Válka je rozhodně vynikající obchod

Autor: Iain Davis, 13. 02. 2023

V roce 1935 varoval generálmajor Smedley Butler ve své zásadní knize „War Is A Racket“ před nebezpečím amerického vojensko-průmyslového komplexu, tedy více než 25 let předtím, než odstupující americký prezident Eisenhower vyzval svět, aby se „chránil“ před stejnou věcí.

Butler, jeden z nejlépe vyznamenaných vojáků v historii americké armády, věděl, o čem mluví, a slavně napsal, že válka je „…vedena ve prospěch několika málo lidí na úkor mnoha“.

Ačkoli litoval ztráty svých padlých kamarádů a navzdory oceněním, která za obranu vlasti obdržel, Butler pochopil, že je ve skutečnosti „prvotřídním svalovcem velkého byznysu, Wall Streetu a bankéřů“. Později historik Antony C. Sutton dokázal, že Butler měl pravdu.

Když americká administrativa George Bushe v roce 1991 schválila zákon o přidělování prostředků na zahraniční operace, ukončila veškeré americké úvěry bývalé prosperující socialistické republice Jugoslávii. V té době panoval na ministerském kopci názor, že Jugoslávie již není potřebná jako nárazníková zóna mezi státy NATO a jejich bývalými protivníky z Varšavské smlouvy, takže její nezávislý socialismus již není tolerován.

Americký vojensko-průmyslový komplex, který Butler a Eisenhower všem nařídili řešit, účinně destabilizoval celý balkánský region, zničil dosud relativně mírumilovné země a následné války pak podnítil svými islamistickými teroristy. S vydatnou pomocí Světové banky a Mezinárodního měnového fondu.

Takzvaná „pomoc“ prostřednictvím programu „Train and Equip“,(Výcvik a vybavení) poskytla americkým daňovým poplatníkům příležitost vyplatit 500 milionů dolarů soukromým bezpečnostním dodavatelům, jako je DynCorp. DynCorp peníze daňových poplatníků využil, jak se zdá, výcvikem teroristů a obchodováním s dětmi pro pedofily.

Vojenskoprůmyslový komplex USA a jejich západních spojenců provedl víceméně stejný trik v Iráku, Libyi a téměř i v Sýrii. Při zpětném pohledu se zdá, že to nebyl příliš dobrý nápad. Tedy pokud si myslíte, že války se vedou z důvodů, které jsou nám namlouvány.

Poté, co USA rozbombardovaly Irák do doby kamenné, aby jeho režim přestal vyrábět zbraně hromadného ničení, které neměl, „zachránily“ zemi před strašlivým násilím a hladovými sankcemi, které na irácký lid uvalila sama americká vláda, tím, že ustavily loutkovou vládu koalice vedené Spojenými státy – Coalition Provisional Authority (CPA). Jakmile byla CPA ustavena, udělala takové věci, jako že zadala americké inženýrské firmě Kellogg Brown & Root (KBR) výhradní zakázku na opravu a provoz všech iráckých ropných vrtů.

To, že americký viceprezident Dick Cheney, který vášnivě lhal o iráckých zbraních hromadného ničení, pobíral od KBR roční stipendium ve výši 2 milionů dolarů, byla jen náhoda. Stejně jako obrovské zvýšení hodnoty jeho akcií v Halliburtonu, které bylo přímým důsledkem války, na jejímž rozpoutání se podílel.

Když bývalá britská premiérka Teresa Mayová schválila raketové střely na syrské civilisty, skutečnost, že její manžel na tom vydělal miliony, protože jeho investice do raketových výroben vyletěly do nebes, byla také jen náhoda. V žádném případě osobně neprofitovala ze zabíjení dětí a skutečnost, že její rodina nadále vydělává na zabíjení dalších dětí v Jemenu, nijak nepodkopává Terezin velmi veřejný profil zastánkyně dobrých věcí. I když se zdá, že nezabíjení dětí mezi ně nepatří.

Neměli bychom se tedy divit, když opět zjistíme, že válka zdaleka není překážkou podnikání, ale ve skutečnosti zlepšuje provozní marže, zvyšuje produkci, posiluje trhy a nabízí zločineckým podnikům s bílými límečky zisky průmyslového rozsahu.

Jistě, lidé včetně dětí umírají v obrovských počtech, ale co na tom? Kde je hnůj, tam je i špína. Válka je rozhodně raketový obchod.

Ukázalo se, že Ukrajina po celou dobu války na Ukrajině nakupovala ruské palivo od Bulharska, členského státu EU. Zvláštní přehlédnutí pro údajné účastníky války. Je to podobné jako rozhodnutí ukrajinské vlády umožnit pokračování tranzitu ruského plynu od Gazpromu na trhy EU prostřednictvím svých rezidentních plynovodů.

Ruský energetický gigant Lukoil, jehož bývalý generální ředitel Ravil Maganov před několika měsíci nešťastnou náhodou vypadl z okna – běžný případ špatných ruských manažerů – dopravoval ruskou ropu do své rafinerie v bulharském přístavním městě Burgas. Burgaská rafinerie je jediná v Bulharsku a největší na Balkáně. Odtud se rafinovaná ropa (červená nafta) vyváží údajnému nepříteli Ruska, na Ukrajinu.

To vše se dělo v utajení, tvrdí ruský Mainstream, (MSM) ačkoli jde jen o řízení vnímání, o proválečnou propagandu. Západní MSM také napsal spoustu nesmyslů, v nichž tvrdí, že Bulharsko obcházelo sankce EU. Bez ohledu na to, že i to je monumentální nesmysl.

Není na tom nic „tajného“. Ve skutečnosti byly Rusku a Bulharsku ponechány otevřené dveře, aby v tomto obchodu pokračovaly přinejmenším do konce roku 2024, protože EU do něj vložila mezeru, která jim to zajišťuje. Pravděpodobně ruská vláda o masivních dodávkách ropy nic nevěděla, a proto to podle ruského MSM zůstalo „tajemstvím“.

Vzhledem k tomu, že narativ o „utajení“ je naprostý blábol, proč by západní i ruské MSM chtěly šířit v podstatě stejné dezinformace? Věnujme chvilku zamyšlení nad nesankčními sankcemi EU, ano?

Znamená to, že třetí strany, které nejsou členy EU, jako například Kazachstán, mohou dodávat ruskou ropu do EU, aniž by jim v tom bránily nepříjemnosti spojené s údajnými sankcemi. Sankce slouží ke změně uspořádání globálních energetických toků, nikoli k jejich ukončení.

Přestože přechod na nový systém uvrhl evropské občany do energetické krize, je to v pořádku. Pro budoucnost planety je nezbytné, aby Evropané akceptovali stále rostoucí ceny energií. V opačném případě by nemuseli uvítat přechod na „udržitelnou energii“, která jim výrazně zhorší život.

Červená nafta se na Ukrajině používá pro průmyslové a těžké stroje, například v zemědělství a ve výrobě. Používá se také, no já nevím, pro pohon tanků a obrněných transportérů, mobilních dělostřeleckých jednotek a podobně.

Příběhy z evropských zpravodajských serverů o tom, že Bulharsko dodává téměř 40 % ukrajinského vojenského paliva, jsou jistě nesmysly. Úředníci je ihned popřeli, například potvrzení od bývalého bulharského prezidenta, takže nejde o „oficiálně schválené“ důkazy. V důsledku toho je může každý, kdo je dostatečně důvěřivý, bezpečně odmítnout.

Nezapomínejte, že podle západních a ruských médií MSM je to všechno tajné. Což může být pro někoho úlevou, protože jinak by se ruská vláda spolčila s EU, aby zajistila, že ukrajinská armáda může zůstat v boji, že?

Nedávno, přestože zřejmě došly zbraně, tedy pokud věříte západní propagandě, Rusko zahájilo masivní raketový úder na Ukrajinu, jehož cílem byla ukrajinská energetická infrastruktura. Podle ruských MSM je to součást snahy ruské vlády podkopat „vojenské schopnosti“ Ukrajiny.

Skutečnost, že zajišťuje, že Ukrajina bude muset být obnovena půjčkami obrovských částek od mezinárodních finančníků za pilné asistence investorů Gazpromu, společnosti BlackRock, není relevantní. Takže to prosím také ignorujte.

Gazprom prodává plyn Moldavsku, které se nyní chystá dodávat plyn Ukrajině pomoci ukrajinských tranzitních plynovodů, které ruské bombardování omylem zcela minulo. Moldavská vláda se snaží zdůraznit, že nejde o plyn, který kupuje od Gazpromu, ale o plyn, který kupuje odjinud, což neupřesnila, přestože přiznává, že je na ruské energii stoprocentně závislá.

Pokud energii a palivo ze zemí, jako je Moldavsko, Bulharsko a Kazachstán, využívá ukrajinská vládní armáda, což se za žádných oficiálních okolností neděje, a plyn od Gazpromu pomáhá udržovat ukrajinské světlo navzdory raketovým úderům, vypadá to, že cílem ruské vlády je udržet Ukrajinu ve válce a zároveň ji ochromit natolik, aby nemohla vyhrát.

To ale nemůže být pravda, protože NATO podle všeho dělá přesně totéž a Rusko a NATO jsou nepřátelé. Ačkoli se ne zcela dostatečná pomoc NATO liší od ne zcela dostatečné agrese ruské vlády, v podstatě se jedná o totéž.

Nízký počet tanků, které Ukrajině nabídli partneři z NATO, neochota NATO poskytnout Ukrajině vojenská letadla a vlažné přijetí nedávných žádostí Ukrajiny o vstup do NATO se zdá být signálem, že NATO není připraveno poskytnout, nebo možná není schopno poskytnout, vojenskou podporu, kterou by Ukrajina potřebovala k vítězství. Je však zřejmě ochotno poskytnout ji jen tolik starého použitého šrotu, aby neustále mohla bojovat.

To znamená, že Ukrajinci, nové ruské obyvatelstvo v Donbasu a vojáci na obou stranách, i když především Ukrajinci, budou nadále umírat, zatímco geopolitická krajina se kolem nich bude nadále měnit. Mezitím vojensko-průmyslový komplex a miliardáři, které obohacuje, jako je Elon Musk, vydělávají jmění. Až konflikt skončí, nadnárodní korporace na obou stranách získají zakázky na obnovu toho, co jejich vládní partneři právě zničili.

Butler napsal:

Ať jsou odvedeni do války důstojníci, ředitelé a vysoce postavení manažeři našich zbrojních továren, výrobců munice, stavitelů lodí a letadel a výrobců všech ostatních věcí, které v době války zajišťují zisk, stejně jako bankéři a spekulanti.

Zatímco někomu by se mohlo zdát moudré přidat na tento seznam i politiky, z nějakého nepochopitelného důvodu se zdá, že mnohem více lidí si myslí, že je to dobrý bod, ale že to není vážný návrh. Proč ne? Copak jim to nedochází, copak nechápou, co se jim Butler, Eisenhower, Sutton a mnozí další jim podobní snaží říct už téměř sto let?

Co je to za vojensko-průmyslový komplex, který považují za nevyhnutelný? Proč si proboha myslí, že je to „nutné zlo“?

Je nutné jen proto, že miliony, možná miliardy z nás přijímají, že válka je „selháním“ zahraniční politiky a diplomacie, místo aby pochopili zřejmou skutečnost, že je pokračováním zahraniční politiky. Jak vidíme právě teď v případě válečného štvaní Západu a Číny, válka je zamýšleným produktem zahraniční politiky a diplomacie.

Války „nepřicházejí“ jen tak náhodou. Jsou plánovány, připravovány a realizovány podle potřeby. Smrt naše a našich dětí neznamená nic pro lidi, kterým dovolíme, aby nás vedli do války. Nemají kůži ve hře, ale měli by a my máme moc zajistit, aby ji měli. Jediné, co je zapotřebí udělat, je odmítnout bojovat. To opravdu není žádná věda. Poslušnost není ctnost.

Ale my to neuděláme, protože stále znovu a znovu naletíme na ty samé lži. Nadále si jako otroci s amnézií představujeme, že k lepší budoucnosti nás může dovést jen následování další bandy parazitických zločinců.

Jdeme pořád dokola. Vyhazujeme domy do povětří a necháváme umírat hladem děti, odsuzujeme důchodce k mrazivé palivové chudobě a smiřujeme se s tím, že na této cestě možná budeme muset obětovat sebe a své blízké.

Až budou váleční štváči příště tlačit na naše syny a dcery, aby umírali pro jejich ambice, budeme opět tvrdit, že je to v dobré věci: pro obranu naší země, naší kultury nebo našeho způsobu života.

Není to tak, nikdy to tak nebylo a nikdy to tak nebude, dokud s tím budeme souhlasit.

*****

Další Iainovy práce si můžete přečíst na jeho blogu IainDavis.com, nebo na stránkách UK Column, případně ho sledovat na Twitteru nebo se přihlásit k odběru jeho SubStacku. Jeho nová kniha Pseudopandemic je nyní k dostání v kindle i paperbacku na Amazonu a u dalších prodejců. Nebo můžete získat bezplatný výtisk, pokud se přihlásíte k odběru jeho newsletteru.

Originál článku a úvodního obrázku: offGuardian
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ