Autor: Pepe Escobar, 16. 05. 2022
Všichni známe Sun Tzu, čínského generála, vojenského stratéga a filozofa, který napsal nedostižné Umění války, méně známý je však Strategikon, obdoba byzantského díla o válčení.
Byzanc v šestém století takovou příručku skutečně potřebovala, protože ji z východu ohrožovala postupně sásánovská Persie, Arabové a Turci a ze severu vlny stepních nájezdníků, Hunů, Avarů, Bulharů, polokočovných turkických Pečeněhů a Maďarů.
Byzanc nemohla zvítězit jen podle klasického vzoru surové síly Římské říše – prostě na to neměla prostředky.
Vojenskou sílu tak bylo třeba podřídit diplomacii, méně nákladnému prostředku, jak se vyhnout konfliktu nebo jej vyřešit. A zde můžeme najít fascinující souvislost s dnešním Ruskem v čele s prezidentem Vladimirem Putinem a jeho šéfem diplomacie Sergejem Lavrovem.
Když se však pro Byzanc staly vojenské prostředky nezbytnými – jako v ruské operaci Z -, bylo výhodnější použít zbraně k zadržení nebo potrestání protivníka, než zaútočit plnou silou.
Strategické prvenství bylo pro Byzanc více než diplomatické či vojenské záležitostí psychologickou. Samotné slovo Strategie je odvozeno z řeckého strategos – což neznamená „generál“ ve vojenském smyslu, jak se domnívá Západ, ale historicky odpovídá manažerské politicko-vojenské funkci.
Vše začíná slovy si vis pacem para bellum: Chceš-li mír, připrav se na válku. Konfrontace se musí rozvíjet současně na několika úrovních: velké strategie, vojenské strategie, operační, taktické.
Ale brilantní taktika, vynikající operativní informace a dokonce ani masivní vítězství na větším válečném území nemohou kompenzovat smrtelnou chybu z hlediska velké strategie. Stačí se podívat na nacisty za druhé světové války.
Ti, kdo vybudovali říši, jako Římané, nebo ji udrželi po staletí jako Byzantinci, nikdy neuspěli, pokud by se neřídili touto logikou.
Ti bezradní „experti“ z Pentagonu a CIA
V operaci Z se Rusové vyžívají v naprosté strategické nejednoznačnosti, která Západ zcela vyvedla z míry. Pentagon nemá potřebnou intelektuální palebnou sílu, aby ruský generální štáb přechytračil. Pouze několik odborníků chápe, že se nejedná o válku, protože ukrajinské ozbrojené síly byly nenávratně vyřazeny, ale ve skutečnosti o to, co ruský vojenský a námořní expert Andrej Marťanov nazývá „policejní operací kombinovaných zbraní“, tedy o probíhající demilitarizaci a denacifikaci.
Americká Ústřední zpravodajská služba (CIA) je ještě propastnější, pokud jde o to, že se ve všem mýlí, jak nedávno předvedla její šéfka Avril Hainesová při svém výslechu na Kapitolu. Historie ukazuje, že CIA strategicky zpackala celou cestu od Vietnamu až po Afghánistán a Irák. Na Ukrajině tomu není jinak.
Na Ukrajině nikdy nešlo o vojenské vítězství. To, čeho bylo dosaženo, je pomalá a bolestivá destrukce ekonomiky Evropské unie (EU), spojená s mimořádnými zisky západního vojensko-průmyslového komplexu ze zbrojení a plíživou bezpečnostní vládou politických elit těchto zemí.
Ty jsou zase naprosto zmateny ruskými schopnostmi C4ISR (velení, řízení, komunikace, počítače, zpravodajství, sledování a průzkum) spolu s ohromující neefektivitou vlastní konstelace Javelinů, NLAW, Stingerů a tureckých bezpilotních letounů Bayraktar.
Tato neznalost sahá daleko za hranice taktiky a operační a strategické sféry. Jak podotýká Martyanov, „na moderním bojišti by nevěděli, která bije, s téměř rovnocennými, na rovnocenné zapomeňte“.
Kalibr „strategických“ rad z oblasti NATO byl zřejmý při fiasku na Hadím ostrově – přímý rozkaz vydaný britskými „poradci“ ukrajinskému prezidentovi Volodymyru Zelenskému. Vrchní velitel ozbrojených sil Ukrajiny Valerij Zálužný považoval celou věc za zcela sebevražednou. Ukázalo se, že měl pravdu.
Stačilo, aby Rusové odpálili několik vybraných protilodních a pozemních raket Onyx z bašt umístěných na Krymu na letištích jižně od Oděsy. V mžiku byl Hadí ostrov opět pod ruskou kontrolou – i když během ukrajinského výsadku na ostrově „zmizeli“ vysoce postavení britští a američtí námořní důstojníci. Byli to „strategičtí“ aktéři NATO, kteří na místě rozdávali mizerné rady.
Podívejte se na video, kde americký vojenský analytik Scott Ritter komentuje tuto válku. Vložené video není součástí článku.
Dalším důkazem toho, že v ukrajinském debaklu jde převážně o praní špinavých peněz – nikoli o kompetentní vojenskou strategii – je to, že Capitol Hill schválil Kyjevu dodatečnou „pomoc“ ve výši 40 miliard dolarů. Je to jen další bonanza západního vojensko-průmyslového komplexu, kterou náležitě zaznamenal místopředseda Rady bezpečnosti Ruska Dmitrij Medveděv. (Poznámka Admina – zatím to zablokoval senátor Ron Paul, ale je předpoklad, že ta suma projde, jelikož ani jemu ta „pomoc“ nevadí, ale má podmínku určení „dozorčího orgánu„, který ohlídá, že větší část peněz neskončí u zkorumpovaných ukrajinských oligarchů.).
Ruské síly mezitím přenesly diplomacii na bojiště a předaly obyvatelům osvobozeného Chersonu 10 tun humanitární pomoci – zástupce vedoucího vojensko-civilní správy regionu Kirill Stremousov oznámil, že Cherson se chce stát součástí Ruské federace.
Souběžně s tím Georgij Muradov, místopředseda krymské vlády, „nepochybuje o tom, že se osvobozená území na jihu bývalé Ukrajiny stanou dalším regionem Ruska. Jak odhadujeme z naší komunikace s obyvateli regionu, je to vůle samotných lidí, z nichž většina žila osm let v podmínkách útlaku a šikany ze strany ukronacistů.“
Denis Pušilin, šéf Doněcké lidové republiky, je neoblomný a tvrdí, že DLR je na pokraji osvobození „svého území v ústavních hranicích“ a poté se uskuteční referendum o připojení k Rusku. Pokud jde o Luhanskou lidovou republiku, proces integrace může nastat dokonce dříve: zbývá osvobodit pouze městskou oblast Lysyčansk-Severodoněck.
Donbaský Stalingrad
Jakkoli se mezi nejlepšími ruskými analytiky živě diskutuje o tempu operace Z, ruské vojenské plánování postupuje metodicky, jako by si bralo všechen čas, který potřebuje k upevnění faktů na místě.
Pravděpodobně nejlepším příkladem je osud neonacistů Azov v Azovstalu v Mariupolu – nejlépe vybavené jednotky Ukrajinců, ruku na srdce. Nakonec byli zcela převálcováni početně slabším rusko-čečenským kontingentem Spetsnaz, a to v rekordním čase na tak velké město. (Poznámka Admina – podle posledních zpráv ze dne 17.05., se ruským silám vzdalo 240 bojovníků z Azovstalu).
Dalším příkladem je postup na Izjum v Charkovské oblasti – klíčové předmostí na frontě. Ruské ministerstvo obrany postupuje podle schématu, že při pomalém postupu drtí nepřítele; pokud narazí na vážný odpor, zastaví se a rozbíjí ukrajinské obranné linie nepřetržitými raketovými a dělostřeleckými údery.
Popasnaja v Luhansku, kterou mnozí ruští analytici označují za „Mariupol na steroidech“ nebo „Stalingrad Donbasu“, je nyní zcela pod kontrolou Luhanské lidové republiky poté, co se jim podařilo prolomit faktickou pevnost s propojenými podzemními zákopy mezi většinou civilních domů. Popasnaja je nesmírně důležitá ze strategického hlediska, neboť jejím dobytím se přerušuje první, nejsilnější obranná linie Ukrajinců v Donbasu.
To pravděpodobně povede k další fázi, k ofenzívě na Bachmut podél dálnice H-32. Frontová linie bude vyrovnaná, od severu k jihu. Bakhmut bude klíčem k převzetí kontroly nad dálnicí M-03, hlavní cestou do Slavjansku z jihu.
To je jen ukázka toho, jak ruský generální štáb uplatňuje svou charakteristickou, metodickou, pečlivou strategii, kde by se hlavní imperativ dal definovat jako personálně zachovávající předsunutá jízda. S další výhodou nasazení pouhého zlomku celkové ruské palebné síly.
Ruská strategie na bitevním poli je v ostrém kontrastu s tvrdohlavostí EU, která se snížila na úroveň amerického psího oběda a Brusel vede celé národní ekonomiky k různým stupňům certifikovaného kolapsu a chaosu.
Opět bylo na ruském ministru zahraničí Sergeji Lavrovovi – mistru diplomacie -, aby ji zaškatulkoval.
Otázka: „Co si myslíte o iniciativě Josepa Borrella (Lavrovova protějšku v EU), aby Ukrajina dostala zmrazená ruská aktiva jako „reparace“? Dá se říci, že masky spadly a Západ přechází k otevřenému okrádání?“
Lavrov: „Dalo by se říci, že jde o krádež, kterou se nesnaží skrývat… Pro Západ se to stává zvykem… Možná se brzy dočkáme zrušení postu šéfdiplomata EU, protože EU prakticky nemá vlastní zahraniční politiku a jedná zcela solidárně s přístupy vnucenými Spojenými státy.“
EU není ani schopna přijít se strategií na obranu vlastního hospodářského bojiště, jen přihlíží, jak jí USA de facto postupně odpojují dodávky energie. A jsme u oblasti, v níž USA takticky vynikají: u hospodářského/finančního vydírání. Tyto kroky nemůžeme nazývat „strategickými“, protože se téměř vždy obrátí proti hegemonistickým zájmům USA.
Srovnejme to s Ruskem, které dosáhlo největšího přebytku v historii, s růstem a stabilním zvyšováním cen komodit a s nadcházející rolí stále silnějšího rublu jako měny založené na zdrojích, která je rovněž kryta zlatem.
Moskva vydává mnohem méně než kontingent NATO v ukrajinském divadle. NATO již promrhalo 50 miliard dolarů – a to počítáme – zatímco Rusové utratili plus minus 4 miliardy dolarů a již dobyli Mariupol, Berďansk, Cherson a Melitopol, vytvořili pozemní koridor na Krym (a zajistili jeho zásobování vodou), kontrolují Azovské moře a jeho hlavní přístavní město a osvobodili strategicky důležité Volnovachu a Popasnou v Donbasu, stejně jako Izjum u Charkova.
A to ani nepočítáme Rusko, které uvrhlo celý kolektivní Západ do recese, jakou jsme nezažili od 70. let minulého století.
Ruské strategické vítězství je v současné době vojenské, ekonomické a může se dokonce spojit i geopoliticky. Po staletích od sepsání byzantského Strategikonu by se globální Jih velmi rád seznámil s ruskou verzí Umění války z 21. století.
*****
Pepe Escobar, narozený v Brazílii, je korespondentem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.
Originál článku a úvodního obrázku: The Cradle
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
České titulky k videu autor neznámý.
