Zdroj neznámý, došlo emailem
PENZIJNÍ REFORMA (1)
& Tunel na peněženky důvěřivých občanů
…kteří uhradí náklady i výnosy ze svých daní a v případě neúspěchu, nejenže přijdou o svébudoucí zabezpečení, ale i veškeré do té doby vložené peníze…
Lidé po celém světě dnes kdykoli než jindy hledají jistotu pro své úspory. Díky tomu jak rostou dluhy státu, klesají díky úrokům jejich příjmy jsou nuceny zvyšovat daně a zavádět škrty. Tato opatření však vedou ke zvyšování cen, snižování obratu a zpomalení růstu ekonomiky, což má negativní dopad na státní rozpočet i výši dluhu.
Našemu státu se zřejmě jeho hospodářskými úspěchy nepodařilo přesvědčit žádného věřitele k poskytnutí půjčky a proto se rozhodl přenést všechna rizika a případné neúspěchy na peněženky svých občanů a prostřednictvím penzijní reformy učinit ze svých občanů své důvěřivé věřitele.
Zatímco lidé ve světě – pod tíhou hrozby kolapsu celosvětové ekonomiky a bankrotů hrozících celým státům – se snaží chránit své peníze před rozhazovačnou rukou svého státu, u nás se lidé penzijní reformou dobrovolně zavážou k tomu, že svými penězi budou desítky let dotovat zkorumpovanou státní kasu. Za odměnu jim budou zvýšeny daně a nevratně snížen základ pro státní důchod.
Dnes více než kdy jindy platí jedno přísloví…
Chcete-li zruinovat toho, kdo neumí dobře hospodařit, stačí mu poskytnout více peněz.
Když chce občan tvrdě pracující půjčit peníze, musí nejprve prokázat, že je schopen půjčené peníze vrátit i s úrokem. Když tento občan prokáže, že je dobrým hospodářem a je schopen tyto peníze v dané době zhodnotit, musí se zaručit vlastním majetkem v několikanásobné výši a proti všem případům nesplácení se pojistit. Pokud všechny podmínky občan nesplní, nebo nedokáže splnit, nikdo mu peníze nepůjčí.
Každý kdo úspěšně investuje (nebo půjčuje) své peníze, aby tak získal zhodnocení vyšší než mu mohou nabídnout drahé termínované a spořící produkty, se výše uvedeným způsobem jistí proti ztrátám z důvodů bankrotu či případné platební neschopnosti subjektu, kterému své peníze poskytl. Přesto se po občanech znova a znova žádá, aby investovali bez jakýchkoliv záruk své vlastní a již zdaněné peníze opět do dluhů svého státu, který již několik let občanům dokazuje, že neumí s penězi hospodařit. Veškerá spoření a připojištění se státní podporou musí investovat především do státních dluhopisů. Stát láká své věřitele na podporu, kterou vyplácí z kapes daňových poplatníků a tím vším divadlem si pohodlně dlouhodobě zajišťuje garantovaný přísun levných peněz, které klidně může za tu dobu několikrát zpronevěřit a nikdo je po něm nemůže nikdy vymáhat zpět. Zatímco externí věřitelé by se mohli domáhat soudů, vynutit si škrty a zvyšování daní v dlužné zemi, sám občan coby věřitel své vlastní země by si mohl akorát tak vymoci snížení své životní úrovně nebo zvýšení daní státu.
PENZIJNÍ REFORMA (2)
& Tunel na peněženky důvěřivých občanů
(…nutnost zavedení penzijní reformy = nutnost smluvně zavázat občana státu k dotování politické rozhazovačnosti a nést na svých bedrech její důsledky…)
V podstatě tedy všichni střadatelé podporují svým střádáním rozhazovače k ještě větší rozhazovačnosti a pomocí nákupu jeho dluhů chtějí vydělávat na tom, že rozhazovač nebude moci dostát svým závazkům. Čím větší je však státní dluh, tím větší bude v budoucnosti znehodnocení úspor a soukromého majetku. Stát může využít inflace aby dostál svým závazkům, avšak na úkor znehodnocení majetku všech poctivých střadatelů, nebo může kdykoli změnit vládu, zákony, cokoli znárodnit nebo sám zbankrotovat .
V současné situaci rostoucího zadlužování světových ekonomik je politicky nejsnazší (oproti zvyšování daní a škrtům) a zároveň nic neřešící cestou jak se dostat levně k penězům, vydat státní dluhopisy. Jediným úskalím této pohodlné cestičky je najít na vystrašeném trhu důvěřivé kupce, kteří na rozdíl od mezinárodních institucí státu půjčí několikanásobně levněji a přitom bez rizika vymáhání a sankcí. Tento problém stát hodlá vyřešit „nutností“ penzijní reformy a tím učinit ze svých občanů na velmi dlouhou dobu smluvně zavázané kupce. Tímto způsobem vzroste státní dluh (resp. dluh každého občana státu) z peněz občanů a na úkor občanů. Stačí pak pro umořování tohoto dluhu (na úkor občanů) znehodnotit státní dluhopisy inflací, což je nejsnazší cesta (pokud si to věřitel nechá líbit) jak se zbavit laciným způsobem vzniklého dluhu. V podstatě tedy občan investuje do růstu státní-vlastní zadluženosti a tunelu na ztráty kupní síly svých peněz. Stát sice může komukoli garantovat jakékoli výnosy, ale není schopen garantovat jejich kupní sílu. Půjčovat tomu, kdo si kdykoli může vytisknout peněz kolik potřebuje, aby dostál svým závazkům, je sice bezpečnější než cokoli jiného, protože dlužník je neomezeně likvidní, ale kámen úrazu spočívá v tom, že nominální zhodnocení dosažené pouze tisknutím peněz (inflací) pak nikdy nedosahuje hodnoty, která byla půjčena. Např. dnešních 20 korun může stát zhodnotit během 40 let inflací na 500 korun a nominálně to vypadá na nádherný výnos. Avšak díky inflaci vyvolané takovým počínáním státu, dojde během 40 let k takovému nárůstu cen, že např. chleba podraží z 20 korun na 1000 korun. A právě proto při dlouhodobém střádání hraje inflace tu nejhlavnější nejzápornější roli.
Důchodový systém byl ve chvíli převratu 1989-1990 naprosto přebytkový, a to natolik, že až do minulého roku na něm bylo dle zdroje z Rady seniorů ČR 70 miliard Kč. Během několika let se staly z miliardových přebytků miliardové schodky a miliardové dluhy. Tento původní sociální a daňový systém osvědčeně fungoval a zvládal táhnout mnohé sektory např. zdravotnictví jako bezplatné, dovoloval občanům spořit bez šokujících poplatků, s úroky až12% ročně a poskytoval poctivým lidem sociální jistoty v takové míře, že se k nám jezdili učit ekonomové z různých částí Evropy. V České republice je nyní celkem 10,5 mil. lidí. Z toho pracuje zhruba 4,8 mil. lidí s průměrnou mzdou kolem 25 000 Kč a měsíčně každý odvede do státní kasy na penzijním a zdravotním 11 250 Kč z čehož má stát roční příjem 648 miliard Kč. Z toho vyplácí stát průměrně 5500 Kč měsíčně jako podporu zhruba 945 000 nezaměstnaným což pro něho znamená roční výdaj 62,37 miliard a dále vyplatí měsíčně 3,5 miliónů důchodů v průměrné výši 10 500 Kč a což představuje výdaj 441 miliard. Po odečtení těchto výdajů by státu mělo zbýt přes 140 miliard Kč… není tedy důvod zvyšovat daně ani zavádět další penzijní reformu.
PENZIJNÍ REFORMA (3)
& Kalkulace skrytých nákladů
(…laický výpočet nezávislého finančního analytika uveřejněný na internetu krátce po první vlně mediálních kampaní na nutnost penzijní reformy…)
Inflace – největší nepřítel dlouhodobých spoření.
Při průměrné valorizaci mezd o 5% ročně bude průměrný měsíční plat za 40 let 138 000 Kč. Penzijní reforma počítá s penzí za 40 let ve výši kolem 19 000 měsíčně což představuje na budoucí poměry životní úroveň současného důchodu 4 918 Kč měsíčně. Z čeho se vezme na valorizace spoření a výplaty penzí, když už dnes máme jedny z nejškodlivějších daní v Evropě, státní kasu prázdnou a počet pracujících z jejichž mzdy jde do státní kasy sociální daň se má do té doby snížit několikanásobně?
Při vyvádění 1200 Kč měsíčně… tedy 14 400 Kč ročně s negarantovaným výnosem nejvýkonnějšího fondu 9% ročně při poplatcích 216 Kč ročně a 0,6% ročně ze spravovaného vkladu a se započtením zdanění výnosu 15% ročně… činí po 40 letech:
Vklady střadatele: 576 000 Kč
Konečný majetek: 3 050 581 Kč
Celkově zaplaceno na daních z výnosu: 517 033 Kč
Celkově zaplaceno na poplatcích fondu: 247 372 Kč
Celkově zaplaceno do cizích kapes: 764 405 Kč
Ve čtyřicátém roce činí roční vklady 14 400 Kč,
roční výnos 274 552 Kč,
roční výdaje 60 886Kč (15% daň státu 41 182 Kč + poplatky fondu 19 919 Kč) takže 22% ročně z vašeho spoření jde ve čtyřicátém roce spoření do cizích kapes.
Pokud se spočtou celkové daně z tohoto spoření a vydělí se 40 lety a 12 měsíci dostane se průměrná měsíční penzijní daň… (takto skrytá), která činí 89% z každého vkladu střadatele tedy 1077 Kč měsíčně. Pokud se spočtou celkové poplatky odvedené fondu z tohoto spoření a vydělí se 40 lety a 12 měsíci dostane se průměrný měsíční poplatek… (takto skrytý), který činí 44% z každého vkladu střadatele tedy 533 Kč měsíčně. Pokud se spočtou celkové měsíční náklady z tohoto spoření a vydělí se 40 lety a 12 měsíci jsou dokonce vyšší než měsíční vklad střadatele.
Vklady při vyvádění jen 1200 Kč měsíčně po celou dobu činí za 40 let 590 400 Kč. Kdyby bylo dosaženo stabilního růstu 6% ročně a nezapočítali bychom poplatky měl by na svém účtu penzista-rentiér cca 2 376 000 Kč. Se započtením průměrného poplatku 1% ze spravovaného majetku a inflace 3% ročně bude však reálná hodnota (kupní síla) tohoto majetku rovna současným 930 000 Kč a při rozpočtení do dvacetileté měsíční renty je to velmi slabé měsíční přilepšení.
Jen tak pro zajímavost… po 40 letech spoření má penzista-rentiér na svém penzijním účtu 1,786.629 Kč… (bez valorizace plateb) a bude-li dosahováno i během 20 let jeho renty nadále ročního zhodnocení 6%, činí první roční výnos 107.197 Kč a vyplatí-li fond z toho měsíčně 7443 Kč = ročně 89 316 Kč zůstane i při dožití konce dvacetileté renty fondu majetek 4,551.720 Kč… který se dále krásně zhodnocuje… avšak jeho výnosy propadnou ve prospěch soukromého penzijního fondu.
PENZIJNÍ REFORMA (4)
& Jen se čiňte včeličky
(…a nanoste med do státní resp. soukromé kapsy…)
Možná, že v řadách představenstev těchto soukromých institucí najdeme záhy povědomé politické tváře, které stály u zrodu a prosazení této reformy či účasti soukromých fondů. Politická kariéra je moc krátká… je třeba myslet na zadní kolečka a v době kdy naši následovníci budou nuceni zavádět nepopulární opatření a sklízet rajčatovou kritiku voličů na každém rohu, my budeme mít své „jisté“ jako za příprav kupónové privatizace, avšak nyní v podobě tučné doživotní renty z prodeje státních dluhopisů občanům. Zatímco řádový občan toužící po svobodě a nezávislosti… po klidném životě a bezstarostné budoucnosti, se musí denně více snažit, na důchod déle pracovat, čím dál více vydělávat a čím dál více šetřit. I přes všechno jeho namáhavé snažení… však roste jeho nejistota, množí se jeho starosti a má čím dál větší potíže, aby s penězi vůbec nějak vyšel. Z nabídky propagovaných finančních produktů není na trhu jediný, který by byl pro klienta výhodnější než pro své provozovatele a který by dokázal účinně chránit majetek občana před reálnou inflací. Žádný finanční produkt nemůže nabídnout vyšší zhodnocení, než je inflace a proto vždy znamená ztrátu vložené hodnoty (kupní síly). Pro účinný boj s inflací doporučují odborníci rozdělit svůj majetek z 60% i do reálných hodnot:
Obchod na komoditních trzích
Představuje nejrizikovější formu zhodnocování, kdy lze velmi rychle i díky pákovým efektům dosáhnout výnosů, stejně jako ztrát. Je třeba mít odborné znalosti, pevné nervy, kapitál v řádech statisíců a sledovat neustále dění. Dle statistik sice 70% investorů prodělává, ale třeba nebudete patřit zrovna mezi ně. Více informací najdete na http://www.patria.cz
Obchod se starožitnostmi, šperky a uměním
Oblíbená forma investování především ve VIP kruzích, kde výše výnosu závisí na tom mít milióny ve správnou chvíli, trefit na dobrý kousek a umět si počkat na správnou cenu od správného kupce. Ztrátu lze utrpět, náklady na znalce či odhadce, poplatky za aukce, nákupem padělku, zcizením, zničením předmětu nebo potřebou rychle prodat. Více informací najdete na http://www.aukro.cz
Obchod s nemovitostmi a pozemky
Z minulosti osvědčená forma zhodnocení, která díky současné krizi přechází do ztrát. K pořízení dobré nemovitosti v atraktivní lokalitě je třeba mít k dispozici milióny. Ztráty pak způsobují daně, poplatky za převody a náklady na udržování, provize odhadcům či makléřům a v současnosti hlavně špatná likvidita. Více informací najdete na http://www.nemovitosti.cz
Spoření se zlatem
Staletími prověřená metoda efektivního zajištění úspor proti znehodnocení inflací ryzím zlatem. Dostupná, plně flexibilní a velmi výkonná možnost pro všechny sociální kategorie. Představuje nezávislost s atraktivními výnosy, bezkonkurenční výhody a umožňuje okamžitý bezplatný přístup ke svému majetku. Např. v Německu si takto spoří již více jak 8% občanů, aby se chránili proti tomu, že by mohli vinou zadlužení státu přijít o své budoucí jistoty i nastřádané úspory. Výkonnost této metody využívá inflace ve svůj prospěch a při stejných parametrech několikanásobně předčí svými výnosy běžné finanční produkty se státní podporou. Více informací najdete na http://www.sporeni-se-zlatem.cz
