Autor: Martin Jay, 28. 07. 2022
Je to Itálie, která bude iniciovat obrat v politice EU vůči Rusku a válce na Ukrajině.
Je možné, že to bude právě Itálie, která bude znamenat startovní bod svého druhu zániku EU, protože se nejspíše rozpadne koaliční vláda. Mario Draghi, který si možná vzpomene na zvýšení úrokových sazeb, jaké ECB provedla tento týden, což se dříve dělo pouze v době, kdy byl šéfem dohlížejícím na krizi eurozóny, je mimo hru.
Tím, že odstoupil z funkce premiéra, zřejmě znamená, že vidí nápis na zdi a že se schyluje k další krizi eurozóny.
Právě teď se euro již propadlo na paritu s dolarem a inflace v eurozóně dosahuje v průměru asi 8,6 % (i když ve Španělsku je nyní 10 %, v Řecku 12 % a v Estonsku hřmí 20 %). Mějte srdce pro Chorvatsko, které se chystá brzy vstoupit do eurozóny.
Je to však Itálie, která bude startovací pistolí k obratu v politice EU vůči Rusku a válce na Ukrajině. V září se v předčasných volbách téměř jistě dostanou k moci jako koalice dvě italská krajně pravicová uskupení, jejichž oba lídři obdivují Putina.
Jakmile se tak stane, ostatní v EU pochopí, jak směšné je pokračovat v takzvaném trestání Putina, které ve skutečnosti ničí ekonomiky a ničí životy v celém 27členném bloku EU. Ostatní země EU uvidí, že zoufalou situaci Itálie, která má dluh ve výši 150 % HDP a dvoucifernou inflaci, může zachránit pouze radikální politická změna. Elity v ostatních zemích EU se budou bát, že populistická povstání, která svrhnou stávající mainstreamové strany, míří i k nim, jakmile uvidí, že italská ekonomika přechází z varu do mírného vření. A jakmile bude italská koalice vytvořena, začne dialog – něco, co jsme zatím ze strany EU neviděli – s Putinem.
Putin se v současné krizi na Ukrajině směje na celé kolo jelikož Evropa si ji sama způsobila. Na jeho straně není žádná naléhavá potřeba něco skutečně udělat. EU se sama spouští do kyselé lázně a jemu stačí, když se na to dívá jako na komedii v televizi.
Změna italské politiky bude obrovskou ranou i pro EU, která se skutečně vymyká kontrole. Kdo by si dokázal představit, že taková politická hvězda, jako je Ursula von der Leyenová, bude tak zbytečná, jak se ukázalo. Předsedové Evropské komise mají být podle definice – a tradice – dost neschopní a servilní vůči svým pánům Francii a Německu. Ale málokdo mohl tušit, jak Ursula tak strašně zpacká brexit, Covid, Rusko a brzy i samotnou eurozónu.
EU je tak silná, jak silní jsou tři evropští giganti – Německo, Francie a Itálie -, kteří ji mají chránit. Přesto má Německo poprvé za posledních 30 let obchodní deficit a mluví o přídělech energie, přičemž se očekává, že mnoho továren v zemi bude velice brzy uzavřeno nebo poběží na poloviční výkon.
Veškerý tlak bude na ECB, protože hrozí další krize eurozóny, až bude Itálie nucena splácet vyšší úroky svým dlužníkům kvůli tomu, že ECB zpomalí tisk nové měny. To je pro Itálii nesmírně nebezpečné a mohlo by to způsobit totální kolaps její ekonomiky podobně jako v Řecku. Rozdíl je v tom, že Itálie je zakládající zemí EU a je příliš velká na to, aby se zhroutila, což znamená, že Francie a Německo ji budou muset udržovat na záchranném přístroji. Je těžké si tento scénář představit, aniž by Macron a Scholz změnili názor na válku na Ukrajině a obecně na postoj EU k Putinovi. Německo teprve nedávno začalo projevovat známky toho, že chce vůči Putinovi zaujmout jiný takt. Nedávno vyšlo najevo, že balíček pomoci ve výši 9 miliard eur určený Ukrajině byl Berlínem pozdržen spolu s tím, že Němci nedodali zemím podporujícím Ukrajinu tanky, což dříve slíbili. To nejsou žádné „trhliny“. Tyto náznaky jsou mnohem plodnější a je pravděpodobnější, že se brzy dočkáme hádek mezi Scholzem a von der Leyenovou v Bruselu, do nichž zasáhne Macron a bude hledat nový dialog s Putinem.
Kdysi zlaté vztahy mezi USA a EU se také zastavují. EU bude brzy více než kdy jindy rozdělena ohledně války na Ukrajině a Bidenovo téměř jisté sebezničení v polovině listopadu se postará o velké omezení role USA v dodávkách zbraní Zelenskému. Dojde k obviňování, které bude týdny předem pečlivě připravováno v médiích a které bude poukazovat na endemickou korupci ukrajinské elity a na nezákonný prodej velké části americké techniky syrským džihádistům. To už ve skutečnosti začalo, ale zatím se nepřeřadilo na nejvyšší rychlostní stupeň, což by se mělo očekávat v letním období před italskými volbami. Západ se potřebuje vymanit z války na Ukrajině a k obratu potřebuje pozlacený důvod. Zelenský jim jako vždy poskytne dokonalou záminku, neboť ve své primární roli užitečného idiota nikdy nezklame – tedy samozřejmě pokud přežije pokusy o atentát ze strany vlastní kliky, která si chce ukousnout větší kus koláče. Absurdní představu levice o vedení totální války na Ukrajině za pomoci sil NATO v zárodku potlačí fašisté v Itálii, kteří věří v sílu nakrmení lidí a poskytnutí jim veřejných služeb spíše než v pošetilost geopolitického bití se do prsou a slabosti, které takový nesmysl provázejí. Kdo by si pomyslel, že potomci fašisty Mussoliniho nasměrují EU od propasti, do níž se sama chce vrhnout?
****
Martin Jay je oceňovaný britský novinář působící v Maroku, kde je korespondentem deníku The Daily Mail (Velká Británie), který dříve informoval o tamním arabském jaru pro CNN a Euronews. Od roku 2012 do roku 2019 působil v Bejrútu, kde pracoval pro řadu mezinárodních mediálních titulů, včetně BBC, Al Jazeera, RT, DW, a také jako nezávislý zpravodaj pro britský Daily Mail, The Sunday Times a TRT World. Jeho kariéra ho přivedla k práci v téměř 50 zemích v Africe, na Středním východě a v Evropě pro řadu významných mediálních titulů. Žil a pracoval v Maroku, Belgii, Keni a Libanonu.
Originál článku: Strategic Culture Foundation
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
