Ve věku 91 let zemřel jediný prezident a sovětský vůdce Michail Gorbačov

Redakce Rossia Today

Ve věku 91 let zemřel 30. srpna Michail Gorbačov, první a jediný prezident Sovětského svazu. Jeho příznivci mu připisují klíčovou roli při ukončení studené války, zatímco odpůrci ho obviňují z podpory zániku Sovětského svazu.

Od svého nástupu do funkce až do smrti byl Gorbačov jedním z nejvýznamnějších ruských politiků. Prošel řadami sovětské komunistické strany a stal se jediným zvoleným prezidentem Sovětského svazu. Nejvíce se proslavil svými myšlenkami „perestrojky“ (což v ruštině znamená „přestavba“) a „glasnost“ („otevřenost“), ukončením studené války, stažením sovětských vojsk z Afghánistánu a vedením SSSR v době, kdy složitá politická a hospodářská krize svazu vedla k jeho rozpadu.

Perestrojka, glasnosť, soukromé podnikání a prezidentství

Gorbačov se narodil v roce 1931 v rolnické rodině v jižním Rusku a v mládí obsluhoval kombajny v kolchozech. Jeho stranická kariéra začala velmibrzy, již za studentských let, kdy studoval práva na Lomonosovově moskevské univerzitě. Jeho vzestup v hierarchii byl poměrně rychlý a v roce 1985 se Gorbačov stal generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu, nejvýše postaveným funkcionářem v SSSR.

Michail Gorbačov, prezident SSSR (březen 1990-prosinec 1991) © Sputnik

Během svého působení v úřadu se Gorbačov snažil oživit skomírající sovětskou ekonomiku, která byla poznamenána neefektivitou, přemrštěnými výdaji na obranu a plíživou korupcí. Vyzýval k naléhavé reorganizaci a modernizaci, ale brzy svou reformu rozšířil na politické a sociální uspořádání celého národa.

V roce 1986 byla vyhlášena politika „perestrojky“ jako pokus o reorganizaci hospodářství. Tato „restrukturalizace“, která byla spíše politickým hnutím, měla za cíl poskytnout větší nezávislost ministerstvům a velkým státním podnikům. Zavedla také některé reformy ve stylu volného trhu. V roce 1988 Gorbačov poprvé od „nové hospodářské politiky“ Vladimira Lenina z 20. let 20. století povolil zakládání soukromých podniků v zemi.

Michail Gorbačov (vpravo) s manželkou Raisou přijímá britskou premiérku Margaret Thatcherovou (uprostřed) během její oficiální návštěvy SSSR. © Jurij Abramočkin © Sputnik

Další vyhlášenou politikou byla „glasnosť“. Cílem Gorbačova bylo vnést do společnosti transparentnost, uvolnit kontrolu komunistické strany nad médii a propustit politické vězně. Jednalo se o radikální změnu, protože kontrola veřejných projevů byla dříve zásadní součástí sovětského režimu.

Gorbačov také navrhl změnu ústavy na prezidentský systém a vytvořil nový politický orgán s názvem Sjezd lidových poslanců. Jeho 2 250 členů bylo zvoleno v prvních polokonkurenčních parlamentních volbách v Sovětském svazu. Na základě hlasování ve Sjezdu lidových poslanců se 15. března 1990 stal Michail Gorbačov prezidentem SSSR.

Stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, konec studené války

Gorbačovova zahraniční politika, známá také jako „nové myšlení“, znamenala období výrazného zlepšení vztahů mezi Sovětským svazem a západními zeměmi a nahradila éru nepřátelství studené války.

Vojáci Lidových ozbrojených sil DRA zdraví sovětské vojáky opouštějící Afghánistán 10. 1. 1986 © Alexandr Graschenkov ©Sputnik

V roce 1986 oznámil plány na stažení sovětských vojsk z Afghánistánu, ale trvalo ještě tři roky, než bylo stahování dokončeno.

Sovětsko-afghánská válka byla hlavním bodem kritiky Západu. Stála Sovětský svaz také nejméně 15 000 obětí, způsobila další zatížení již tak skřípajícího byrokratického plánovaného hospodářství a naplnila zemi veterány trpícími stresovými poruchami z bojů.

Michail Gorbačov a americký prezident Ronald Reagan po sovětsko-americkém summitu © Jurij Abramočkin © Sputnik

Obnovení vztahů se Západem otevřelo cestu k podpisu několika klíčových odzbrojovacích smluv. Moskva a Washington se dohodly na demontáži svých konvenčních a jaderných raket středního doletu – právě těch přesných zbraní, které by mohly svádět k použití jaderných zbraní v omezeném měřítku, ale přesto vyvolat globální vzájemné vyhlazení. Za Gorbačova Moskva jednostranně zastavila všechny jaderné testy.

Radikální změnou prošly také vztahy Moskvy se zeměmi východního bloku. Dříve sovětská vojska vždy sloužila jako poslední argument, pokud se některá ze zemí Varšavské smlouvy z dob studené války pokusila změnit svou loajalitu.

Gorbačovova liberalizace však zahrnovala právo těchto národů na sebeurčení. To bylo žertem nazýváno „Sinatrovou doktrínou“ podle zpěváka Franka Sinatry s odkazem na jeho píseň „My Way“, protože země si mohly určovat svou vnitřní politiku. Řada revolucí v roce 1989 svrhla evropské komunistické režimy a v roce 1990 se západní a východní Německo sjednotily v jednu zemi.

Michail Gorbačov vystupuje na 28. sjezdu Komunistické strany Sovětského svazu v červenci 1990 © Sergey Guneev © Sputnik

Za své dlouholeté úsilí o zmírnění mezinárodního napětí získal Gorbačov v roce 1990 Nobelovu cenu míru.

V prohlášení, které Nobelův výbor k udělení ceny připojil, se uvádí, že prezident Sovětského svazu sehrál „vedoucí úlohu“ v mezinárodním mírovém procesu.

Pád Berlínské zdi

Gorbačov je také znám jako muž, který sehrál klíčovou roli při pádu Berlínské zdi, symbolu rozdělené Evropy a rozděleného světa v době studené války.

Po pádu nacistického režimu v důsledku druhé světové války se Německo do roku 1949 stalo dvěma samostatnými zeměmi. Spolková republika Německo (neboli Západní Německo) byla řízena západními spojenci, zatímco (Východní Německo) Německá demokratická republika, byla kontrolována Sovětským svazem. Berlín se nacházel na území východního Německa, ale byl společný pro západní i východní Německo, přičemž území obou států oddělovala Berlínská zeď.

Obyvatelé Německé demokratické republiky rozebírají Berlínskou zeď na suvenýry. © Boris Babanov © Sputnik

Zeď postavená v roce 1961 oddělovala rodiny a blízké po dobu 28 let. Nakonec byla svržena v noci 9. listopadu 1989. Během návštěvy západního Německa na začátku roku 1989 sovětský vůdce prohlásil, že každý národ si může „svobodně zvolit svůj politický a společenský systém“ a že Moskva bude „respektovat právo všech národů na sebeurčení“.

Pád Berlínské zdi znamenal příchod nové éry – konec studené války a bipolárního světa – a připravil půdu pro sjednocení Německa v roce 1990.

Rozpad Sovětského svazu

Částečná demokratizace sovětské společnosti za Gorbačova vedla k nárůstu nacionalistických a protiruských nálad ve většině z 15 sovětských republik. Tato snaha o nezávislost však nebyla mírumilovná. Několikrát moskevské úřady nařídily proti násilným nepokojům použít sílu, protože nacionalistický kurz v regionální politice sliboval v budoucnu mnohem větší násilí, pokud by se je vláda rozhodla ignorovat. Takové použití síly však vyvolalo jen větší protesty.

Sovětský prezident Michail Gorbačov (uprostřed) a kazašský prezident Nursultan Nazarbajev během Gorbačovovy pracovní návštěvy Kazachstánu.© Boris Babanov © Sputnik

Dědictvím těchto událostí jsou zamrzlé konflikty v etnických enklávách po celé zemi, jako je Náhorní Karabach a Podněstří, a také válka v Jižní Osetii v roce 2008.

Uprostřed rostoucího napětí uvnitř SSSR se Gorbačov pokusil vypracovat novou svazovou smlouvu. Skupina tvrdých sovětských vrcholných představitelů, kteří si říkali „Státní výbor pro výjimečný stav“, se však pokusila zinscenovat státní převrat a odstranit Gorbačova od moci, aby zabránila podpisu nové svazové smlouvy.

Michail Gorbačov, tehdejší kandidát na prezidenta před členy politického byra Ústředního výboru Komunistické strany Sovětského svazu 12. ledna 1979 © Vladimir Akimov © Sputnik

Převrat se nezdařil, ale přiměl Gorbačova rozpustit Ústřední výbor Komunistické strany Sovětského svazu a odstoupit z funkce generálního tajemníka strany, stejně jako rozpustit všechna stranická oddělení v rámci vládních struktur, čímž fakticky ukončil vládu komunistů v SSSR a odstranil jeho hlavní jednotící politickou sílu.

Sovětský svaz se v druhé polovině roku 1991 dramaticky rozpadl, protože jedna sovětská republika za druhou vyhlašovaly nezávislost. V prosinci 1991 se u běloruského Brestu sešli prezidenti Ruska, Ukrajiny a Běloruska a podepsali tzv. Bělověžské dohody, které formálně prohlásily Svaz sovětských socialistických republik za fakticky rozpuštěný a místo něj založily Společenství nezávislých států (SNS).

Michail Gorbačov (vpravo) a předseda Nejvyššího sovětu SSSR Anatolij Lukjanov na sjezdu lidových poslanců SSSR v Moskvě 20. prosince 1990 © Vladimir Vjatkin © Sputnik

Gorbačov tento krok nejprve odsoudil jako nezákonný, ale později téhož měsíce jej uznal a oznámil svou rezignaci na funkci prezidenta.

Kontroversní, postsovětské přínosy

Gorbačovova politika mu zajistila popularitu na Západě, ale ve vlastní zemi zůstává dodnes kontroverzní postavou. Mnozí ho chválí za jeho odzbrojovací iniciativy, sjednocení Německa, podněcování pádu železné opony a ukončení studené války a také za to, že východoevropským zemím přiznal právo na sebeurčení.

Ruský prezident Boris Jelcin, ukrajinský prezident Leonid Kravčuk a předseda Nejvyšší rady Běloruska Stanislav Šuškevič podepisují Dohodu o založení Společenství nezávislých států během třístranného summitu v Bělověžském zámečku 12.8.1991 © Jurij Ivanov © Sputnik

Bývalý sovětský vůdce však také čelí značné kritice, především doma, ze strany těch, kteří se domnívají, že jeho politika oslabila Sovětský svaz a jeho nástupce, Rusko, a byla hlavní příčinou rozpadu SSSR.

Někteří kritici zejména tvrdí, že tím, že pokračoval ve svých odzbrojovacích iniciativách, včetně těch jednostranných, podkopal vojenskou a průmyslovou sílu Sovětského svazu, zatímco jiní mu vyčítají, že nedokázal zabránit dalšímu rozšiřování NATO na východ a nakonec i dosažení ruských hranic.

Po svém odstoupení Gorbačov založil Mezinárodní nevládní nadaci pro sociálně-ekonomická a politická studia (Gorbačovova nadace), která je výzkumným centrem, diskusní platformou a nevládní organizací zastřešující humanitární charitativní projekty.

Michail Gorbačov v roce 2015 © Sputnik

V roce 1993 Gorbačov z iniciativy zástupců 108 zemí založil nevládní ekologickou organizaci Green Cross International, která má dnes pobočky ve 23 zemích světa.

V roce 1999 se stal také jedním z iniciátorů summitu laureátů Nobelovy ceny míru, který se každoročně schází, aby diskutoval o globálních hrozbách, jako jsou násilí a války, chudoba, krizové situace ve světové ekonomice a životní prostředí, uvádí se na webových stránkách Gorbačovovy nadace.

V letech 2001-2009 Gorbačov také spolupředsedal Petrohradskému dialogu, každoročnímu rusko-německému fóru, které se koná střídavě v obou zemích a kterého se účastní politici, podnikatelé a mladí lidé.

Bývalý sovětský vůdce také od roku 1992 navštívil přibližně 50 zemí. Podle Gorbačovovy nadace mu bylo uděleno více než 300 ocenění, diplomů, čestných listin a čestných uznání. Gorbačov je také autorem desítek knih, které vyšly v 10 jazycích.

„Snažil jsem se spojit morálku a odpovědnost vůči lidem. Je to pro mě principiální záležitost. Byl nejvyšší čas skoncovat s divokými choutkami vládců a s jejich povýšeností. Několik věcí se mi nepodařilo, ale nemyslím si, že jsem se ve svém přístupu mýlil,“ napsal ve svém politickém článku víry, který vydala Gorbačovova nadace.

Originál článku: Rossia Today
Překlad a úprava obrázku: Admin Nekorektní TOP-CZ