Autor: Chris Hedges, 25. 10. 2022
Čím déle bude zástupná válka na Ukrajině pokračovat, tím blíže budou Spojené státy přímé konfrontaci s Ruskem. Jakmile k tomu dojde, sáhnou doktoři Strangelové, kteří řídí tuto show, po atomových zbraních.
Už jsem se zabýval dostatečným množstvím válek, abych věděl, že jakmile otevřete Pandořinu skříňku, mnoho zla, které se z ní vyvalí, nemůže nikdo ovlivnit. Válka urychluje vichřici průmyslového zabíjení. Čím déle jakákoli válka trvá, tím blíže a blíže se každá strana dostává k sebezničení. Pokud nebude zastavena, zástupná válka mezi Ruskem a USA na Ukrajině téměř zaručuje přímou konfrontaci s Ruskem a s ní i velmi reálnou možnost jaderné války.
Amerického prezidenta Joea Bidena, který jako by si vždy nebyl zcela jistý, kde se nachází a co má říkat, podporuje v soutěži „já jsem větší než ty“ s ruským prezidentem Vladimirem Putinem skupina zběsilých válečných štváčů, kteří zinscenovali více než 20 let vojenských fiasek. Sbíhají se jim sliny při představě, že se utkají s Ruskem, a pak, pokud na zeměkouli zůstane ještě nějaké obydlí, s Čínou.
Uvězněni v polarizujícím myšlení studené války, kdy je jakákoli snaha o deeskalaci konfliktů prostřednictvím diplomacie považována za ústupek, za perfidní mnichovský moment, samolibě tlačí lidský druh stále blíže k vyhlazení. Naneštěstí pro nás je jedním z těchto pravověrných ministrů zahraničí Antony Blinken.
„Putin říká, že neblafuje. Nuže, blafování si nemůže dovolit a musí být jasné, že neblafují ani lidé podporující Ukrajinu, ani Evropská unie a členské státy, ani Spojené státy a NATO,“ varoval šéf zahraniční politiky EU Josep Borrell. „Jakýkoli jaderný útok proti Ukrajině vyvolá odpověď, ne jadernou odpověď, ale tak silnou odpověď z vojenské strany, že ruská armáda bude zničena.„
Zničena. Jsou tito lidé šílení?
Josep Borrell v roce 2019. (Evropský parlament, CC BY 2.0, Wikimedia Commons)
Víte, že máme problém, když je bývalý Donald Trump hlasem rozumu.
Musíme požadovat okamžité jednání o mírovém ukončení války na Ukrajině, jinak skončíme ve třetí světové válce,“ řekl bývalý americký prezident. A z naší planety nezbude nic – a to všechno jen proto, že hloupí lidé nemají ponětí… Nechápou, s čím mají co do činění, s jadernou silou.
S mnoha z těchto ideologů – Davidem Petraeusem, Elliotem Abramsem, Robertem Kaganem, Victorií Nulandovou – jsem měl co do činění jako zahraniční zpravodaj listu The New York Times. Jakmile se oprostíte od jejich hrudí plných medailí nebo honosných titulů, najdete povrchní muže a ženy, podlézavé kariéristy, kteří poslušně slouží válečnému průmyslu, jenž jim zajišťuje povýšení, platí rozpočty jejich think-tanků a zasypává je penězi jako členy správních rad vojenských dodavatelů.
Jsou to váleční pasáci. Kdybyste o nich podali zprávu, jako jsem to udělal já, v noci byste dobře nespali. Jsou dost ješitní a hloupí na to, aby vyhodili svět do povětří dávno předtím, než vymřeme kvůli klimatické krizi, kterou navíc oni poslušně urychlili.
Pokud, jak říká Joe Biden, Putin „nežertuje“ o použití jaderných zbraní a hrozí nám jaderný „Armagedon“, proč Biden Putinovi netelefonuje? Proč nenásleduje příkladu Johna F. Kennedyho, který opakovaně komunikoval s Nikitou Chruščovem, aby vyjednal ukončení kubánské krize?
Kennedy, který na rozdíl od Bidena sloužil v armádě, znal obezřetnost generálů. Měl dost rozumu na to, aby ignoroval Curtise LeMaye, náčelníka štábu letectva a šéfa strategického velitelství letectva a zároveň předlohu pro generála Jacka D. Rippera ve filmu „Dr. Divnoláska“, který naléhal na Johna Kennedyho, aby bombardoval kubánské raketové základny, což by s největší pravděpodobnosti rozpoutalo jadernou válku. Biden není ze stejného těsta.
Generál Curtis LeMay ve výslužbě v roce 1987. (Národní archiv USA, CC BY-SA 4.0, Wikimedia Commons)
Proč Washington posílá 50 miliard dolarů ve zbraních a pomoci na udržení konfliktu na Ukrajině a slibuje další miliardy na „tak dlouho, jak bude třeba“? Proč Washington a Bílý dům odradily ukrajinského prezidenta Vladimira Zelenského, bývalého stand-up komika, kterého tito milovníci války zázračně proměnili v nového Winstona Churchilla, od toho, aby pokračoval v jednáních s Moskvou, která zahájilo Turecko? Proč se domnívají, že vojenské ponížení Putina, kterého jsou rovněž odhodláni odstavit od moci, ho nepřivede k tomu, aby v posledním aktu zoufalství udělal něco nemyslitelného?
Moskva důrazně naznačila, že v reakci na „ohrožení“ své „územní celistvosti“ použije jaderné zbraně, a váleční pasáci okřikli každého, kdo vyjádřil obavy, že bychom všichni mohli vyletět do hřibovitých mraků a označili ho za zrádce, který oslabuje ukrajinské a západní odhodlání.
V závrati ze ztrát, které Rusko utrpělo na bojišti, se do ruského medvěda strefují se stále větší a větší zuřivostí. Pentagon pomáhal plánovat poslední ukrajinskou protiofenzívu a CIA předává zpravodajské informace z bojiště. USA sklouzávají, stejně jako ve Vietnamu, od poradenství, vyzbrojování, financování a podpory k boji.
Americký prezident Joe Biden během briefingu jeho národního bezpečnostního týmu, 18. srpna 2021. (Public Domain, Wikimedia Commons)
Nic z toho nepomáhá ani Zelenského návrh, že aby NATO odradilo od použití jaderných zbraní Rusko, mělo zahájit „preventivní údery“.
„Ne, nejdříve čekat na jaderné údery a pak říct, co se s nimi stane. Ne! Je třeba přehodnotit způsob, jakým je vyvíjen tlak. Takže je potřeba tento postup přezkoumat.„
Mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov uvedl, že výroky, které se Zelenský snažil zvrátit, nebyly „ničím jiným než výzvou k rozpoutání světové války„.
Západ láká Moskva už desítky let. Na konci studené války jsem podával zprávy z východní Evropy. Sledoval jsem, jak se tito militaristé pustili do budování tzv. unipolárního světa – světa, kde vládnou jen oni.
Nejprve porušili sliby, že nerozšíří NATO za hranice sjednoceného Německa. Pak porušili sliby, že v nových členských zemích NATO ve východní a střední Evropě „trvale neumístí podstatné bojové síly„. Pak porušili sliby, že nebudou umisťovat raketové systémy podél hranic Ruska. Pak porušili sliby, že se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí pohraničních států, jako je Ukrajina, a zorganizovali převrat v roce 2014, který svrhl zvolenou vládu Viktora Janukovyče a nahradil ji protiruskou, fašisticky orientovanou vládou, což následně vedlo k osm let trvající občanské válce, protože ruským lidem osídlené regiony na východě země usilovaly o nezávislost na Kyjevu.
Ukrajinské vládní tanky na východní Ukrajině, 2015. (OBSE)
Po převratu vyzbrojili Ukrajinu zbraněmi NATO a vycvičili 100000 ukrajinských vojáků. Poté do NATO naverbovali neutrální Finsko a Švédsko. Nyní se po USA žádá, aby na Ukrajinu poslaly vyspělé raketové systémy dlouhého doletu, čímž by se podle Ruska USA staly přímou stranou konfliktu. Zaslepeni pýchou a bez jakéhokoli porozumění geopolitice nás však stejně jako nešťastní generálové v Rakousku-Uhersku tlačí ke katastrofě.
Západ vyzývá k totálnímu vítězství. Rusko anektuje čtyři ukrajinské provincie. Západ pomáhal Ukrajině bombardovat Kerčský most. Rusko poté zasypává ukrajinská města raketami. Západ dává Ukrajině sofistikované systémy protivzdušné obrany. Západ se škodolibě raduje z ruských ztrát. Rusko zavádí brannou povinnost. Nyní Rusko provádí útoky drony a řízenými střelami na elektrárny, kanalizace a čističky vody. Kde to skončí?
Snaží se například Spojené státy nějak ukončit tento konflikt prostřednictvím urovnání, které by umožnilo vznik suverénní Ukrajiny a nějakého vztahu mezi Spojenými státy a Ruskem?“ ptá se úvodník New York Times. „Nebo se nyní Spojené státy snaží Rusko trvale oslabit? Posunul se cíl administrativy k destabilizaci Putina nebo k jeho odstranění? Mají Spojené státy v úmyslu pohnat Putina k odpovědnosti jako válečného zločince? Nebo je cílem snaha vyhnout se širší válce – a pokud ano, jak toho dosáhne krákorání o poskytnutí amerických zpravodajských informací k zabití Rusů a potopení jedné z jejich lodí?“
Nikdo nemá žádné odpovědi.
Úvodník Timesů se vysmívá pošetilosti pokusů Ukrajiny o znovudobytí celého ukrajinského území, zejména těch území, která obývají etničtí Rusové:
Rozhodné vojenské vítězství Ukrajiny nad Ruskem, při němž Ukrajina získá zpět všechna území, kterých se Rusko zmocnilo od roku 2014, není realistickým cílem,“ píše se v něm. „Ačkoli ruské plánování a boje byly překvapivě nedbalé, Rusko zůstává příliš silné a pan Putin investoval do invaze příliš mnoho osobní prestiže, než aby ustoupil.
Zdravý rozum spolu s realistickými vojenskými cíli a spravedlivým mírem však přebíjí opojení válkou.
17. října zahájily země NATO v Evropě dvoutýdenní cvičení nazvané Steadfast Noon, v jehož rámci 60 letadel včetně stíhaček a dálkových bombardérů přelétávajících z letecké základny Minot v Severní Dakotě simuluje svržení termonukleárních bomb na evropské cíle. Toto cvičení se koná každoročně. Načasování je však přesto zlověstné. Spojené státy mají v Belgii, Německu, Itálii, Nizozemsku a Turecku rozmístěno přibližně 150 „taktických“ jaderných hlavic.
Admirál Rob Bauer, předseda Vojenského výboru NATO, během setkání ministrů obrany NATO 13. října (NATO)
Ukrajina bude dlouhou a nákladnou opotřebovávací válkou, která zanechá velkou část Ukrajiny v troskách a statisíce rodin v celoživotním smutku. Pokud NATO zvítězí a Putin bude mít pocit, že jeho moc je ohrožena, co mu zabrání v zoufalém výpadu? Rusko má největší arzenál taktických jaderných zbraní na světě, zbraní, které mohou zabít desítky tisíc lidí, pokud jsou použity na město. Vlastní také téměř 6 000 jaderných hlavic. Putin nechce skončit jako jeho srbští spojenci Slobodan Miloševič a Ratko Mladič jako odsouzený válečný zločinec v Haagu. Nechce jít ani cestou Saddáma Husajna a Muammara Kaddáfího. Co mu však zabrání, aby zvýšil nasazení, pokud se bude cítit zahnán do kouta?
Ruský prezident Vladimir Putin uvádí jaderné síly do nejvyšší pohotovosti, 27. února (Kreml)
Na tom, jak se političtí, vojenští a zpravodajští šéfové, včetně ředitele CIA Williama Burnse, bývalého velvyslance USA v Moskvě, shodují na nebezpečí pokoření a porážky Putina a na hrozbě jaderné války, je cosi chmurně bezstarostného.
Vzhledem k možnému zoufalství prezidenta Putina a ruského vedení, vzhledem k neúspěchům, kterým dosud vojensky čelili, nemůže nikdo z nás brát na lehkou váhu hrozbu, kterou představuje potenciální použití taktických jaderných zbraní nebo jaderných zbraní s malým účinkem, řekl Burns ve svém vystoupení na Georgijské technice v Atlantě.
Bývalý ředitel CIA Leon Panetta, který působil také jako ministr obrany za vlády prezidenta Baracka Obamy, tento měsíc napsal, že americké zpravodajské služby se domnívají, že pravděpodobnost, že válka na Ukrajině přeroste v jadernou válku, je až 1 ku 4.
Ředitelka Národní zpravodajské služby Avril Hainesová toto varování také zopakovala, když v květnu řekla senátnímu výboru pro ozbrojené služby, že pokud by Putin uvěřil, že existuje existenční hrozba pro Rusko, mohl by se uchýlit k jaderným zbraním.
Myslíme si, že [Putinovo vnímání existenční hrozby] by mohlo nastat v případě, že by měl pocit, že prohrává válku na Ukrajině a že NATO v této souvislosti zasahuje nebo se chystá zasáhnout, což by zřejmě přispělo k tomu, že by měl pocit, že válku na Ukrajině prohraje, řekla Hainesová.
„Jak tato válka a její důsledky pomalu oslabují ruskou konvenční sílu … Rusko bude pravděpodobně stále více spoléhat na své jaderné odstrašování, aby dalo signál Západu a promítlo sílu do svého vnitřního i vnějšího publika,“ napsal generálporučík Scott Berrier v hodnocení hrozeb, které Agentura pro obranné zpravodajství předložila výboru pro ozbrojené služby na konci dubna.
Proč se vzhledem k těmto hodnocením Burnse, Panetty, Hainesové a Berriera naléhavě nezasazují o diplomacii s Ruskem s cílem deeskalace jaderné hrozby?
K této válce nemělo nikdy dojít. USA si byly dobře vědomy, že Rusko neustále provokují. Byly však opilé svou vlastní mocí, zejména když se na konci studené války staly jedinou světovou supervelmocí a kromě toho měly navíc miliardové zisky z prodeje zbraní novým členům NATO.
V roce 2008, kdy Burns působil jako velvyslanec v Moskvě, napsal ministryni zahraničí Condoleezze Riceové:
Ukrajinský vstup do NATO je pro ruskou elitu (nejen pro Putina) nejjasnější ze všech červených čar. Za více než dva a půl roku rozhovorů s klíčovými ruskými hráči, od knechtů v temných zákoutích Kremlu až po nejostřejší Putinovy liberální kritiky, jsem zatím nenašel nikoho, kdo by Ukrajinu v NATO vnímal jinak než jako přímou výzvu ruským zájmům.
Šedesát šest členů OSN, většinou ze zemí globálního Jihu, vyzvalo k ukončení války na Ukrajině diplomatickou cestou, jak to vyžaduje Charta OSN. Ale jen málo velkých mocenských hráčů je poslouchá.
Pokud si myslíte, že k jaderné válce nemůže dojít, navštivte Hirošimu a Nagasaki. Tato japonská města neměla žádnou vojenskou hodnotu. Byla zničena, protože většina ostatních japonských městských center již byla zničena při saturačních bombardovacích kampaních řízených LeMayem. USA věděly, že Japonsko je ochromené a připravené kapitulovat, ale chtěly vyslat vzkaz Sovětskému svazu, že se svými novými atomovými zbraněmi hodlají ovládnout svět.
Viděli jsme, jak to dopadlo.
****
Chris Hedges je novinář oceněný Pulitzerovou cenou, který byl 15 let zahraničním zpravodajem deníku The New York Times, kde působil jako šéf blízkovýchodní a balkánské redakce. Předtím pracoval v zahraničí pro The Dallas Morning News, The Christian Science Monitor a NPR. Je moderátorem pořadu „The Chris Hedges Report“.
Originál článku a obrázků: Consortium News
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
