Zdravotní pandemie, nebo pandemie strachu a start k totalitě? – 2. část

Autor: Admin

2) Ekonomická oblast.

Žijeme v jedinečné době, na konci evropského koloniálního projektu, který existoval 500 let, čímž se Evropa a USA stávají nejbohatší a nejvlivnější částí světa a závidí jim většinu jejích obyvatel.

Od konce druhé světové války do šedesátých let byl tento koloniální projekt postupně nahrazován neokolonialismem, který byl ovládán téměř výhradně americkými plutokraty. V posledních 10–20 letech se systémy neokolonialismu začaly hroutit v důsledku postupného ekonomického vzestupu Číny a také v důsledku degenerace západních elit. V posledních letech si to, čemu říkáme Svobodný svět, udržuje svůj způsob života jednoduše tím, že jde hlouběji a hlouběji do dluhů.

Celá řada odborných ekonomů již v roce 2019 upozorňovala na pomalý, ale trvalý trend sestupu celosvětové ekonomiky s predikci, že v roce 2020 se pravděpodobně celosvětová ekonomika dostane do recese. HDP, (i když to zrovna není ten nejideálnější ukazatel stavu ekonomiky), sice ještě vykazoval růst, ale ten byl již jen odvarem proti růstu v předchozích letech. Takže všem ekonomům bylo jasné, že se „ekonomika světa“ přehoupla přes tu imaginární sinusoidu a padá dolů. Bylo jen otázkou času, za jak dlouho ten pád skončí v reseci.

Daleko reálnějšímm ukazatelem je „reálný HDP„, který bere v úvahu obrovské zadlužení jednotlivých ekonomik.

Našel jsme pouze jednu práci, která se pokouší kvantifikovat „skutečný“ HDP západních zemí. Studie Awara o růstu reálného HDP bez dluhu dospěla k závěru, že:

Skutečný růst HDP západních zemí očištěný o dluh je již roky v záporném teritoriu. Pouze masivním odečtením dluhu se skrývá skutečný obraz a oddaluje nástup nevyhnutelného kolapsu příslušných ekonomik. Studie ukazuje, že reálný HDP těchto zemí skrývá značné ztráty po započtení údajů o dluhu, což dává skutečný HDP-čistý dluh.

Na grafu níže je přehled takto očištěného HDP některých vybraných států za období 2009 – 2013

hdp-dluh

Když se pak nad tímto obrázkem zamyslíme, vidíme, že ta světová ekonomika rozhodně není v nějakém optimálním stavu. Jenom my občané to zatím moc nepociťujeme, takže to ani nevnímáme, naopak jedeme v totožných kolejích a tempem, jako naše vlády. V druhém grafu se můžete podívat na růst osobnícho – privátního dluhu 1996 – 2012. Česko tam sice není, ale osobně si myslím, že velký rozdíl mezi ostatními nebude.

privatni-dluh

Jedním z největších rizik v globálním finančním systému, o kterém se takřka nemluví, je masivní globální trh finančních derivátů. Krátce po zahájení globální finanční krize v roce 2008, v září 2008, kumulativní nominální hodnota globálních finančních derivátů byla odhadnuta na 1,4 kvadrilionu dolarů. Prasknutí této ohromné bubliny by znamenalo celosvětové zhroucení finančních trhů. Že se dosud globální bankovní systém nezhroutil kvůli riziku globálního trhu s deriváty bylo pouze proto, že centrální bankéři USA zachraňovali největší americké banky, jakož i některé největší světové finanční banky tím, že jim dávali desítky bilionů dolarů, aby zabránili bankrotu. Bez oligarchické podpory amerických centrálních bankéřů by byl celý svět svědkem ničivé síly globálních derivátových trhů. Je otázkou, jak dlouho ještě bude FED schopen, tuto Ponzi bublinu udržovat při životě.

Jen pro zajímavost, podívejte se na kratičké, spíše humorné video, ve kterém se ale v podstatě přesně popisuje, jak fungují tyto „sub-prime„trhy s finanččními deriváty.

Chování všech bank je v souladu s kapitalistickou logikou maximálního zisku v minimálním čase. V důsledku toho se jejich manažeři snaží udržet ve svých pokladnách co nejméně peněz, protože se jedná o peníze, které „sedí nečinně“ v bance a nepřinášejí žádný zisk. K tomu ve finančním světě slouží „repo trh„, jenž zahrnuje krátkodobé financování, které banky a finanční protistrany pravidelně využívají, aby si navzájem půjčovaly biliony. Krátké video pro anglicky mluvící ZDE

Například umisťují americké dluhopisy státní pokladny do repo operací. Výměnou za tyto cenné papíry získávají hotovost za úrokovou sazbu blízkou nebo rovnou základní úrokové sazbě stanovené Fedem, která se blíží 2%. Takto získanou hotovost pak použijí na nákup nezdravých dluhopisů nebo jiných finančních produktů (strukturované produkty, deriváty, swapy atd.), které mohou produkovat vysoký výnos. Hezké video (anglicky) ZDE

To produkuje jednu spekulativní bublinu na dluhopisovém trhu, další na akciovém trhu a třetí na trhu s nemovitostmi. Banky neinvestují do reálné ekonomiky, malým a středním podnikům půjčují jen velmi málo na investice do výroby. Tyto akce ze strany soukromých bank, jsou aktivně podporovány politikou Fedu. Stejně to funguje v Evropě s politikou ECB, Bank of England, v Japonsku s politikou Bank of Japan, v Číně s politikou Čínské centrální banky.

16. září 2019 však tyto repo sazby vyskočily na 5% a 17. září dosáhli výše 10%. Za těchto podmínek si banky přestaly vzájemně půjčovat v obavách, že někde v systému hrozí kolaps, jak tomu bylo v případě Lehmanova kolapsu v roce 2008, přičemž prvním podezřelým byla německá banka Deutsche Bank. Obava o problémech Deutsche Bank byla oprávněná. Ve třetím čtvrtletí roku 2019 banka vykázala čistou ztrátu 832 milionů EUR a ve druhém čtvrtletí došlo ke ztrátě 3,15 miliardy EUR. Tedy ztráty za 2. +3.Q. 2019 činily značnou sumu 4 miliardy EUR.

Aby nedošlo k celkovému zhroucení repo trhu, zasáhl FED a zvýšil své repo operace přes noc na 75 miliard dolarů a 23. října na 120 miliard USD pro jednodenní operace. To však zdaleka nestačilo a tak v průběhu září načerpala americká centrální banka do amerického bankovního systému likviditu ve výši 653 miliard dolarů. Tento akt americké centrální banky nabízející nouzovou likviditu americkému bankovnímu systému navíc znamenal, že existovala bankovní krize likvidity a že v bankovním systému USA existovalo něco vážně a funkčně nedostatečného.

Likviditní krize v bankovním systému USA byla způsobena tím, že americké banky dnes udržují pouze nepatrný zlomek 10% povinných minimálních rezerv, protože za prezidenta USA Clintona a předsedy centrální banky USA Alana Greenspana byly tyto požadavky zničeny a deaktivovány poskytováním mezer v právních předpisech upravujících americké vkladové účty efektivně umožňují bankéřům půjčit téměř každý dolar, který přichází do banky ve formě klientských vkladů. A když se regulačním orgánům nepodařilo potrestat bankéře za to, že se chovali jako hedgeový fond a že peníze amerického daňového poplatníka využívají k tomu, aby bankám poskytli biliony dolarů peněz zdarma, aby jim pomohli rekapitalizovat všechny své ztráty na náklady vkladatelů, nepřišla žádná reforma tohoto extrémně rizikového chování. Viz: https://topcz.net/proc-nastavajici-ekonomicky-kolaps-nebude-zpusoben-koronavirem/

Souhrn těchto problémů v bankovním světě, dokumentuje, že pandemie coronavirus, byla pouze spouštěčem pádu na americkém akciovém trhu, ale rozhodně to nebyl primární, ani sekundární důvod zodpovědný za skutečný výbuch všech bublin. Nedostatečná měnová politika centrálních bankéřů a roky, téměř nulové až záporné úrokové sazby, vytvořily zkreslené ceny na akciových trzích a staly se skutečnými viníky pádu na akciových trzích v USA.

O nic lepší nebyla ani situace v Evropě. Hospodářský růst v nejprůmyslovějších „starých“ zemích byl velmi slabý. A to zejména v Evropě po nízkém růstu v roce 2018, kd skončila stagnace a v případě Německa, pokles průmyslové výroby v 4 čtvrtletí. Německé orgány snížily své prognózy růstu na 1% (zatímco v letech 2016–2017 roční míra růstu překročila 2%). V eurozóně byl růst ve 4. čtvrtletí 2018 pouze 0,2%, nejnižší za 4 roky.

Automobilový průmysl tvoří v Evropské unii zhruba 1,5% HDP a zaměstnává téměř 2,4 milionu lidí, což je 6,5% z celkového počtu lidí zaměstnaných ve výrobě a něco přes 1 procento z celkového počtu zaměstnanců v hospodářství EU jako celku. V Německu automobilový průmysl v současnosti vytváří 2,4% ze všech pracovních míst v zemi a 13% ze všech pracovních míst ve výrobě.

Díky nesmyslům vyplývajícím z celosvětové kampaně v rámci New Green Deal, v podstatě všichni výrobci automobilů započali s mohutnými investicemi do výroby elektromobilů, nebo hybridů. Jenomže problém je v tom, že tyto produkty jaksi lidi nekupují. Jednak pro vysokou cenu, ale zejména pro neskonale horší provozní vlastnosti, jakými jsou zatím naprosto nedostatečná infrastruktura pro provoz elektromobilů, z toho vyplývající nízký dojezd, obrovské náklady na obměnu lithinových batérií atd. Problém se však netýká jen výrobců aut, ale také dalších stovek jejich subdodavatelů, což samozřejmě významně přispělo k celkovému snížení růstu ekonomiky.

Mezitím se světová ekonomika rozpadá, bankroty oplývají a související nezaměstnanost stoupá do neznámých dimenzí – neznámých v historii lidstva – tím, že daleko překonala dosud nejhorší krizi z let 1929-33. A to pořád vidíme jen špičku ledovce.

31. března FED vydal alarmující předpověď, pokud se Covid-19 bude dále šířit, způsobí to v příštím čtvrtletí až 32% nezaměstnanost, kdy zůstane bez práce až 47 milionů. Úpadky bank, zejména malých a středních podniků, se za měsíc nebo dva mohou vymknout kontrole. To by mělo další dominový účinek na nezaměstnanost.

Goldman Sachs – GS dne 20. března 2020, vidí bezprecedentní zastavení hospodářské činnosti, kdy ekonomové společnosti Goldman Sachs předpovídají historicky prudkou a rychlou recesi, přičemž HDP ve druhém čtvrtletí klesá o 24% po 6% poklesu v prvním čtvrtlet.

Stávající pravidla WTO zakazují podporu soukromých podniků ze strany veřejných rozpočtů. Totéž zakazují evropské směrnice EU. Podle těchto pravidel žádný stát nesmí z veřejných rozpočtů financovat podporu soukromých podniků, projektů a fyzických osob. Jednoduše nebylo možné nalévat peníze naproti deficitům do soukromých firem. Bylo proto nutné vytvořit vyjímečný stav, stav ohrožení, který pak umožní pumpování peněz do soukromého sektoru formou kompenzace poskytnuté v důsledku nějaké katastrofy. Vyhlášená pandemie kvůli koronaviru tak přišla jak na zavolanou.

V USA FED půjčil USA rovné 2 biliony dolarů na oživení americké ekonomiky kvůli „virové krizi“ a globální trhy v Evropě, v Rusku a v Asii okamžitě rostou a jásají, že se to povedlo! Senátoři a kongresmani, kteří donedávna byli proti zadlužování, se kvůli „krizi“ připojí k podpoře zákona o mamutím deficitu, který nasype korporacím 500 miliard USD, pro živnostníky 367 miliard USD, soukromým nemocnicím 100 miliard a vládám amerických států 150 miliard dolarů! A každý „obyčejný“ Američan dostane příspěvek ve výši 1200 dolarů grátis! A děti dostanou kapesné 500 dolarů!

V Německu v důsledku virové nákazy a opět z titulu „kompenzační potřeby“ schválila vláda Angely Merkel naprosto bezprecedentní subvenční balík pro soukromé německé fabriky, především v oblasti průmyslové výroby, ve výši 750 miliard EUR. To umožňuje Německu, ale v podstatě i EU, kde je Německo tahounem evropské ekonomiky, vyřešit problémy, jež vznikly v posledních letech zejména v automobilovém průmyslu a energetice.

Bylo třeba nalít peníze od států do soukromých podniků, což pravidla WTO na globálním hřišti zakazují. A tak musela přijít krize a s ní krizové řízení, které ospravedlnilo sypání veřejných peněz do soukromých zdrojů na oživení trhů před blížící se recesí.

V České kotlině Babiš, který tři roky vykládá, že řídí stát jako firmu, bez zadlužování a se snahou snížit stávající dluh, „zasekne“ sekyru půl bilionu bez mrknutí oka. Na dotaz nějakého novináře, jak se bude tento nový dluh splácet, odpověděl, „momentálně mě finance nezajímají, přednější je ochrana zdraví občanů„.

Podle údajů ČSÚ zpřesněný odhad potvrdil historicky nejhorší výkon české ekonomiky. Hrubý domácí produkt (HDP) očištěný o cenové vlivy a sezónnost klesl ve srovnání s předchozím čtvrtletím o 8,7 %. Meziročně se HDP snížil o 11,0 %.

Horším ukazatelem, který by nás měl varovat, že i při značném zvýšení maloobchodních cen, výdaje domácností reálně klesly o 6,3 % oproti předchozímu čtvrtletí a o 7,6 % oproti stejnému čtvrtletí minulého roku. Oslabila především spotřeba předmětů s dlouhodobou a střednědobou trvanlivostí a výdaje za služby.

Osobně předpokládám, že jen v ČR z důvodu této pandemie skončí až 60, nebo více procent živnostníků a malých podniků, zejména v terciární sféře služeb, tu situaci nezvládne a skončí. Většina z nich již v době před pandemií, díky různým obstrukcím státu, (tzv. hrubá mzda, EET, změny v DPH, zákazy kouření atd.), přežívala tzv. z ruky do huby. Na vytvoření dostatečných rezerv nebyly síly ani prostředky. Řadu jejich činností převezmou velké korporace. Možná se dočkáme i toho, že zde budou nové firmy jako „Agro-zámek, Agro-elektro“, nebo místo Agro si dosaďte jakoukoliv jinou korporaci. Nastane eldorádo pro banky a exekutory.

Jsme svědky převodu peněžního bohatství, koncentrace peněžního bohatství, což je podle mě bezprecedentní. Je to snad jeden z největších převodů peněžního bohatství v moderní historii. Jinými slovy, je to charakterizováno bankrotem malých a středních firem, rostoucím dluhem, rostoucím osobním dluhem, podnikovými dluhy, převzetím konkurenčních firem a společností. Jednou větou – bohatí ještě více zbohatnou a chudí zchudnou.

Zdroje:
Global Research
The Capital Research Center
The last American Vagabond
Veterans Today
Zero Hedge
a další

Předchozí 1. část

Pokračování 3. část