Autor: Exanpro
Od 20. února 2019, kdy americký velvyslanec Stephen B. King oznámil na sociální síti Twitter pozvání premiéra Andreje Babiše do Bílého domu, se vedou v médiích diskuse o obsahu této návštěvy. Všeobecně se uvádějí oblasti jako vzájemný obchod, energetická bezpečnost včetně té jaderné, kybernetická bezpečnost, mezinárodní situace, věda a výzkum apod. Konkrétněji se pak objevila témata jako dostavba jaderné elektrárny v ČR a obchod s výzbrojí a vojenskou technikou – přirozeně ve směru z USA do ČR.
Všechny zmíněné oblasti a témata jsou možnými diskusními náměty, přičemž některé věci se budou týkat jen zdvořilostní výměny názorů. Avšak jsou zde ještě mnohem závažnější důvody, proč byl předseda české vlády pozván do Bílého domu a proč byla návštěva naplánována zrovna na počátek března 2019. Určitou nápovědou je předpověď nastíněná v následujících zpravodajských produktech z října 2017:
- Produkt 11057 „Povrchní fenomén Andrej Babiš a příchod usvědčujícího období“
- Produkt 13031 „Mylné hodnocení politiky A. Babiše aneb Babiš jedná v naprostém souladu s politikou NATO a EU“
Pozvání není vztaženo na osobu Andreje Babiše, nýbrž na českého premiéra, kterým je v době plánované návštěvy v Bílém domě na den 7. března 2019 zrovna Andrej Babiš. Schůzka s americkým prezidentem Donaldem Trumpem nesouvisí s rovnocenným dvoustranným jednáním (i když to tak bude prezentováno), ale především s prosazováním zahraniční politiky USA a udržení českého ostrůvku uprostřed Evropy v americké hře, což má svoji důležitost v rámci požadovaného ovládnutí střední a východní Evropy.
Pozvání do Bílého domu je podle slov premiéra Babiše důkazem silných bilaterálních vztahů, k čemuž někteří doplňují, že Babiš už v roce 2018 jednal v Praze s tehdejším předsedou Sněmovny reprezentantů Kongresu USA Paulem Ryanem (v lednu 2019 ho ve funkci vystřídala demokratka Nancy Pelosi). Jenže Paul Ryan přijel v březnu 2018 do Prahy velmi nečekaně a hlavně neoficiálně, tedy jako americký turista. Ale i přesto se Babiš před ním sklonil a oficiálně přijal tohoto neoficiálního návštěvníka (blíže viz produkt 11065 „Paul Ryan odhalil pravou podobu spojenectví mezi USA a ČR, přesto mu čeští politici vstoje tleskali“). Rychlá neoficiální návštěva v Praze se ukázala být vměšováním do vydání ruského občana Jevgenije Nikulina do USA, což později potvrdil i sám Ryan (podrobněji viz produkt 11072 „Komplot výkonné a soudní moci v českém státě“).
Z pohledu americké administrativy bylo vydání Nikulina do USA plusovými body pro Andreje Babiše. Dalšími kladnými body bylo vyslání českých vojáků do Pobaltí (Litva a Lotyšsko) ve prospěch soupeření USA s Ruskem, schvalování amerických úderů proti Sýrii (duben 2018) a samozřejmě přizpůsobení se americké politice proti čínské společnosti Huawei. Pozvání českého premiéra do Washingtonu tak někteří kromě údajných silných vztahů s USA hodnotí jako vyjádření vděčnosti české vládě.
Avšak jakési vyjádření vděčnosti není tím hlavním důvodem, proč byl Andrej Babiš pozván na návštěvu do Bílého domu a proč má být návštěva uskutečněna zrovna na počátku března 2019. Hlavním důvodem nejsou ani domnělé silné vztahy s USA, což hodnotíme jako bláhové řečnění předsedy vlády. Spojené státy uznávají bilaterální vztahy jen pokud z toho mají nějaký prospěch, přičemž je až tolik nezajímá, zda je tento prospěch stejný i pro druhou stranu. Pro předložení hlavních důvodů zde chybí reálný pohled z americké strany.
Andrej Babiš může podle svých slov během schůzky jednat, či lépe řečeno pouze zmínit úlohu ČR v Sýrii ve prospěch Spojených států, kde české velvyslanectví v Damašku pro USA poskytuje, přesněji zprostředkovává konzulární a jiné služby. Tato věc je ale hodně zveličována, protože nikdo neví, jak často, a hlavně jak účinně může český personál tyto služby poskytovat. Někteří politici dokonce tvrdí, že česká ambasáda v Sýrii zastupuje Spojené státy. Ale i tohle je přehnané tvrzení a ukazuje na ono pověstné české velikášství z úst českých politiků. Nejedná se o plnohodnotné zastupování, nýbrž o zprostředkovávání určitých služeb jako například informace o amerických občanech zadržených nebo zabitých v Sýrii.
Někdo dokonce tvrdí, že ČR v Sýrii hájí zájmy Spojených států. Tento český přístup však může znesnadnit podíl českých firem na obnově Sýrie, jelikož syrský režim nehodlá uzavřít obchodní a stavební spolupráci se zeměmi, které se podílely na destabilizaci Sýrie nebo tuto destabilizaci podporovaly.
Česká vláda v čele s Babišem si rovněž myslí, že pozvání v této době má své pozadí v tom, že v březnu Česká republika „slaví“ kulaté výročí svého členství v NATO. Pozvání do USA tak někteří novináři vysvětlují jako pozvání u příležitosti tohoto výročí. Tady se už dostáváme blíže k pravým důvodům pozvání českého premiéra do Bílého domu, ale stále to ještě není ono. S oslavou 20. jubilea členství v NATO to však ani tak nesouvisí, neboť oslava se netýká jen České republiky, ale také Polska a Maďarska – zemí, které do Aliance vstupovaly ve stejné době jako Česká republika.
Pozvání českého předsedy vlády do Bílého domu je v této době z pohledu USA přednostně spojeno s třemi hlavními důvody:
- Členství ČR v NATO dospělo po svých 20 letech do zlomového bodu. Každá členská země může po 20letém členství v NATO odstoupit od Severoatlantické smlouvy (viz článek 13 této smlouvy). Česká republika je z amerického pohledu v této věci považována za nejrizikovější zemi ze všech bývalých socialistických států.
- Chování české veřejnosti v otázkách americké zahraniční politiky neboli vystupování české společnosti v soupeření mezi Spojenými státy a Ruskou federací není úplně v pořádku, i když se česká vláda vehementně snaží. V budoucnu by mohl uprostřed Evropy vyvstat problém. Je nutné Čechy povzbudit správným směrem a ukázat české veřejnosti, kde je její místo.
- Je na čase opět otevřít otázku vybudování amerického vojenského zařízení (U.S. Military Installation) na území ČR. Primárně se bude jednat o staronový projekt radarové základny. I toto má být ukázka loajality české země a pojištění českého členství v Alianci.
Na USA panují v souvislosti se Severoatlantickou aliancí mylné názory, že nechtějí udržet Alianci za každou cenu pohromadě a že by Trump klidně nechal evropské země, ať se v tomto svazku zmítají samy. Avšak pravdou je přesný opak. Američané nechtějí dopustit rozpad Aliance nebo úbytek členských zemí. NATO je totiž jejich velmi využívaným a účinným nástrojem pro naplňování cílů zahraniční politiky USA. Je úplně jedno, kdo je americkým prezidentem, protože každý prezident USA má stanoven směr zahraniční politiky s nastavenými mantinely. A jakékoli narušení Aliance je překročením těchto mantinelů. Je úplně jedno, co Trump říká, neboť to vůbec neznamená, že by tak skutečně jednal. Každý americký prezident musí pokračovat ve „vzestupu“ Spojených států ve světě, a to za využití všech prostředků včetně NATO. V případě prezidentů USA, kteří by se chtěli od této politiky odchýlit, existují vždy „opravné prostředky” v různých formách. Podrobněji je tato problematika rozebrána v produktu 13012 „Donald Trump a Severoatlantická aliance“.
Dnem 12. března 2019 uplyne 20leté členství České republiky v Severoatlantické alianci a je proto nutné podchytit Českou republiku, aby byla i nadále „platným a užitečným členem“. Přijetí českého premiéra má být ukázkou podpory ze strany USA a signálem pro českou veřejnost, že orientace ČR na Západ v čele se Spojenými státy je tím nejlepším, co si mohla Česká republika zvolit. Česká vláda tomuto pojetí americké politiky napomáhá, ale česká veřejnost podle amerických představitelů zaostává. V českém prostředí je spousta iniciativ, webových portálů a aktivit, které narušují veřejné mínění v ČR ohledně zahraniční politiky USA směrem k Rusku a dalším rivalům.
Američané znovu otevřou otázku radarové základny v ČR, případně prozatím jiného objektu USA na českém území. To by mělo potvrdit kladný a věrný postoj české vlády k politice Spojených států. Nezůstane ale jen u jedné cizí základny. V rámci JOAC [1] bude prodiskutována celá řada možností.
Zahájení opětovných rozhovorů o vybudování radarové nebo jiné americké základny v ČR bude znamenat body pro Donalda Trumpa k nadcházející volební kampani s cílem obhájit svou prezidentskou funkci pro další funkční období (prezidentské volby se budou konat v listopadu 2020). Trump by rád dokázal, že je v mnoha záležitostech schopnější než jeho předchůdci.
Navazující působení ČR v NATO, základnu USA v ČR, české vojenské mise v zahraničí a další záležitosti chce Trump samozřejmě projednat s nejvyšším výkonným politikem České republiky, jímž je právě předseda vlády. I toto je jeden z důvodů, proč byl pozván premiér Andrej Babiš, a nikoli prezident Miloš Zeman.
Předseda vlády Babiš pravděpodobně ihned české veřejnosti z přirozených důvodů neuvolní všechno, co bylo projednáno (takto ostatně postupoval již několikrát). Některé věci budou vyvstávat postupně s určitým zpožděním. Snahou bude dosáhnout toho, aby to vypadalo, že později uvolněné věci nebyly obsahem návštěvy Babiše v USA. V českém prostředí se ale toto mlžení a zamlčování některých faktů nedaří dokonale, přičemž bude rovněž záležet na výřečnosti Donalda Trumpa a jeho okolí, jak dodrží domluvu s Babišem o způsobu a době informování veřejnosti.
Prezident Trump bude usilovat o vytvoření dojmu o „spojenecké“ České republice jako ukázky upevňování vztahů k USA, což by mělo povzbudit i ostatní země převážně z bývalého socialistického bloku v pokračování a posilování těchto vazeb na Západ vedený Spojenými státy.
Kromě rozebíraných tří hlavních důvodů jsou samozřejmě stále ve hře další oblasti jednání uvedená v úvodu dokumentu.
[1] JOAC je americká Koncepce operačního přístupu ozbrojených sil (všech druhů vojsk) do zájmových prostorů* po celém světě (Joint Operational Access Concept). Jedná se o koncepci, která má ozbrojeným silám USA zajistit přístup do prostorů, v nichž potřebují provádět vojenské operace. JOAC není úplně novou záležitostí, je však záležitostí nepřetržitě zdokonalovanou ve vztahu k takzvaným „spojencům“ čili zemím, které by Spojeným státům měly se svými zdroji a územím co nejvíce usnadnit působení ve světě. Do této kategorie patří zřizování podpůrných amerických základen na osách přesunů amerických sil, tedy v zemích mezi USA a cílovými prostory pro provádění vojenských operací (vojenská cvičení, operace na podporu míru – PSO, válečné operace*). V této koncepci je obecně počítáno s průchodem přes třetí země a s využitím jejich území jako zázemí pro aktivity USA v zahraničí.
Zdroj: Agentura EXANPRO
