Úvod od Admina: Můj dobrý zdroj Simplicius76, pod názvem „Extravagantní čtenářský poštovní pytel,“ otevřel sekci pro otázky a jeho odpovědi na ně. Zatím je tam 10 otázek a odpovědí, ale jelikož tam je také řada videí, které musím otitulkovat, tak to nemohu zvládnout do jednoho článku. Budu postupně překládat a publikovat nejzajímavější otázky a odpovědi. Zatím nevím, zda je to jen pokus, nebo to bude pravidelně, (běží tam anketa zda to provozovat týdně, nebo po 14 dnech, nebo vůbec), takže uvidím co z toho vzejde.
Pokud někdo z vás, má nějakou dobrou otázku, týkající se mezinárodní politiky a zejména momentální proxy války na UA, vložte to do komentáře, nebo pošlete poštou na můj email. Vložím ji do sekce „Otázky a odpovědi“ a přečteme si odpověď. Tak jdem na to:
Autor: Simplicius The Thinker
Otázka číslo 1
Ukázalo se, že první otázkou bylo od několik lidí, kteří se ptali na můj životopis nebo minulost. Zatím si raději z opatrnosti zachovávám anonymitu. Mohu se však podělit o několik relevantních, kontextualizujících detailů.
Zaprvé, zdá se, že je vždy zvykem, aby lidé popisovali svůj klíčový okamžik „překročení Rubikonu“, kdy se takříkajíc „probudili z Matrixu“. Pro většinu lidí – vědců je pak dvojnásob obvyklé označovat za tento klíčový okamžik útoky z 11. září, z nichž se svět ve staré podobě už nikdy nevrátí. Nemohu říci, že bych se tomuto trendu bránil. 11. září bylo i pro mě katalyzátorem změny paradigmatu, který odstartoval cestu zahrabávání se do králičí nory, z níž jsem se už nikdy nevrátil zpět do statu quo.
Také rusko-gruzínský konflikt v roce 2008 sehrál určitý moment v mé aktualizaci. V té době byly rusko-americké vztahy svým způsobem na vzestupu, Putin a Bush podepsali v předchozích letech několik zásadních dohod.
Spojené státy však považovaly Rusko za nově vznikající zemi, protože druhá čečenská válka se chýlila ke konci (povstalecké období války bylo oficiálně prohlášeno za ukončené v roce 2009) ale NATO potřebovalo najít nový způsob, jak udržet ruskou armádu mimo rovnováhu a rozptýlit její pozornost, aby moc nenarušovala probíhající plány NATO na zničení a nové uspořádání Blízkého východu (Libye byla v roce 2011 za rohem).
V roce 2008 proto podepsaly memorandum o poskytnutí akčního plánu členství v NATO (MAP) Ukrajině i Gruzii. Tím se Rusko okamžitě a zcela záměrně dostalo na vojenskou úroveň a tak stačilo jen zažehnout jiskru – což se následně stalo v roce 2008, pouhé čtyři měsíce poté, co Putin opustil svůj úřad a prezidentem se stal Medveděv.
Načasování nebylo náhodné – plánovači CIA si pravděpodobně mysleli, že je to jejich ideální okamžik, jak zaskočit Rusko za nového, ušatého a neprověřeného prezidenta. Bohužel pro ně, nevěděli, že Putin už měsíce předem připravil všechny složité pohotovostní plány pro vojenskou akci a dopředu znal zlovolné záměry NATO.
Ať tak či onak, krátký konflikt Ruska s Gruzií mi otevřel oči a ukázal mi „nový normál“, kterým je dvojtvárnost USA a celého západního vojensko-průmyslového a mediálního komplexu vůči Rusku. Ti, kdo události pozorně sledovali, si jistě vzpomenou na mnoho okamžiků, které jim otevřely oči a které se odehrály během těch několika krátkých týdnů vzrůstajícího napětí. Žádný z nich však nevyčnívá více než tento. Kdybych měl vybrat jediný zlomový okamžik, bylo by to snad sledování tohoto rozhovoru v přímém televizním přenosu v té době:
FoxNews zde dělá rozhovor s osetinskou rodinou a doufá, že se jim podaří získat propagandistický nějaký dobrý příspěvek, který by vedl k večernímu bloku. Ale vzdorovitá dvanáctiletá osetská dívka zkazí program a přivede moderátora do záchvatu slovní katalepsie, když snáší nepochybné rozuzlení ve sluchátku od producentů, aby přerušil vysílání a přešel na reklamu.
Tohle mi opravdu začalo otevírat oči, jak se bude MIMC chovat k Rusku.
Ale kdy jsem se skutečně začal energicky zabývat seriózní analýzou, bylo na začátku syrského konfliktu. Začal jsem ho sledovat stejně nábožně, jako nyní všichni sledujeme SMO, s mapami a denními briefingy, Sitrepy atd. Připojil jsem se k řadě aktivních komunit, což byla doba, kdy jsem poprvé objevil The Sakera a mnoho dalších špičkových osobností, které se událostmi zabývaly. Nejaktivněji jsem se podílel na slavné staré (a dnes již zaniklé) stránce Ziada Fadela „Syrian Perspective“, kde jsem se učil od takových velikánů, jako je Canthama a mnoho dalších. V jednu chvíli jsem si tam mezi nenapravitelnými osudovými lidmi (některé věci se nikdy nezmění) získal trochu dobrou pověst a byl jsem bez obalu vyhozen těmi nejskloňovanějšími a nejtolerantnějšími z kontingentu „monitorů v sále“ – ale nic ve zlém, všichni jsme si tehdy jen brousili zuby a hledali své pravdy.
Začátek ukrajinské krize v roce 2014 a vstup Ruska do syrského konfliktu v roce 2015 zahájily novou éru pozornosti věnované globálním konfliktům a jejich širším geopolitickým důsledkům, která trvá dodnes.
Prozatím nebudu prozrazovat nic ze své minulosti, pouze řeknu, že znám a znal jsem mnoho lidí v armádě, a to jak v pravidelných, tak v elitních jednotkách, včetně těch, kteří zemřeli. Ale přivádí mě to k otázce „pověření“, kterou někdo nadhodil. Někteří se domnívají, že člověk musí mít pověření, aby byl kredibilní, a já tento argument chápu a do jisté míry s ním v některých případech i souhlasím. Pověření nám může poskytnout rychlou „zkratku“, abychom si mohli udělat tolik potřebné a rychlé „hodnotové soudy“ o věcech, když jde o čas.
Obecně však zastávám názor, že pravda mluví sama za sebe, což je důvod, proč se „levice“ často tak pekelně snaží o cenzuru a dehonestaci, protože jednoduché pravdy často přirozeně převažují nad záhadnými a spletitými racionalizacemi „pověřených“ lidí. Pro to, co říkám, mohu, ale nemusím mít patřičné „pověření“ – ale bez ohledu na to chci, aby moje pravda byla samozřejmá. Posuzujte mě podle přesnosti a poctivosti mých reportáží a pak mě odměňte nebo potrestejte svou peněženkou, je to tak jednoduché.
Lidé na ukrajinské straně konfliktu, kteří mají největší renomé a „důvěryhodnost“, jako Rob Lee a Michael Kofman z Twitteru, jsou ve svých dosavadních analýzách konfliktu zdaleka nejméně přesní a chybující. A co teprve všichni ti vrcholní představitelé NATO, lidé jako tříhvězdičkový generál Ben Hodges, který byl vrchním velitelem amerických sil v Evropě. Ten už v březnu 2022 prohlásil, že Rusko vyčerpá svou bojeschopnost a zcela se zhroutí „za 10 dní“.
A vtipné je, že generál Mark Hertling, který zastával stejnou funkci jako vrchní velitel americké armády v Evropě, se k tomuto názoru připojil.
Nemůžete mít větší důvěryhodnost než tito generálové americké armády, a přesto oba věřili, že se Rusko v březnu loňského roku „zhroutí“. Mimochodem, oba tito pitomci od té doby pronesli ještě směšnější výroky.
Jak je vidět, na pověření ve velkém měřítku záleží jen velmi málo. Tím se nechci navážet do čtenáře, který na to upozornil, jsem rád, že to udělal – protože věřím, že je to důležité rozlišení. Ale pravda je nakonec absolutní. A jedna věc, kterou jsem se za léta své práce naučil, je nepodceňovat své čtenáře, protože možná nemají všechna fakta, ale obvykle mají smysl pro BS a vysoké emoční IQ. Věřím, že po nějaké době sledování záběrů daného blogera nebo vědátora většina z vás dokáže odhadnout, kdo ví, o čem mluví, a kdo ne.
Originál anglického textu: Simplicius76 The Thinker
Překlad a české titulky ve videu: Admin Nekorektní TOP-CZ
Pokračování zítra
