Autor: Dee Knight, 25.01.2022
Výhrůžky a protivýhrůžky, které létají mezi Washingtonem a Moskvou kvůli Ukrajině, vyvolaly vlnu strachu a zmatku, která se denně stupňuje a rozšiřuje. Je svět na pokraji války? O co se jedná, kdo je agresor a kdo nese vinu?
Nebezpečná patová situace trvá již téměř rok. Každá strana obviňuje tu druhou z vyhrožování válkou – způsobem, který připomíná kubánskou raketovou krizi z roku 1962.
Během týdne intenzivních diplomatických jednání ve třech evropských hlavních městech, která se zdála být ve slepé uličce, se zdálo, že prezident Joe Biden uprostřed týdne, 19. ledna, „mrknul“ a řekl novinářům ve Washingtonu, že ruskému prezidentovi Putinovi naznačil, že „můžeme něco vyřešit“.
David Sanger, vedoucí reportér deníku New York Times, se toho chopil: „Pane prezidente, vypadá to, jako byste nabízel nějaké východisko, nějakou únikovou cestu – neformální ujištění, že NATO na Ukrajinu nevstoupí… a že tam nikdy neumístíme jaderné zbraně.“ Sanger dále uvedl, že Rusko „chce, abychom přesunuli všechny naše jaderné zbraně z Evropy a neměli vojska rotující ve starém sovětském bloku„. Biden pohotově odpověděl: „Ne, na to není prostor„.
Zdroj: dailymail.co.uk
Bidenovo mrknutí bylo zlomem ve válečné atmosféře, která donekonečna panovala. Katrina van den Heuvelová den předtím v deníku The Washington Post napsala, že „horké hlavy se baví. Pracovní skupina Bílého domu, jejíž součástí je i CIA, údajně uvažovala o americké podpoře partyzánské války, pokud se Rusko zmocní Ukrajiny; ruští jestřábi mluvili o vojenském nasazení na Kubě a ve Venezuele.“ Biden „instaloval tým manažerů národní bezpečnosti z ‚blobu‚, namočených v postupných debaklech v Iráku, Libyi, Sýrii, Jemenu a dalších“.
Zbraně a sankce jsou podle van den Heuvelové preferovanými možnostmi amerického impéria: „s přibližně 800 vojenskými základnami mimo území Spojených států“ mají USA „více základen než diplomatických misí“. (Jediná ruská vojenská základna mimo území bývalého Sovětského svazu se nachází v Sýrii.“). Dodala, že ministr zahraničí Blinken a Blob „mluví o na pravidlech založeném mezinárodním řádu, ale respektují ho pouze tehdy, pokud pravidla vytváříme my a často se z jejich uplatňování vyjímáme“.
Katrina Van den Heuvalová, Zdroj: mediaschool.indiana.edu
Sféry vlivu?
„Kdy si Spojené státy přestanou lhát o globální politice?“ ptal se profesor CUNY Peter Beinart 13. ledna v deníku New York Times. Postavil se do sporu s ministrem zahraničí Antony Blinkenem, který minulý měsíc pontifikoval, že „jedna země nemá právo diktovat politiku jiné země nebo jí určovat, s kým se smí stýkat; žádná země nemá právo uplatňovat sféru vlivu. Tento pojem by měl být odsunut na smetiště dějin.“
Beinart komentoval: „Je to ušlechtilá zásada, jen se jí Spojené státy neřídí„. Spojené státy uplatňují sféru vlivu na své vlastní polokouli již téměř 200 let, od doby, kdy prezident James Monroe prohlásil, že Spojené státy „by měly považovat jakýkoli pokus cizích mocností rozšířit svůj systém na jakoukoli část této polokoule za nebezpečný pro náš mír a bezpečnost„.“
Peter Beinert, zdroj: jpost.com
Blinkenovo smetiště dějin bylo podle Beinarta k dispozici ještě v roce 2018, kdy Trumpův ministr zahraničí Rex Tillerson označil Monroeovu doktrínu za „stejně aktuální dnes, jako v den, kdy byla napsána“. A Trumpův poradce pro národní bezpečnost John Bolton se chlubil, že „Monroeova doktrína je živá a zdravá“.
Blinken chce, aby sféry vlivu byly jednosměrné. USA podle něj mají právo mít vliv všude, zatímco ostatní ne.
Antony Blinken (vlevo) při pátečním setkání s ruským ministrem zahraničí Sergejem Lavrovem v Ženevě. Zdroj: npr.org
Ve stejný den, kdy Biden mrknul, francouzský prezident Macron zvážněl a řekl, že válka by byla „nejtragičtější ze všech věcí“. V projevu ve Štrasburku Macron jako nový prozatímní předseda EU uvedl, že doufá v oživení čtyřstranných rozhovorů „normandského formátu“ mezi Ruskem, Německem, Francií a Ukrajinou s cílem najít řešení ukrajinské krize. „Je nezbytné, aby Evropa vedla s Ruskem vlastní dialog,“ řekl Macron. EU se minulý týden neúčastnila jednání mezi Ruskem, USA, NATO a Organizací pro bezpečnost a spolupráci v Evropě (OBSE).
Francouzský prezident Emmanuel Macron při projevu v Evropském parlamentu ve středu 19. ledna 2022 ve Štrasburku. Macron vyzval k oživení jednání v normandském formátu mezi Ruskem, Německem, Francií a Ukrajinou. Zdroj: columbian.com
Normandský formát byl nástrojem pro provádění minských dohod z roku 2015, jejichž cílem bylo ukončit separatistickou válku v ukrajinském Donbasu. Toto řešení již bylo navrženo a v zásadě přijato, jak napsal Anatol Lieven v The Nation, že dohoda Minsk II byla přijata Francií, Německem, Ruskem a Ukrajinou již v roce 2015 a jednomyslně ji schválila Rada bezpečnosti OSN.
Klíčovými prvky dohody Minsk II jsou plná autonomie pro východní regiony Ukrajiny v rámci decentralizace moci na Ukrajině, demilitarizace a obnovení ukrajinské suverenity. Navzdory souhlasu všech stran politický analytik Anatol Lieven říká, že „kvůli odmítnutí ukrajinských vlád realizovat toto řešení a odmítnutí Spojených států vyvíjet na ně tlak, aby tak učinily„, je dohoda jakousi „politikou zombii„.
Otázka rozšiřování NATO je další „politickou zombií“, protože USA odmítají uznat legitimní odpor Ruska vůči tomu.
Po prvním ze tří jednání mezi USA a Ruskem v týdnu od 10. ledna prohlásil náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov, že je „naprosto nezbytné„, aby se Ukrajina „nikdy, nikdy, nikdy“ nestala členem NATO. Na to reagovala náměstkyně ministra zahraničí USA Wendy Shermanová prohlášením, že „nedovolíme nikomu, aby zavřel politiku otevřených dveří NATO„.
Americká Mírová rada. Zdroj: mronline.org
Když se americký ministr obrany Lloyd Austin v říjnu setkal v Kyjevě s ukrajinským prezidentem Zelenským, slíbil podporu USA budoucímu členství Ukrajiny v NATO a obvinil Rusko z „udržování války na východě Ukrajiny„. Ruský prezident Putin 23. prosince vystřelil zpět, že „další pohyb NATO na východ je nepřijatelný. Stojí na prahu našeho domu.„
Americký ministr obrany Lloyd Austin si v říjnu potřásá rukou s ukrajinským prezidentem Volodymyrem Zelenským, kterému slibuje podporu USA pro vstup Ukrajiny do NATO. Zdroj: 112.international
Loni 24. března ukrajinský prezident vydal dekret, že si Ukrajina vezme Krym zpět od Ruska, přičemž „vojenskými opatřeními“ dosáhne „deokupace“. USA a NATO mu vyjádřily „neochvějnou“ podporu.
V dubnu NATO podpořilo ukrajinskou ofenzivu v občanské válce proti separatistům spojeným s Ruskem ve východních provinciích Doněck a Luhansk. Tehdy Rusko přesunulo k hranicím s Ukrajinou další vojáky, čímž dalo najevo, že bude bránit své spojence Bývalý důstojník CIA a sloupkař CAM John Kiriakou uvedl, že skutečný počet ruských vojáků shromážděných na ukrajinských hranicích, který se odhaduje na 70 000 až 90 000, je stejný jako za posledních osm let, a že zprávy západních médií o zvyšování počtu ruských vojáků jsou zavádějící. Viceadmirál Kay–Achim Schönbach, šéf německého námořnictva, byl přinucen rezignovat poté, co prohlásil, že řeči o ruské invazi na Ukrajinu jsou „nesmysl“ a že Rusko pouze usiluje o „respektování“ svých bezpečnostních zájmů v Evropě.
Ukrajinští vojáci procházejí zákopem na frontové linii se separatisty podporovanými Ruskem u Avdijivky v Doněcku na jihovýchodě Ukrajiny 8. ledna. Zdroj: news.yahoo.com
Loni v létě podle americké mírové rady uskutečnilo 30 000 amerických vojáků operaci „Defender Europe 2021“, soubor cvičení NATO od Baltského moře po Černé moře. V prosinci USA uspořádaly simulované bombardovací nálety v okruhu 12 mil od ruského vzdušného prostoru. V roce 2021 se válečná letadla NATO střetla s ruskými letouny 290krát.
Na videozáznamu pořízeném ze záběrů, které rozšířila tisková služba ruského ministerstva obrany, manévruje stíhací letoun Su-27 ruského letectva (dole), aby odvrátil bojový letoun NATO F-18 nad Baltským mořem. Nová zpráva zveřejněná tento týden odhalila, že většina misí bojových letounů NATO zahrnuje střety s ruskými stíhačkami. Zdroj: peoplesworld.org
CIA od roku 2015 tajně cvičila elitní ukrajinské speciální jednotky v používání všech moderních zbraňových systémů, maskovacích technikách, pozemní navigaci, taktice „krytí a pohybu“, zpravodajství a dalších oblastech.
Náměstkyně ministra zahraničí Victoria Nulandová 7. prosince sdělila senátnímu výboru pro zahraniční vztahy, že USA poskytly Ukrajině od roku 2014 „bezpečnostní pomoc“ ve výši 2,4 miliardy dolarů – 450 milionů dolarů jen v roce 2021. (Tento týden Bidenova administrativa schválila dalších 200 milionů dolarů na vojenskou pomoc, které se přidají k 450 milionům dolarů poskytnutým v loňském roce).
Victoria Nulandová Zdroj: nationalinterest.org
Nulandová se podílela na organizaci státního převratu v ukrajinském hlavním městě Kyjevě v roce 2014, který svrhl vládu přátelskou k Rusku. Nová krajně pravicová vláda zakázala, pro rusky mluvící kteří tvoří většinu ve východních provinciích Ukrajiny, používat ruštinu, jako druhý úřední jazyk. Doněck a Lugansk hlasovaly pro odtržení, stejně jako Krym. Rusko poté Krym anektovalo, aby ochránilo tamní rusky mluvící obyvatelstvo a zajistilo si svou černomořskou námořní základnu. Rusko poskytlo Doněcku a Lugansku humanitární pomoc a obchod a na jejich východní hranici rozmístilo vojáky na ochranu.
CGTN EUROPE.TV Zdroj: stories.cgtneurope.tv
Zpráva New York Times z 6. ledna uvádí, že „Rusko v roce 2014 vojensky zasáhlo na Ukrajině poté, co tam vypukly prodemokratické protesty“. Podle zprávy z 2. května 2018 v The Nation od Stephena Cohena, převrat ve skutečnosti provedly fašistické gangy.
Gangy, včetně samozvaných neonacistů, byly podporovány Nulandovou, Bidenem a dalšími významnými americkými politiky. Neonacisté byli začleněni do oficiální ukrajinské armády, kterou od roku 2014 cvičí, vyzbrojují a reorganizují USA, Británie, Kanada a další země NATO.
Stephen Cohen napsal, že „upalování etnických Rusů a dalších osob v Oděse, které připomínalo pogrom, později v roce 2014 znovu probudilo vzpomínky na nacistické vyhlazovací oddíly na Ukrajině za druhé světové války“. Tyto hrůzy byly z amerického mainstreamového vyprávění téměř vymazány, přestože byly dobře zdokumentovány.
Cohen dodává, že „útoky na gaye, Židy, starší etnické Rusy a další ‚nečisté‘ občany, podobné útokům šturmoviků, jsou rozšířené po celé Ukrajině ovládané Kyjevem, stejně jako pochody s pochodněmi, které připomínají ty, které nakonec rozpoutaly Německo na konci 20. a ve 30. letech 20. století… Policie a oficiální právní orgány nedělají prakticky nic, aby těmto neofašistickým činům zabránily nebo je stíhaly. Naopak, Kyjev je oficiálně podporuje tím, že systematicky rehabilituje a dokonce oslavuje památku ukrajinských spoluviníků vyhlazovacích pogromů nacistického Německa a jejich vůdců za druhé světové války, přejmenovává ulice na jejich počest, staví jim pomníky, přepisuje dějiny, aby je oslavovaly, a další“.
Neonacisté v ukrajinské armádě. Zdroj: buzzfeednews.com
Obyvatelé samozvaných lidových republik Doněck a Lugansk na východě Ukrajiny trpí pod úplnou ekonomickou blokádou ze strany Ukrajiny a jejích západních spojenců. Východní Ukrajina, historicky známá jako oblast Donbasu, je těžebním a průmyslovým centrem. Donbasští horníci sehráli klíčovou a hrdinskou roli při porážce německé invaze do Sovětského svazu za druhé světové války. Mnozí Rusové uctívají Donbas jako „srdce Ruska.“
Celá Ukrajina na východ od Dněpru je převážně ruskojazyčná. Tvrzení USA o „ruské invazi“ připomínají tvrzení o severovietnamské invazi do jižního Vietnamu po umělém oddělení Vietnamu v roce 1954. Celé americké vyprávění o Ukrajině je cynickým výmyslem, který má ospravedlnit agresi.
Ruské bezpečnostní návrhy
V polovině prosince převzalo Rusko diplomatickou iniciativu a předložilo Spojeným státům seznam bezpečnostních návrhů. Podle deníku Wall Street Journal mezi ně patří ukončení rozšiřování NATO dále na východ o Ukrajinu, slib, že se obě strany zdrží nepřátelských aktivit, a ukončení vojenských aktivit NATO v celé východní Evropě, Zakavkazsku a střední Asii.
„Jiná možnost neexistuje,“ řekl novinářům náměstek ruského ministra zahraničí Rjabkov, „neboť charakteristickým rysem současné fáze vztahů mezi Ruskem a kolektivním Západem je naprostý nedostatek důvěry.“ Ruský diplomat rovněž uvedl, že „nemáme v úmyslu napadnout Ukrajinu„.
Náměstek ruského ministra zahraničí Sergej Rjabkov. Zdroj: Interfax.com
Mezi „vážnými důsledky“, kterými Spojené státy hrozí Rusku, je podle listu Financial Times „na prvním místě“ uvalení sankcí na ruský plynovod Nord Stream 2 do Německa. Západní Evropa se již nyní potýká s energetickou krizí, neboť ceny zemního plynu prudce rostou.
Trasa plynovodu Nordstream 2. Zdroj: pipeline.journal-net
Evropané potřebují energetickou bezpečnost a obávají se války. Chtějí plynovod Nord Stream 2 co nejdříve, zatímco Bidenova administrativa jej označuje za „špatnou dohodu“ a tvrdí, že činí Evropu zranitelnou vůči ruské „zradě“. Texaský senátor Ted Cruz tvrdě tlačí proti plynovodu, který kompenzuje možnosti amerických energetických společností dodávat plyn na evropský trh. Americká zahraniční dobrodružství často omezovala evropské energetické zdroje.
Senátor Ted Cruz mluví s ministrem zahraničí Antony Blinkenem při slyšení na Kapitolu v září 2021. Zdroj: foreignpolicy.com
Průzkum Evropské rady pro zahraniční věci z roku 2021 ukázal, že většina Evropanů chce v případné válce USA proti Rusku nebo Číně zůstat neutrální. Nové členské státy NATO se však přidávají na stranu USA proti Rusku. Instalovaly terminály pro příjem amerických dodávek zkapalněného zemního plynu, aby snížily závislost na ruském plynu.
Navzdory všem diplomatickým snahám mocné institucionální a ekonomické síly v USA – mimo jiné vojensko-průmyslový komplex a velké energetické společnosti – touží po nové studené válce s Ruskem, která by jim poskytla neomezené možnosti výhodných obchodů. „Americký vojensko-průmyslový komplex potřebuje nepřátele jako lidské plíce kyslík,“ říká se. „Když není nepřítel, musí se vymyslet.“
Démonizace Vladimira Putina a Ruska americkými médii je součástí této politiky vymýšlení nepřátel. Existuje dlouhý seznam zahraničních vůdců a národů, jejichž pokusy vzepřít se diktátu Washingtonu a provádět nezávislou zahraniční politiku na ně přivolaly hněv amerického kapitalistického impéria.
****
Dee Knight je členem podvýboru pro boj proti válce Mezinárodního výboru DSA. Je autorem knihy My Whirlwind Lives: Navigating Decades of Storms, která brzy vyjde v nakladatelství Guernica World Editions.
Originál článku a obrázků: Covert Action Magazine
Překlad a úprava obrázků: Admin Nekorektní TOP-CZ
