Na rovném úseku dálnice mě zastavil policajt. Byl to takový ten typický muž s Napoleonským komplexem, který se baví akorát tím, že buzeruje lidi. Přiznávám, že jsem jel trochu rychleji.
Policajt chtěl evidentně úplateček, protože brzy vyrukoval s větou: „A copak vlastně děláte za práci?“
Rozhodl jsem se, že se trochu pobavím: „Pracuju jako prodlužovač penisů na soukromé klinice.“
To jej zaujalo a začal se vyptávat: „Vážně? A jak se to vlastně dělá?“
No, a tak jsem začal fabulovat: „No, my máme takovou speciální biotechnologickou emulzi, kterou velmi odborným hmatem vmasírovávám do penisu. Takže když má někdo třeba, odpusťte ten výraz, malýho čuráka, tak po deseti minutách už má čuráka dlouhýho patnáct čísel. Po další hodině ho má dvacet čísel, po další hodině třicet čísel…. No, a když ho masíruju -samozřejmě s přestávkama -asi tak dva dny, tak klidně způsobím, že má čuráka dlouhýho metr padesát.“
Polda na mě koukal jak tele na nový vrata a debilně se zeptal: „Metr padesát? Co proboha může kdo dělat s čurákem dlouhým metr padesát?“
No, a v té chvíli přišla moje chvíle. S kamennou tváří jsem odpověděl: „No, to je jednoduchý, ale musí se to provést přesně, takže pořádně poslouchejte...“ (polda se naklonil blíž, protože jsem začal šeptat) „…nejdřív si najdete pořádně dlouhej, bezpečnej a rovnej kus dálnice, jo?“
Poldovi se rozzářila očička nad tím tajemstvím, které mu právě odhaluju a výrazně přikývl, jako že rozumí.
„… No, a pak tomu čurákovi dáte do ruky radarovou pistoli a necháte ho pokutovat řidiče za rychlou jízdu!“ Dodal jsem vzápětí.
Shrnutí:
Pokuta za rychlou jízdu ……… 2000 Kč
Pokuta za urážku veřejného činitele …….. 10 000 Kč
Pohled na toho policajta, když jsem domluvil ……. k nezaplacení
Kopie skutečné radiové konverzace mezi americkou námořní lodí a Kanaďany nedaleko pobřeží Newfoundlandu, říjen 1995 :
KANAĎANÉ: Prosím, odkloňte Váš kurz o 15 stupňů směrem na jih, abyste se vyhnuli kolizi.
AMERIČANÉ: Doporučuji, abyste Vy odklonili Váš kurz o 15 stupňů na sever, abyste předešli kolizi.
KANAĎANÉ: Nepřipadá v úvahu. Vy musíte odklonit kurz o 15 stupňů na jih, abyste předešli kolizi.
AMERIČANÉ: Tady je Kapitán americké námořní lodi. Znovu opakuji – odkloňte Váš kurz.
KANAĎANÉ: Je nám líto. Opakuji – VY MUSÍTE odklonit kurz.
AMERIČANÉ: Tady je letecký transportér USS Lincoln – Atlantická námořní flotila Spojených Států. Jsme doprovázeni třemi torpédoborci, třemi křižníky s plnou leteckou podporou. Trvám na tom, abyste VY změnili kurz o 15 stupňů severně – opakuji, 15 stupňů na sever nebo počítejte s opatřeními, která zajistí bezpečnost naší skupiny.
KANAĎANÉ: My jsme maják. Dělejte jak myslíte.
Na policejní akademii vysvětluje plukovník matematickou rovnici 5-7+2=0. Nikdo ze studentů nechápe. Plukovník uvede praktický příklad : V autobusu je 5 policistů, 7 jich vystoupí. Kolik policistů musí nastoupit, aby byl autobus prázdný?
Až se vysmějete, přemýšlejte nad významem přesné aplikace z vědeckého hlediska naprosto správného matematického příkladu do praxe. Přesnou aplikací se stává nesmyslem. To je ten rozdíl mezi teorií a praxí. Prakticky musí mít příklad znění 5+2-7=0. Pak to pochopí i imaginární policista. Tím se rozhodně nechci policistů dotknout, vtip je jenom důkaz toho, že se nám do společnosti vrátil socialistický humor.
Český ministr dopravy se zastavil na návštěvě u svého německého kolegy.
Vidí, že v garáži má Ferrari a Lamborginhi, má velikou vilu, všude luxus.
Čech se diví, jak může takto žít, odkud má tolik peněz.
Německý ministr říká: „No to máš tak, vidíš támhletu dálnici?“
„Vidím.“
„Tak ta měla být široká 20 metrů, ale stáhl jsem to na 19 metrů. A z toho si takto žiji.“
Po půl roce přijede německý ministr do Čech a vidí zámek místo vily,
kolem rozlehlý park, helikoptéru. Udiveně se ho ptá, jak vydělal tolik peněz.
„No, to máš tak, vidíš tu dálnici?“
„Nevidím.“
„No tak vidíš!“
Host vejde do super nově vybavené hospody, sedne na bar a všimne si, že za barem je robot a ten ho vítá:
„Dobrý den, jsme moderní restaurace, vítám vás, jsem robot Charlie a budu vás obsluhovat. Prosím sdělte výši vašeho IQ.“
Borec se zamyslí a řekne, že má IQ 150.
Robot naleje whisky a začne bavit hosta řečmi z astronomie, matematiky, historie, zeměpisu.
Chlapík poněkud nezvládá debatu a rozhodne se navštívit bar příští den zase s tím, že robotovi sdělil, že má IQ 100.
Robot nalije whisky a začne debatu o autech, sexu a celebritách.
„Fajn“ řekne si chlapík a přijde třetí den a robot za barem se zase ptá na jeho IQ a chlapík odpoví, že má IQ 50.
Robot se zamyslí, naleje vodku a zeptá se :“Tak co, zase budeme volit ODS?„
Na kongres jede vlakem skupina inženýrů a manažerů. Každý manažer má svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů volá: „jde průvodčí“ a všichni inženýři se natlačí do jednoho WC.
Průvodčí zkontroluje jízdenky manažerům a když uvidí zamčené dveře na WC, zabouchá na ně: „Jízdenku prosím„. Z WC se zpod dveří vysune jeden lístek, průvodčí ho cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchází.
Na zpáteční cestě si manažeři pořídí jen jeden lístek a inženýři dokonce nemají žádnou jízdenku.
Jeden z manažerů zvolá: „Jde průvodčí“ a všichni manažeři se utíkají schovat na WC.
Inženýři trochu pomaleji odcházejí na další WC.
Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů: „jízdenku prosím“
Ponaučení: takto to dopadne, když se manažéři serou do toho, čemu nerozumí.
Obrovitý chlap se seznámí v baru s pohlednou mladou slečnou a po pár společných panácích vyrazí k němu domů. Vpadnou do ložnice a on se začne svlékat. Sundá košili, zacuká bicepsy a říká: „Vidíš to, kotě? Tohle je tuna dynamitu!“ Holce se začínají klepat kolena. Chlápek stáhne kalhoty, propne namakané nohy a povídá: „Vidíš to, kotě? Další tuna dynamitu!“ Holka je vzrušením skoro bez sebe. Když si však chlápek sundá i spodky, popadne holka kabelku a zdrhá pryč. On za ní vyrazí, chytne ji ve dveřích a ptá se: „Sakra, proč zdrháš?“ „Proč? Dvě tuny dynamitu a takhle krátká zápalná šňůra! Bála jsem se, že to tu vyhodíš do povětří!„
Sedí hajnej na posedu a čeká na srnce. Najednou vidí, jak čtyři cikáni nesou krmelec.
„Hajzlové jedny, co není přibitý nebo přivařený, to ukradnou„, mumlá si pod vousy. Pak celej rozzuřenej namíří flintu a BÁC, BÁC,….a dva cikáni spadnou mrtví na zem.
Z krmelce vyleze skín a povídá: „Do prdele práce, nový auto a dvě gumy v hajzlu.“
Postarší sukovitej chlapík vstoupí do banky a zamíří k prvnímu okýnku.
„Chci si v tý vaší posraný bance založit účet“, praví bodře.
„Jak prosím?“ odvětí šokovaná dáma za přepážkou.
„Zřejmě jsem vám nerozuměla, mohl byste to zopakovat?“
„Tak eště jednou, kurva! Řek sem, že si chci v tý vaší posraný bance založit účet!“
„Je mi velice líto, pane,“ odpoví vzdorovitě a třesoucím se hlasem paní za přepážkou, „ale takovýto způsob vyjadřování v naší bance netrpíme„.
Nato se zvedne odejde do ředitelovy kanceláře, aby ho o incidentu informovala. Ředitel její stížnost vyslechne a potvrdí jí, že není povinna poslouchat hrubý výrazy od klientů. Oba se pak vrátěj k přepážce a ředitel se autoritativně ptá toho obhroublýho muže,
„Je zde nějaký problém, pane?“
„Ale hovno problém, jenom jsem vyhrál sto melounů v loterii a chci si je v tý vaší posraný bance uložit.“
„Chápu,“ na to ředitel se změněným výrazem v obličeji, „a tahle kráva dělá problémy, že?“
Malá Erika se ptá maminky: „Mami a jak se dělají děti?“
Matka po chvíli odpoví: „No víš Eri, tatínek dá mamince vzácné semínko, z kterého ji pak v bříšku naroste děťátko.“
Erika: „A to semínko musíš spolknout?“
„No, to jen když chci koupit nové boty……..“
===================================
Harry a jeho žena mají finanční problémy, tak se rozhodnou, že žena půjde šlapat chodník. Ona neví přesně, jak na to, tak Harry říká: „Postav se před tenhle bar a sbal někoho. Řekni mu, že tisícovku. Kdybys něco potřebovala, budu parkovat za rohem.“
Ženská si tam stoupne a do pěti minut zastaví auto a v něm chlápek: „Za kolik?“
„Tisícovku.“
„Sakra, mám jen čtyři sta.“
„Počkejte chvilku…“ říká ženská a běží za manželem: „Harry, co může mít za čtyři stovky?“
„Tak leda ruční práci.“
Tak ona běží zpátky a říká: „Za čtyři stovky ti ho vyhoním rukou.“
Chlap teda souhlasí, ona si k němu nasedne, rozepne kalhoty a vytáhne fakt obrovskýho ptáka. Chvilku na něj blbě kouká a pak říká: „Momentík, hned jsem zpátky.“
Vyběhne za manželem a povídá mu: „Harry, prosím tě, nepůjčil bys tomu chlápkovi šest stovek?“
