Pokud jde o vedení války, Kreml prokazuje svou naprostou neschopnost

Autor: Paul Craig Roberts, 07. 10. 2022

Aby bylo jasno, Putina si jako člověka vážím. Je lidský. Záleží mu na životě a civilizaci. Je to dobrý člověk. Ve skutečnosti se ukazuje, že je příliš dobrým člověkem na to, aby jednal s prodejným a zkorumpovaným Západem, a nemá ponětí, jak vést válku.

Putin si myslí, nebo si myslel, že Rusko a Západ sdílejí společné hodnoty. To ukazuje, jak málo Putin rozumí Západu. Západ je Washington a zbytek nejsou nezávislé země, ale loutky Washingtonu. Žádná z washingtonských loutek nezastupuje své vlastní občany a nezastupuje je ani Washington. Hodnoty Washingtonu se měří pouze nadvládou a penězi.

Washingtonu jde pouze o jeho politickou, vojenskou a finanční hegemonii nad všemi ostatními, včetně jeho vlastních občanů, kteří se každým dalším dnem probouzejí do stále těsnějšího policejního státu, v němž je ústava USA den po dni kousek po kousku vymazávána.

FBI se stala gestapem Demokratické strany. Západní média jsou ministerstvem propagandy Washingtonu. Pravda, která je v rozporu s vládnoucími oficiálními narativy, je potlačována. Vláda a její presstituti krmí lidi lží a tvrdí jim, že je to pravda.

Putin pronáší projevy, v nichž dává najevo, že tomu rozumí, ale jeho činy neodrážejí jeho chápání v projevech. Vzdálenost mezi jeho slovy a jeho činy je skoro nekonečná.

Kreml musel být zcela mimo realitu, když si myslel, že jeho tzv., „omezená vojenská operace“ v Donbasu bude Washingtonem povolena jako omezená. Jak mohl být někdo v Kremlu tak naivní, tak důvěřivý, tak neinformovaný, to si vůbec nedovedu představit.

Jak je možné, že si Kreml mohl myslet, že poté, co si Washington dal tu práci a vynutil si ruskou vojenskou intervenci v Donbasu, nehodlá ji využít k výraznému rozšíření války. Zde jsme svědky naprostého selhání ruských zpravodajských služeb a naprostého selhání ruského chápání nepřítele, s nímž Rusko válčí. Ve skutečnosti není ani jasné, zda Rusko chápe, že je ve válce se Západem. Tu a tam to nějaký Rus řekne, ale ruské činy takové pochopení popírají. Kreml se stále snaží zachránit Evropu dodávkami energie, aby Evropa mohla pokračovat ve válce proti Rusku. Jak tomu lze rozumět?

Musí to být poprvé v dějinách, kdy země ve válce dodává svým nepřátelům palivo, s jehož pomocí vede válku proti sobě. Kreml prosí Evropu, aby nám dovolila prodávat vám energii, abyste nemuseli zavřít svůj válečný průmysl. Mohl by Kreml udělat něco jiného, aby ruská vláda vypadala jako nejzmatenější vláda na světě?

Uveďme původ probíhající a rozšiřující se války na Ukrajině do věcných souvislostí. V roce 2014 američtí neokonzervativci, kteří ovládají americkou vládu, svrhli vládu na Ukrajině, zatímco ruská vláda, zcela ignorující dění na svém dvorku, se soustředila na snahu získat souhlas Západu jako pořadatele olympijských her v Soči. Jinými slovy, Kreml považoval olympiádu za důležitější než Ukrajinu.

Díky kremelské bezstarostnosti bylo převzetí Ukrajiny Washingtonem hračkou. Najednou Kreml čelil ukrajinským neonacistům, kteří zakazovali používání ruského jazyka a terorizovali a zabíjeli etnické Rusy, kteří tvoří obyvatelstvo Donbasu a Krymu, historických částí Ruska, které sovětské úřady přesunuly z ruské provincie Sovětského svazu do sovětské provincie Ukrajina.

Všechny tyto ruské oblasti na Ukrajině hlasovaly velkou většinou pro sjednocení se svou vlastí, ale Kreml přijal pouze žádost Krymu, který je součástí Ruska od roku 1700. Kreml přijal Krym, protože se tam nachází ruská černomořská námořní základna, pronajatá od rozpadu Sovětského svazu od Ukrajiny, která byla od Ruska oddělena rozpadem Sovětského svazu.

Tím, že Kreml nechal donbaské Rusy na pospas americkému neokonzervativnímu puči, si zaručil vojenský konflikt. Trest, který ukrajinští neonacisté donbaským Rusům uštědřili, vyústil ve vznik dvou nezávislých republik: Doněck a Luhansk. Na obranu před okupací neonacisty si obě republiky zorganizovaly vlády a milice. Poté, co Doněcká a Luhanská republika ztratily část svého území ve prospěch ukrajinských neonacistických milicí, zastavily jejich postup, ale po dobu osmi let byly vystaveny dělostřeleckým útokům na civilní obydlí, které trvají dodnes.

Putin a Lavrov se snažili přenést odpovědnost na Západ a hloupě, i když s nejlepšími úmysly, se snažili řešit problém diplomaticky, čímž ukázali, jak málo Západu rozumí. Putin přišel s nepraktickou minskou dohodou, kterou podepsala Ukrajina a obě donbaské republiky a kterou garantovaly Francie a Německo.

Podle minské dohody měl Donbas zůstat v rámci Ukrajiny, ale měl mít dostatečnou autonomii s vlastní policii a nemohl být pronásledován neonacistickou ukrajinskou policií.

Téměř okamžitě se ukázalo, že Ukrajina podepsanou dohodu nedodrží a že Francie a Německo nebudou dohodu prosazovat. Proč si Kreml myslel, že dva loutkové státy Washingtonu budou prosazovat nějakou dohodu, jenž by Rusku umožnila vyhnout se vojenskému konfliktu, je mimo mou představivost. To, že se Putin osm let snažil zachránit dohodu, která nikdy neměla žádnou perspektivu, ukazuje, jak je Kreml mimo realitu.

S tímto faktickým pozadím přejděme k dnešnímu konfliktu.

Pokud jde o mezinárodní právo, Putin je jedinou osobou na světě, která ho dodržuje. Washington ho rozhodně nedodržuje. Tím, že Putin dodržuje mezinárodní právo, dává Washingtonu v konfliktu veškerou výhodu.

Podle mezinárodního práva je ruská invaze na Ukrajinu aktem agrese. Putin si tedy dával pozor, aby Ukrajinu nenapadl, navzdory tomu, co slyšíte od presstitutů. Obě donbaské republiky, které Rusko po osmi letech opožděně uznalo, požádaly Rusko o pomoc, aby zabránily svému dobytí velkou ukrajinskou armádou vycvičenou a vyzbrojenou Západem, která se chystala k invazi.

Možná si v tomto okamžiku Kreml uvědomil svou chybu, že v roce 2014 nepřijal, jak republiky prosily, opětovné začlenění do Ruska. Pokud by Kreml v únoru 2022 dovolil neonacistům vyhladit donbaské Rusy, ztratil by u ruského lidu veškerou legitimitu.

Jinými slovy, Washington úspěšně vmanévroval ruskou vládu do války, která slouží zájmům Washingtonu. V podání Západu zde je Rusko agresorem potvrzujícím západní propagandu. Zde je Rusko rozvracející Evropu energetickou závislostí. Zde Rusko obnovuje sovětské impérium. Dále by Rusko obnovilo Varšavskou smlouvu a rozšířilo ji do západní Evropy s energetickou závislostí Evropy na Rusku. Nikdo na Západě vysvětlení Kremlu neposlouchal.

Když byl oficiální narativ nastaven, začal Washington dodávat Ukrajině moderní zbraně, zpravodajské informace a informace o cílení. Když se poté ruská ofenziva zastavila, protože Putinovi nebo ruské armádě chyběla prozíravost, aby si uvědomili, že ofenziva vyžaduje rezervy, a v důsledku tohoto přehlédnutí žádné rezervy neměli, zahájili Ukrajinci vycvičení USA a Spojeným královstvím vlastní ofenzivu, která částečně uspěla proti slabě chráněným ruským liniím.

Ústup ruských jednotek při čekání na posily byl v západních médiích, jako jsou New York Times a britský Telegraph, prezentován jako útěk ruských jednotek z bojiště v hrůze, při kterém zanechaly své vybavení.

To se neděje, ale nezáleží na skutečnosti, ale na tom, jak média situaci vysvětlují. Narativy vytvořené Washingtonem a jeho presstitutkami vytvářejí vlastní „fakta“.

Putin a ruská armáda neuvěřitelně vyrazili do války s minimálním nasazením sil a bez záloh. Ruské síly jednoduše neměly vzhledem k omezenému nasazení dostatek lidí na to, aby bránily linie, jakmile Putin zastavil ofenzivu a předal iniciativu Washingtonu. To je jedna z nejhloupějších chyb, které se může válečný velitel dopustit.

Ve skutečnosti se děje to, že Kreml ve svém naprosto nesprávném čtení Washingtonu netušil, že Ukrajině bude celý Západ dodávat nekonečné množství moderních zbraní, zpravodajských informací a informací o cílení. Neočekávaje takovou reakci, nebyl Kreml připraven na skutečnou válku.

I kdyby Kreml lépe chápal situaci, neprokázal, že by rozuměl tomu, jak vést válku. Nyní máme za sebou osm měsíců konfliktu, který Rusko mohlo vyřešit během týdne. A mocné Rusko bylo zatlačeno do defenzivy, přičemž jeho linie ustupují jak v oblasti Charkova na severu, tak i v oblasti Chersonu na jihu. Války, které jsou vnímány jako prohrané, mohou ztratit svou slávu a podporu obyvatelstva.

Aby bylo jasno, až budou mobilizované ruské posily, které by inteligentní armáda měla po ruce od počátku konfliktu, konečně připraveny k válce, zřejmě někdy v prosinci, získají Rusové ztracená území zpět, ačkoli Ukrajinci možná vyhubí jejich obyvatele. Stále však není zaručeno, že Putin chápe, že Rusko je ve válce s USA a Evropou, nebo co s tím udělá, pokud to pochopí. Mluvčí Kremlu tvrdí, že omezená operace v Donbasu bude pokračovat. Pokud tomu tak bude a nic jiného, jediným možným závěrem je, že Rusko bude dlouho trpět. Armáda, které je znemožněno útočit na komunikační a vojenskou infrastrukturu a většinu území země, s níž je ve válce, nemůže zvítězit. Kreml je ve válce již osm měsíců a neudělal nic pro to, aby Kyjevu zabránil ve schopnosti vést válku. Názor Kremlu, že není ve válce s Ukrajinou a vede pouze policejní akci s cílem odstranit ukrajinské síly z Donbasu, je sebeklam, který Kremlu brání vést válku.

Po pravdě řečeno, vedení války ze strany Kremlu je dětinské. Desetileté dítě by to zvládlo lépe. Přemýšlel vůbec Kreml, když si myslel, že může vést válku a přitom nechat vládu protivníka v naprostém bezpečí při jejím vedení? Rusko odmítlo, zavřít vládu v Kyjevě, a tím umožnilo svému nepříteli vést, bez odporu, válku proti Rusku. Je to snad poprvé v dějinách lidstva, kdy je vládě ve válce umožněno, aby fungovala, jako by ve válce nebyla. Neexistuje žádná ruská snaha zničit Zelenského, odstavit Kyjev, narušit komunikace a infrastrukturu Ukrajiny.

Každá země, která vede válku takovýmto sebezničujícím způsobem, přesvědčuje své protivníky, že nemá v úmyslu válku vyhrát.

Tento vnímaný nedostatek ruské rozhodnosti povzbuzuje Západ, aby na Rusko více tlačil a porušoval další ruské červené linie. Porušování ruských červených linií pro Západ nic neznamená, protože Rusko s porušováním svých červených linií nikdy nic nedělá. Ruské protesty nejsou ničím jiným než bezvýznamným ruským chvástáním, tvrdí Západ.

Pokud Kreml nehodlá složit zbraně a vzdát se Ukrajině a Západu, mimořádná slabost a nerozhodnost, kterou Kreml projevil při své „omezené vojenské operaci“, povzbudí další agresi Západu a povede přímo ke třetí světové válce. Zelenskij již vyzývá k preventivním jaderným úderům proti Rusku.

Putin se zřejmě za celý svůj život nenaučil dát nohu na zem. Putin si zřejmě myslí, že to lze udělat pouhými slovy, ale to nejde. Putinova váhavost a tolerování provokací podkopává jeho důvěryhodnost.

Protože Západ nemá strach ze svého protivníka, Putinovo chování Goody Two Shoes (Dobré dvě boty), nám přináší Armagedon. Čím déle válka trvá, tím více se do ní Západ zapojuje, tím větší podíl na ní mají mocné zájmové skupiny, jako je americký vojensko-bezpečnostní komplex, a tím menší jsou vyhlídky na deeskalaci.

Neustálým projevováním nerozhodnosti, přijímáním extrémních provokací a pžadavky k jednání, Kreml přesvědčil Washington, že Rusko není schopno bojovat. Z pohledu NATO není Rusko ničím, čeho by se měl bát, pouze něčím, co je třeba odsunout z cesty.

Je mimořádné, že vláda pravděpodobně nejmocnější vojenské síly na světě dokázala přesvědčit Washington, že Rusko je vojensky impotentní.

To je Putinův úspěch ze snahy zachránit Rusy na Donbasu, aniž by musel vést  skutečnou válku.

Andrej Marťanov, Saker a Dmitrij Orlov vážně uvedli své proruské publikum v omyl. Martyanov a Saker zdůrazňovali převahu ruské palebné síly a taktických operací, což bylo správné, ale ignorovali zabudované strategické selhání ruské „omezené operace“. Ruská taktická převaha se navíc snížila, když se omezené síly, které byl Putin ochoten nasadit, staly příliš řídkými na to, aby ochránily hranice dobytí, a moderní zbraně ze Západu a informace o cílení podstatně snížily ruskou palebnou převahu.

Putin pošetile nechal měsíce pokračovat válku, kterou měl zvládnout za týden a dal tak USA a Velké Británii čas, vycvičit větší část ukrajinské armády a její vybavení moderními zbraněmi. Kremlu mělo být od prvního dne zřejmé, že to je v plánu. Vždy, když se válka protahuje, přechází výhoda na stranu, která není nijak omezována samozvanými omezeními. Nelze si představit, že by Napoleon nebo Wehrmacht bojovali tak omezeným způsobem, jakým bojuje dnes Rusko na Ukrajině. Kdyby Stalin bojoval způsobem, jakým dnes bojuje Putin, žádné Rusko by neexistovalo.

****

Dr. Paul Craig Roberts je jedním z nejvíce uznávaných publicistů v alternativních médiích. Jeho syndikované články lze najít na mnoha předních alternativních zpravodajských webech, včetně Lew Rockwell, Infowars, Counterpunch, InformationClearingHouse a nespočtu dalších. Roberts získává obrovské body v oblasti důvěryhodnosti, neboť byl bývalým vedoucím politického oddělení na ministerstvu financí za Reaganovy vlády a redaktorem Wall Street Journal. Jeho výzkum je bezchybný a jeho pohled na skutečné fungování světa nemá obdoby. Napsal několik knih včetně Tyranie dobrých úmyslů a Jak se ztratila ekonomika. Není nikdo, kdo by lépe informoval o realitě geopolitických událostí a fungování ministerstva financí a Federálního rezervního systému.

Originál článku a úvodního obrázku: The Unz Review
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ