Válka, propaganda a zaslepenost

Autor: Thierry Meyssan, 29. 10. 2022

Když přijde válka, vlády se vždy domnívají, že musí povzbudit morálku svých lidí tím, že je zasypou propagandou. Sázka je  vysoká, jde o život a smrt, že debaty přitvrdí a extremistické postoje se stanou populárními. Přesně toho jsme svědky, nebo spíše toho, jak se proměňujeme. V této hře nemají myšlenky, které hájí jedni a druzí, nic společného s jejich ideologickými předpoklady, ale s jejich blízkostí k moci.

V etymologickém smyslu je propaganda jen uměním přesvědčovat, šířit ideje. V moderní době je to však umění, jehož cílem je rekonstruovat realitu s cílem očernit protivníka a zveličit vlastní vojska.

Navzdory na Západě rozšířené představě to nebyli nacisté ani Sověti, kdo ji vynalezl, ale Britové a Američané během první světové války [1].

V současné době NATO koordinuje své úsilí v této oblasti ze svého Strategického komunikačního centra v lotyšské Rize [2]. Určuje body v nichž chce působit a poté organizuje mezinárodní programy k jejich realizaci.

Slava Štecková, vdova po nacistickém premiérovi Jaroslavu Šteckovi, zahájila v letech 1998 a 2002 zasedání Nejvyšší rady.

NATO například označilo Izrael za slabé místo: zatímco bývalý premiér Benjamin Netanjahu byl osobním přítelem ukrajinského prezidenta Volodymyra Zelenského, jeho nástupce Naftali Bennett uznal platnost ruské politiky. Dokonce doporučoval navrácení Krymu a Donbasu a především denacifikaci Ukrajiny. Současný premiér Jair Lapid je váhavější. Nechce podporovat fundamentalistické nacionalisty, kteří krátce před druhou světovou válkou a během ní zmasakrovali milion Židů. Zároveň však chce zůstat v dobrých vztazích se Západem.

NATO se snaží přimět Izrael, aby se vrátil do řady, a přesvědčit Tel Aviv, že v případě ruského vítězství by Izrael ztratil své postavení na Blízkém východě [3]. Za tímto účelem šíří v co největší míře lež, že Írán je vojenským spojencem Ruska.

Mezinárodní tisk neustále tvrdí, že ruské bezpilotní letouny jsou na bojišti íránské a brzy budou i rakety středního doletu. Moskva však tyto zbraně umí vyrobit a nikdy o ně Teherán nepožádala. Rusko i Írán tato obvinění opakovaně popírají. Západní politici, kteří se spoléhají na tisk, a nikoli na pouhou úvahu, však již na íránské obchodníky se zbraněmi uvalili sankce. Brzy bude obklíčen Yair Lapid, syn předsedy památníku Jad Vašem, a bude nucen postavit se na stranu zločinců.

Britové naproti tomu tradičně vynikají v aktivizaci síťových médií a získávání umělců. MI6 se opírá o skupinu 150 zpravodajských agentur pracujících v rámci PR sítě [4]. Všechny tyto společnosti přesvědčují, aby převzaly jejich podsouvání a slogany.

Zakladatel ukrajinského integrálního nacionalismu Dmytro Doncov (vpravo) byl posedlý nenávistí k Židům a Cikánům. Během světové války opustil Ukrajinu a stal se ředitelem Institutu Reinharda Heydricha. Právě tato instituce se sídlem v Československu byla na konferenci ve Wannsee zodpovědná za plánování vyhlazení všech Židů a Cikánů. Své dny ukončil v poklidu ve Spojených státech.

To oni vás postupně přesvědčovali, že prezident Vladimir Putin umírá, pak že se zbláznil nebo že doma čelí silné opozici a že bude svržen pučem. Jejich práce pokračuje i dnes křížovými rozhovory s vojáky na Ukrajině. Slyšíte, jak ukrajinští vojáci říkají, že jsou nacionalisté, a ruští vojáci říkají, že se bojí, ale musí bránit Rusko. Uslyšíte, že Ukrajinci nejsou nacisté a že Rusové, kteří žijí pod diktaturou, jsou nuceni bojovat. Ve skutečnosti většina ukrajinských vojáků nejsou „nacionalisté“ ve smyslu obránců své vlasti, ale „integrální nacionalisté“ ve smyslu dvou básníků, Charlese Maurrase a Dmytra Doncova [5]. To však vůbec není totéž.

Teprve v roce 1925 papež Pius XI. odsoudil „integrální nacionalismus“. V té době již Doncov napsal svůj Naціоналізм (Nacionalismus) (1921). Maurras a Doncov definovali národ jako tradici a svůj nacionalismus mysleli proti ostatním (Maurras proti Němcům a Doncov proti Rusům). Oba si ošklivili Francouzskou revoluci, principy Volnosti, Rovnosti a Bratrství a neúprosně odsuzovali Židy a svobodné zednáře. Náboženství považují za užitečné pro uspořádání společnosti, ale zdají se být agnostiky. Tyto postoje vedly Maurrase k tomu, že se stal petainovcem a Doncov hitlerovcem. Ten druhý se propadne do varègue (švédský Viking) mystického blouznění. Další papež, Pius XII. těsně před vypuknutím války zrušil odsouzení svého předchůdce. Při osvobození byl Maurras odsouzen za zpravodajskou spolupráci s nepřítelem (byl germanofob), ale Doncov byl anglosaskými tajnými službami rehabilitován a vyhoštěn do Kanady, poté do USA.

Pokud jde o ruské vojáky, s nimiž vidíme rozhovory v našich televizních zprávách, neříkají nám, že jsou nuceni bojovat, ale na rozdíl od integrálních nacionalistů nejsou fanatiky. Pro ně je válka, i když brání své, vždycky hrůzou. Právě proto, že nám opakovaně říkají, že Rusko je diktatura, chápeme něco jiného. Nepřijímáme, že Rusko je demokracie, protože pro nás demokracie nemůže být autoritářským režimem. Přitom například druhá francouzská republika (1848-1852) byla jak demokracií tak i autoritářským režimem.

Je snadné nás přesvědčit, protože o ukrajinské historii a kultuře nic nevíme. Víme nanejvýš to, že v Novorossiji vládl francouzský šlechtic Armand-Emmanuel du Plessis de Richelieu, osobní přítel cara Alexandra I. Ten pokračoval v díle ukrajinského knížete. Pokračoval v díle knížete Grigorije Potěmkina, který chtěl tento region vybudovat po vzoru Athén a Říma, což vysvětluje, proč je dnes Novorossie stále u ruské kultury (a ne ukrajinské), aniž by kdy poznala nevolnictví.

Památník Babi Jar v Kyjevě. 33 771 ukrajinských Židů bylo zastřeleno během dvou dnů, 29. a 30. září 1941, ukrajinskými jednotkami Waffen SS a Einsatzgruppen Reinharda Heydricha. Tento masakr byl hlavním proudem nacionalistů oslavován jako vítězství. Dnes ukrajinská vláda pojmenovala hlavní třídu, která k němu vede, po integrálním nacionalistovi Stepanu Banderovi, „na počest“ největšího zločince ve svých dějinách.

My na Ukrajině neznáme zvěrstva meziválečného období a druhé světové války a máme mlhavou představu o násilí v SSSR. Ignorujeme, že teoretik Doncov a jeho žák Stěpan Bandera neváhali masakrovat všechny, kdo neodpovídali jejich „integrálnímu nacionalismu“, nejprve Židy v této chazarské zemi, pak Rusy a komunisty, anarchisty Nestora Machna a mnoho dalších. „Integrální nacionalisté“, kteří se stali obdivovateli Vůdce a hluboce rasistickými, se vrátili do popředí s rozpadem SSSR [6]. Dne 6. května 1995 se prezident Leonid Kučma vydal do Mnichova (do kanceláří CIA), aby se setkal s vůdkyní integrálních nacionalistů Slavou Šteckovou, vdovou po nacistickém premiérovi. Ta byla právě zvolena do Nejvyšší rady (parlamentu), ale nemohla se ujmout mandátu, protože byla zbavena ukrajinského občanství. O měsíc později Ukrajina přijala svou současnou ústavu, která ve svém článku 16 uvádí, že „zachování genetického dědictví ukrajinského národa je povinností státu“ (sic). Následně tatáž Slava Štecková dvakrát zahájila zasedání Rady a své projevy zakončila válečným pokřikem integrálních nacionalistů: „Sláva Ukrajině!

Moderní Ukrajina trpělivě budovala svůj nacistický režim. Po vyhlášení „genetického dědictví ukrajinského lidu“ přijala různé zákony. První z nich přiznává výhody lidských práv ze strany státu pouze Ukrajincům, nikoliv cizincům. Druhý definuje, kdo je většina Ukrajinců, a třetí (uzákoněný prezidentem Zelenským), kdo jsou menšiny. Vtip je v tom, že žádný zákon nemluví o rusky mluvících. Proto jim soudy standardně nepřiznávají dobrodiní lidských práv.

Od roku 2014 probíhá občanská válka mezi integrálními nacionalisty a ruskojazyčným obyvatelstvem, především na Krymu a v Donbasu. Po 20 000 mrtvých zahájila Ruská federace s uplatněním své „odpovědnosti chránit“ speciální vojenskou operaci s cílem provést rezoluci Rady bezpečnosti 2202 (Minské dohody) a ukončit martyrium ruskojazyčných obyvatel.

Prezident Zelenský a jeho přítel Benjamin Netanjahu. Ten nyní činí z podpory Ukrajiny hlavní téma své volební kampaně. Netanjahu je synem soukromého tajemníka Zeeva Jabotinského, ukrajinské osobnosti, která se spojila s hlavním proudem nacionalistů proti bolševikům. Pokusil se dát ukrajinskou židovskou komunitu do služeb těchto antisemitů, ale v rámci Světové sionistické organizace, jejímž se stal ředitelem, byl jednomyslně odsouzen.

Nato propaganda vypráví o skutečném utrpení Ukrajinců, ale nezmiňuje se o osmi letech mučení, vraždění a masakrů, které mu předcházely. Mluví o „našich společných hodnotách s ukrajinskou demokracií“, ale jaké hodnoty sdílíme s integrálními nacionalisty a kde je na Ukrajině demokracie?

Nemusíme si vybírat mezi jedním nebo druhým, ale pouze bránit mír, a tedy minské dohody a rezoluci 2202.

Válka nás přivádí k šílenství. Dochází k převrácení hodnot. Vítězí ti nejextrémnější. Někteří naši ministři hovoří o „zadušení Ruska“ (sic). Nevidíme, že podporujeme právě ty myšlenky, proti kterým podle nás bojujeme.

*****

Thierry Meyssan, politický konzultant, předseda a zakladatel Réseau Voltaire (Voltairova síť). Nejnovější dílo v angličtině – Before Our Very Eyes, Fake Wars and Big Lies: Od 11. září po Donalda Trumpa, Progressive Press, 2019.

Originál článku a obrázků: Voltaineret.org
Překlad a úprava obrázků: Admin Nekorektní TOP-CZ