Autor: Matthew Ehret, 22. 05. 2022
Od smrti JFK a jeho bratra uplynulo již mnoho let a lepší tradice republiky, které oba hájili, byly zapomenuty.
Rudyard Kipling kdysi napsal: „Východ je Východ a Západ je Západ a nikdy se nesetkají, dokud se Země a Nebe nepostaví před velký Boží soud.“
Kipling ve své sbírce vyjadřoval přesvědčení, že kultury Východu a Západu jsou natolik vnitřně odlišné, že jakákoli naděje na soulad či společný zájem je pouhou iluzí.
Jako nenapravitelný rasista a britský imperialista si byl Kipling zcela jistý, že je příkladem toho nejlepšího ze západní civilizace, založené na globálním podřízení ras tmavé pleti britskému hegemonovi, který měl mandát vládnout světu jako pán. Tento imperiální pohled byl založen na uspořádání společnosti podle principu „pán-otrok„, na intenzivním rasismu a na tendenci chovat se k jednotlivým členům společnosti jako k hédonistickým tvorům toužícím po požitcích, kteří nejsou schopni jednat podle vyšších principů spravedlnosti nebo dobra, které přesahují jejich místní bezprostřední zájmy.
Tento názor nevyjádřil ve své Teorii mravních citů z roku 1759 nikdo jiný než arcikněz britského svobodného obchodu Adam Smith:
Péče o všeobecné štěstí všech rozumných a rozumných bytostí je věcí Boha, nikoli člověka. Člověku je přidělen mnohem skromnější útvar, který však mnohem více odpovídá slabosti jeho schopností a omezenosti jeho chápání: péče o jeho vlastní štěstí… Příroda nás k větší části z nich nasměrovala původními a bezprostředními instinkty. Hlad, žízeň, vášeň, která spojuje obě pohlaví, láska k rozkoši a strach z bolesti nás podněcují k tomu, abychom tyto prostředky používali pro ně samé a bez ohledu na jejich tendenci k těm blahodárným cílům, které chtěl velký Ředitel přírody vytvořit.
Jak by se takový světonázor mohl slučovat s kulturou pravoslavného Ruska, konfuciánské Číny nebo arabského světa? Do té míry, do jaké si tyto kultury zachovávaly své starobylé tradice a hodnoty, to samozřejmě nešlo, protože konflikt by mohlo vyřešit pouze naprosté podřízení se hegemonovi.
Tento jedovatý pohled na svět byl populární mezi mnoha elitami Kiplingovy doby, stejně jako je populární v dnešním „mezinárodním řádu založeném na pravidlech“, který vede svět k totální válce.
Naštěstí tento jedovatý světonázor nikdy nebyl skutečným představitelem „západní kultury„, jak by si jeho zastánci přáli věřit.
Při bližším pohledu do historie zjistíme, že pod praporem „západní civilizace“ nefunguje jedna, ale dvě konkurenční filozofie přirozeného práva a vlastního zájmu. A i když by si imperialisté přáli, aby ta jejich byla jedinou možností, faktem zůstává, že největší vývoj, jako byl pokrok zažitý během zlaté renesance 15. století, Vestfálský mír z roku 1648 a dokonce i americká revoluce z roku 1776, nebyl oživen tímto světonázorem, ale něčím mnohem důstojnějším. Tam, kde imperiální pohled vládne válečnými strategiemi „rozděl a panuj„, představuje protiimperiální pohled skutečné křesťanské hodnoty tím, že usiluje o mírová řešení a diplomatická řešení konfliktů.
Tam, kde imperiální pohled vyžaduje, aby se mezi zájmy jednotlivců a blahobytem celého národa postavila úplná zeď, usilují lepší renesanční tradice o sladění pocitu osobní svobody s blahobytem národa, jak to zaznívá v amerických zakládacích dokumentech a ve slavném Kennedyho projevu, který Američany nabádá, aby se „neptali, co může země udělat pro vás, ale co můžete udělat vy pro zemi„.
Bohužel od smrti JFK a jeho bratra uplynulo již mnoho let a lepší tradice republiky, při jejíž obraně zemřeli, byly téměř zapomenuty.
S jejich smrtí se Amerika stále více propadala do katastrofálního propletence věčných válek a deregulace „chamtivost je dobro“ a konzumního způsobu života, kdy se životně důležitá průmyslová odvětví přesouvají na trhy s levnou pracovní silou. Během studené války se Sověty byly války, atentáty, převraty a další hrůzy ospravedlňovány oběma stranami tohoto umělého manichejského střetu v závodě o totální globální nadvládu.
Po desetiletích života v hrůze z jaderného zničení našel svět na počátku 90. let naději, když se sovětské impérium, oslabené vlastní stagnací a nedostatkem tvůrčí vitality, pod vedením Michaila Gorbačova dobrovolně rozpadlo.
Rozkvétala nová éra, protože Sovětům bylo slíbeno to nejlepší, co západní civilizace nabízí, a miliardy dolarů, které měly být investovány do projektů ve všech bývalých sovětských zemích výměnou za nezávislost států Varšavské smlouvy a přijetí kapitalismu.
Mnozí samozřejmě uznávali, že NATO je zastaralé, a tak se předpokládalo, že hlasité sliby Jamese Bakera a dalších předních amerických představitelů, že blok nezasáhne ani o píď do Ruské federace, byly učiněny v dobré víře.
Netrvalo dlouho a bývalé sovětské státy si uvědomily, jaká lež je potkala. Během krátké doby se Rusko ocitlo v temné éře perestrojkového drancování, na které dohlížela administrativa Billa Clintona, Strobea Talbotta a Talbottovy rusofobní asistentky Victorie Nulandové. Režim MMF vnucený bývalým sovětským státům zajistil, že průmysl byl rozdrcen, na bohatství zprivatizovaného státního majetku byli vybudováni noví oligarchové, ceny energií se zvýšily, mzdy byly zmrazeny a balkanizace byla umožněna ničivou nezákonnou válkou, kterou NATO v roce 1998 zahájilo proti Jugoslávii. NATO se také nadále rozrůstalo z 16 na 30 členů s širší agendou „plnospektrální nadvlády“ obklopující Rusko raketovým štítem, o němž nespočet odborníků varovalo, že může být v krátké době útočný.
Nikde nebyla tato destrukce viditelnější než na Ukrajině, která se v současnosti stala rozbuškou pro potenciální termonukleární 3. světovou válku.
Dnešní Ukrajina, která se v roce 1990 těšila jedné z nejvyšších ekonomik v Evropě v přepočtu na obyvatele, se propadla na konec žebříčku a nyní patří mezi nejvíce zkorumpované státy světa. Navzdory miliardovým půjčkám od MMF, které byly vynaloženy v průběhu 30 let, je ukrajinská ekonomika na 2/3 toho, co byla v roce 1990, a ztratila svůj kdysi silný raketový/letecký a kosmický průmysl, který byl kdysi nejproduktivnější na Zemi. Dokonce i její automobilový průmysl zmizel a obrovské zdroje uhlí a uhlovodíků pod její půdou jsou kvůli dlouholetým podmínkám MMF nedostupné.
Ceny energií od majdanského převratu v roce 2014 do roku 2021 prudce vzrostly o 1079 %, zatímco celková spotřeba energie se propadla z 298,8 miliardy kW hodin v roce 1990 na dnešních neradostných 148,8 miliardy kW hodin. Spolu se zničením průmyslu a energetiky přišlo i zničení lidí, jejichž délka života klesla spolu s porodností. Kojenecká úmrtnost vzrostla na 7 úmrtí na 1000 obyvatel a počet obyvatel klesl z 52 milionů v roce 1990 na dnešních 37,3 milionu. Neexistuje jediný demografický faktor, který by nesvědčil buď o nejvyšší míře nekompetentnosti západních techniků rozložené do 30 let, nebo o systémovém záměru zničit kdysi velký národ z čistě geopolitických důvodů.
To jsou dary ošklivého padělku „západních hodnot„, který v roce 1992 vyhlásil absolutní vítězství nad světem jako „konec dějin„. Tehdejší senátor Joe Biden tuto nečestnou agendu předvedl ve svém výroku „Jak jsem se naučil milovat Nový světový řád“ z roku 1992: „Poté, co jsme zadržovali sovětský komunismus až do jeho rozpadu, potřebujeme novou strategii ‚zadržování‘ založenou, stejně jako NATO, na kolektivní akci“.
Faktem je, že ti, kdo toto paradigma prosazovali, nikdy nebyli představiteli skutečných západních hodnot, ale podobně jako Kipling pouze romantickými utopisty ideologicky oddanými éře totální nadvlády slabých pod vládou silných. Tato ideologie stojí za pádem všech velkých říší v dějinách, protože je schopna zničit pouze rozmanitost a tvůrčí vitalitu, které jsou tak nezbytné pro rozkvět a pokrok lidstva. Je to kultura temných věků, válek a nevědomosti a je vším, co se vůdčí osobnosti renesance a americké revoluce snažily navždy vymýtit z povrchu zemského.
Lincolnův ekonomický poradce Henry C. Carey, který seděl nad světem sevřeným mezi dvěma soupeřícími systémy a dvěma konkurenčními názory na „západní hodnoty„, ve své Harmonii zájmů z roku 1851 vytyčil podmínky dnešního konfliktu:
Svět má před sebou dva systémy; jeden se snaží zvýšit podíl osob a kapitálu, které se zabývají obchodem a dopravou, a tedy snížit podíl osob a kapitálu, které se zabývají výrobou zboží, s nímž se obchoduje, což nutně snižuje výnosy z práce všech; druhý se snaží zvýšit podíl osob a kapitálu, které se zabývají výrobou, a snížit podíl osob a kapitálu, které se zabývají obchodem a dopravou, což zvyšuje výnosy pro všechny, dává dělníkovi dobrou mzdu a majiteli kapitálu dobrý zisk. Jeden usiluje o to, aby hinduisté pracovali málo a zbytek světa klesl na jejich úroveň, druhý o to, aby se úroveň člověka na celém světě zvýšila na naši úroveň. Jeden hledí na chudobu, nevědomost, vylidňování a barbarství; druhý na zvyšování bohatství, pohodlí, inteligence, kombinace činností a civilizace. Jeden usiluje o všeobecnou válku, druhý o všeobecný mír. Jeden je anglický systém; druhý můžeme hrdě nazývat americkým systémem, neboť je to jediný systém, který byl kdy vymyšlen a jehož tendencí bylo ZLEPŠOVAT a zároveň ZROVNÁVAT postavení člověka na celém světě.
Vzhledem k tomu, že na naši budoucnost doléhá hrozba totální války a hrozba dlouhého věku temna, stojí za to se ptát, zda Západ ztratil morální způsobilost k přežití, nebo zda má i nyní sílu obnovit skutečné dědictví roku 1776 s výhledem na spolupráci s národy Eurasie, než zapálíme svět.
******
Matthew Ehret je šéfredaktorem kanadského časopisu Canadian Patriot Review, působí jako senior fellow na Americké univerzitě v Moskvě. Je autorem knižní série „Nevýslovná historie Kanady“ a trilogie „Souboj dvou Amerik„. V roce 2019 spoluzaložil nadaci Rising Tide Foundation se sídlem v Montrealu.
Originál článku: Strategic Culture Foundatioun
Překlad a české titulky: Admin Nekorektní TOP-CZ
Úvodní obrázek: REUTERS/Agustin Marcarian
