Vložil Admin
Poslechněte si, nebo přečtěte transscript rozhovoru Margarety Flowersové z „Clearing the Fog“, (Odstraňování mlhy) s Michaelem Hudsonem, 29. března 2022.
Michael Hudson je prezidentem Institutu pro studium dlouhodobých ekonomických trendů, ISLET. Je finančním analytikem na Wall Street a významným profesorem ekonomie na University of Missouri v Kansas City. Je také autorem řady knih a nedávno aktualizoval svou knihu „Super Imperialismus: Ekonomická strategie amerického impéria“.
PODCAST
Transscript
Margaret Flowers: Posloucháte pořad Očišťování od mlhy, kde Margaret Flowersová mluví pravdu a odhaluje síly chamtivosti. A nyní se obracím na svého hosta, Michaela Hudsona. Michael je prezidentem Institutu pro studium dlouhodobých ekonomických trendů, ISLET. Je finančním analytikem na Wall Street a významným profesorem ekonomie na University of Missouri v Kansas City. Je také autorem řady knih a nedávno aktualizoval svou knihu „Super Imperialismus: Ekonomická strategie amerického impéria“. Děkuji vám, že jste si na mě dnes udělal čas, Michaele.
Michael Hudson: Děkuji, že jste mě pozvala do vysílání, Margaret.
MF: Hodně jste mluvil a psal o hegemonii dolaru a o tom, co se nyní děje s de-dolarizací. Mohl byste na úvod mým posluchačům vysvětlit, co je to dolarová hegemonie a jak z ní profitovala třída bohatých ve Spojených státech?
MH: Hegemonie dolaru byla pozicí, která právě od tohoto týdne velmi náhle skončila. Dolarová hegemonie nastala, když z důvodů americké války ve Vietnamu a obrovské vojenské výdaje v 60. a 70. letech donutily USA k odstoupení krytí dolaru zlatem. Celý deficit platební bilance USA tvořily vojenské výdaje, které začaly vyčerpávat zásoby zlata. Proto v roce 1971 za prezidenta Nixona přestal být dolar krytý zlatem. No, všichni si mysleli, že Amerika od první světové války ovládá světovou ekonomiku tím, že má většinu zlata a je věřitelem světa. A přemýšleli, co se stane teď, když Spojené státy místo toho, aby byly věřitelem, mají deficit.
Jak jsem popsal v knize Superimperialismus, když Spojené státy přestaly používat zlato, zahraniční centrální banky neměly za své dolary, které proudily do jejich zemí, co koupit – opět hlavně z amerického vojenského deficitu, ale také z převzetí investic. A když zjistily, že tyto dolary přicházejí, jediné, co mohly udělat, bylo recyklovat je do Spojených států. A co drží centrální banky? Obvykle nenakupují nemovitosti, tehdy to nedělaly. Kupují státní dluhopisy. A tak by Spojené státy utrácely dolary v zahraničí a zahraničním centrálním bankám nezbývalo nic jiného, než je posílat zpátky, aby nakoupily státní dluhopisy a financovaly tak nejen deficit platební bilance, ale také rozpočtový deficit, který měl z velké části vojenský charakter. Takže dolarová hegemonie byl systém, kdy zahraniční centrální banky drží své měnové a mezinárodní úsporné rezervy v dolarech a tyto dolary se používaly k financování vojenských základen po celém světě, téměř osmi set vojenských základen v jejich okolí. Takže centrální banky si v podstatě musí udržet své úspory tím, že je vyzbrojují, militarizují, půjčují Spojeným státům, aby mohly dál utrácet v zahraničí.
Amerika tak měla volnou ruku. Představte si, že byste šli do obchodu s potravinami a zaplatili byste jen tak, že byste jim dali dlužní úpis. A pak si další týden chcete koupit další potraviny a dáte jim další IOU. A oni řeknou, počkejte, vždyť jste předtím měli IOU, a vy řeknete, no tak prostě použijte IOU na zaplacení mlékárenské společnosti, která vám dodává mléko, nebo farmářům, kteří vám ho dodávají. Můžete to použít jako své peníze a prostě budete jako zákazník dál psát IOU a nikdy nebudete muset nic platit, protože vaše IOU jsou peníze jiných lidí. No, taková byla dolarová hegemonie a byla to jízda zadarmo. A všechno to skončilo minulou středu, kdy Spojené státy shrábly ruské rezervy, když shrábly devizové rezervy Afghánistánu a Venezuely a dalších zemí.
A to najednou znamená, že ostatní země už nemohou bezpečně držet své rezervy tím, že pošlou své peníze zpět, uloží je v amerických bankách, nakoupí americké státní cenné papíry nebo budou mít jiné americké investice, protože by jim mohly být jednoduše zabaveny, jako se to stalo Rusku. Takže najednou v tomto posledním týdnu vidíte, jak se světová ekonomika rozpadá na dvě části, na část dolarovou a na ostatní země, které se neřídí neoliberální politikou, na níž Spojené státy trvají, aby ji jejich spojenci dodržovali. Jsme svědky zrodu nové dvojí světové ekonomiky.
MF: Páni, je toho hodně, co by se dalo rozvést. Vidíme tedy, že ostatní země pak začínají dezinvestovat v amerických dolarech? Psal jste o tom, že státní dluhopisy, které tyto centrální banky skupují, v podstatě financují naši domácí ekonomiku. Začínají se těchto dluhopisů zbavovat, nebo co se děje?
MH: Ne, nefinancovaly naši domácí ekonomiku, protože Federální rezervní systém může vytvářet své vlastní peníze k financování domácí ekonomiky. K financování naší ekonomiky si nepotřebujeme půjčovat od cizích zemí. Můžeme si je tisknout sami. To, co dělá dolarová hegemonie, je financování deficitu platební bilance. Financuje naše výdaje v jiných ekonomikách, naše výdaje v zahraničí. Naší ekonomice to nepomáhá, ale pomáhá nám to získat od ostatních zemí peníze zdarma. Čím více dolarů utratíme za vytvoření vojenské základny, tím více se všechny tyto vojenské výdaje obracejí na místní centrální banku, která je obrací a posílá zpět do Federálního rezervního systému nebo je ukládá na účty amerických bank. Je to tedy mezinárodní bezplatná jízda, kterou dostáváme, nikoli domácí bezplatná jízda.
MF: Dobře. Takže vidíme, že země nyní, od minulého týdne, začínají přesouvat svá aktiva zpět, aby je repatriovaly, protože vím, že pro Afghánistán je velkým problémem to, že většina vládních peněz byla mimo zemi, a to bylo použito jako zbraň proti Afghánistánu tím, že tato aktiva byla zabavena a Afghánská centrální banka je nemohla mít. Začínáme pozorovat, že ostatní země repatriují své peníze a zlato?
MH: No, údaje jsou k dispozici pouze na konci každého měsíce, hlásí se na konci každého měsíce a pak dochází k dvouměsíčnímu zpoždění, takže nemáme žádnou představu o tom, co se děje. Ale v posledních dnech jsem mluvil s lidmi po celém světě a shoda panuje v tom, že všichni se teď rozhodují, že jediné místo, určitě pokud jste Čína nebo Rusko nebo Kazachstán nebo jste na euroasijské orbitě, v jižní Asii, ve východní Asii, tak zjistíte, že stačí počkat, jestli udělat něco podobného, jako udělal Allende v Chile, nebo stačí odmítnout prodat náš průmysl americkým investorům a oni s námi mohou zacházet stejně jako s Venezuelou. Takže si dokážete představit, že to všichni sledují a očekávají, že v důsledku války na Ukrajině, která je vlastně americkou válkou v NATO, to způsobí krizi platební bilance v celém globálním Jihu, protože jim stoupnou ceny energií, ceny ropy, ceny potravin, a to jim znemožní splácet zahraniční dluhy, pokud se neobejdou bez potravin a energií. Je zřejmé, že se jedná o politickou krizi. To znamená, že jediným výsledkem může být rozdělení světa na dvě části.
MF: Psal jste o tom, že se to děje. Napsal jste, že k de-dolarizaci dochází v posledních letech poměrně rychle. Jsme tedy nyní teprve svědky jejího konečného výsledku? Myslím tím, že lidé říkali, že k tomu může dojít rychle. Je to přesně to, čeho jsme nyní svědky?
MH: Ano, ale nikdo nečekal, že se to stane tak rychle. Nikdo nečekal, že to budou samotné Spojené státy, kdo ukončí de-dolarizaci. Lidé si mysleli, že, no, většinu objemu prodeje mé knihy popisující tento superimperialismus koupilo ministerstvo obrany a dívali se na ni jako na knihu o tom, jak to udělat. A já jsem byl pozván do Bílého domu a na ministerstvo obrany, abych jim vysvětlil, jak imperialismus funguje.
Očekával jsem, že Čína, Rusko a další země možná řeknou: „Nechceme dát Americe volnou ruku.“ Myslel jsem si, že to tak bude. A přitom to byly právě Spojené státy, které to všechno rozbily tím, že se zmocnily ruských rezerv hned poté, co se zmocnily rezerv Afghánistánu a Venezuely.
Nic takového se v novodobé historii nestalo, dokonce ani ve válkách 19. století. V krymské válce v polovině 19. století Rusko, Anglie a Německo, všichni stále platili dluhy zemím, proti kterým bojovali, protože se domnívali, že dluhy jsou nedotknutelné. A teď najednou nejenže dluhy nejsou posvátné, ale země si mohou prostě sáhnout na zahraniční úspory. Myslím, že problém začal poté, co padl íránský šáh a Spojené státy se zmocnily íránských peněz a odmítly nechat Írán zaplatit držitelům jeho dluhopisů a zahájily celou válku proti Íránu za to, že se snažil převzít kontrolu nad vlastními ropnými zdroji. Takže najednou Spojené státy, které se toho chopily, ukončily to, co všichni považovali za neměnnou morálku.
MF: Takže to bylo v roce 1979, kdy v Íránu padl šáh, a v posledních několika desetiletích Spojené státy stále častěji používají ekonomickou válku proti zemím prostřednictvím toho, čemu lidé říkají sankce, ale ve skutečnosti jsou to nezákonná jednostranná donucovací opatření, bylo to tak trochu hnacím motorem a připravilo to půdu pro to, co se děje dnes?
MH: Ano, Mezinárodní měnový fond fungoval v podstatě jako pobočka ministerstva obrany. Zachraňoval diktatury, zachraňoval Ukrajinu, půjčoval peníze zemím, jejichž klientské oligarchie chce Amerika podporovat, a nepůjčoval žádné peníze zemím, které Amerika podporovat nechce, jako je Venezuela. Jejím úkolem je tedy v podstatě podporovat neoliberální politiku a trvat na tom, aby ostatní země vyrovnávaly své platby tím, že budou vést třídní boj proti práci.
Podmínkou, na které MMF trvá, aby si země půjčovaly ze zahraničí, je devalvace měny, snížení mzdových sazeb a přijetí protipracovních zákonů. No, když snížíte směnný kurz měny, co vlastně snížíte? Ceny potravin jsou mezinárodně stanoveny v dolarech, ceny surovin také, stejně jako ceny strojů a mnoha dalších výrobků. Jedinou ekonomickou veličinou, která se devalvuje, je domácí práce (a domácí renta). MMF používá tento druh junk-economic free-trade politiky jako prostředek k udržení nízkých mzdových sazeb v zemích globálního Jihu. Dalo by se říci, že jde o financializaci v konečném důsledku vojenského konfliktu za účelem prosazování neoliberální ideologie.
MF: Zmínil jste se o snižování mezd a podobných věcech. A to se vlastně dělá proto, že je to výhodné pro americké investory a americké podniky, že? Myslím tím, že Světová banka má vlastně index nákladů na podnikání, který pomáhá informovat velké korporace o zákonech, které země přijímají a díky nimž jsou pro firmy příznivější.
MH: Je to ještě horší. Hlavním cílem Světové banky je zabránit ostatním zemím v pěstování vlastních potravin. To je hlavní směrnice. Poskytuje půjčky pouze zemím, které na nich vydělávají cizí měnu, a zhruba od roku 1950 trvá na tom, že země, které si od ní půjčí, musí své zemědělství přeorientovat na plantáže vývozních plodin, aby pěstovaly tropické plodiny, které se ve Spojených státech z ekologických a klimatických důvodů pěstovat nedají. A tyto země nesmějí pěstovat vlastní potraviny a nesmějí provádět pozemkovou reformu ani drobné rodinné zemědělství. Trvá tedy na agrobyznysu v zahraničním vlastnictví ve velkoplošném plantážovém zemědělství. A to znamená, že země, které si půjčily na zemědělské půjčky, nedostaly půjčky na výrobu vlastních potravin. Byly to půjčky na to, aby si navzájem konkurovaly ve výrobě tropických vývozních plodin, a přitom byly stále více závislé na Spojených státech, pokud jde o dodávky potravin a obilí. A to je součástí toho, že je zahnali do kouta, který letos v létě způsobí světový hladomor.
MF: Určitě se chci věnovat i této otázce, stejně jako energetické situaci a klimatické krizi, ale ještě předtím bych chtěla, abyste se krátce vyjádřil k tomu, jak to také vede země k hledání alternativ. Spojené státy vyřadily Rusko ze systému SWIFT, což je mezinárodní mechanismus pro obchodování a finance. Vyhrožovaly Číně, že pokud neodsoudí to, co se děje s Ruskem a Ukrajinou, vyřadí je ze systému SWIFT. Takže tato arogance Spojených států také tak trochu nutí země, aby hledaly jiné alternativy, že?
MH: O to právě jde. No, naštěstí už dva roky vyhrožují, že vyhodí Rusko ze systému SWIFT. A tak Rusko a Čína zavádějí alternativní systém. Takže téměř plynule přecházejí na vzájemné používání vlastní měny místo dolaru. A to je součástí toho, co ukončilo dolarový standard a hegemonii dolaru.
Pokud je hegemonie dolaru založena na tom, že si ostatní země ukládají peníze ve vašich bankách a vzájemný obchod s ropou financují v dolarech, ale vy jim najednou seberete všechny dolary a nedovolíte jim používat americké banky k placení za ropu a vzájemný obchod, tak přejdou na jiný systém. A to je přesně to, co ukončilo hegemonii dolaru, jak jsem právě zdůraznil.
MF: Pojďme tedy trochu proniknout do toho, kam se věci v této nové, rychle se měnící situaci ubírají. Možná je těžké říci, co se děje, ale v létě jste mluvil o potravinové krizi. Můžete o tom říci něco bližšího a promítá se do toho konflikt na Ukrajině?
MH: No, jak řekli prezident Putin a Lavrov, boje na Ukrajině se ve skutečnosti vůbec netýkají Ukrajiny. Je to boj o to, jakou podobu bude mít svět a zda bude svět unipolární, nebo, jak se nyní zdá, multipolární. USA se poslední rok, než začaly stupňovat útoky na ruskojazyčnou Ukrajinu, snažily blokovat Evropu, a zejména Německo, od nákupu ruského plynu a ropy.
Existují tři pilíře americké zahraniční politiky, na nichž stojí americká moc. Prvním pilířem je ropný průmysl. To je vedle bankovnictví nejmocnější odvětví ve Spojených státech. A Spojené státy po celé 20. století spolu s Británií a Francií kontrolovaly světový obchod s ropou.
To přineslo Spojeným státům výhody ve dvou směrech. Zaprvé jsme významným vývozcem ropy, protože máme velký ropný a plynárenský průmysl. Za druhé však naše americké společnosti kontrolují zahraniční obchod s ropou. Takže pokud nějaká země, například Chile nebo Venezuela, dělá něco, co se Spojeným státům nelíbí, například pěstuje vlastní potraviny nebo provádí socialistickou politiku, Spojené státy ji mohou jednoduše odříznout od ropy a uvalit na ni sankce. Bez ropy nemají energii na pohon aut, továren a tvorbu HDP.
Takže americká válka na Ukrajině je ve skutečnosti válkou proti Německu. Rusko není nepřítel. Nepřítelem je Německo a Evropa a Spojené státy to daly jasně najevo. Je to válka s cílem zablokovat naše spojence, aby nemohli obchodovat s Ruskem. Nemohou kupovat ruskou ropu. Musí být závislí na americké ropě, za kterou budou muset platit třikrát nebo čtyřikrát více. Budou muset být závislí na americkém zkapalněném zemním plynu pro hnojiva. Pokud nebudou kupovat americký plyn na hnojiva a my jim nedovolíme nakupovat z Ruska, pak nebudou moci hnojit půdu a výnosy plodin bez hnojiv klesnou asi o 50 %.
Takže ta válka na Ukrajině měla za cíl, aby Rusko vypadalo tak hrozně, když se bránilo útokům ukrajinské pravice v ruskojazyčných oblastech, že USA řekly, podívejte se, jak je Rusko zlé. Musíte se vzdát nákupu ropy a plynu nebo obilí nebo titanu nebo palladia nebo čehokoli jiného z Ruska.
A tak důsledkem této války bylo uzamčení zemí NATO do závislosti na Spojených státech, protože velkou obavou Spojených států v posledních několika letech bylo, že s tím, jak se Amerika deindustrializuje, se tyto země poohlížejí po té části světa, která roste, po Číně, střední Asii, Rusku, jižní Asii. A Spojené státy se obávaly, že ztratí kontrolu nad svými satelity především v NATO, ale také v Jižní Americe. Proto na ně uvalily sankce a zablokovaly jejich možnost nakupovat neamerickou energii. Zablokovaly jejich schopnost nakupovat neamerické potraviny, zablokovaly jejich schopnost investovat nebo využít svůj přebytek k prosperitě investicemi v Číně, Rusku nebo Eurasii.
Jedná se tedy v podstatě o válku Ameriky, která si chce zajistit své spojence. No, výsledkem je, že ceny ropy, teď když nemůžete dostat ruskou ropu, půjdou hodně, hodně nahoru, a to způsobí krizi pro mnoho zemí globálního Jihu, které jsou zeměmi s deficitem ropy. V Německu už zavírají firmy vyrábějící hnojiva, protože říkají, vyrábíme hnojiva z plynu a když nemůžeme dostat ruský plyn, nemůžeme vyrábět hnojiva. Takže světové ceny hnojiv jdou hodně nahoru.
Rusko je největším vývozcem obilí. A teď, když je vývoz obilí zablokován sankcemi, je otázkou, co budou dělat severní Afrika a Blízký východ, které byly do značné míry závislé na vývozu ruského obilí? Jejich ceny potravin se výrazně zvýší.
Když vidíte, co se děje ve Spojených státech, můžete si představit, že když se zde zvyšují ceny benzínu a potravin, nejenže to zatěžuje rozpočty jednotlivých rodin, ale na celém světě to zatěžuje platební bilanci ostatních zemí. A tak jsou zoufalí. Jak chtějí zaplatit vyšší ceny, pokud si nepůjčí ještě více peněz od amerických bank? A to je samozřejmě další část americké politiky. Americké banky doufají, že na poskytování půjček za rostoucí úroky zemím třetího světa vydělají balík.
A samozřejmě vývoz zbraní. NATO v minulých dnech souhlasilo s tím, aby americký vývoz zbraní zvýšil jejich nákup. Akciový trh tak v posledních dnech prudce stoupá. Říká se, že světový hladomor, světová krize je bonanzou pro Wall Street. Akcie ropných společností rostou, akcie vojenských a průmyslových společností, Boeing Raytheon rostou, akcie bank rostou. Je to velký americký mocenský tah, který si uvědomuje, že může vyvolat krizi a říct globálnímu Jihu nebo chudým zemím, vaše peníze, nebo váš život. Takto se v historii uskutečnila většina velkých majetkových loupeží a dobýváni.
MF: A právě tento týden na jednání NATO prezident Biden v podstatě řekl, že ceny potravin ve Spojených státech a v Evropě v důsledku toho, co se děje, vzrostou. A to je prostě cena, kterou musíme zaplatit.
MH: No, měl spíš říct, že to je cena, kterou nám musí zaplatit. Tak to vzal akciový trh. Když řekl, že tohle je cena, kterou musíme zaplatit, je to cena, kterou musí spotřebitelé zaplatit americkým ropným společnostem, americkým zemědělským distribučním společnostem potravin. To je cena, kterou musí ostatní země platit Spojeným státům.
Tím chce říct zbytku světa: víte, máme vás úplně, nevím, jak to říct, jakou frázi použít, ale nemáte na výběr, vaše peníze nebo váš život. Dostali jsme vás do pasti. A dušuje se nad tím, že tato výsledná inflace je přesně to, co bylo záměrem války na Ukrajině, která vedla k izolaci Ruska a dalších zemí, které se řídí neamerickou politikou.
MF: Ale stále více zemí v Latinské Americe a Africe se obrací na země, jako je Čína, s žádostí o partnerství a investice. Myslíte si, že se blíží okamžik, kdy se Spojené státy začnou skutečně odklánět a obracet se k těmto alternativám?
MH: Přesně to se stane. Stane se to, že čínské investice se budou velmi lišit od investic amerických. Americké a evropské investice budou poskytovat finanční investice zemím za úrok, za jehož splacení odpovídá celá země. Čínské investice probíhají prostřednictvím iniciativy Belt and Road a přímých kapitálových investic do rozvoje přístavů, infrastruktury a železnic. A namísto obecného finančního nároku vůči těmto zemím má Čína kapitálový nárok, majetkový nárok podložený fyzickými výrobními prostředky, které uvádí do provozu.
No, letos v létě, když země říkají, že si nemohou dovolit platit své zahraniční dluhy, mají Spojené státy jako záložní plán, dobře, odepíšeme si navzájem dluhy všech, vládní dluhy, aby vlády mohly zaplatit soukromým držitelům dluhopisů a bankám. A pokusí se o to, USA v podstatě odpustí své dluhy, aby Latinská Amerika mohla zaplatit Chase Manhattan Bank a Citibank a držitelům dluhopisů. A Čína řekne: počkejte, my vůči těmto zemím nemáme žádné finanční pohledávky. My jsme jim nepůjčovali dolary. Vůbec jsme jim nepůjčili naši zahraniční měnu. Vytvořili jsme tam aktiva a ta aktiva jsou stále na místě. Není tam žádný problém.
Otázkou tedy je, čí dluhy budou komu odepsány? A to vše povede, jak si jistě dovedete představit, k destabilizaci. Spojené státy se pravděpodobně pokusí prosadit změnu režimu v zemích, které se snaží s Čínou obchodovat, jak už Číně pohrozily. A čím více sankcí Spojené státy uvalí na Latinskou Ameriku, Afriku a Blízký východ a jižní Asii, tím budou vytvářet krizi, ale krize povede k tomu, že zbytek světa bude jednat se Spojenými státy stejným způsobem, jakým Rusko a Čína jednají se Spojenými státy jako s nepřítelem, který ohrožuje celý svět svým neoliberálním uchvácením moci. Spojené státy se tak svým způsobem izolují od zbytku světa tím, že mu vyhlašují válku.
MF: A myslím, že to pro nás tady doma ve Spojených státech nebude dobré. Mluvil jste o způsobu, jakým je současná ekonomika strukturována. Vyjádřil jste také velké obavy z klimatické krize. A samozřejmě jsme se dočkali nedávné zprávy IPCC, která v podstatě říká, že jsme pozadu v přijímání opatření, abychom se vůbec přizpůsobili klimatické krizi nebo oteplování, které budeme zažívat. Jaký to má podle vás v této nové situaci dopad na klimatickou krizi?
MH: Biden v podstatě řekl toto: „Jsme daleko pozadu v tempu globálního oteplování.“ Americká politika je založena na zvyšování a zrychlování globálního oteplování. To je ústředním bodem americké politiky od doby, kdy jsem v 70. letech nastoupil do Hudsonova institutu. Spojené státy se staví proti jakémukoli pokusu o zabránění globálnímu oteplování, protože si dovedete představit, co by se stalo, kdyby ostatní země přešly na solární energii a obnovitelné zdroje energie. Tím se sníží jejich závislost na americkém ropném průmyslu. Když se podíváte na americkou politiku, je v podstatě řízena ropným průmyslem, aby se vytvořila závislost ostatních zemí na ropě. Pak je zřejmé, že poslední věc, kterou Spojené státy kdy udělají, je bránit globálnímu oteplování. Pokud tedy zaostáváme v globálním oteplování, je to tím, že hladina moří nestoupá dostatečně rychle. Svět se neohřívá dostatečně rychle, aby neblokoval závislost cizích zemí na americké ropě.
A myslím, že jste v posledních týdnech viděli, co řekl prezident Biden, že palivem budoucnosti je uhlí a ropa. Právě teď je v Polsku. Myslím, že navrhuje, aby se v Evropě místo ruského plynu používalo polské uhlí, které je jedním z jeho hlavních produktů. Americká zahraniční politika je tedy založena na urychleném využívání uhlí a ropy, nikoli obnovitelných zdrojů energie.
Proto si myslím, že by se ekologické hnutí mělo stát protiválečným hnutím a hnutím proti této neoliberální dolarové hegemonii. Globálnímu oteplování nezabráníte, pokud nezastavíte dominanci ropného průmyslu v americké zahraniční politice.
MF: Myslím, že v posledních několika letech jsme svědky posunu, kdy klimatické hnutí začíná chápat, že tuto krizi nemůžeme řešit, aniž bychom se zabývali americkou armádou. Takže jen v posledních minutách, které s vámi mám, co byste chtěl posluchačům říct o tom, kam to pro nás jako lidi žijící ve Spojených státech, zemi, která se ukazuje jako selhávající stát, materiálně směřuje? Myslím, že pandemie Covid-19 to skutečně odhalila v mnoha ohledech, finanční nejistotu, které lidé čelí, bydlení, vzdělání, zdravotní péči, všechna selhání vlády při uspokojování základních potřeb lidí. Jak si myslíte, že se to s touto novou situací změní?
MH: No, Spojené státy dostávaly v mezinárodním měřítku volnou ruku. Takže velká část zdejší prosperity byla výsledkem toho, že jsme nemuseli platit za své vlastní vojenské výdaje, nemuseli jsme platit za mnohé zahraniční investice, které nám dodávaly do USA levné zahraniční suroviny. S tím vším končí politika prezidenta Bidena, kterou samozřejmě podporují republikáni stejně jako demokraté
Takže je tu skutečně politické hnutí, které nakonec ochudí, řekl bych, 99 % Američanů. Zatímco Federální rezervní systém zachraňuje trh s akciemi a dluhopisy pro 1 %, dojde k obrovské tísni, která podle mého názoru donutí většinu amerických rodin k zadlužení, což pravděpodobně povede k uzavření mnoha podniků, stejně jako došlo k uzavření mnoha podniků v důsledku krize Covid. Rostoucí ceny pohonných hmot, rostoucí ceny potravin budou rodiny nutit k tomu, aby nesplácely své závazky a nebyly schopny se samy uživit, aniž by se buď zadlužily, nebo prodaly své domy a staly se nájemníky.
MF: A to je úplně jiný problém s tím, že tyto investiční korporace skupují bydlení ve Spojených státech, aby pak mohly kontrolovat ty ceny nájmů. Vypadá to tak, že nás čekají těžké dny.
MH: Ano. No, a nikdo opravdu nemůže ,je to opravdu Neprozkoumané území, protože nikoho nenapadlo, že existuje alternativa. Ekonomický názor byl takový, jak řekla Margaret Thatcherová: „Neexistuje žádná alternativa.“ To je pravda. No a teď Amerika donutila svět, aby si našel vlastní alternativu.
MF: Děkuji, že jste se se mnou podělil o tuto moudrost. Doporučuji lidem, aby vás i nadále sledovali, četli vaše knihy a sledovali vaše psaní. Kde vás nejlépe najdou?
MH: Mám webové stránky: Michael-Hudson.com. A jsem na Patreonu. Své články zveřejňuji na webu i na Patreonu.
MF: Moc vám děkuji za to, že jste si na mě dnes udělal čas, a za důležitou práci, kterou děláte.
MH: Jsem strašně rád, že jsme si o tom mohli promluvit, Margaret.
Originál článku a obrázku: The Unz Review
Překlad a české titulky ve videích: Admin Nekorektní TOP-CZ
