Autor: Pepe Escobar, 11. 11. 2022
Dva chlápci se poflakují v útulném pokoji v Teheránu a v pozadí mají novou fascinující mapu světa.
Není tu nic k vidění? Naopak. Těmito dvěma euroasijskými bezpečnostními velikány nejsou nikdo menší než – nezvykle uvolněný – tajemník ruské bezpečnostní rady Nikolaj Patrušev a Alí Šamchání, tajemník íránské Nejvyšší rady národní bezpečnosti.
A proč jsou tak uvolnění? Protože vyhlídky do budoucna, které se točí kolem hlavního tématu jejich rozhovoru – rusko-íránského strategického partnerství – nemohou být zajímavější.
Jednalo se o velmi vážnou pracovní záležitost, zcela oficiální návštěvu na pozvání Šamcháního.
Patrušev byl v Teheránu přesně v den, kdy ruský ministr obrany Sergej Šojgu – na doporučení generála Sergeje Surovikina, celkového velitele speciální vojenské operace – nařídil ruský ústup z Chersonu.
Patrušev to věděl už několik dní – neměl tedy problém nastoupit do letadla a vyřídit záležitosti v Teheránu. Koneckonců, chersonské drama je součástí Patruševových jednání s americkým poradcem pro národní bezpečnost Jakem Sullivanem o Ukrajině, která probíhají již několik týdnů a jejichž případným prostředníkem je Saúdská Arábie.
Podle zprávy ruské tiskové agentury TASS jednali kromě Ukrajiny také o „informační bezpečnosti, jakož i o opatřeních proti vměšování západních speciálních služeb do vnitřních záležitostí obou zemí“.
Obě země jsou, jak víme, zvláštními cíli západní informační války a sabotáží, přičemž Írán je v současné době středem zájmu jedné z těchto bezzásahových, ze zahraničí podporovaných destabilizačních kampaní.
Patruševa oficiálně přijal íránský prezident Ebrahim Raisi, který přešel rovnou k věci: „Spolupráce nezávislých zemí je nejsilnější odpovědí na sankce a destabilizační politiku USA a jejich spojenců.“
Patrušev zase Raisiho ujistil, že pro Ruskou federaci jsou strategické vztahy s Íránem zásadní pro ruskou národní bezpečnost.
To tedy dalece přesahuje rámec bezpilotních letounů kamikadze Geranium-2 – ruských bratranců Šach-136 -, které pustoší ukrajinské bojiště. Což mimochodem později Šamchání přímo zmínil: „Írán vítá mírové urovnání na Ukrajině a je pro mír založený na dialogu mezi Moskvou a Kyjevem.„
Patrušev a Šamchání samozřejmě jednali o bezpečnostních otázkách a o příslovečné „spolupráci na mezinárodní scéně„. Podstatnější však může být i to, že v ruské delegaci byli i představitelé několika klíčových ekonomických agentur.
K žádnému úniku informací nedošlo – to však naznačuje, že jádrem strategického partnerství mezi dvěma zeměmi Eurasie, na které byly uvaleny nejvyšší sankce, zůstává vážné ekonomické propojení.
Klíčovým bodem jednání bylo íránské zaměření na rychlé rozšíření dvoustranného obchodu v národních měnách, rublu a riálu. To se shodou okolností nachází v centru snahy Šanghajské organizace pro spolupráci (ŠOS) i BRICS o multipolaritu. Írán je nyní plnoprávným členem ŠOS – jedinou západoasijskou zemí, která je součástí tohoto asijského strategického gigantu – a bude žádat o členství v BRICS.
Máme možnost výměny, budeme vyjednávat
Setkání Patruševa a Šamcháního se uskutečnilo před tím, než bude příští měsíc podepsána energetická dohoda s Gazpromem v hodnotě 40 miliard dolarů, jak již dříve oznámil náměstek íránského ministra zahraničí Mahdí Safárí.
Národní íránská ropná společnost (NIOC) již uzavřela první dohodu v hodnotě 6,5 miliardy dolarů. Vše se točí kolem rozvoje dvou ložisek plynu a šesti ropných polí, výměny plynu a ropných produktů, projektů LNG a výstavby dalších plynovodů.
Minulý měsíc oznámil ruský vicepremiér Alexandr Novak výměnu 5 milionů tun ropy a 10 miliard metrů krychlových plynu, která má být dokončena do konce roku 2022. A potvrdil, že „objem ruských investic do íránských ropných polí se zvýší“.
Barterový obchod je samozřejmě ideální pro Moskvu a Teherán, aby společně obešly nekonečně problematické sankce a otázky platebního styku – spojené se západním finančním systémem. Kromě toho mohou Rusko a Írán investovat do přímého obchodního spojení přes Kaspické moře.
Na nedávném summitu Konference o interakci a opatřeních k posílení důvěry v Asii (CICA) v kazašské Astaně Raisi důrazně navrhl, že úspěšná „nová Asie“ musí nutně vytvořit endogenní model nezávislých států.
Jako člen ŠOS, který hraje spolu s Ruskem a Indií velmi důležitou roli v Mezinárodním dopravním koridoru sever-jih (INSTC), Raisi staví Írán do klíčového vektoru multilateralismu.
Od vstupu Teheránu do ŠOS se spolupráce s Ruskem i Čínou podle očekávání rozběhla na plné obrátky. Patruševova návštěva je součástí tohoto procesu. Teherán nechává za sebou desetiletí íránofobie a všechny možné deklasování amerického „maximálního tlaku“ – od sankcí po pokusy o barevnou revoluci – a dynamicky se propojuje napříč Eurasií.
BRI, SCO, INSTC
Írán je klíčovým partnerem Iniciativy Pásmo a stezka (BRI) pro čínský velkolepý infrastrukturní projekt, jehož cílem je propojit Eurasii po silnici, po moři a vlakem. Souběžně s tím je multimodální projekt INSTC pod ruským vedením zásadní pro podporu obchodu mezi indickým subkontinentem a Střední Asií – a zároveň upevňuje přítomnost Ruska na jižním Kavkaze a v oblasti Kaspického moře.
Írán a Indie se zavázaly nabídnout středoasijským zemím část íránského přístavu Čabahár s přístupem do výlučných ekonomických zón.
Na nedávném summitu ŠOS v Samarkandu daly Rusko i Čína zcela jasně najevo – zejména pro kolektivní Západ – že s Íránem již nebudou zacházet jako se státem vyvrhelem.
Není tedy divu, že Írán vstupuje do nové obchodní éry se všemi členy ŠOS ve znamení vznikajícího finančního řádu, který navrhují především Rusko, Čína a Indie. Pokud jde o strategické partnerství, vazby mezi Ruskem a Indií (prezident Naréndra Módí je označil za nerozborné přátelství) jsou stejně silné jako mezi Ruskem a Čínou. A pokud jde o Rusko, právě k němu Írán směřuje.
Strategická schůzka Patrušev-Šamchání vrhne západní hysterii na nevídanou úroveň – protože jedním rázem zcela rozbije íránofobii a rusofobii. Írán jako blízký spojenec je pro Rusko bezkonkurenčním strategickým přínosem v úsilí o dosažení multipolarity.
Írán a Euroasijská hospodářská unie (EAEU) již jednají o dohodě o volném obchodu (FTA) souběžně s těmito výměnami zahrnujícími ruskou ropu. Závislost Západu na systému bankovních zpráv SWIFT nemá pro Rusko a Írán téměř žádný význam. Globální Jih to pozorně sleduje, zejména v sousedství Íránu, kde se s ropou běžně obchoduje v amerických dolarech.
Každému, kdo má na Západě IQ vyšší než pokojovou teplotu, začíná být jasné, že na Společném komplexním akčním plánu (JCPOA, neboli jaderné dohodě s Íránem) nakonec už nezáleží. Budoucnost Íránu je přímo spojena s úspěchem tří zemí BRICS: Rusko, Čína a Indie. Samotný Írán se může brzy stát členem BRICS.
Je toho ještě více: Írán se dokonce stává vzorem pro země Perského zálivu. Svědčí o tom dlouhá fronta regionálních států usilujících o získání členství v ŠOS. Trumpovy „Abrahamovy dohody„? Co to je? BRICS/SCO/BRI je dnes v západní Asii jedinou možnou cestou.
****
Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.
Originál článku a úvodní obrázek: The Cradle
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
Výborně , Irán je bohatá země !