Kyjev, čímž opět potvrzuje, že se jedná o válku proti Rusku vedenou Impériem a jeho přisluhovači z NATO – s Ukrajinci jako pouhými rozšiřitelnými zástupnými subjekty.

Prosím, nepřecházejte do útoku

Staronový moskevský korespondent deníku Washington Post John Helmer poskytl důležitou službu a nabídl plné znění Blinkenovy nabídky, samozřejmě rozsáhle upravené tak, aby obsahovalo fantaskní pojmy jako „americké zbraně pomohou rozprášit Putinovy invazní síly“ a krkolomné vysvětlení: „Jinými slovy, ruská armáda by neměla být připravována odpočívat, přeskupit se a zaútočit.“

Zpráva z Washingtonu může na první pohled vyvolat dojem, že USA uznávají ruskou kontrolu nad Krymem, Donbasem, Záporožím a Chersonem, „pozemním mostem, který spojuje Krym a Rusko“ – jako hotovou věc.

Ukrajina by měla demilitarizovaný status a rozmístění raket HIMARS a tanků Leopard a Abrams by bylo omezeno na západní Ukrajinu, ponecháno jako „odstrašující prostředek proti dalším ruským útokům“.

To, co bylo možná nabídnuto, ve zcela mlhavých formulacích, je ve skutečnosti rozdělení Ukrajiny včetně demilitarizované zóny výměnou za to, že ruský generální štáb zruší svou zatím neznámou ofenzívu v roce 2023, která může být stejně ničivá jako odříznutí přístupu Kyjeva k Černému moři a/nebo přerušení dodávek zbraní NATO přes polskou hranici.

Nabídka USA se definuje jako cesta ke „spravedlivému a trvalému míru, který podpoří územní celistvost Ukrajiny„. Tedy ne tak docela. Prostě to nebude žádná zadlužená Ukrajina a Kyjev si možná ponechá i ty západní země, které touží sežrat Polsko.

Připomíná se také možnost přímé dohody mezi Washingtonem a Moskvou o „případné poválečné vojenské rovnováze„, včetně vyloučení členství Ukrajiny v NATO. Pokud jde o samotnou Ukrajinu, Američané zřejmě věří, že se stane „silnou, nezkorumpovanou ekonomikou s členstvím v Evropské unii“.

Vše, co na Ukrajině zůstalo hodnotné, již pohltila nejen její maximálně zkorumpovaná oligarchie, ale především investoři a spekulanti typu BlackRock. Různí korporátní supi si prostě nemohou dovolit ztratit ukrajinské přístavy pro vývoz obilí, stejně jako podmínky obchodní dohody dohodnuté s EU před válkou. A děsí se toho, že ruská ofenziva může dobýt Oděsu, hlavní námořní přístav a dopravní uzel na Černém moři – což by Ukrajinu učinilo vnitrozemskou.

Neexistuje již žádný důkaz, že by ruský prezident Vladimir Putin a celá ruská bezpečnostní rada – včetně jejího tajemníka Nikolaje Patruševa a místopředsedy Dmitrije Medveděva – měli důvod věřit čemukoli, co přichází od amerického establishmentu, zejména prostřednictvím pouhých přisluhovačů, jako je Blinken a Washington Post. Koneckonců vrchní velení ruských ozbrojených sil považuje Američany za „neschopné dohody„, i když je nabídka písemná.

Vypadá to jako zoufalá hra USA na zdržení a předložení mrkve Moskvě v naději na oddálení nebo dokonce zrušení plánované ofenzivy v příštích několika týdnech.

Dokonce i disidentští washingtonští agenti ze staré školy – nepodléhající straussovské neokonské galaxii – se vsadili, že tento gambit bude nic neříkajícím hamburgerem: v klasickém režimu „strategické nejednoznačnosti“ budou Rusové i nadále pokračovat v   deklarovaném tažení za demilitarizací, denacifikací a deelektrifikací a „zastaví se“ kdykoli a kdekoli na východ od Dněpru, kde to uznají za vhodné. Nebo za ním.

Co Deep State skutečně chce

Ambice Washingtonu v této v podstatě válce NATO vs. Rusko sahají daleko za hranice Ukrajiny. A to ani nemluvě o zabránění vzniku euroasijské unie Rusko-Čína-Německo, nebo-li noční můry rovnocenného konkurenta; zůstaňme u prozaických otázek na ukrajinském bojišti.

Klíčová „doporučení“, vojenská, ekonomická, politická a diplomatická, byla podrobně popsána ve strategickém dokumentu Atlantické rady z konce loňského roku.

A v další části „Válečný scénář 1: Válka pokračuje současným tempem“ je plně popsána straussovská neokonzervativní politika.

Je tu všechno: od „mobilizace podpory a transferů vojenské pomoci Kyjevu, které by mu umožnily zvítězit“ až po „zvýšení smrtící síly předávané vojenské pomoci, která by zahrnovala stíhací letouny, jež by Ukrajině umožnily kontrolovat svůj vzdušný prostor a útočit v něm na ruské síly; a raketovou technologii s dostatečným doletem, aby dosáhla na ruské území“.

Od výcviku ukrajinské armády k používání západních zbraní, elektronického boje a útočných a obranných kybernetických schopností a k bezproblémovému začlenění nových rekrutů do služby až po posílení obrany na frontové linii, v blízkosti Donbasu, včetně „bojového výcviku zaměřeného na nepravidelný boj“.

Přidáme-li k tomu „uvalení sekundárních sankcí na všechny subjekty obchodující s Kremlem“, dostaneme se samozřejmě k Matce všech plundrů: „Zabavit 300 miliard dolarů, které ruský stát drží na zahraničních účtech v USA a EU, a zabavené peníze použít na financování obnovy.“

Reorganizace SMO s Putinem, náčelníkem generálního štábu Valerijem Gerasimovem a generálem Armagedonem v jejich nových, posílených rolích všechny tyto americké propracované plány maří.

Strausové jsou nyní v hluboké panice. Dokonce i Blinkenova dvojka, rusofobní válečná štváčka Victoria „Fuck the EU“ Nulandová, v americkém Senátu přiznala, že do jara (reálně až v roce 2024) nebudou na bojišti žádné tanky Abrams. Slíbila také „zmírnit sankce“, pokud se Moskva „vrátí k jednání“. Tato jednání byla na jaře 2022 v Istanbulu zmařena samotnými Američany.

Nulandová rovněž vyzvala Rusy, aby „stáhli svá vojska„. No, to alespoň nabízí jistou komickou úlevu ve srovnání s panikou, která prosakuje z Blinkenovy „nabídky, kterou nelze odmítnout“. Počkejme si na odpověď Ruska, které na ni zatím nijak nereaguje.

*****

Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.

Originál článku a úvodního obrázku: The Cradle
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ