Autor: Miloš Ch
V rámci CIA USA existuje od roku 1972 zvláštní oddělení, které se zabývá shromažďováním informací o stavu zdraví světových předáků. V něm pracují lékaři, antropologové a sociologové. Ve svých pamětech publikovaných v New Yorku o tom napsal první šéf oddělení medicinské špionáže, doktor Gerold Post. Šéfové vlád obvykle pečlivě skrývají své zdravotní problémy, aby nedali najevo příznaky slabosti. Proto, když se předáci scházejí při takových příležitostech, jako je zasedání Valného shromáždění OSN, nebo různé summity, rozvědka bedlivě sleduje, jak prezidenti a předsedové vlád vypadají, a snaží se zkompilovat představu o jejich duševním stavu..
Badatelka Brownovy univerzity Rose Macdermott, která věnovala množství prací medicinské špionáži, říká: spolehlivé informace o zdravotním stavu churavějícího předáka poskytují neocenitelnou výhodu vládám jiných zemí. “Nemoc hlavy státu může rozkymácet stabilitu moci – zejména v autoritářských a totalitních režimech.”.
Autor knihy o medicinské špionáži, doktor Jonathan Clemente, uvádí, že dnes lze mnohé o zdravotním stavu nějakého předáka zjistit detailním zkoumáním videomateriálů a fotografií, zejména jsou-li k dispozici ve vysokém rozlišení.
Odborníci tvrdí, že mezi duševním a fyzickým stavem lidí je neoddiskutovatelná souvislost. Tak například smrtelná nemoc může politika dotlačit k impulzivním činům, zaměřeným na zachování jeho dědictví.
Menachem Begin
Menachem Begin, podle slov doktora Posta, přijal dvě nejdůležitější rozhodnutí – o prohlášení Jeruzalemu za věčné hlavní město Izraele a o rozšíření izraelské suverenity na okupované Golanské výšiny – během svého pobytu v nemocnici.
Avšak stanovit psychologický stav politika není zdaleka jednoduché, jelikož mnohé symptomy často zůstávají nepovšimnuté.
“Zde je důležitá netoliko sama nemoc, ale i léky, které člověk užívá, a to, jak tyto mohou ovlivnit jeho schopnost přijímat uvážlivá rozhodnutí. V takových případech může být jejich chování nepředvídatelné, a někdy dokonce neracionální,” říká Rose Macdermott.
А neracionální činy prezidenta, premiéra, monarchy nebo diktátora mohou mít následky, které mají potenciál otřást světem. Hle, proč se rozvědky všech velkých zemí honí za zdravotními informacemi o světových předácích.
Je zde i jiný aspekt. Pomocí zdravotních informací lze protivníkovi uštědřit závažnou ránu. Například v roce 2007 se v káhirském tisku objevila objednaná informace o údajném prudkém zhoršení zdravotního stavu egyptského prezidenta Husního Mubaraka.
To způsobilo ekonomický šok. Egyptská ústřední banka oznámila, že po objevení zpráv o prudkém zhoršení prezidentova zdraví přišel Egypt během dvou dní o zahraniční investice ve výšce 350 milionů dolarů.
Záchod pro Maocetunga
V Sovětském svazu se medicinské špionáži věnovala mimořádná pozornost. Jeden můj dávný známý, veterán KGB Igor Atamanenko, mi vyprávěl o tom, jak jeho první operací při shromažďování zdravotních informací o nějakém předákovi cizí země byl lov na exrementy Maocetunga, když tento byl v prosinci 1949 na návštěvě v SSSR.
Sovětští vědci přišli na to, že i složení exkrementů konkrétního člověka souvisí s jeho psychickým stavem. Cholesterin, L-tryptofan a ostatní bílkoviny a hormony vypovídají nejen o zdraví člověka, ale i o jeho sklonech, temperamentu a způsobu života.
Endokrinolologové, fyziologové, terapeuti, diagnostici, neuropsychologové i psychologové jsou schopni na základě těchto údajů sestavit přesný psychologický portrét člověka, určit jeho náladu i charakterové rysy.
Poprvé se to ověřilo na Maocetungovi. Podle Atamanenkových slov, v pozadí toho, proč Stalin zadržel čínského předáka několik dní ve své čekárně, byla snaha získat o něm co možno nejvíc “toaletních informací”.
Za tím účelem byl zkonstruován unikátní záchod, jehož obsah se neodváděl do kanalizace, ale do speciální nádrže. Její obsah se potom analyzoval. A Stalin, když dostal tyto údaje spolu s psychologickým portrétem čínského vůdce, prohlásil, že Mao je “ředkvička”, zvenku rudý, a uvnitř bílý.
J.V.Stalin a Mao Ce Tung
V roce 1954 byly všechny dokumenty tajné laboratoře na příkaz Chruščova zničeny. A vedoucí výzkumného týmu Rozental se v ovzduší všeobecného chaosu rychle zorientoval: přijal příjmení své manželky a v roce 1957 emigroval do Izraele. Brzy nato však, jak tomu bývalo v té době u emigrantů běžné, se ocitl v Americe. Možná, že právě on pomohl CIA vybudovat “záchodovou rozvědku”.
Léčba kanibala
Za Brežněvových dob se údaje zdravotní špionáže s úspěchem používaly k přivábení zahraničních předáků na sovětskou stranu. Hlavní kremelský lékař Jevgenij Čazov ve svých pamětech uvádí:
“Аndropov jednou docela právem řekl Brežněvoví, že přátele lze získávat nejen dodávkami zbraní a potravin, ale i péčí o jejich zdraví a pracovní výkonnost.
Brežněv tuto myšlenku ocenil, chopil se jí a navrhl, aby předáky států a politických stran zvali na dovolenou a na léčení v naší zemi.”
Jedním z prvních, kdo se chytil na tento háček, byl šéf Středoafrické republiky Bokassa. Sovětská rozvědka při aktivním hledání spřátelených režimů v Africe získala informaci, že Bokassa trpí jakýmsi gastroenterologickým onemocněním. Pozvali ho na léčení do SSSR.
“Pracovníci Ministerstva zahraničních věcí požadovali, aby se Bokassovo přijetí a léčení uskutečnilo na nejvyšší úrovni,” vzpomíná Čazov. “Když jsem se později dozvěděl, že to byl jeden z nejkrutějších lidí v Africe, kanibal a vrah, nemohl jsem tomu uvěřit, vzpomínaje na naše setkání v infekčním oddělení Kuncevské nemocnice.
Byl to nevzhledný človíček, který se neustále usmíval a omlouval. Když jsem ho spolu se slavným gastroenterologem profesorem V.G. Smaginem prohlédl, zjistili jsme, že našemu pacientu nic závažného nehrozí, a že jde o banální cholecystitídu a kolitídu. Doporučili jsme mu léčení a dietu běžnou v takových případech, a jelikož byla neděle, rozjeli jsme se domů.
Ani jsem nestačil dojet domů, když volali z nemocnice a službukonající lékař mě žádal, abych se vrátil. Na takové situace jsem byl zvyklý a do 30 minut jsem byl na místě. Ukázalo se, že mě nezavolali k nemocnému, ale abych udělal pořádek v kuchyni oddělení. Spolu s Bokassou totiž přicestoval i jeho sluha a kuchař, kteří s sebou přivezli pro něj obvyklé potraviny.
Na můj údiv se jednalo o drobné hady, zvířata připomínající ještěrky a špinavé maso neznámého původu. Přistoupil jsem k Bokassovi a řekl mu, že v naší nemocnici ho budeme léčit našimi metodami, a že dieta je stejný léčebný prostředek, jako tabletky, které užívá. Když jsem získal jeho souhlas, požádal jsem ho, aby všechno, co si dovezl, vyhodil.
Bokassova návštěva v Artěku
Bokassovi se tak zalíbila naše strava a naše léčení, že když po desíti dnech opouštěl v dobrém stavu nemocnici, požádal ministerstvo zahraničí, aby s ním mohl odjet i náš lékař a náš kuchař. Ministerstvo jeho přání vyšlo vstříc, a s Bokassou odjel lékař F.K. Jarovoj. Tak se Bokassa stal “rudým”,
Operace “Abdel Násir”
Čazov podrobně vzpomíná, jak koncem 60. let minulého století získala zahraniční rozvědka údaje o těžké nemoci egyptského prezidenta Abdela Násira: “Pozval si mě Brežněv a řekl mi:
Musí se udělat všechno pro obnovení Násirova zdraví, neboť na Blízkém východě není žádná jiná osoba, která by mohla sjednotit Araby v jejich odporu proti USA a Izraeli. Jestliže zmizí z politického kolbiště, bude to velká rána našim zájmům, jakož i zájmům Arabů. Udělej všechno pro jeho vyléčení.
Аndropov namítl, že připravit letecký speciál trvá dlouho, a kromě toho, že by to mohlo přilákat pozornost pracovníků egyptského civilního letectva a obslužného personálu, a že izraelská rozvědka v Káhiře funguje velmi spolehlivě. Ale právě v ten den, za tři hodiny, že má letět linkové letadlo. “Vás ještě málo znají,” řekl mi, “a sotva vám kdo bude věnovat pozornost.
Kromě toho vás naši příslušníci zavedou do první třídy, kde letí jen jeden náš vojenský poradce. Ten vás nezná. A v Kahiře vystoupíte po schůdcích pro personál, a Egypťané vás odvezou. Ale až budete vystupovat, nasaďte si tmavé brýle a klobouk, aby vás nepoznali, jestliže budou fotografovat z letištní budovy.”
Historka hodná Jamese Bonda. A třebaže jsem špatný herec, udělal jsem tak, jak mi řekli. A opravdu, když jsem v Káhiře sešel ze schůdků, obklopila mě tlupa mužů v tmavých brýlích, vzali mě mezi sebe a v momentě jsem byl v autě.
Potom následoval zadní vchod hotelu Shepard na břehu Nilu a výjezd na nejvyšší patro, kde už jedno křídlo bylo obsazeno ochrankou. Zavedli mě do velkého apartmánu a požádali, abych bez Násirova tajemníka nikam nevycházel. Za dvacet minut mě vyzdvihl Násirův tajemník a spolu jsme odjeli k prezidentovi. Ani v Moskvě, ani během cesty mě nikdo neoslovil.
Potom se stalo následovné. Začátkem září se konalo zasedání předáků arabských zemí, které Násira nakonec dorazilo. 10. září pocítil silnou slabost a bolest v hrudi. Lékaři zjistili změny na EKG poukazující na infarkt myokardu.
Egyptští lékaři naprosto správně rozeznali, že může dojít k těžkým komplikacím a nepředvídatelným následkům. Pravděpodobně proto, aby snížili vlastní odpovědnost, navrhli rozšířené konzílium s povoláním zahraničních lékařů. Avšak jednohlasně konstatovali, že pozvání cizinců by mohlo vést k úniku informací o zdraví pacienta, což nakonec může dát trumfy do rukou Izraelců.
Potom by mohli využít tuto informaci ve svůj prospěch, zejména rozšíři mezi Araby klepy o prezidentově nevyléčitelné nemoci a o jeho omezené schopnosti fungovat jako předák jak arabského hnutí, tak i vlastní země. To, že sovětská rozvědka byla na vysoké úrovni, umožnilo vedení SSSR včas poskytnout lékařskou pomoc. Nakonec jsme Abdelu Násirovi zachránili život a aktivní politickou činnost ještě na tři roky.”.
Průjem jako zbraň
Pokud jde o sovětské předáky, uplatňovaly se nejen postupy zdravotní špionáže, ale i zdravotní provokace. Penzionovaný plukovník KGB Igor Atamanenko vzpomíná: “Všichni sovětští předáci, kteří navštívili Ameriku, vzápětí trpěli žaludečními potížemi, které je vyváděly z míry. Proto je vždycky doprovázel supermoderní toaletní automobil.
Až po třiceti letech se v Moskvě vážně zamysleli nad touto okolností, která se negativně odrážela na jednáních. Ukázalo se, že proti sovětským politikům používali takovou medicinskou zbraň, že jídla posypávali preparáty vyvolávající elementární průjem. V takovém stavu se politici při jednáních stávali poddajnějšími.
Mimochodem, i sovětská medicinská rozvědka byla docela čiperná. Říká se, že se jí podařilo naverbovat jednoho zdravotnického pracovníka z okolí Ronalda Reagana. Takže Moskva měla dokonalé informace o stavu nepříliš stabilního zdraví amerického lídra. Gorbačovovi to ovšem ani trochu nepomohlo. Všechna jednání s Reaganem prohrál na nulu.
Zdroj: NWOO
