Autor: Dalibor Ptáček
Vážení návštěvnící,
Jmenuji se Dalibor a jsem už dávno v důchodu. Zúčastnil jsem se pomoci při povodních v Praze roku 2002. Začalo to tím, že jsem se byl podívat na „velkou vodu“ z Vyšehradských hradeb. Plavalo tam v tu dobu doslova vše, ale prázdné „aluminiové“ sudy vedly, jen plné sudy piva se kutálely po dně.
Později už byla zveřejněna prosba o pomoc, tak jsem vzal z mé firmy zabývající se ostrahou objektů dvě auta vybavená majáky, zajistil krizový scénář v neúplném počtu lidí včetně odvozu hotovostí do banky a čtrnáct dní jsme se „brodili“ v bahně a zoufalství lidí.
Stálo mne to více jak dovolená u moře, ale upřímné slovo „děkuji“ je k nezaplacení.
Napsal jsem z této akce skoro knihu, ale nejde ji vydat pro termíny a nenávratné náklady.
Proto jsem požádal přítele, majitele tohoto serveru o spolupráci a budeme ode dne výročí povodní občasně, zhruba po týdnu zveřejňovat mé-naše příběhy. Při psaní „tenkrát“ to má třináct dílů, jak to půjde ven dnes nevím.
Jako ochutnávku, říkejme tomu třeba „Prolog“ zde a v předstihu zveřejňuji motto celé knihy a úvodní fotografii padlého stožáru někde na E55 u Veltrus, popiska je Zlosyň.
Jsou věci, i když už to je dvacet let, na které nelze zapomenout. Děkuji okolnostem, že se mi povedlo zachovat archiv, kde fotky jsou pořizované tlačítkovou Nokií, na tu dobu dobré. I já jsem dával dohromady vzpomínky a přiřazoval fotky z té doby. Vzhledem k tomu že nejsem schopen sladit texty a fotky, budu fota přidávat postupně, bez návaznosti na text, posloupnost a čas. Nebylo možné ani potřebné si tenkrát psát deníček, tak věřím, že najdeme možnost jak toto napravit a zároveň jak uvést i vaše příběhy z této doby. Pokud jste náhodou byli u zmiňovaných událostí, prosím o doplnění z vlastních zkušeností.
PS: nedá mi to a trochu zavtipkuji, vím dnes už to je vtip, ale tenkrát???
Přijde „majitel“ uplavané chaty na břehu Vltavy k pracovnici pojišťovny s oznámením pojistné události a s žádostí o náhradu škody. Vše proběhlo bez potíží, pojistka, odhad škody a fotodokumentace před tím a potom byla v pořádku.
Na odchodu se pán obrátil na pracovnici jen s malým dotazem: paní, mně ale na ten pozemek připlavala úplně cizí chata, co s ní mám dělat?
Děkuji všem za spolupráci a připomenutí této už historické události a s pozdravem
„nikdy více“
Dalibor.
