Autor: Robert Gore
Žaloba je dlouhá a důrazná.
Spiknutí politiků, vlád, soudů, lékařských úřadů, BigPharma společností, nadnárodních agentur, mainstreamových médií, akademiků a nadací, zejména Světového ekonomického fóra, vymyslelo reakce na virus a jeho varianty, které připravily lidi o oprávněné svobody, jsou mechanismem pro nastolení globální totality a spíše zesílily než snížily nebezpečí viru a způsobily těžká zranění a smrt, která budou trvat roky, možná desetiletí, a postihnou miliony, ne-li miliardy obětí (viz „The Means Are The End„.)
Buď mohou zvrátit směr a modlit se k jakémukoli démonickému božstvu, aby to stačilo k zabránění odplaty, kterou si zaslouží, nebo mohou zahynout ve zkáze, kterou sami vytvořili. Budou sklízet, co zaseli, jejich čas vypršel.
To je ono, poslední záchvěv psychopatů, kteří vyjadřují své pohrdání a nenávist k lidstvu tím, že se mu snaží vládnout. Donucení, nikoli dobrovolná a přirozená spolupráce. Moc, tah a politika, nikoliv pobídky, konkurence, poctivá výroba a obchod s hodnotami. Od každého podle jeho ctnosti ke každému podle jeho zkaženosti.
Jejich čas vypršel.
Toto tvrzení se může zdát stejně lehkomyslně pošetilé jako ultimátum Luka Skywalkera – „Jabbo, tohle je tvá poslední šance, bojuj a osvoboď nás, nebo zemři!„. – Jabbovi v Sarlaccově jámě.
Je zapotřebí pochopit, proč je nutné porozumět pomalu se pohybujícím (v lidském časovém měřítku), ale nesmírně mocným silám. Většina historie studuje špatné věci a většina předpovědí je přímou projekcí současnosti a nedávné minulosti.
Oporou dějin jsou inovace, nikoli vlády a vládci. Nevíme, kdo komu vládl, když lidstvo žilo v jeskyních, ale víme, že někdo zkrotil oheň, někdo zasadil semena a pěstoval je pro potraviny a někdo vynalezl kolo. Díky těmto krokům lidstvo vyšlo z jeskyní a začalo budovat civilizaci. Už v této rané fázi bylo jasné jedno: inovace vytvářejí nové schopnosti a příležitosti a slouží jako základ pro další inovace.
Vláda je získávání zdrojů, které těm, kdo vládnou, umožňují vykonávat kontrolu nad těmi, kterým vládnou. To vyžaduje zdroje, které předpokládají výrobu. Vláda je vždy podřízena výrobě, přesto se většina dějin zaměřuje na první z nich a druhou považuje za druhotnou záležitost. To je pohled do dalekohledu ze špatného konce. Než může vláda brát, musí někdo vyrábět.
Studované dějiny jsou stále ponurým sledem násilných uchvatitelů. Jejich království a říše, jejich vymáhání od obyvatelstva, jejich války, jejich drancování, jejich památky atd. Většina z toho je nicotná v porovnání s inovacemi, které se dostávají na krátkou trať.
Kdo vládl kterým národům v roce 1440 a jaký vliv má jejich činnost na nás dnes? Na tyto otázky nedokáže kvalifikovaně odpovědět ani jeden člověk z deseti milionů. Zeptejte se místo toho, zda měl pohyblivý tiskařský stroj, který v onom roce vynalezl Johannes Gutenberg, vliv na jejich život, a většina z nich uzná jeho nepřehlédnutelný význam.
Těch několik málo vládců, kteří vládli moudře, je většinou zapomenuto. Moudré vládnutí je udržování podmínek, které umožňují lidem samotným tvořit, inovovat a vyrábět, tedy to, čemu se říká stát nočního hlídače. Chránit je a jejich majetek před invazí, násilím, krádežemi a podvody, to jsou důležité, ale minimalistické úkoly pro takové vlády. Zásadní je, že taková ochrana lidu se vztahuje i na ochranu před vládou samotnou. Tento typ vlády nenabízí budoucím vládcům žádnou příležitost ke krádežím, sebeprosazování a moci, po nichž touží, a proto se vyskytuje tak vzácně.
Dokonalého stavu nočního hlídače nebylo nikdy dosaženo. Jen několik málo lidí se mu přiblížilo. Podmínky relativně větší svobody se však shodovaly s explozí inovací a produktivity, které lidstvu zanechaly většinu jeho pokroku.
Rozmachem Spojených států byla průmyslová revoluce, která odstartovala prakticky všechna důležitá průmyslová odvětví, jež dnes máme, a vynesla zemi od agrárních kořenů k průmyslovému prvenství. S výjimkou Theodora Roosevelta, který se v mnoha ohledech nešťastně vymykal, upadli prezidenti, kteří stáli v čele Spojených států během průmyslové revoluce (1865-1913), v zapomnění, což je pro prezidenty vždy žádoucí osud. (Viz „The Magnificent Eleven„, Robert Gore, SLL, 3. května 2017. Beletristické zpracování tohoto období viz Zlatý vrchol, Robert Gore, 2013).
Plodnost devatenáctého století připravila půdu pro šílenství dvacátého století, které poskytlo psychopatickým vládcům zdroje pro dvě světové války a nespočet menších válek, nejtotalitnější vlády v dějinách, genocidy a páchání nesčetných dalších neštěstí a hrůz. Dvacáté století je bezpochyby nejtyranštější a nejkrvavější v dějinách… zatím. Symbolem tohoto století je jeho „největší“ vynález, jaderné zbraně, které mohou zničit veškerý život na Zemi.
Ve Spojených státech umožnilo zřízení centrální banky a zavedení daně z příjmu v roce 1913 vládě vyvlastnit mnohem větší část národních příjmů a bohatství, než měla. Krátce poté, ignorujíce moudrou radu George Washingtona vyhýbat se zahraničním pletkám, vstoupily Spojené státy do první světové války. Průmyslová revoluce a s ní spojená relativní svoboda skončily, probíhala akumulace státní moci, která pokračuje dodnes.
Vláda se znovu stala dominantní institucí, jako tomu bylo po většinu historie, a to nejen v USA, ale i na celém světě. Intelektuální móda následovala politický trend. Peníze a moc, které byly pro mnohé intelektuály velkou perspektivou, bylo možné získat podporou růstu státu a přitakáním jeho funkcionářům. Několik odvážlivců se proti tomuto trendu postavilo a zasazovalo se o svobodu, ale byli ignorováni a zavrženi. Dnes jsou zastánci svobody odsouváni do obskurních koutů internetu.
Člověk by si myslel, že když vládci žijí z produktivního dědictví průmyslové revoluce a mají první volání k příjmům a nahromaděnému bohatství, mají více než dost prostředků na to, aby si dělali, co chtějí. Tak tomu ale není. Jejich plány a hrabivost jsou neomezené, zatímco ani v těch nejvíce produktivních a nejbohatších společnostech zdroje nejsou. Vlády a jejich centrální banky vytvořily dluhovou explozi, která zanechává svět v nejhlubší finanční díře, v jaké kdy byl.
V posledních několika letech se tato exploze zrychlila a vládci se ocitli na samé hranici toho, co mohou vyvlastnit nebo si půjčit. Ať už nyní haní jakýkoli růst HDP, nezmíněný růst dluhu je větší – díra se prohlubuje. Tento stav ilustruje hlavní truismus historie: vlády neumějí vyrábět. Jejich obchodní artikl, donucování a násilí, pouze ničí. Udělat z výrobců daňové a dluhové otroky těch, kteří nic nevyrábějí, ničí jak výrobu, tak integritu.
Smrtící zvonec zazněl v roce 1971, kdy vláda Spojených států odmítla poslední zbytek svého slibu vyměnit své dolary za zlato. Dluh by se stal mincí království. Pod nevýrazným pojmem „financializace“ se skrývá morální obscénnost. Každým rokem státní dluh rostl. Produkce, započtená proti tomuto dluhu, se zmenšuje a stále větší část toho, co zbývá, je odváděna těm, kteří neprodukují. Washington rozhoduje o tom, kdo co obdrží, ale nemůže nařídit z čeho. To se zmenšuje, protože produktivní ctnost je penalizována a krádeže, podvody a násilí jsou odměňovány.
Tento stále nejistější stav trvá již padesát let. Dlouho už trvat nebude. Pouze morální a intelektuální bankrot větší než současný finanční bankrot může toto zavrženíhodné selhání nazývat selháním kapitalismu.
Kapitalismus je ekonomie politické svobody. Jejich škrcení v USA oficiálně začalo v roce 1913. Jsou protikladem toho, co máme nyní, státem řízeného kolektivismu. Kapitalismus a svoboda nezklamaly lidi, lidé zklamali kapitalismus a svobodu. Pokud lidé nezvládnou individuální svobodu – jak kolektivisté rádi tvrdí -, rozhodně nezvládnou kolektivistickou moc, jak dvacáté a jednadvacáté století dostatečně prokázalo. Je to jako když se jeden spratek v místnosti plné samostatně se chovajících a šťastně komunikujících dětí zmocní vlády nad místností.
Pokračování brzy.
Originál článku: Straight Line Logic
Překlad a úprava videa: Adinistrátor Neoektní TOP-CZ
