Proč se pyramidovým hrám říká „Ponziho schéma“.
Zdroj: Wikipedia.org
Carlo Pietro Giovanni Guglielmo Tebaldo Ponzi,obyčejně známý jako Charlese Ponzi, byl italský obchodník a podvodník v USA a Kanadě. Narodil se 03.3.1882 v v Lugo, Itálie. Proslavil se v roce 1920 jako podvodník v Severní Americe, vybudováním nového peněžního systému. Ponzi sliboval zákazníkům 50% zisku do 45 dnů, nebo 100% zisku do 90 dnů, zakoupením zlevněných poštovních odpovědních kuponů v jiných zemích a jejich prodejem v nominální hodnotě ve Spojených státech. Ve skutečnosti, Ponzi platil první investory pomocí investic pozdějších investorů. Tento typ programu je nyní známý jako „pyramidové hry“.
Po příjezdu do USA v roce 1903, se postupně zamotal do několika různých kriminálních případů a strávil ve vězeních v USA a Kandě několik let. Po propuštění z posledního vězení v Kanadě, odejel zpět do Bostonu, kde se potkal s Rose Marii Gnecco, s kterou se později oženil. Poté pracoval v různých podnicích, včetně obchodu s potravinami, jenž patřil jeho tchánovi a tam přišel na nápad, rozesílat reklamu do různých podniků jak v USA, tak v zahraničí.
O několik týdnů později obdržel od jisté společnosti ze Španělska žádost o zaslání katalogu. Uvnitř obálky byl vložena „mezinárodní kupón pro odpověď“ (IRC), což nikdy předtím neviděl. Prověřil si vše o tomto systému a našel tam slabinu. Účelem těchto kupónů bylo, aby někdo z jiné země, při zaslání dopisu s požadavkem pro odpověď, mohl odpovídajícímu ušetřit peníze tím, že poštovní poplatek byl již zaplacen žadatelem v ceně měně státu žadatele o odpověď. Kupony bylo možno vyměnit za známky státu odkud byla odpověď vyžadována, no a v některých případech s využitím kursovních rozdílů, tam bylo možné generovat nějaký zisk.
Vzhledem k tomu, že v Itálii po skončení 1. světové války nastala obrovská inflace, náklady na poštovné (Italské známky) při nákupu za US dolary byly velice nízké. To přivedlo Ponziho na nápad, poslat příbuzným v Itálii peníze s požadavkem na nákup těchto poštovních poukázek a poslat mu je zpět. V USA je vyměnil za americké známky stejné nominální hodnoty a tyto postupně prodal. Ponzi prohlašoval, že čistý zisk z těchto operací, po odečtení nákladů a směnných kursů, je 400%. Přitom se jednalo o formu vydělávaní nákupem aktiv za nižší cenu na jednom trhu a okamžitým prodejem na trhu s vyšší cenou, což nebylo nijak ilegální.
Vida tuto příležitost, Ponzi obešel několik svých kamarádů a známých a slíbil jim zdvojnásobení jejich investic v návratnosti za 90 dnů. Někteří z nich investovali a byli zaplaceni. Z investici 1250 USD obdrželi neuvěřitelných 750 USD. Tato informace se rychle rozšířila a nové investice přicházely závratnou rychlosti. Ponzi najal agenty a platil jim značné provize za každou novou investici. Jen pro příklad v průběhu jediného měsíce, v květnu 1920 dělal jeho příjem 420.000 USD (4,530.000 v přepočtu na rok 2011). Lidé zastavovali své domy, jen aby získali hotovost a mohli investovat. Většina z nich ani nežádala zpětný příjem, ale tento okamžitě opět reinvestovala.
Samozřejmě tento rapidní vzestup neušel pozornosti ostatních finančníků. První podezření na něco podezřelého vzniklo, když jistý redaktor jistého časopisu v Bostonu, specialista na finanční operace, zveřejnil článek kde poukázal na skutečnost, že ve finančním světě neexistuje legální způsob, jak docílit tak obrovské výnosy v tak krátkém čase. Ponzi noviny zažaloval a soud vyhrál s náhradou 500.000 USD za urážku na cti. Nicméně semínko nedůvěry bylo zaseto a pokračovalo dalším soudním procesem, kde Ponziho zažaloval obchodník s nábytkem za nezaplacení faktury za speciální nábytek, který Ponzimu dodal. Proces sice nevyhrál, ale na burze cenných papírů nastalo malé zděšení, jak funguje celý Ponziho systém, když on nemá ani na zaplacení nábytku. Ponzi okamžitě vyplatil 2,000.000 USD a paniku na burze eliminoval. Pomocnou ruku mu podal článek otištěný v časopisu Boston Post, který velice kladně hodnotil celý jeho projekt.Výsledek se ihned dostavil přílivem nových investorů. V té době Ponzi dělal denně 250.000 USD (v kursu roku 2011 to představuje přes 3 miliony).
Přes tuto pomocnou ruku, systém se již začal hroutit. Vydavatel novin „Post“ Richard Grozier a městský editor Eddie Dunn, zadali úkol všem investigativním novinářům, zjistit co možná nejvíce o celém systému. Dne 26.července 192 deník Post odstartoval sérií článků s požadavkem odpovědí na tvrdé otázky fungování „Ponziho stroje na peníze“. Současně „Post“ kontaktoval finančního analytika Clarence Barrona, který ve svém odborném časopisu publikoval některé závažné skutečnosti. Mimo jiné uvedl, že k pokrytí všech investic, které proběhly v Ponziho schématu, by v USA muselo být v oběhu 160 milionů „odpovědních kuponů“, ale Federální pošta sdělila, že v současné době v celých USA jich je kolem 27.000. Současně sdělila, že za celou dobu působení Ponziho investičního schématu, nezaznamenala žádný nárůst nákupu těchto kuponů.
Publikování článku vyvolalo paniku na burze. Ponzi opět okamžitě vyplatil nejkřiklavější případy a paniku trochu zbrzdil. Nicméně článek a situace na burze přitáhly pozornost zmocněnce USA pro stát Massachusetts Daniela Gallaghera, který pověřil Edwina Pride uskutečnit audit v Ponziho společnosti. Prověrka zjistila, že celé Ponziho účetnictví sestává pouze z kartiček se jmény investorů. Po dalších důkladných prověrkách bylo zjištěno, že i když Ponzi tvrdil, že má 7,000.000 USD likvidních prostředků, ve skutečnosti byl 4,500.000 v červených číslech.
Dne 11.srpna 1920 se celý systém zhroutil. Ponzi se 12 srpna vzdal federálním úřadům a byl zatčen a obviněn z poštovního podvodu.
Celý systém zlikvidoval celkem 6 bank. Jehi investoři byli prakticky zničeni, dostali necelých 30 centů za investovaný dolar. Jeho investoři přišli o cca 20 milionů dolarů (v kursu 2011 225 milionů). Vládní vyšetřovatelé se snažili vyjasnit z Ponziho spletitých účtů kolik peněz a kam šlo, a jaká tedy a komu vznikla celková škloda, ale nikdy se jim to nepodařilo. Případ byl tedy uzavřen s tím, že Ponziho rukami prošly miliony dolarů.
Ponzi byl obžalován z 86 případů poštovních podvodů a dostal 5 let vězení. Po 3 a půl létech byl propuštěn, ale okamžitě byl opět obžalován z 22 případů krádeže ve státu Massachusetts a byl odsouzen k dalším 7 – 9 rokům vězení. Přitom se zjistilo, že i když léta pobýval v USA, nikdy nezískal státní občanství. Propuštěn byl na kauci, uprchl do státu Florida, kde se opět pokusil o podvod s prodejem kousků pozemků ve stejném systému. Byl ale odhalen, dostal tok vězení a po odvolání pokutu 1500 USD. Ponzi chtěl odjet do Itálie, ale na lodi byl odhalen, dopraven do Massachusetts, kde si musel odsedět zbytek z tresu. Odseděl si plných 7 let.
Původně měl být deportován do Itálie, ale podařilo se mu dostat do Brazílie. Tam nějakou dobu pracoval u letecké společnosti, ale po několika vážných onemocněních, nakonec skončil v chudobě. Zemřel 18.ledna 1949 v charitativní nemocnioci v Rio de Janeiru.
Jeho jméno v podstatě zůstalo nesmrtelné, protože od jeho doby, se všem podobným schématům, kdy zpětné příjmy investorů jsou vesměs hrazeny z příjmů nových investoru říká v USA ( a od nich to převzal svět, (zejména dnes Internetový svět) PONZI schéma.
