Redakce Strategic Culture Foundation, 11. 11. 2022
Pokud se budeme řídit rusofobní logikou, pak neúspěch v polovině volebního období v USA znamená, že Moskva ztrácí svůj údajný zhoubný vliv.
Volby v polovině volebního období ve Spojených státech, které se konaly tento týden, se ukázaly být nevydařenými ve více ohledech. Stalo se jen velmi málo. Psi po nich neštěkli, jak by řekl Sherlock Holmes.
Bidenovo prezidentství se nyní bude příští dva roky potácet vpřed jako malá chromá kachna i když za zvýšeného odporu republikánů vůči jeho legislativnímu programu. Ve velkém měřítku se však pro většinu obyčejných Američanů změní jen málo. Strana války bude i nadále plýtvat penězi a životy na podporu militarismu pro imperialistické zisky USA, když a kde to bude považováno za nezbytné, možná proti Rusku, možná proti Číně, Íránu, Severní Koreji nebo nějakému jinému národu.
Co se tedy nestalo? Inu, ve volebních místnostech nedošlo k žádným násilnostem mezi rozhořčenými odpůrci voleb, jak se někteří obávali. Brutální útok kladivem na manžela předsedkyně Sněmovny reprezentantů Nancy Pelosiové minulý týden vyvrcholil obavami, že uprostřed vyhroceného stranického napětí a horečných konspiračních teorií vypukne politické násilí.
Ani nyní se mezi republikánskými stoupenci bývalého prezidenta Donalda Trumpa neozval velký povyk ohledně „ukradených voleb„. Zdá se, že toto staré chraplavé tvrzení se po dvou letech od prezidentského debaklu v roce 2020 a neopodstatněných tvrzeních o „volebních podvodech“ vyčerpává.
Pozoruhodné je, že se nečekalo žádné drtivé vítězství ani „rudá vlna“ pro republikány. Ta je pravicovější ze dvou hlavních stran. Symbolická červená barva se vymyká obvyklým asociacím po celém světě mezi červenou a levicovou politikou. Obvykle se USA vymykají běžným politickým definicím.
Trumpem podporovaní kandidáti vykazovali ve volbách celkově špatné výsledky.
Nakonec to byly volby, „které nikdo nevyhrál„, jak poněkud kuriózně píší americká média.
Prezidentu Joe Bidenovi a jeho, řekněme středopravicové, Demokratické straně – Modré straně – se předpovídal výprask od voličů rozzlobených rostoucími životními náklady.
Překvapivě se však proti demokratům ozvaly jen poněkud zdrženlivé hlasy. Zdá se, že strana si udržela těsnou kontrolu nad Senátem, horní komorou parlamentu.
Mezitím se Sněmovna reprezentantů posunula k republikánské kontrole, ale jen velmi nepatrně.
Prezidenta Bidena a demokraty potěšila vlažná volba prostě proto, že to nebyla volební jatka, jak předpovídali mnozí odborníci.
Realističtějším a daleko více zatracujícím závěrem tohoto rozporuplného a nevalného výsledku je, že američtí voliči nejsou nadšeni ani demokraty, ani republikány.
Biden při sčítání hlasů optimisticky hovořil o „dobrém dni pro demokracii“.
Pravdou je, že to spíše byla ostudná podívaná na selhání. Jak už je v amerických volbách v polovině volebního období pravidlem, volební účast byla nižší než 50 %. To znamená, že více než polovina amerických občanů se neobtěžovala odevzdat hlasovací lístek. Protože v konečném důsledku vědí, že mezi dvěma stranami, které jsou ovládány velkým byznysem, oligarchií, Wall Streetem a vojensko-průmyslovým komplexem, není moc na výběr.
Demokratům voliči do jisté míry vynadali, ale republikánům se nepodařilo dosáhnout výrazných zisků. To znamená, že politický systém je více než kdy jindy na mrtvém bodě mezi Demokraty a republikány. Modří a červení. Jaký je v tom rozdíl? Obě jsou to strany téže válečné strany. A tato strana skončila, pokud jde o většinu amerických voličů.
Zatímco jsou američtí občané, stejně jako občané v celé Evropě, bičováni chmurnými ekonomickými těžkostmi, washingtonská klika a její evropští vazalové sypou desítky miliard dolarů do rozdmýchávání války na Ukrajině, která se hrozí vymknout kontrole. Opožděné signály o mírových předehrách a naléhání Washingtonu na kyjevský režim, aby zasedl k jednacímu stolu s Ruskem, neobstojí.
Nenechte se mýlit: republikáni jsou stejně bojovní a militarističtí jako demokraté. V předvolebním období tohoto týdne se sice ozývalo reptání ohledně vojenské pomoci Ukrajině, ale když jde do tuhého, republikáni budou plnit příkazy vojensko-průmyslového komplexu stejně ochotně jako demokraté.
To by vysvětlovalo, proč se američtí voliči 8. listopadu zjevně hromadně drželi za nos a nevybírali mezi oběma politickými frakcemi plutokracie, včetně šarlatánského populisty Donalda J. Trumpa.
Dalším zarážejícím zjištěním je zřejmě naprostá absence „ruského vlivu“ na americké volby. Tento canc se objevuje již od prezidentského klání v roce 2016, kdy Trump obsadil Bílý dům a zabránil tak očekávanému vítězství demokratické soupeřky Hillary Clintonové. Trumpovu vládu pronásledovala neúnavná tvrzení demokratů a jim nakloněných médií, že Rusko údajně zasahovalo do klání v roce 2016, aby byl Trump zvolen.
Jak absurdní! Jen v Americe se takové depolitizované a paranoidní myšlení může stát mainstreamem.
Pravdou opět je, že podnikavý Trump v roce 2016 využil voliče, kteří byli těžce unaveni demokratickým a republikánským duopolem. Ze zoufalství tehdy dali šanci outsiderovi – jen aby následně zjistili, že Trump není o moc jiný. Je stejnou kreaturou washingtonské „bažiny“ jako kterýkoli jiný z politiků, které si koupil a zaplatil velký byznys a korporátní zájmy amerického imperialismu.
Proto tentokrát Trump a jemu podobní republikáni ztratili svůj lesk. Američtí voliči o nich prohlásili, že jsou součástí stejného okovu a raketového systému dvou stran.
Drsným a střízlivým závěrem je, že drtivou většinu pracujících Američanů jejich vládnoucí elity nezastupují. To flagrantně není demokracie a tato holá podívaná je sama o sobě rozvratná. Spojené státy nejsou ničím jiným než oligarchií, v níž se každé dva roky mezi prezidentskými volbami a volbami v polovině volebního období koná show financovaná korporacemi.
Nevýsledek voleb zcela vyvrací otřepané spekulace o tom, že Rusko (opět) plánovalo vměšování s cílem katapultovat Trumpa a republikány k dominanci v obou komorách Kongresu. Smyšlená představa spočívala v tom, že Rusko dá přednost republikánům, kteří vyjádřili určitou obezřetnost ohledně války na Ukrajině a pokračující masivní vojenské pomoci USA kyjevskému režimu. Jak již bylo uvedeno, jakékoli výtky republikánů ohledně Ukrajiny je třeba brát s rezervou. Vládnoucí třída USA a její imperiální zájmy vlastní obě strany a mají nad nimi převahu.
Jak nevesele poznamenal jeden kritický americký komentátor: vítězem amerických voleb je vždy vojensko-průmyslový komplex. To by se snad mohlo v budoucnu změnit, pokud se objeví politická strana, která bude skutečně zastupovat zájmy pracujících Američanů.
Bohužel, jen pro zasmání, pokud se budeme řídit provazolezeckou rusofobní logikou, pak nevydařené volby v polovině volebního období znamenají, že Moskva ztrácí svou údajnou zhoubnou moc vlivu. Příhodně také ve stejném týdnu, kdy západní média hýkala o „porážce“ Ruska v Chersonu (spíše než o strategickém ústupu).
Nebo je možná racionálnější vysvětlení jen to, že Americká demokracie je nefunkční a způsobila si to sama.
Originál článku: Strategic Culture Foundation
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
Nejspíš tam bude občanská válka .