Autor: Rostislav Iščenko
Rozpory mezi Ruskem a USA jsou tak značné a společné důvody jsou tak malé, že velká většina odborníků, uznávající důležitost skutečnosti zasedání v samotných Helsinkách, nicméně zdůraznila, že by se neměl očekávat nějaký průlom v bilaterálních vztazích, nebo dosažení dohody v drobných otázkách …
Washington a Moskva nemají žádné drobné otázky a vzhledem k celosvětové úrovni konfliktů, nemohou se USA ani vzdát Ukrajiny, takže Trump neměl v podstatě co nabídnout. Přinejmenším, Washington ještě není připraven házet Kyjev do politického smetiště, přestože uznal, že v roce 2014 mylně získali zkažené zboží.
Takže máme situaci, kdy obě strany, dokonce před vyjednáváním věděly, že nebudou moci dojít k nějakému závěru a ani se na takovou věc nepřipravily. Současně obě strany potřebovaly, aby byla událost úspěšná. Trump očividně vydírá Evropskou unii s možnou dohodou s Ruskem. Ale Putin také musí ukázat Evropě, že vedle nich jsou i další ryby. Evropané, kteří byli již opuštěni Spojenými státy, se obracejí k Rusku příliš dlouho a s nejistotou. Navíc neustále vysílají signály do Washingtonu o jejich připravenosti víceméně zachovat svou pevnou protiruskou pozici (ve věcech, které se netýkají dodávky plynu), pokud Trump zastaví „Podkopávání transatlantické solidarity“ .
Postavení Evropy je jasné. Není náhodou, že Trump při vyjádření nepřátel USA (EU, Číny a Ruska) vysvětlil, že považuje Rusko za menší problém, protože prakticky neexistují žádné ekonomické rozpory ( „Nord Stream- 2 “ se nepočítá). Nejde o Čínu, s níž má USA největší negativní obchodní bilanci, ale o EU, která je spravedlivě definována jako hlavní obchodní konkurent, která obdržela neoprávněné ekonomické přínosy z politických dohod s USA a je hlavním nepřítelem USA.
Za těchto podmínek Amerika hypoteticky vyřešila své vojensko-politické rozpory s Ruskem snížila hodnotu EU. jako spojence pro Washington k nule. V tomto případě by Trump, který už vyhrožoval evropským vůdcům, mohl skutečně ukončit všechny vojensko-politické a hospodářské dohody s Evropou, což by zase bylo politickou a ekonomickou katastrofou pro Evropskou unii.
Ani ruský, ani čínský trh nemohou současně spotřebovat celý objem vývozu EU do USA. Naopak, jak Peking, tak Moskva uskutečňují ziskový obchod s Evropskou unií. V tomto směru EU pokryla svůj schodek díky zisku z obchodu s USA. Evropa
využívá svou úlohu odrazového můstku pro boj s Ruskem jako argument, který má odradit Trumpa od posledního kroku (úplného oddělení od EU). V posledních dnech Merkelová, po summitu NATO, začala doslova mluvit jak Porošenko a prohlašovala, že tvrzení Trumpa o Evropě, pokud jde o nedostatečný finanční příspěvek NATO, nejsou oprávněná, protože Evropa bojuje s Ruskem za zájmy USA.
Pro EU bylo zásadní, aby tento argument nadále fungoval. V opačném případě by Washington skutečně měl více společného s Moskvou než s Bruselem. A Evropa není připravená na ostré konfrontace s USA. Po odpočinku na vavřínech nebyla, (na rozdíl například od Číny), zapojena do diverzifikace ekonomických vazeb a zdá se, že je silně závislá na přístupu na americký trh.
Největší obavy panovaly z toho, že Trump může pokračovat v otázce normalizace vztahů s Ruskem. Vedoucí představitelé EU se smrtelně obávali, že Trump a Putin, navzdory všem obtížím, učiní to nemožné a dosáhnou dohody, zejména proto, že se oba ukázali jako lidé, kteří jsou připraveni okamžitě přijímat rozhodnutí, která mění osud světa.
Pozice, kterou EU zaujala, tak zvýšila hodnotu summitu pro Rusko. Pokud jde o vztahy s USA, Moskva může počkat, dokud nebude Washington připraven k usmíření ohledně svých podmínek. Avšak s ohledem na zřejmý záměr Evropy manévrovat mezi Ruskem a Spojenými státy, snažící se zachovat geopolitickou konfiguraci, která je pro ne výhodná, ale nevyhovuje ani Trumpovi, ani Putinovi. Rusko také pracovalo na tom, aby se úspěch summitu ukázal celému světu, jako dobrá vyhlídka na dosažení definitivních a komplexních dohod.
A právě tento úkol byl pro oba strany nejtěžším problémem. Přemýšlejte o tom. Víte, že nemůžete dosáhnout dohody. Víte také, že se celý svět bojí vašeho souhlasu, protože dosavadní stav vašich protikladů pomohl mnoha zemím, aby se zvedly, zesílily a začaly si dělat nároky na první místo. Rusko-americká dohoda by okamžitě zrušila polovinu (ne-li více) těchto úspěchů. Víte, že každý ví, že nemůžete dosáhnout dohody a všichni pečlivě sledují výsledky vašeho setkání.
Je možné vyhnat pozorovatelé a předložit některé komuniké, které neznamená nic jako dohodu. Stovky, ne-li tisíce novinářů a „odborníků“ z horkovzdušných představení, budou podvedeni. Na druhé straně by oklamali miliony čtenářů a diváků. Ale to nic neznamená. Profesionálním politikům a diplomatům nelze předložit plevel. Okamžitě pochopí, že ať dosáhnete cokoli, prostě se pokoušíte skrýt tento nedostatek a začnete jednat odpovídajícím způsobem. Názor „mas “ v tomto případě nehraje roli – mezinárodní politika nejsou volby, rozhodnutí nejsou prováděna všeobecným volebním právem a nejsou nikdy transparentní.
Trump a Putin se setkali s úkolem uspořádat schůzku takovým způsobem, aby nikdo nebyl podveden, pokud jde o její výsledky, nicméně prodává světu i bez jakéhokoli rozhodnutí vážný úspěch. A to je to, co udělali.
Právě fráze Putina, že byl zpočátku skeptický ohledně setkání, kdy nečekal nějaký výsledek, ale rozhovor byl velmi slibný a již jen předpoklad dalších pravidelných setkání, stojí hodně sám o sobě. Přibližně stejné hodnocení, jen s jinými slovy, zaznělo z Trumpových rtů.
Pro Evropu je to katastrofa. Znamená to, že Washington se v blízké budoucnosti musí vyhnout konfrontaci s Ruskem, neboť dialog s ním začal s možností uzavření některých dohod. Co bylo tak konstruktivní ohledně toho, co Trump nabídl Putinovi, který poté zvýšil hodnocení produktivity jednání, nikdo neví. Ale Evropané znají americkou tradici – Trumpovou dokonalou – řešit své problémy na úkor bývalých spojenců, když se jejich služby stanou nepotřebnými. A oni se bojí a snaží se hádat, koho, (nebo co) se Washington rozhodl obětovat tentokrát.
Absolutní nepředvídatelnost výsledků zasedání, dělala evropským politikům problémy. Velmi si zvykli na dvourozměrný svět, kde vše, co není vítězství, je porážka. Velice očekávali střet mezi osobními ambícemi Putina a Trumpa tak, že se objevil elementární krok – zdokumentování rozporů, diskuse o verzích rozhodnutí navrhovaných stranami a bez předjímání výsledku souhlasu s dalšími jednáními – aby to nebylo nepříjemné překvapení, které je horší, než kdyby Trump přímo uznal Krym jako ruský a nechal vystoupit USA z NATO v Helsinkách.
Byla by alespoň nějaká jistota. Bylo by jasné, co mají dělat a jak reagovat. Ale co dělat za daných okolností? Kam utíkat, do Washingtonu nebo do Moskvy? Zůstat věrný starému, nebo se pokusit, aby se k němu přidal nový? Jak řešit rozpory v EU? A stále je mnoho důležitých otázek, které zůstávají nezodpovězeny.
Navíc na rozdíl od Ruska Evropa nemůže čekat. Koneckonců, podle logiky toho, jak vznikly události, které politici a diplomaté musí povinně vzít v úvahu, musí začít konzultace mezi Moskvou a Washingtonem za účelem dosažení konkrétních dohod.
Pokud chce EU zůstat ve hře, musí formulovat své stanovisko a návrhy předtím, než Moskva a Washington dosáhnou dohody. V opačném případě bude dosaženo dohody na úkor EU. V tomto případě nebude Evropa ani vyzvána ke stolu.
Zdroj: Originál publikován na webu The Saker
Překlad: Administrátor.
