Nový světový měnový systém, jehož základem bude digitální měna, bude podpořen košem nových zahraničních měn a přírodních zdrojů. A osvobodí země globálního Jihu od dluhů Západu i úsporných opatření vyvolaných MMF.
Sergej Glazjev je člověk žijící v oku našeho současného geopolitického a geoekonomického uragánu. Jeden z nejvlivnějších ekonomů na světě, člen Ruské akademie věd a bývalý poradce Kremlu v letech 2012 až 2019, poslední tři roky řídil moskevské superstrategické portfolio jako ministr odpovědný za integraci a makroekonomiku Eurasijské hospodářské unie (EAEU).
Poslechnětre si rozhovor, který poskytl Sergej Glazjev ekonomickému časopisu The Cradle:
Pro ty, co nemají čas poslouchat, zde je transscript:
The Cradle: Jste v čele geoekonomického vývoje, který mění pravidla hry: návrh nového měnového/finančního systému prostřednictvím přidružení mezi EAEU a Čínou, který obejde americký dolar a jehož návrh bude brzy uzavřen. Mohl byste případně přiblížit některé rysy tohoto systému – který rozhodně není Bretton Woods III, ale zdá se být jasnou alternativou k washingtonskému konsensu a velmi blízký potřebám globálního Jihu?
Glazjev: V záchvatu rusofobní hysterie zahrála vládnoucí elita Spojených států své poslední „trumfové eso“ v hybridní válce proti Rusku. Poté, co „zmrazila“ ruské devizové rezervy na depozitních účtech západních centrálních bank, podkopala finančními regulátory USA, EU a Velké Británie status dolaru, eura a libry jako globálních rezervních měn. Tento krok prudce urychlil probíhající demontáž světového hospodářského řádu založeného na dolaru.
Před více než deseti lety jsme s kolegy z Astánského ekonomického fóra navrhli přechod na nový globální ekonomický systém založený na nové syntetické obchodní měně založené na indexu měn zúčastněných zemí. Později jsme navrhli rozšířit podkladový měnový koš o přibližně dvacet burzovně obchodovaných komodit. Měnová jednotka založená na takto rozšířeném koši byla matematicky modelována a prokázala vysoký stupeň odolnosti a stability.
Přibližně ve stejné době jsme navrhli vytvořit širokou mezinárodní koalici odporu v hybridní válce o globální nadvládu, kterou finanční a mocenská elita USA rozpoutala proti zemím, které zůstaly mimo její kontrolu. V mé knize Poslední světová válka: USA se pohnou a prohrají, vydané v roce 2016, jsem vědecky vysvětlil povahu této nadcházející války a obhajoval její nevyhnutelnost – závěr založený na objektivních zákonech dlouhodobého ekonomického vývoje. Na základě stejných objektivních zákonů kniha argumentovala nevyhnutelností porážky staré dominantní mocnosti.
V současné době USA bojují o udržení své nadvlády, ale stejně jako dříve Británie, která vyvolala dvě světové války, ale nebyla schopna udržet své impérium a ústřední postavení ve světě kvůli zastaralosti svého koloniálního ekonomického systému, jsou odsouzeny k neúspěchu. Britský koloniální ekonomický systém založený na otrocké práci byl předstižen strukturálně efektivnějšími ekonomickými systémy USA a SSSR. USA i SSSR byly efektivnější v řízení lidského kapitálu ve vertikálně integrovaných systémech, které rozdělily svět na své zóny vlivu. Po rozpadu SSSR začal přechod k novému světovému hospodářskému řádu. Tento přechod se nyní chýlí ke konci s blížícím se rozpadem světového ekonomického systému založeného na dolaru, který představoval základ globální dominance Spojených států.
Nový konvergentní ekonomický systém, který vznikl v ČLR (Čínské lidové republice) a Indii, je dalším nevyhnutelným stupněm vývoje, který kombinuje výhody centralizovaného strategického plánování a tržního hospodářství, státní kontroly peněžní a fyzické infrastruktury a podnikání. Nový ekonomický systém sjednotil různé vrstvy jejich společností kolem cíle zvýšit společný blahobyt způsobem, který je podstatně silnější než anglosaské a evropské alternativy. To je hlavní důvod, proč Washington nebude schopen vyhrát globální hybridní válku, kterou zahájil. To je také hlavní důvod, proč bude současný dolarový globální finanční systém nahrazen novým, založeným na konsensu zemí, které se k novému světovému hospodářskému řádu připojí.
V první fázi přechodu se tyto země vracejí k používání svých národních měn a clearingových mechanismů, které jsou podpořeny dvoustrannými měnovými swapy. V této fázi se tvorba cen stále řídí především cenami na různých burzách, denominovanými v dolarech. Tato fáze je téměř u konce: poté, co byly „zmrazeny“ ruské rezervy v dolarech, eurech, librách a jenech, je nepravděpodobné, že by některá suverénní země pokračovala v hromadění rezerv v těchto měnách. Jejich bezprostřední náhradou jsou národní měny a zlato.
Druhá fáze přechodu bude zahrnovat nové mechanismy tvorby cen, které se nebudou odkazovat na dolar. Tvorba cen v národních měnách zahrnuje značné režijní náklady, nicméně bude stále atraktivnější než tvorba cen v „neukotvených“ a zrádných měnách, jako jsou dolary, libry, eura a jeny. Jediný zbývající kandidát na globální měnu – jüan – je kvůli své nekonvertibilitě a omezenému vnějšímu přístupu na čínské kapitálové trhy nenahradí. Použití zlata jako cenové reference je omezeno nevýhodností jeho použití pro platby.
Třetí a poslední etapa přechodu k novému ekonomickému řádu bude zahrnovat vytvoření nové digitální platební měny založené na mezinárodní dohodě založené na principech transparentnosti, spravedlnosti, dobré vůle a efektivity. Očekávám, že model takové měnové jednotky, který jsme vyvinuli, sehraje v této etapě svou roli. Takovou měnu může emitovat společný fond měnových rezerv zemí BRICS, k němuž se budou moci připojit všechny zainteresované země. Váha jednotlivých měn v koši by mohla být úměrná HDP každé země (například na základě parity kupní síly), jejímu podílu na mezinárodním obchodu a také počtu obyvatel a velikosti území zúčastněných zemí.
Kromě toho by koš mohl obsahovat index cen hlavních komodit obchodovaných na burze: zlata a dalších drahých kovů, klíčových průmyslových kovů, uhlovodíků, obilí, cukru, vody a dalších přírodních zdrojů. Pro zajištění podpory a zvýšení odolnosti měny mohou být ve vhodnou dobu vytvořeny příslušné mezinárodní rezervy zdrojů. Tato nová měna by se používala výhradně k přeshraničním platbám a zúčastněným zemím by se vydávala na základě předem stanoveného vzorce. Zúčastněné země by namísto toho používaly své národní měny k vytváření úvěrů za účelem financování národních investic a průmyslu a také pro státní rezervy. Přeshraniční toky na kapitálovém účtu by se nadále řídily předpisy o národních měnách.
The Cradle: Michael Hudson se konkrétně ptá, že pokud tento nový systém umožňuje zemím globálního Jihu pozastavit dolarové zadlužení a je založen na schopnosti splácet (v cizích měnách), mohou být tyto úvěry vázány buď na suroviny, nebo v případě Číny na hmotné vlastnictví kapitálové infrastruktury financované zahraničními nedolarovými úvěry?
Glazjev: Přechod k novému světovému hospodářskému řádu bude pravděpodobně doprovázen systematickým odmítáním plnění závazků v dolarech, eurech, librách a jenech. V tomto ohledu se nebude lišit od příkladu zemí emitujících tyto měny, které považovaly za vhodné ukrást devizové rezervy Iráku, Íránu, Venezuely, Afghánistánu a Ruska ve výši bilionů dolarů. Když USA, Británie, EU a Japonsko odmítly plnit své závazky a zabavily bohatství jiných zemí, které bylo uloženo v jejich měnách, proč by jim ostatní země měly být povinny splácet a obsluhovat jejich půjčky?
Účast v novém ekonomickém systému nebude v žádném případě omezena povinnostmi ve starém systému. Země globálního Jihu mohou být plnohodnotnými účastníky nového systému bez ohledu na své kumulované dluhy v dolarech, eurech, librách a jenech. I kdyby nesplácely své závazky v těchto měnách, nebude to mít žádný vliv na jejich úvěrový rating v novém finančním systému. Stejně tak znárodnění těžebního průmyslu by nezpůsobilo narušení. Dále, pokud by si tyto země vyhradily část svých přírodních zdrojů pro podporu nového ekonomického systému, jejich příslušná váha v měnovém koši nové měnové jednotky by se odpovídajícím způsobem zvýšila, což by dané zemi poskytlo větší měnové rezervy a úvěrovou kapacitu. Dvoustranné swapové linky s obchodními partnerskými zeměmi by jim navíc poskytly dostatečné financování pro společné investice a financování obchodu.
The Cradle: V jednom ze svých posledních esejů, /Ekonomika ruského vítězství (https://www.stalkerzone.org/the-economics-of-the-russian-victory/), vyzýváte k „urychlenému formování nového technologického paradigmatu a vytváření institucí nového světového ekonomického řádu“. Mezi doporučeními konkrétně navrhujete vytvoření „platebního a zúčtovacího systému v národních měnách členských států EAEU“ a vytvoření a zavedení „nezávislého systému mezinárodního zúčtování v EAEU, ŠOS a BRICS, který by mohl odstranit kritickou závislost na systému SWIFT kontrolovaném USA“. Lze předpokládat společné úsilí EAEU a Číny „prodat“ nový systém členům ŠOS, dalším členům BRICS, členům ASEAN a státům západní Asie, Afriky a Latinské Ameriky? A vyústí to v bipolární geoekonomiku – Západ versus Zbytek?
Glazjev: To je skutečně směr, kterým se ubíráme. Je zklamáním, že ruské měnové orgány jsou stále součástí washingtonského paradigmatu a hrají podle pravidel systému založeného na dolaru, a to i poté, co se ruských devizových rezerv zmocnil Západ. Na druhou stranu nedávné sankce podnítily rozsáhlé duševní hledání u ostatních zemí, které nejsou součástí dolarového bloku. západní „agenti vlivu“ stále ovládají centrální banky většiny zemí a nutí je uplatňovat sebevražednou politiku předepsanou MMF. Taková politika je však v tuto chvíli natolik zjevně v rozporu s národními zájmy těchto nezápadních zemí, že u jejich orgánů rostou oprávněné obavy o finanční bezpečnost.
Správně zdůrazňujete potenciální ústřední roli Číny a Ruska při vzniku nového světového hospodářského řádu. Bohužel současné vedení CBR (Ruské centrální banky) zůstává uvězněno v intelektuální slepé uličce washingtonského paradigmatu a není schopno stát se zakládajícím partnerem při vytváření nového globálního ekonomického a finančního rámce. Přitom CBR již musela čelit realitě a vytvořit národní systém mezibankovního zasílání zpráv, který není závislý na systému SWIFT, a otevřít jej i pro zahraniční banky. S klíčovými zúčastněnými zeměmi již byly zřízeny meziměnové swapové linky. Většina transakcí mezi členskými státy EAEU je již denominována v národních měnách a podíl jejich měn na vnitřním obchodě rychle roste.
Podobný přechod probíhá i v obchodě s Čínou, Íránem a Tureckem. Indie naznačila, že je rovněž připravena přejít na platby v národních měnách. Velké úsilí je věnováno rozvoji clearingových mechanismů pro platby v národních měnách. Souběžně probíhá snaha o vytvoření digitálního nebankovního platebního systému, který by byl navázán na zlato a další komodity obchodované na burze – „stablecoiny“.
Nedávné americké a evropské sankce uvalené na bankovní kanály způsobily rychlý nárůst tohoto úsilí. Skupině zemí pracujících na novém finančním systému stačí oznámit dokončení rámce a připravenost nové obchodní měny a proces formování nového světového finančního řádu se odtud dále zrychlí. Nejlepším způsobem, jak toho dosáhnout, by bylo oznámit to na pravidelných zasedáních ŠOS nebo BRICS. Na tom pracujeme.
The Cradle: Toto je naprosto klíčové téma v diskusích nezávislých analytiků napříč Západem. Radila ruská centrální banka ruským producentům zlata, aby prodávali své zlato na londýnském trhu a získali tak vyšší cenu, než by zaplatila ruská vláda nebo centrální banka? Nepředpokládalo se vůbec, že nadcházející alternativa k americkému dolaru bude muset být z velké části založena na zlatě? Jak byste charakterizoval to, co se stalo? Jak velké praktické škody to způsobilo ruské ekonomice v krátkodobém a střednědobém horizontu?
Glazjev: Měnová politika CBR, prováděná v souladu s doporučeními MMF, byla pro ruskou ekonomiku zničující. Kombinace katastrof v podobě „zmrazení“ devizových rezerv ve výši přibližně 400 miliard dolarů a více než bilionu dolarů odčerpaných z ekonomiky oligarchy do západních offshorových destinací přišla na pozadí stejně katastrofální politiky CBR, která zahrnovala příliš vysoké reálné sazby v kombinaci s řízeným plovoucím směnným kurzem. Odhadujeme, že to způsobilo nedostatečné investice ve výši přibližně 20 bilionů rublů a nedostatečnou výrobu zboží v hodnotě přibližně 50 bilionů rublů.
V souladu s doporučeními Washingtonu přestala CBR v posledních dvou letech nakupovat zlato, čímž fakticky donutila domácí těžaře zlata k vývozu plného objemu produkce, což v součtu činilo 500 tun zlata. V dnešní době je tato chyba a škody, které způsobila, zcela zřejmá. V současné době CBR nákupy zlata obnovila a doufejme, že bude pokračovat v rozumné politice v zájmu národního hospodářství namísto „cílování inflace“ ve prospěch mezinárodních spekulantů, jak tomu bylo v minulém desetiletí.
The Cradle: Fed ani ECB nebyly konzultovány ohledně zmrazení ruských devizových rezerv. V New Yorku a Frankfurtu se proslýchá, že kdyby byly požádány, byly by proti. Očekával jste vy osobně zmrazení? A očekávalo ho ruské vedení?
Glazjev: Moje kniha Poslední světová válka, kterou jsem již zmínil a která vyšla již v roce 2015, tvrdila, že pravděpodobnost, že k tomu nakonec dojde, je velmi vysoká. V této hybridní válce jsou klíčovým dějištěm konfliktu ekonomická válka a informační/kognitivní válka. Na obou těchto frontách mají USA a země NATO drtivou převahu a já jsem nepochyboval o tom, že toho časem plně využijí.
Již dlouhou dobu se zasazuji o to, abychom v našich devizových rezervách nahradili dolary, eura, libry a jeny zlatem, které se v Rusku získává v hojné míře. Bohužel se západním vlivovým agentům, kteří zastávají klíčové funkce v centrálních bankách většiny zemí, stejně jako ratingovým agenturám a klíčovým publikacím, podařilo mé myšlenky umlčet. Jako příklad mohu uvést, že nepochybuji o tom, že se na vypracování protiruských finančních sankcí podíleli vysoce postavení úředníci Fedu a ECB. Tyto sankce se důsledně stupňují a jsou zaváděny téměř okamžitě, a to navzdory známým potížím s byrokratickým rozhodováním v EU.
The Cradle: Elvira Nabiullinová byla znovu potvrzena ve funkci šéfky ruské centrální banky. Co byste udělala jinak oproti jejímu předchozímu působení? Jaký hlavní princip se podílí na vašem odlišném přístupu?
Glazjev: Rozdíl mezi našimi přístupy je velmi jednoduchý. Její politika je ortodoxní implementací doporučení MMF a dogmat washingtonského paradigmatu, zatímco moje doporučení jsou založena na vědeckých metodách a empirických důkazech nashromážděných za posledních sto let v předních zemích.
The Cradle: Strategické partnerství mezi Ruskem a Čínou se zdá být stále pevnější, jak neustále potvrzují sami prezidenti Putin a Si. Proti němu se však ozývají hlasy nejen na Západě, ale i v některých ruských politických kruzích. Jak spolehlivá je v této mimořádně choulostivé historické situaci Čína jako celosezónní spojenec Ruska?
Glazjev: Základem rusko-čínského strategického partnerství je zdravý rozum, společné zájmy a staleté zkušenosti ze spolupráce. Vládnoucí elita USA zahájila globální hybridní válku zaměřenou na obranu svého hegemonistického postavení ve světě, jejímž cílem je Čína jako klíčový ekonomický konkurent a Rusko jako klíčová protiváha. Zpočátku bylo cílem geopolitického úsilí USA vyvolat konflikt mezi Ruskem a Čínou. Agenti západního vlivu posilovali xenofobní myšlenky v našich médiích a blokovali jakékoli pokusy o přechod na platby v národních měnách. Na čínské straně agenti západního vlivu tlačili na vládu, aby se přizpůsobila požadavkům zájmů USA.
Výsostné zájmy Ruska a Číny však logicky vedly k jejich rostoucímu strategickému partnerství a spolupráci s cílem čelit společným hrozbám přicházejícím z Washingtonu. Celní válka USA s Čínou a válka finančních sankcí s Ruskem tyto obavy potvrdily a ukázaly jasné a aktuální nebezpečí, kterému naše dvě země čelí. Společné zájmy přežití a odporu spojují Čínu a Rusko a naše dvě země jsou do značné míry v ekonomické symbióze. Vzájemně se doplňují a zvyšují své konkurenční výhody. Tyto společné zájmy budou dlouhodobě přetrvávat.
Čínská vláda a čínský lid si velmi dobře pamatují roli Sovětského svazu při osvobození své země od japonské okupace a při poválečné industrializaci Číny. Naše dvě země mají silný historický základ pro strategické partnerství a jsme předurčeni k úzké spolupráci v našich společných zájmech. Doufám, že strategické partnerství Ruska a ČLR, které je posíleno spojením Jednoho pásu a jedné cesty s Euroasijskou hospodářskou unií, se stane základem projektu prezidenta Vladimira Putina Velkého euroasijského partnerství a jádrem nového světového hospodářského řádu.
Originál článku a úvodního obrázku: Scheerpost
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
