Autor: Pepe Esccobar, 23. října 2021
Plenární zasedání je tradičním vrcholem každoročních odborných diskusí Valdajského klubu – jednoho z nejvýznamnějších intelektuálních setkání v Eurasii.
Vladimir Putin je častým hlavním řečníkem. Letos v Soči, jak jsem uvedl v předchozím článku, bylo zastřešujícím tématem „globální otřesy v 21. století: jedinec, hodnoty a stát“.
Putin se k němu postavil čelem, a to v projevu, který lze již nyní považovat za jeden z nejvýznamnějších geopolitických projevů poslední doby (zatím neúplný přepis najdete zde) rozhodně jde o jeho nejsilnější moment v záři reflektorů. Po něm následovalo obsáhlé sezení s otázkami a odpověďmi. Výňatky z toho tříhodinvého videa s českými titulky:
Pro video ve vyšším rozlišení klikněte ZDE
Předpokládá se, že různí atlantisté, neokonzervativci a liberální intervencionisté se budou vztekat. To je ale irelevantní. Pro nestranné pozorovatele, zejména z celého globálního Jihu, je důležité věnovat velkou pozornost tomu, jak Putin sdílel svůj pohled na svět – včetně některých velmi upřímných momentů.
Hned na začátku připomněl dva čínské znaky, které znázorňují „krizi“ (jako „nebezpečí“) a „příležitost“, a spojil je s ruským rčením: „Bojujte s obtížemi svou myslí. Bojuj s nebezpečím svými zkušenostmi.“
Tento elegantní, úsečný odkaz na rusko-čínské strategické partnerství vedl ke stručnému zhodnocení současné šachovnice:
Změna rovnováhy sil předpokládá přerozdělení podílů ve prospěch zemí na vzestupu a rozvojových zemí, které se dosud cítily odstrčené. Jednoduše řečeno, dominance Západu v mezinárodních záležitostech, která začala před několika staletími a na krátkou dobu byla koncem 20. století téměř absolutní, ustupuje mnohem rozmanitějšímu systému.
To otevřelo cestu k dalšímu nepřímému označení hybridní války jako nového modu operandi:
Dříve válka prohraná jednou stranou znamenala vítězství druhé strany, která převzala odpovědnost za to, co se děje. Například porážka Spojených států ve vietnamské válce neznamenala, že se Vietnam stal „černou dírou“. Naopak, vznikl tam úspěšně se rozvíjející stát, který se, pravda, opíral o podporu silného spojence. Nyní je situace jiná: Bez ohledu na to, kdo má navrch, válka nekončí, jen mění formu. Hypotetický vítěz se zpravidla zdráhá nebo není schopen zajistit mírovou poválečnou obnovu a jen prohlubuje chaos a vakuum představující nebezpečí pro svět.
Berďajevův žák
V několika případech, zejména během otázek a odpovědí, Putin potvrdil, že je velkým obdivovatelem Nikolaje Berďajeva. Putina nelze pochopit bez porozumění Berďajevovi (1874-1948), který byl filozofem a teologem – v podstatě filozofem křesťanství.
V Berďajevově filozofii dějin je smysl života definován v pojmech ducha, ve srovnání se sekulární modernitou, která klade důraz na ekonomiku a materialismus. Není divu, že Putin nikdy nebyl marxistou.
Pro Berďajeva jsou dějiny časově-paměťovou metodou, jejímž prostřednictvím se člověk propracovává ke svému osudu. Je to vztah mezi božským a lidským, který utváří dějiny. Obrovský význam přikládá duchovní síle lidské svobody.
Nikolaj Berďajev. Foto: Center for Sophiological Studies
Putin se několikrát zmínil o svobodě, o rodině – v jeho případě skromné – a o významu vzdělání; srdečně chválil svou praxi na Leningradské státní univerzitě. Současně naprosto zničil wokeismus, transgenderismus a zrušil kulturu propagovanou „pod praporem pokroku“.
Toto je pouze jedna z řady klíčových pasáží:
Jsme překvapeni procesy, které probíhají v zemích, jež se dříve považovaly za průkopníky pokroku. Do společenských a kulturních převratů, které probíhají ve Spojených státech a západní Evropě, nám samozřejmě nic není; nevměšujeme se do nich. Někdo v západních zemích je přesvědčen, že agresivní vymazávání celých stránek vlastní historie – „obrácená diskriminace“ většiny ve prospěch menšin nebo požadavek opustit obvyklé chápání takových základních věcí, jako je matka, otec, rodina nebo dokonce rozdíl mezi pohlavími – že to jsou podle něj milníky hnutí za společenskou obnovu.
Velká část jeho čtyřicetiminutového projevu i jeho odpovědí tedy kodifikovala některé markanty toho, co předtím definoval jako „zdravý konzervatismus“:
V současné době, kdy svět zažívá strukturální kolaps, se význam rozumného konzervatismu jako základu politiky mnohonásobně zvýšil, právě proto, že rizika a nebezpečí se násobí a realita kolem nás je křehká.
Když jsme se vrátili ke geopolitickému dění, Putin neochvějně prohlásil, že „s Čínou jsme přátelé. Ale ne proti nikomu.„
Z geoekonomického hlediska si opět našel čas na mistrovské, vyčerpávající – až vášnivé – vysvětlení toho, jak funguje trh se zemním plynem spolu se sebezničující sázkou Evropské komise na spotový trh a proč Nord Stream 2 mění pravidla hry.
Afghánistán
Během otázek a odpovědí se vědec Zhou Bo z univerzity Tsinghua věnoval jedné z klíčových geopolitických výzev současnosti. S odkazem na Šanghajskou organizaci pro spolupráci zdůraznil, že „pokud má Afghánistán problém, má problém i ŠOS. Jak tedy může ŠOS, vedená Čínou a Ruskem, Afghánistánu pomoci?“.
Putin ve své odpovědi zdůraznil čtyři body:
- Je třeba obnovit ekonomiku;
- Taliban musí vymýtit obchod s drogami;
- Hlavní odpovědnost by měli převzít „ti, kteří tam byli 20 let“ – což je ozvěna společného prohlášení po středečním jednání rozšířené trojky s Talibanem v Moskvě; a
- Afghánské státní fondy by měly být odblokovány.
Nepřímo také zmínil, že velká ruská vojenská základna v Tádžikistánu rozhodně není pouhou dekorativní rekvizitou.
Během otázek a odpovědí se Putin vrátil k tématu Afghánistánu a znovu zdůraznil, že členové NATO by se neměli „zbavovat odpovědnosti„.
Zdůvodnil to tím, že Taliban „se snaží bojovat proti extrémním radikálům“. Pokud jde o „nutnost začít s etnickou složkou“, popsal, že Tádžikové tvoří 47 % celkové afghánské populace – možná je to nadhodnocení, ale poselství se týkalo nutnosti inkluzivní vlády.
Rovněž se snažil o vyváženost: Stejně jako „s nimi [Tálibánem] sdílíme pohled zvenčí“, zdůraznil, že Rusko je „v kontaktu se všemi politickými silami“ v Afghánistánu – v tom smyslu, že existují kontakty s bývalými vládními představiteli, jako jsou Hamíd Karzáí a Abdulláh Abdulláh, a také se členy Severní aliance, kteří jsou nyní v opozici a kteří jsou v tádžickém exilu.
Ti dotěrní Rusové
A nyní porovnejte vše výše uvedené se současným cirkusem NATO v Bruselu, doplněným o nový „plán na odstrašení rostoucí ruské hrozby„.
Nikdo nikdy neprodělal na tom, že by podcenil schopnost NATO dosáhnout hlubin bezvýznamné hlouposti. Moskva se už ani neobtěžuje s těmito klauny mluvit: jak zdůraznil ministr zahraničí Sergej Lavrov, „Rusko už nebude předstírat, že jsou v blízké budoucnosti možné nějaké změny ve vztazích s NATO„.
Moskva od nynějška jedná pouze s pány – ve Washingtonu. Koneckonců přímá linka mezi náčelníkem generálního štábu generálem Gerasimovem a vrchním velitelem spojeneckých sil NATO generálem Toddem Woltersem zůstává aktivní. Poslíčci jako Stoltenberg a mohutná byrokracie NATO v Bruselu jsou považováni za nepodstatné.
Podle Lavrova se tak začalo dít hned poté, co nám „všichni naši přátelé ve Střední Asii“ „řekli, že jsou proti tomu, aby … Spojené státy nebo kterýkoli jiný členský stát NATO“ podporovaly umístění jakéhokoli imperiálního „protiteroristického“ aparátu v kterémkoli ze “ států“ Střední Asie.
A Pentagon přesto nadále provokuje Moskvu. Wokeismus-lobbista-ministr obrany Lloyd „Raytheon“ Austin, který dohlížel na americký velký útěk z Afghánistánu, nyní pontifikuje, že by Ukrajina měla de facto vstoupit do NATO.
To by měl být poslední kůl, na který se napíchne „mozkově mrtvá“ (copyright Emmanuel Macron) zombie, která jde vstříc svému osudu blouzněním o současných ruských útocích jadernými zbraněmi na Baltském a Černém moři.
***
Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.
Zdroj článku: Recenze Unz – Výběr alternativních médií
Přklad a české titulky ve videu: Admin Nekorektní TOP-CZ
