Autor: Scott Ritter
V květnu 1986 jsem dostal rozkaz zúčastnit se protiteroristického kurzu ve Škole speciálního boje Johna F. Kennedyho ve Fort Braggu v Severní Karolíně. Následující dva týdny jsem se seznamoval s různými teroristickými hrozbami, kterým čelí armáda Spojených států, a učil jsem se různým dovednostem, jak je překonat, jako je úhybná jízda vysokou rychlostí, metodika protiopatření a reaktivní střelecké techniky.
Po návratu do Twenty-Nine Palms, kde jsem byl umístěn jako zpravodajský důstojník námořní pěchoty, jsem dostal za úkol uplatnit nově získané dovednosti při provádění protiteroristického cvičení na celé základně. Vypůjčil jsem si tým průzkumníků a odstřelovačů od pěšího praporu na základně a umístil je do bytu mimo základnu, kde jsem z nich udělal teroristickou buňku, která měla za úkol shromažďovat informace o vyšších důstojnících, kteří na základně žili a pracovali. Jediným pravidlem bylo, že se teroristé nesměli střetnout s civilisty – cvičení se nesmělo dotknout žádných rodin.
Během následujících 30 dnů se mému teroristickému týmu podařilo „zavraždit“ každého velitele praporu, velitele pluku a velitele základny pomocí improvizovaných výbušných zařízení a střelby odstřelovačů. Jako důkaz jsme měli fotografie, které to dokazovaly.
Z tohoto cvičení jsem si odnesl poznatek, pokud vás někdo chce zabít, tak s nejvetší pravděpodobnosti zemřete.
Vaši jedinou skutečnou obranou musí být ostražitost, být ve střehu a neohlížet se na nic podezřelého. Stručně řečeno, žít život řízený paranoiou. Pokud máte v době terorismu pocit, že vám někdo chce ublížit, je to pravděpodobně proto, že někdo vám skutečně chce ublížit.
Využití těchto dovedností
Během svého profesního života jsem měl několikrát příležitost využít dovednosti, které jsem se naučil ve Fort Bragg – při práci zbrojního inspektora OSN v Iráku jsem se stal terčem atentátu a byl jsem informován, že jsem se stal terčem pro „nájemnou vraždu“, kterou na mě měla spáchat ruská mafie kvůli mé roli při rozbíjení nelegální sítě pašeráků raketových komponentů.
Než jsem nastoupil do svého vozidla, provedl jsem jeho 360 stupňovou kontrolu a hledal jsem známky manipulace. A v průběhu jízdy jsem prováděl cvičení proti sledování, zrychloval jsem v nepravidelných intervalech, abych zjistil, zda někdo drží krok, nebo jsem rychle sjížděl z dálnice, abych zjistil, zda mě někdo nesleduje.
Dnes jsem jednašedesátiletý spisovatel žijící na předměstí Albany ve státě New York. Je to klidná čtvrť, kde každý zná každého. A přesto jsem se vzhledem k nedávným okolnostem opět přistihl, že kontroluji své vozidlo, než nastoupím dovnitř, bedlivě sleduji, zda po mé ulici nejezdí cizí vozidla, a během jízdy provádím protisměrné manévry.
Proč ta paranoia? Jednoduše řečeno, moje jméno bylo přidáno na ukrajinský „seznam kandidátů k smrti“. Myslíte, že se příliš přeháním? Zeptejte se rodiny Darji Duginové, 29leté dcery ruského filozofa Alexandra Dugina. Ona i její otec byli na stejném seznamu. Oba se stali cílem smrti pro vraha vyslaného ukrajinskými bezpečnostními službami. Pouze změna plánů v poslední vteřině, která Alexandra Dugina posadila za volant jiného auta, zabránila tomu, aby byl zabit při výbuchu, který připravil o život jeho dceru.
Daria Duginová. (1RNK, CC BY 3.0, Wikimedia Commons)
Již delší dobu píšu o ukrajinském Centru pro boj proti dezinformacím a o tom, že v polovině července zveřejnilo „černou listinu“ se jmény 72 intelektuálů, novinářů, aktivistů a politiků z několika zemí, které ukrajinská vláda označila za „ruské propagandisty“ za to, že si dovolili kriticky a přitom věcně hovořit o probíhajícím rusko-ukrajinském konfliktu.
Nad tímto seznamem jsem se rozhořčil z několika důvodů, především proto, že platy Ukrajinců, kteří tento seznam sestavili, zřejmě platili američtí daňoví poplatníci z prostředků, které Kongres vyčlenil právě pro tento účel. Myšlenka, že by Kongres přijal zákon, který by zmocnil ukrajinskou vládu k něčemu, co by potlačilo záruky svobody slova a tisku podle prvního dodatku ústavy, mě rozčílila.
Stejně jako skutečnost, že Centrum pro boj proti dezinformacím oznámilo existenci této „černé listiny“ na akci pořádané nevládní organizací financované USA, které se zúčastnili úředníci ministerstva zahraničí, jež seděli mlčky, zatímco jejich ukrajinští kolegové označovali osoby na tomto seznamu za „informační teroristy“, kteří si zaslouží být zatčeni a stíháni jako „váleční zločinci“.
Tehdy jsem varoval, že použití takového vznětlivého jazyka znamená, že se „černá listina“ může změnit v „seznam k zabíjení“ pouhým rozhodnutím fanatika vzít spravedlnost do vlastních rukou. Vzhledem k tomu, že americká vláda financovala vytvoření tohoto seznamu, zorganizovala setkání, na kterém byl světu představen, a svou účastí vládních představitelů dala seznamu a jeho doprovodnému označení implicitní schvalovací razítko, nemusí mít tito fanatici zahraniční původ. Spousta lidí v USA vyznává stejnou nenávistnou ideologii, jaká dnes existuje na Ukrajině a která stála u zrodu „černé listiny“.
Někteří z nich jsou mými sousedy.
V červnu jsem se vydal do Bethelu ve státě New York (místo konání původního hudebního festivalu Woodstock), abych se zúčastnil překážkového závodu Spartan. Abych se tam dostal, musel jsem projet kolem Ellenville, ospalého městečka, kde se nachází tábor patřící Asociaci ukrajinské americké mládeže, která každé léto v koordinaci s Organizací na obranu čtyř svobod Ukrajiny pořádá „Svátek hrdinů“ na počest veteránů Ukrajinské lidové armády a Organizace ukrajinských nacionalistů.
Tábor se pyšní „Památníkem hrdinů“, který tvoří 42 metrů vysoká stavba s ukrajinským trojzubcem na vrcholu, po jehož stranách jsou busty Jevhena Konovalce, Symona Petljury, Romana Šuchevyče a Stěpana Bandery – čtyř vůdčích osobností ukrajinského nacionalismu, které se společně podílely na vraždách statisíců Židů, Poláků a Rusů.
(Klik na obrázek – nová stránka)
Stepan Bandera byl na Ukrajině povýšen na národního hrdinu a jeho narozeniny jsou považovány za státní svátek.
Skutečnost, že ve Spojených státech může být postaven pomník mužům, kteří jsou zodpovědní za genocidní masové vraždy a kteří v případě dvou z nich (Šuchevyč a Bandera) otevřeně spolupracovali s nacistickým Německem, je znepokojující.
S tejně jako to, že se ukrajinsko-američtí stoupenci odporné ideologie Stepana Bandery každoročně scházejí na oslavu jeho odkazu na „dětském táboře“, kde mládež chodí v hnědých uniformách, aby vypadala jako to, čím ve skutečnosti je – ideologickými šturmany nenávistné neonacistické ideologie, která prosazuje rasovou nadřazenost ukrajinského národa, je národní ohavnost.
Od Ellenville po Bethel jsem viděl důkaz této nenávistné reality v každé modrožluté ukrajinské vlajce vlající ve větru – a v každém červenočerném praporu ukrajinských neonacistických fanatiků uctívajících Banderu, který vlál vedle nich.
Odkaz Stepana Bandery
Odkaz Stepana Bandery je jádrem toho, co dnes tvoří ukrajinský nacionalismus. Dominuje politické scéně uvnitř Ukrajiny, kde byly všechny konkurenční politické ideologie a příslušnosti zakázány prezidentem Volodymyrem Zelenským.
Stojí za potlačováním všech nesouhlasných hlasů – zahraničních i domácích -, které se odváží zpochybnit narativ o rusko-ukrajinském konfliktu, který hlásá ukrajinská vláda, její západní spojenci a poddajná mainstreamová média.
Poté, co Consortium News zveřejnilo můj dopis newyorské kongresové delegaci (senátorům Chucku Schumerovi a Kirsten Gillibrandové a poslanci Paulu Tonkovi), v němž jsem je vyzval, aby nehlasovali pro veřejný zákon 117-128, který vyčlenil 40 miliard dolarů z peněz amerických daňových poplatníků na podporu ukrajinské vlády a armády, došlo ke společné akci dalších osob, které byly připsány na ukrajinskou „černou listinu“, kterou tento zákon financoval. V čele této akce stála Diane Sareová, kandidátka LaRoucheovy strany, která Schumera vyzvala na souboj o jeho křeslo v Senátu.
Zdálo se, že publicita o potlačování svobody projevu financovaném Kongresem je příliš velká pro ty, kteří se podílejí na frontálním útoku na americkou ústavu. „Černá listina“ Centra pro boj proti dezinformacím byla z internetu odstraněna.
Vítězství však nemělo dlouhého trvání. Během několika dní po stažení „černé listiny“ Centra pro boj proti dezinformacím byla na seznam zveřejněný ukrajinským centrem „„Myrotvorcem“ (Peacemaker’s Center) zařazena jména, která byla na „černé listině“ Centra pro boj proti dezinformacím.
Kabát pracovníka Myrotvorec s polní verzí jejich znaku na rukávu. (Shao, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons)
Seznam Myrotvorets existuje od roku 2014 a jeho tvůrci jej popisují jako „fakticky seznam smrti pro politiky, novináře, podnikatele a další veřejně činné osoby, které byly ‚prověřeny k likvidaci'“.
Na seznamu bylo i jméno Darji Duginové.
A nyní je tam i moje, spolu s několika dalšími lidmi ze Západu, jako je kanadská novinářka Eva Bartlettová a britský rockový hudebník Roger Waters.
Scott Ritter na seznamu kandidátů na smrt. Klik pro zvětšení.
Bidenova administrativa o této ohavnosti mlčí. Stejně tak Kongres.
Podle 6 USCS § 101 je termín terorismus:
jakákoli činnost, která zahrnuje čin, jenž je nebezpečný pro lidské životy nebo potenciálně ničí kritickou infrastrukturu nebo klíčové zdroje; a je porušením trestních zákonů Spojených států nebo kteréhokoli státu nebo jiného územního celku Spojených států; a zdá se, že má za cíl zastrašit nebo donutit civilní obyvatelstvo, ovlivnit politiku vlády zastrašováním nebo nátlakem nebo ovlivnit jednání vlády hromadným ničením, atentátem nebo únosem.
Není pochyb o tom, že vražda Darji Duginové byla teroristickým činem spáchaným jménem ukrajinské vlády. (Na její fotografii na seznamu je nyní červeně šikmo napsáno slovo „zlikvidována“).
Zatímco Ukrajinci taková obvinění popírají, ruské úřady shromáždily přesvědčivé faktické důkazy o opaku.
Existence Myrotvoreckého „seznamu smrti“ je nástrojem teroru a měla by být na naléhání vlády USA stažena.
Pokud ukrajinská vláda nezavře Myrotvorce a neodsoudí jeho činnost, jedná se o materiální podporu terorismu.
Spojené státy by také měly uznat všechny organizace, které se hlásí k ideologii Stepana Bandery, za teroristické subjekty – včetně těch, které jsou zodpovědné za výchovu nové generace neonacistů v hnědých košilích v srdci Ameriky.
„Památník hrdinů“ v Ellenville musí být uzavřen a sochy Bandery a dalších tří ukrajinských nacionalistů odstraněny z veřejného prostranství.
Je národní ostudou, že jsou američtí občané vystaveni výhrůžkám smrtí ze strany někdejšího spojence Spojených států za pouhé uplatnění svého ústavního práva na svobodu projevu. S přívrženci ideologie Stepana Bandery na Ukrajině a v USA je třeba zacházet jako s teroristy a stíhat je stejně intenzivně a cílevědomě jako stoupence Al-Káidy a Islámského státu.
Dokud se tak nestane, nezbude mi nic jiného než přijmout příslušná opatření, aby mě ani mou rodinu nepotkal osud Darji Duginové.
*****
Scott Ritter je bývalý zpravodajský důstojník americké námořní pěchoty, který sloužil v bývalém Sovětském svazu při provádění smluv o kontrole zbraní, v Perském zálivu během operace Pouštní bouře a v Iráku při dohledu nad odzbrojováním zbraní hromadného ničení. Jeho nejnovější knihou je Disarmament in the Time of Perestroika (Odzbrojení v době perestrojky), kterou vydalo nakladatelství Clarity Press.
Originál článku a obrázků: Consortium News
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
