Autor: Sofia Pale
Procesy probíhající v USA a evropských zemích za posledních 30 let vedly k ekonomickému, kulturnímu a ideologickému úpadku Západu. Nyní je odváděna centrálními mocnostmi Východu, konkrétně Čínou, která má velký vliv v jihovýchodní Asii a Ruskem, který sjednocuje euroasijské oblasti.
A zatímco se v Rusku a Číně dnes vytvářejí nové politické, společenské a ekonomické struktury s cílem zlepšit veřejnou správu a životní úroveň, západní mocí se pyšně domnívají, že se již dávno staly ideálním systémem vlády, který může zajistit blahobyt společnosti v rámci proslulé západní demokracie.
Jak potom vysvětlíme zřejmý hospodářský útlum a pokles efektivity státních institucí, finanční spekulace a nadměrnou regulaci, snížení soukromé iniciativy ve všech sférách a zhoršení západního vzdělávacího systému? To znamená, že pro mnohé přední západní země zůstává obrovský národní dluh hlavním problémem, protože nemůže být zaplacen ani za několika desetiletí tvrdé práce celé populace země.
Všechny tyto procesy byly podrobně popsány jedním z nejvlivnějších západních historiků 21. stolet, Niall Fergusonem v jeho knize „Velký rozklad: Jak úpadky institucí a ekonomiky zemřou“, publikované v roce 2014. Podle něj velké ekonomické zhroucení čeká na ještě nenarozené budoucí generace, které budou muset zaplatit půjčky svých otců a dědů. Slova autora: „Velká recese je pouhým symbolem velkého rozkladu.“
Přední světové média nedávno oznámila pokles hospodářské, sociální a politické efektivnosti v USA a Evropě. Například slavný ekonom a publicista Paul Krugman analyzoval selhání domácí a zahraniční politiky prezidenta Donalda Trumpa. A že těch selhání bylo hodně. Odstoupení USA z Trans-pacifického partnerství a Pařížská dohoda o klimatu vyvolaly negativní mezinárodní reakce. Po Trumpově bitvě s přistěhovalci zůstalo téměř 1 milion osob nezaměstnaných, (přesněji řečeno, dovedlo je to k nelegální ekonomice, čímž země přišla o příjem z daní). Obchody se zbraněmi ve výši přes 100 miliard dolarů přinesly USA určitý zisk, avšak nepřineslo jim to žádné uznání. Uzavřely dohody se Saúdskou Arábií, Japonskem a Jižní Koreou, přičemž Jižní Korea je připravena chopit se zbraní kvůli napjatým vztahům s KLDR, které zhoršil sám Trump.
Díky těmto některým Trumpovým akcím, se americká ekonomika v průběhu roku 2017 zvýšila o 3%, ale roční výdaje země stále překračují výnosy. To není překvapující, vzhledem k tomu, na co jsou vynakládány zisky. Například v září 2017 americký senát schválil nebývalý vojenský rozpočet ve výši 700 miliard dolarů, což je o 100 miliard dolarů vyšší než v loňském roce. Tato částka představuje cca 40% světových vojenských výdajů a rovná se součtu rozpočtů na obranu téměř 14 předních světových mocností, čímž se Amerika stala vojenskou mocností číslo jedna. Přestože americká vláda zvyšuje svůj vojenský rozpočet, zároveň snižuje platby sociálních dávek pro své občany (přání Trumpa zrušit Obamacare zdravotní pojištění, Medicaid a řadu dalších výhod pro chudé).
Na jedné straně se Trump snaží vytvářet pracovní místa v Americe, ale dělá to prostřednictvím politiky protekcionismu, která negativně ovlivňuje světový obchod obecně. Na druhou stranu, v září 2017, americký prezident podepsal návrh na zvýšení federálního výpůjčního limitu, který již dosahuje 20 bilionů dolarů a je nejvyšší v dějinách lidstva.
Druhý největší veřejný dluh na světě opět získaly země EU a dosáhl 18 bilionů dolarů. Způsobilo to tzv. páté rozšíření EU v roce 2004, kdy k EU přistoupily následující ekonomicky slabé země: Česká republika, Maďarsko, Polsko, Slovensko, Slovinsko, Estonsko, Lotyšsko, Litva, Kypr a Malta. Poté v roce 2008 vznikla v USA velká recese a rozšířila se po celém světě. V důsledku toho „nejslabší ekonomiky – Řecko, Španělsko, Portugalsko, Itálie a Irsko – čelily ohromnému veřejnému dluhu, slabému růstu a vysoké nezaměstnanosti, avšak neměly k dispozici žádné nástroje měnové politiky, která souvisí s kontrolou vlastní měny,“ jak napsala Hillary Clintonová ve své knize „Těžká rozhodnutí“ (Hard Choices), která byla publikována v roce 2014. (str. 1378-9). Také ji velmi znepokojovalo, že „příliš mnoho úspor v Evropě by ještě více zpomalilo růst, a bylo by to pro ně [tyto země] těžší, i pro zbytek světa, dostat se z toho ven“. Nicméně Clintonová nekritizovala politiku prezidenta Baracka Obamy, který „reagoval na hospodářskou krizi tím, že prostřednictvím Kongresu prosadil agresivní investiční program, aby se opět rozběhl růst, avšak za cenu zpomalení snižování státního dluhu“
Je však zcela zřejmé, že úsporná politika EU a americká politika zvyšování státního dluhu stimulovat hospodářství, nedosahují pozitivních výsledků.
Chyby západu lze snadno prozkoumat pomocí analýzy vztahů mezi EU a Velkou Británií v letech 2004-2007. V té době byl britský veřejný dluh přibližně 40% HDP a v roce 2017 dosáhl téměř 90% HDP. Pokus zachránit potopenou ekonomiku vedl Londýn k obtížnému rozhodnutí s Brexitem. Tato situace vznikla vzhledem k tomu, že po pátém rozšíření EU se Brusel rozhodl přerozdělit prostředky mezi bohaté a chudé země. Výsledkem bylo, že od roku 2011 se národní průmysl Spojeného království podstatně snížil. V komentátáři k článku v časopise The Sun z června 2016 je uvedeno, že Velká Británie převedla značnou část své výroby do Polska (Cadbury), Slovenska (Jaguar Land Rover), Španělska (Ajax), Malajsie (Dyson), Turecka (Ford Transit) a dalších zemí. Následně se ekonomika Velké Británie stala do značné míry závislou na růstu cen nemovitostí v důsledku masových nákupů bytů přistěhovalci. Jen za posledních osm let vzrostly ceny pozemků a nemovitostí o 50% . V oblasti vzdělávání vzrostly ceny zejména kvůli rostoucí poptávce zahraničních studentů. Mnoho britských občanů si tak již nemůže dovolit pořídit vlastní bydlení nebo platit za vysoké vzdělání svých dětí. Kromě všeho, v roce 2017, dosáhl státní dluh Velké Británie rekordních 7 bilionů dolarů.
Nyní Londýn, který udělal takové chyby, očekává, že po Brexitu bude těsněji spolupracovat se Spojenými státy. Vzhledem k tomu, že americký dolar v blízké době ztratí svou pozici vůči čínskému juanu na světovém trhu minimálně o 30%, není pravděpodobné, že by tato spolupráce splnila očekávání Spojeného království ohledně zlepšení ekonomiky.
Proto můžeme konstatovat, že hospodářské, politické a ideologické systémy Západu jsou v současné době v krizi. Růst státních dluhů spolu s růstem Giniho koeficientu, (rozdíl mezi bohatými a chudými segmenty společnosti), naznačuje potřebu zásadních reforem ve výše uvedených oblastech. Jinak by velké úspěchy Západu, které byly v minulosti tak vysoce ceněné, brzy ztratily svou důležitost a ustoupily by novým strukturálním transformacím, přicházejícím z Východu.
Sofia Pale, PhD, je výzkumnou pracovnici Centra pro jihovýchodní Asii, Austrálii a Oceánii, Ústavu orientálních studií Ruské akademie věd.
Zdroj článku: New Eastern Outlook
Překlad: Admin
