Autor: Pepe Escobar, 14. 10. 2022
V Astaně se opět odehrávalo vše, co je ve složitém procesu euroasijské integrace důležité, neboť přejmenované kazašské hlavní město hostilo 6. konferenci o interakci a opatřeních k budování důvěry v Asii (CICA).
Jmenovitě šlo o eurasijskou záležitost – zúčastnili se jí vedoucí představitelé Ruska a Běloruska (EAEU), západní Asie (Ázerbájdžán, Turecko, Irák, Írán, Katar, Palestina) a střední Asie (Tádžikistán, Uzbekistán, Kyrgyzstán).
Čína a Vietnam (východní a jihovýchodní Asie) se zúčastnily na úrovni místopředsedů.
CICA je mnohonárodní fórum zaměřené na spolupráci směřující k míru, bezpečnosti a stabilitě v celé Asii, kazašský prezident Tokajev prozradil, že CICA právě přijala deklaraci, která má fórum přeměnit na mezinárodní organizaci.
CICA již navázala partnerství s Euroasijskou hospodářskou unií (EAEU). V praxi tedy bude brzy spolupracovat po boku ŠOS, EAEU a jistě i BRICS+.
Strategické partnerství mezi Ruskem a Íránem bylo na konferenci CICA významným tématem, zejména poté, co byl Írán přijat do ŠOS jako plnoprávný člen.
Prezident Raeisi ve svém projevu na fóru zdůraznil zásadní pojem vznikající „nové Asie„, kde „sbližování a bezpečnost“ „nejsou slučitelné se zájmy hegemonistických zemí a jakýkoli pokus o destabilizaci nezávislých států má cíle a důsledky přesahující národní geografii a ve skutečnosti je zaměřen proti stabilitě a prosperitě zemí regionu“.
Pro Teherán je, po všech těch desetiletích maximálního nátlaku ze strany hegemona, zásadní být partnerem v integraci CICA v rámci labyrintu celoasijských institucí.
Kromě toho se Íránu tak otevírá příležitost, jak poznamenal Raeisi, těžit z „asijské hospodářské infrastruktury“.
Hlavní osobou byl podle očekávání ruský prezident Vladimír Putin. Podstatou je, že Putina podporují „všechny“ národy zastoupené v CICA.
Na bilaterálních jednáních na vysoké úrovni s Putinem byl přítomen i katarský emír, tedy všichni, na kterých v západní Asii záleží, chtějí mluvit s „izolovaným“ Ruskem.
Putin vyzval k „náhradě škod způsobených Afgháncům během let okupace“ (všichni víme, že Říše chaosu, lží a drancování to odmítne) a zdůraznil klíčovou roli ŠOS pro rozvoj Afghánistánu.
Prohlásil, že Asie, „kde sílí nová mocenská centra, hraje velkou roli při přechodu k multipolárnímu uspořádání světa„.
Varoval, že na pozadí zvyšování cen energií a potravin ve světě existuje reálná hrozba hladomoru a rozsáhlých otřesů.
Dále vyzval k ukončení finančního systému, z něhož má prospěch „zlatá miliarda“ – která „žije na úkor ostatních“ (na této „miliardě“ není nic „zlatého“ – v nejlepším případě se taková definice bohatství vztahuje na 10 milionů).
A zdůraznil, že Rusko dělá vše pro to, aby „vytvořilo systém rovné a nedělitelné bezpečnosti„. Přesně to, co hegemonistické imperiální elity přivádí k naprostému šílenství.
Nabídka, která se neodmítá se zakousla do prachu.
Blížící se souběh CICA a ŠOS a EAEU je dalším příkladem toho, jak se jednotlivé dílky složité euroasijské skládačky skládají dohromady.
Turecko a Saúdská Arábie – teoreticky věrní imperiální vojenští spojenci – se nemohou dočkat, až se připojí k ŠOS, která nedávno přivítala Írán jako řádného člena.
To ukazuje na geopolitickou volbu Ankary a Rijádu, které se rázně vyhýbají imperiální ofenzívě rusofobie a sinofobie.
Erdogan jako pozorovatel na nedávném summitu ŠOS v Samarkandu vyslal přesně tento signál. ŠOS se rychle dostává do bodu, kdy u jednoho stolu mohou sedět a přijímat důležitá konsenzuální rozhodnutí nejen „RIC“ (Rusko, Indie, Čína) v BRICS (brzy rozšířené na BRICS+), ale pravděpodobně i přední hráči v muslimských zemích: Írán, Pákistán, Turecko, Saúdská Arábie, Egypt a Katar.
Tento rozvíjející se proces, který není bez vážných problémů, svědčí o společném úsilí Ruska a Číny začlenit islámské země jako důležité strategické partnery při vytváření postzápadního multipolárního světa. Říkejme tomu měkká islamizace multipolarity.
Není divu, že anglo-americká osa naprosto zkameněla.
Nyní přejděme k názorné ilustraci všeho výše uvedeného – ke způsobu, jakým se hraje na energetických trzích, k již legendárnímu zasedání Opec+, které se konalo před týdnem ve Vídni.
Tektonický geopolitický posun byl zakomponován do – kolektivního – rozhodnutí snížit těžbu ropy o 2 miliony barelů denně.
Saúdskoarabské ministerstvo zahraničí vydalo velmi diplomatickou nótu s ohromující informací pro ty, kteří jsou schopni číst mezi řádky.
Pro všechny možné účely, kombo za čtecím zařízením teleprompteru ve Washingtonu vydalo charakteristickou mafiánskou hrozbu, že zastaví „ochranu“ Rijádu, pokud bude rozhodnutí o snížení těžby ropy přijato před americkými volbami v polovině volebního období.
Jenže tentokrát „nabídka, která se neodmítá“ neuspěla. OPEC+ se rozhodl kolektivně, v čele s Ruskem, Saúdskou Arábií a SAE.
Poté, co si Putin a MBS docela porozuměli, bylo na Putinovi, aby v ohromujícím Konstantinovském paláci v Petrohradě, který pochází od Petra Velikého, přivítal prezidenta SAE šejka Zayeda – neboli MBZ, mentora MBS.
Byla to jakási neformální oslava toho, jak OPEC+ jediným krokem vyprovokoval velmocenský strategický debakl, pokud jde o geopolitiku ropy, kterou impérium kontrolovalo po celé století.
Všichni si pamatují, jak se po bombardování, invazi a okupaci Iráku v roce 2003 američtí neokonzervativci chvástali, že „my jsme nový OPEC„.
No, teď už ne. A tento krok musel přijít od Rusů a „spojenců“ USA z Perského zálivu, když všichni očekávali, že se tak stane v den, kdy v Rijádu přistane čínská delegace a požádá o placení veškeré energie, kterou potřebuje, v jüanech.
OPEC+ vyzval Američany k blafování a nechal velmoc na suchu. Co tedy udělají, aby potrestali Rijád a Abú Zabí? Povolají CENTCOM do Kataru a Bahrajnu, aby mobilizoval své letadlové lodě a rozpoutal změnu režimu?
Jisté je, že straussovští/neoconští psychopati ve Washingtonu zdvojnásobí svůj podíl na hybridní válce.
Umění šířit nestabilitu
Když Putin v Petrohradě vystoupil na MBZ, dal jasně najevo, že je to OPEC+ – v čele s Ruskem, Saúdskou Arábií a SAE – kdo nyní udává tempo „stabilizace globálních energetických trhů“, aby se spotřebitelé a dodavatelé „cítili klidní, stabilní a jistí“ a aby nabídka a poptávka „byly vyvážené“.
Pokud jde o plyn, na ruském energetickém týdnu dal generální ředitel Gazpromu Alexej Miller jasně najevo, že Rusko může Evropu ještě „zachránit“ před energetickou černou dírou.
Severní proud (NS) a Severní proud 2 (NS2) mohou být zprovozněny před zahájením jakýchkoli opravných prací na plynovodech, ale musí být odstraněny všechny politické překážky.
Co se týče západní Asie, Miller uvedl, že již bylo naplánováno rozšíření plynovodu Turk Stream, což velmi potěšilo Ankaru, která se chce stát klíčovým energetickým uzlem.
Souběžně s tím je naprosto zřejmé, že zoufalý gambit skupiny G7 spočívající v uvalení stropu na ceny ropy – což v překladu znamená ozbrojení sankcí rozšířených na globální trh s energií – je ztrátový.
O něco více než měsíc před konáním zasedání G20 na Bali to indonéský ministr financí Sri Mulyani Indrawati nemohl říci jasněji: „Když Spojené státy uvalují sankce pomocí ekonomických nástrojů, vytváří to precedens pro všechno“ a šíří nestabilitu „nejen pro Indonésii, ale i pro všechny ostatní země„.
Mezitím všechny země s muslimskou většinou věnují Rusku velkou pozornost. Rusko-íránské strategické partnerství nyní postupuje souběžně s rusko-saúdskoarabským uskupením jako klíčové vektory multipolarity.
V blízké budoucnosti se všechny tyto vektory jistě spojí v superorganizaci, která by v ideálním případě měla být schopna řídit vrcholný příběh 21. století: V tomto případě se jedná o integraci Eurasie.
****
Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.
Originál článku a úvodní obrázek: The Unz Review
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
