Si Ťin-pching učinil nabídku, kterou by Arabský poloostrov mohl jen těžko ignorovat: Čína bude zaručeným odběratelem vaší ropy a plynu, ale budeme platit v jüanech.
Autor: Pepe Escobar, 16. 12. 2022
Je to svůdné tak kvalifikovat čínského prezidenta Si Ťin-pchinga, který před týdnem přistál v Rijádu a byl přivítán s královskou pompou, jako Si z Arábie, který ohlásil nástup éry petrojüanu.
Ale je to složitější. Jakkoli platí seismický posun, který naznačuje krok petrojüanu, čínská diplomacie je příliš sofistikovaná na to, aby se pouštěla do přímé konfrontace, zejména se zraněným, zuřivým impériem. Takže se tu děje mnohem víc, než se na první pohled zdá (euroasijskému) světu.
Oznámení Si z Arábie bylo zázračnou finesou. Bylo zabaleno jako internacionalizace jüanu. Od teď, řekl Si, bude Čína používat jüan pro obchod s ropou prostřednictvím Šanghajské ropné a národní plynové burzy a vyzval monarchie Perského zálivu, aby se přidaly na palubu. Téměř 80 % obchodu na světovém trhu s ropou se nadále oceňuje v amerických dolarech.
Zdánlivě se Si z Arábie a jeho početná delegace složená z úředníků a podnikatelů setkali s představiteli Rady pro spolupráci v Perském zálivu (GCC), aby podpořili zvýšení obchodu. Peking slíbil, že bude „důsledně a ve velkém množství dovážet ropu z GCC„. Totéž platí pro zemní plyn.
Čína je již pět let největším dovozcem ropy na planetě – polovina z ní pochází z Arabského poloostrova a více než čtvrtina ze Saúdské Arábie. Není tedy divu, že předehrou k Si Ťin-arabovu okázalému přivítání v Rijádu byl speciální opus rozšiřující rozsah obchodu a chválící zvýšené strategické/obchodní partnerství v rámci GCC, doplněné o „komunikaci 5G, novou energetiku, vesmír a digitální ekonomiku„.
Ministr zahraničí Wang I zdvojnásobil „strategickou volbu“ Číny a širší Arábie. Byly řádně podepsány obchodní dohody v hodnotě více než 30 miliard dolarů – poměrně dost jich významně souvisí s ambiciózními projekty čínské iniciativy Pásmo a cesta (BRI).
A to nás přivádí ke dvěma klíčovým spojením, která Si z Arábie navázal: BRI a SCO – Šanghajská organizace pro spolupráci.
Arabské hedvábné stezky
BRI dostane od Pekingu v roce 2023 vážný impuls, a to v souvislosti s návratem Fóra o Pásu a stezce. První dvě pololetní fóra se konala v letech 2017 a 2019. V roce 2021 se neuskutečnilo nic kvůli přísné čínské politice nulového počtu setkání, která je nyní pro všechny praktické účely opuštěna.
Rok 2023 má svůj význam, protože iniciativu BRI zahájil Si poprvé před deseti lety, nejprve ve střední Asii (Astana) a poté v jihovýchodní Asii (Jakarta).
BRI nejenže ztělesňuje celkovou, vícekolejnou trans-eurasijskou obchodní-konektivní snahu, ale je zastřešující koncepcí čínské zahraniční politiky přinejmenším do poloviny 21. století. Očekává se tedy, že fórum v roce 2023 přinese do popředí řadu nových a přepracovaných projektů přizpůsobených postkovidskému a zadluženému světu a hlavně zatížené geopolitické a geoekonomické sféře atlanticismus vs. eurasianismus.
Významné je také to, že Si v prosinci v Arábii následoval po Si v Samarkandu v září – své první postkovidské zahraniční cestě, na summit ŠOS, na němž Írán oficiálně vstoupil jako plnoprávný člen. Čína a Írán v roce 2021 uzavřely dohodu o 25-letém strategickém partnerství v hodnotě potenciálních investic 400 miliard dolarů. To je druhý uzel čínské západoasijské strategie, která má dva směry.
Devět stálých členů SCO nyní představuje 40 % světové populace. Jedním z jejich klíčových rozhodnutí v Samarkandu bylo zvýšení bilaterálního obchodu a celkového obchodu ve vlastních měnách.
A to nás dále spojuje s tím, co se děje v Biškeku v Kyrgyzstánu, zcela synchronně s Rijádem, což je zasedání Nejvyšší eurasijské hospodářské rady, která je orgánem Euroasijské hospodářské unie (EAEU) pro provádění politiky.
Ruský prezident Vladimir Putin v Kyrgyzstánu nemohl být přímočařejší: „Práce na přechodu k národním měnám ve vzájemném zúčtování se urychlily… Byl zahájen proces vytváření společné platební infrastruktury a integrace národních systémů pro přenos finančních informací.„
Příští zasedání Nejvyšší eurasijské ekonomické rady se uskuteční v Rusku v květnu 2023, před fórem Pásmo a stezka. Vezměme je dohromady a máme před sebou linie geoekonomické cestovní mapy: snahu o petrojüan postupující souběžně se snahou o „společnou platební infrastrukturu“ a především novou alternativní měnu obcházející americký dolar.
Přesně to navrhuje šéf makroekonomické politiky EAEU Sergej Glazjev v souladu s čínskými odborníky.
Totální finanční válka
Přechod na petrojüan bude spojen s obrovským nebezpečím.
V každém seriózním scénáři geoekonomické hry je dáno, že oslabený petrodolar znamená konec imperiálního obědu zdarma, který platil více než pět desetiletí.
Stručně řečeno, v roce 1971 tehdejší americký prezident Richard Nixon stáhl USA ze zlatého standardu; o tři roky později, po ropném šoku v roce 1973, se Washington obrátil na saúdského ministra ropného průmyslu, nechvalně známého šejka Jamaniho, s příslovečnou nabídkou, kterou nelze odmítnout: my koupíme vaši ropu v amerických dolarech a vy na oplátku koupíte naše státní dluhopisy, spoustu zbraní a zrecyklujete vše, co zbylo v našich bankách.
Washington je od té chvíle schopen donekonečna rozdávat peníze z vrtulníku, které nejsou ničím podloženy, a americký dolar se stává nejvyšší hegemonistickou zbraní, doplněnou o řadu sankcí vůči zemím, které se odváží neuposlechnout jednostranně zavedený „mezinárodní řád založený na pravidlech„.
Impulzivní rozkývání této císařské lodi je protimluv. Peking a GCC přijmou petrojüan pomalu, ale jistě a rozhodně bez fanfár. Jádrem věci je jejich vzájemné vystavení západnímu finančnímu kasinu.
V čínském případě jde například o to, co si počít s těmi ohromnými jedním bilionem dolarů v amerických státních dluhopisech. V případě Saúdské Arábie je těžké uvažovat o „strategické autonomii“ – jaké se těší například Írán -, když je petrodolar základem západního finančního systému. Nabídka možných imperiálních reakcí zahrnuje vše od měkkého převratu/změny režimu až po šok a hrůzu nad Rijádem – s následnou změnou režimu.
To, o co Číňané a Rusové usilují, však saúdské (a emirátské) potíže dalece přesahuje. Peking a Moskva jasně identifikovaly, jak vše – trh s ropou, globální trh s komoditami – souvisí s rolí amerického dolaru jako rezervní měny.
A právě na to se zaměřují diskuse o EAEU; diskuse o SCO; od nynějška diskuse o BRICS+ a dvojí strategie Pekingu v celé západní Asii.
Peking a Moskva v rámci BRICS a dále v rámci ŠOS a EAEU úzce koordinují svou strategii od prvních sankcí proti Rusku po Majdanu v roce 2014 a od faktické obchodní války proti Číně, která byla rozpoutána v roce 2018.
Nyní, poté, co v únoru 2022 zahájila Moskva na Ukrajině speciální vojenskou operaci a NATO se pro všechny praktické účely zvrhlo ve válku proti Rusku, jsme překročili území hybridní války a jsme hluboko v totální finanční válce.
SWIFT se vzdaluje
Celý globální Jih vstřebal „lekci“ kolektivního (institucionálního) Západu, který jako při krádeži zmrazil devizové rezervy člena G20, navíc jaderné velmoci. Pokud se to stalo Rusku, může se to stát komukoli. Žádná „pravidla“ už neexistují.
Rusko od roku 2014 zdokonaluje svůj platební systém SPFS, souběžně s čínským CIPS, přičemž oba obcházejí Západem vedený systém bankovních zpráv SWIFT a stále více je využívají centrální banky ve střední Asii, Íránu a Indii. V celé Eurasii se stále více lidí zbavuje karet Visa a Mastercard a používá karty UnionPay a/nebo Mir, nemluvě o Alipay a WeChat Pay, které jsou mimořádně populární v jihovýchodní Asii.
Samozřejmě, že petrodolar a americký dolar, který stále představuje méně než 60 % světových devizových rezerv, neupadne v zapomnění přes noc. Si z Arábie je jen poslední kapitolou seismické změny, kterou nyní řídí vybraná skupina na globálním Jihu, a nikoliv bývalá „hypervelmoc“.
Obchodování s vlastními měnami a novou, globální alternativní měnou je přímo na vrcholu priorit onoho dlouhého seznamu zemí – od Jižní Ameriky po severní Afriku a západní Asii -, které se touží připojit k BRICS+ nebo ŠOS, a v nemálo případech k oběma.
V sázce už nemůže být víc. A jde o podřízení se nebo uplatnění plné suverenity. Poslední zásadní slova tedy přenechme přednímu diplomatovi naší neklidné doby, ruskému Sergeji Lavrovovi, na mezinárodní mezistranické konferenci Euroasijská volba jako základ pro posílení suverenity:
Hlavní příčinou dnešního rostoucího napětí je úporná snaha kolektivního Západu udržet si historicky slábnoucí nadvládu na mezinárodní scéně všemi možnými prostředky… Není možné bránit posilování nezávislých center hospodářského růstu, finanční moci a politického vlivu. Vznikají na našem společném euroasijském kontinentu, v Latinské Americe, na Blízkém východě a v Africe.
Nastupte do suverénního vlaku.
****
Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.
Originál článku a úvodní obrázek: The Cradle
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
