Státnický projev

Autor: Ladslav Větvička

Tuž nebylo to zle, ni? Projev v přimem přenosu, bez zbytečnych kecu, no schvalně, kery z vas na to ma? A kery z vas to bude zvladat v třiasedumdesati?

Myslim, že všeci, keři ho nemaju radi, tak možu byt naštvani. Ale bohužel, ani ti, keři ho chtěju volit, by neměli byt spokojeni. Bo umět dneska spatra přednest projev, kery ma hlavu a patu, to je přece zaklad.

Ale nestači enem, aby to mělo hlavu a patu. Když hoři susedovi barak, tež nebudu při volani hasičum popisovat, jake ma hezke pelargonyje, ani se nebudu susedum, keři spěchaju hasit vychvalovat, že sem si kupil novu karu a ta vyborně šlape. To je prostě blby projev v blbem čase.

A bojim se, že prezident nevyužil svojeho možna posledniho projevu, aby upozornil na to že vedle hoři barak, zato se chlubil tym, jak nam ta demogracyja pěkně šlape.

Bo pokud by teho využil, pak by trubil na poplach. A kralove a prezidenti tady su od teho, aby trubili na poplach. A kdyby trubil, pak by jeho proslov vypadal takto:

„Nejde o přijímání toho či onoho počtu cizinců. Jde o to, že existuje vážné nebezpečí, že začne proces, který bude vypadat takto:

Nejdříve prudce počet cizinců naroste. Chvíli budou dodržovat naše zvyky, jak deklarují, že budou. A poté začnou prosazovat své požadavky v různých oblastech veřejného života. A to velmi agresivním způsobem. Jestli někdo říká, že to není pravda, ať se rozhlédne po Evropě. Ať se podívá na Švédsko, kde je 54 šáría zón, které stát nemá pod kontrolou. Obavy před vyvěšováním vlajky na školách, proto, že na vlajce je kříž. Že švédské studentky již příliš nemohou chodit v krátkých šatech, protože to už se také nelíbí. Co se děje v Itálii. Zabrané kostely, někdy užívané jako toalety! Co se děje ve Francii. Neustálý boj a stálé prosazování šáríe. Šáría hlídky, které na to dohlížejí, to samé je v Londýně. I v nejsilnějším a v tomto ohledu nejtvrdším Německu se takové věci dějí! To chcete, aby přišlo? Abychom přestali být pány naší země? To chcete? Já říkám jasně ne!

Podíváme-li se na problém z nejkrajnějšího hlediska, musíme uznat, že se nedá jedněm pomoci a druhým ne. Tehdy se musíme tedy otevřít totálně, nejen těm, kdo utíkají z války. Okolo miliardy lidí na světě trpí hladem. Přijměme je. Ať je celá Evropa, USA a bohaté státy přijmou. Protože takové jsou důsledky této politiky. A když to vezmeme z hlediska vnitrostátního, každá bohatá rodina si může vzít jednoho chudého v naší zemi. Takové jsou důsledky zásady pomoci všem! Ale samozřejmě realizace této zásady by znamenala úpadek naší civilizace, té civilizace, která vytvořila svobodu a současnou techniku. A tedy musíme hledat jinou zásadu. Zásadu, která by umírňovala ten radikalismus a taková zásada existuje.To je Ordo-caritatis – řád milosrdenství. A v rámci této zásady je nejdříve rodina, poté nejbližší, poté národ, pak ostatní! A jestli z této zásady vychází, že nemusíme pomáhat? Ne, promiňte, musíme pomáhat! Jsme rozhodnuti pomoci, ale bezpečným způsobem! Tedy finančně. Teď tu bylo zmíněno, že chybí 2,8 mld. dolarů na údržbu těch táborů, ze kterých do Evropy přicházejí ty spousty lidí. Nebude to tak hrozné, i když to bude značná suma. A to bude skutečná solidarita a cesta k vyřešení problému. A taky je tu ta otázka odlišení utečenců z války od ekonomických imigrantů. To je třeba rozlišit! A kdo vytvořil magnet, který sem ekonomické migranty táhne? Němci. To je jejich problém, ne náš. My můžeme pomoci uprchlíkům, ale opakuji bezpečným způsobem pro nás.

Ale padají zde ještě jiné moralisticko-historické argumenty. První – kolonialismus. No jaktěživo jsme se ho neúčastnili. Druhý argument je politika západních států a USA na Blízkém východě v posledních letech. To zapříčinilo revoluce a destabilizaci a toho jsme se neúčastnili. Je tu ještě jeden častý argument, který použil například Juncker o imigraci. Ano, jistě. mnoho nás v minulosti emigrovalo. Ale copak tam, kde emigrovali, nařizovali svoje pravidla? Ne, tvrdě pracovali s velkou pokorou a ta pokora často byla nadměrná.

A ještě je tu jeden často opakovaný argument – EU nám platí. Jsou zde evropské prostředky. Ale za co nám platí? Za to, že odevzdáváme velkým nejsilnějším evropským státům, protože to oni a ne my, rozhodují v Bruselu opravdu značnou část rozhodování o našich záležitostech? Dostávají obrovskou regulační moc nad naší zemí, která má vysokou hodnotu ekonomickou a politickou. Čili nedostáváme prostředky zadarmo a lze říci, že velmi lacino nás kupují. Proto nemáme důvod, aby nás tížilo svědomí. Namísto toho máme důvod bránit naši suverenitu. Postavit se neslýchaným prohlášením evropských politiků s panem Schulzem v čele. Máme právo se bránit té hanebné antinárodní akci, kterou dnes provádí smrtelní vrahové naší země. Máme právo se bránit a nečinnost je nejen naší hanbou, skandálem a ostudou, ale především velkou politickou chybou!“

Bohužel, nebyl to naš prezident, kery to řekl, byl to Juzek odvedle. Šťastny narod, kery ma vudce, kery umi v prave chvili přijit se spravnym projevem…“

Zdroj: Blog autora