Ahoj všichni, je sobota, první část víkendu za mnou, venku dnes bylo hezky, (alespoň u nás v té proklínané Praze), tak mě napadlo, (obbčas mívám i dobré nápady), zpříjemnit vám trochu večer, zapomenout na to co nám vláda opět, (již po páte naposledy) upekla, dát si sklenku něčeho dobrého a trochu se pobavit.
Na rovném úseku dálnice mě zastavil policajt. Byl to takový ten typický muž s Napoleonským komplexem, který se baví akorát tím, že buzeruje lidi. Přiznávám, že jsem jel trochu rychleji.
Policajt chtěl evidentně úplateček, protože brzy vyrukoval s větou: „A copak vlastně děláte za práci?“
Rozhodl jsem se, že se trochu pobavím: „Pracuju jako prodlužovač penisů na soukromé klinice.“
To jej zaujalo a začal se vyptávat: „Vážně? A jak se to vlastně dělá?“
No, a tak jsem začal fabulovat: „No, my máme takovou speciální biotechnologickou emulzi, kterou velmi odborným hmatem vmasírovávám do penisu. Takže když má někdo třeba, odpusťte ten výraz, malýho čuráka, tak po deseti minutách už má čuráka dlouhýho patnáct čísel. Po další hodině ho má dvacet čísel, po další hodině třicet čísel…. No, a když ho masíruju -samozřejmě s přestávkama -asi tak dva dny, tak klidně způsobím, že má čuráka dlouhýho metr padesát.“
Polda na mě koukal jak tele na nový vrata a debilně se zeptal: „Metr padesát? Co proboha může kdo dělat s čurákem dlouhým metr padesát?“
No, a v té chvíli přišla moje chvíle. S kamennou tváří jsem odpověděl: „No, to je jednoduchý, ale musí se to provést přesně, takže pořádně poslouchejte…“ (polda se naklonil blíž, protože jsem začal šeptat) „…nejdřív si najdete pořádně dlouhej, bezpečnej a rovnej kus dálnice, jo?“
Poldovi se rozzářila očička nad tím tajemstvím, které mu právě odhaluju a výrazně přikývl, jako že rozumí.
„… No, a pak tomu čurákovi dáte do ruky radarovou pistoli a necháte ho pokutovat řidiče za rychlou jízdu!“ Dodal jsem vzápětí.
Shrnutí:
Pokuta za rychlou jízdu ……… 2000 Kč
Pokuta za urážku veřejného činitele …….. 10 000 Kč
Pohled na toho policajta, když jsem domluvil ……. k nezaplacení
Do baru v Londýně přijde chlápek, sedne si k baru a u něho uvidí sedět velmi malého mužíčka v malém, houpacím křesílku a čtoucího malé Timesy.
Chlap kývne na barmana a ptá se: „Co to tu máte za atrakci?“
Barman se skloní k mužíčkovi a pošeptá mu: „Promiňte, že Vás ruším plukovníku, ale tady pán by chtěl slyšet tu historku, jak jste tenkrát v Africe poslal toho šamana do prdele.“
Jak zaujmout souseda v letadle:
1. vytáhni si z tašky notebook
2. pomalu a klidně ho otevři
3. zapni ho …..
4. ujisti se, že se ten idiot dívá na tvůj monitor
5. zapni internetový prohlížeč ……
6. nakloň hlavu směrem k nebi a zašeptej Allah akbar
7. hluboko se nadechni a klikni na tento odkaz
Kněz, pastor a rabín se rozhodli zjistit, kdo z nich dělá svou práci nejlépe. V domluvené době se tedy odebrali do lesa, každý si vyhlédl jednoho medvěda a snažil se ho obrátit na svou víru. Po nějakém čase se znovu sešli… První promluvil kněz: „Když jsem konečně našel medvěda, předčítal jsem mu nejprve z katechismu a pak ho pokropil svěcenou vodou. Za týden jde k prvnímu přijímání.“ „Já jsem potkal toho svého u potoka,“ povídá pastor, „a kázal jsem mu slovo Boží. Toho medvěda to tak uchvátilo, že se ode mě nechal pokřtít.“ Oba pak skloní zrak k rabínovi, který leží celý v sádře na nemocničním vozíku. Rabín se přiznává: „Když teď o tom tak přemýšlím, asi jsem neměl začít obřízkou!
Malá Erika se ptá maminky: „Mami a jak se dělají děti?“
Matka po chvíli odpoví: „No víš Eri, tatínek dá mamince vzácné semínko, z kterého ji pak v bříšku naroste děťátko.“
Erika: „A to to semínko musíš spolknout?“
„No, to jen když chci koupit nové boty……..
Manželé sedí s lahví vína, když on říká:
„Vsadím se, že nedokážeš říct nic, co by mě potěšilo i nasralo naráz.“
Manželka chvíli přemýšlí a pak odpoví:
„Máš větší péro než soused.“
Rozdíl mezi „potencionálně“ a „reálně“
Otec sleduje TV, přijde za nim malý synek a ptá se ho: „Táto, jaký je rozdíl mezi potencionálně a reálně?“
Otec mu praví: „Hm … jak bych Ti to… no běž se zeptat mámy, jestli by se za milion eur vyspala s Kevinem Kostnerem, tvé sestry jestli by se za milion eur vyspala s Tomem Cruisem a tvého bratra, jestli by se za milion eur vyspal s Bradem Pittem.“
Za chvilku se syn vrátí a referuje:
„Máma říkala, že by se s nim vyspala i za míň, sestra že je to její sen a můj bratr říkal, že za milion eur by dal třeba Eltonovi Johnovi.“
Na to mu otec odpověděl:
„Tak vidíš, teď to pochopíš. Potencionálně jsme milionáři a reálně máme doma dvě kurvy a jednoho buzeranta.“
Během návštěvy v blázinci se ptá návštěvník ředitele, podle jakých kritérií se rozhoduje, zda někdo bude zavřen nebo ne.
Ředitel vysvětluje:
„No my napustíme vanu vodou, dáme kandidátovi lžičku, hrnek a kýbl a poprosíme ho, aby vanu vyprázdnil“.
Návštěvník povídá:
„Aha, rozuzmím, normální člověk vezme kýbl, aby to šlo rychleji, že?„.
Ředitel:
„Ne, normální člověk vytáhne špunt … Chcete pokoj s balkonem nebo bez?“.
Na policejní akademii vysvětluje plukovník matematickou rovnici 5-7+2=0. Nikdo ze studentů nechápe. Plukovník uvede praktický příklad : V autobusu je 5 policistů, 7 jich vystoupí. Kolik policistů musí nastoupit, aby byl autobus prázdný?
Až se vysmějete, přemýšlejte nad významem přesné aplikace z vědeckého hlediska naprosto správného matematického příkladu do praxe. Přesnou aplikací se stává nesmyslem. To je ten rozdíl mezi teorií a praxí. Prakticky musí mít příklad znění 5+2-7=0. Pak to pochopí i imaginární policista. Tím se rozhodně nechci policistů dotknout, vtip je jenom důkaz toho, že se nám do společnosti vrátil socialistický humor.
Český ministr dopravy se zastavil na návštěvě u svého německého kolegy.
Vidí, že v garáži má Ferrari a Lamborginhi, má velikou vilu, všude luxus.
Čech se diví, jak může takto žít, odkud má tolik peněz.
Německý ministr říká: „No to máš tak, vidíš támhletu dálnici?“
„Vidím.“
„Tak ta měla být široká 20 metrů, ale stáhl jsem to na 19 metrů. A z toho si takto žiji.“
Po půl roce přijede německý ministr do Čech a vidí zámek místo vily,
kolem rozlehlý park, helikoptéru. Udiveně se ho ptá, jak vydělal tolik peněz.
„No, to máš tak, vidíš tu dálnici?“
„Nevidím.“
„No tak vidíš!“
Paní učitelka se ptá dětí ve škole: „Děti, když na stromě sedí 5 vran a myslivec 2 z nich zastřelí, kolik jich zbude?“
Přihlásí se Pepíček: „Žádná, paní učitelko, protože ty ostatní se leknou a odletí.“
Paní učitelka: „Správně má být, že zbydou tři vrány, ale líbí se mi tvůj způsob uvažování, Pepíčku.“
Pepíček: „A teď já: Jdou po ulici tři ženský se zmrzlinou. Jedna ji kouše, druhá cucá a třetí líže. Která je vdaná ?“
Učitelka přemýšlí:“ No, asi ta, která ji cucá, ne ?“
Pepíček:“Kdepak, ta, která má snubní prstýnek. Ale líbí se mi váš způsob uvažování, paní učitelko !“
Na kongres jede vlakem skupina inženýrů a manažerů. Každý manažer má svoji jízdenku, inženýři mají dohromady jen jednu. Najednou jeden z inženýrů volá: „jde průvodčí“ a všichni inženýři se natlačí do jednoho WC.
Průvodčí zkontroluje jízdenky manažerům a když uvidí zamčené dveře na WC, zabouchá na ně: „Jízdenku prosím“. Z WC se zpod dveří vysune jeden lístek, průvodčí ho cvakne, prostrčí zpět, poděkuje a spokojeně odchází.
Na zpáteční cestě si manažeři pořídí jen jeden lístek a inženýři dokonce nemají žádnou jízdenku.
Jeden z manažerů zvolá: „Jde průvodčí“ a všichni manažeři se utíkají schovat na WC.
Inženýři trochu pomaleji odcházejí na další WC.
Poslední z inženýrů, ještě než se schová, zabouchá u manažerů: „jízdenku prosím“
Ponaučení: takto to dopadne, když se manažéři serou do toho, čemu nerozumí.
Sedí hajnej na posedu a čeká na srnce. Najednou vidí, jak čtyři cikáni nesou krmelec.
„Hajzlové jedny, co není přibitý nebo přivařený, to ukradnou“, mumlá si pod vousy. Pak celej rozzuřenej namíří flintu a BÁC, BÁC,….a dva cikáni spadnou mrtví na zem.
Z krmelce vyleze skín a povídá: „Do prdele práce, nový auto a dvě gumy v hajzlu.“
Přijde chlap k doktorce, ukazuje kartičku zdravotní pojišťovny a ptá se: „Berete tyhlety kartičky?“
Doktorka: „Samozřejmě, co vás trápí?“
Pacient: „Ale mám problémy s erekcí, prostě se nepostaví a nepostaví.“
Doktorka mu ho vezme do ruky a najednou mu stojí, jak kláda. A doktorka povídá: „Dyť vám stojí pěkně.“
Pacient: „No, já jsem se asi špatně vyjádřil, já mám vlastně jinej problém, já se prostě neudělám.“
Doktorka teda začne a předvede úplně úžasnou práci rukama a chlap je najednou hotovej, až zafláká celou ordinaci.
Doktorka: „Dyť vy jste úplně zdravej, vy byste moh obskočit všechny šlapky v Perlovce.“
Pacient: „No jo, to jo, ale tam neberou ty kartičky.“
Jistě znáte lidovou písničku „Šla Nanynka do zelí“….. Jak ale tuto píseň ve své sbírce básní upravil Majakovskij?
Ratata bum. Hromy třeskly.
Nanynka se po večeři krade.
Jde trhat zelí, zelí, zelí.
Tma je jak v hrobě.
Loupežník drzý, smělý na ni tam číhá.
Rozšlapal košík, rozkop jak smetí!
Pravda však zvítězí……..
přes pole zleva, levá, pravá, levá……
rudoarmějci letí.
Zalehnou na políčku se zbraní k líčku,
zatrhnou kulaku kolm hrdla smyčku.
Kdo je tu pánem? Kdo tady velí?
Komisař rudý, rozkročen v zelí.
Doufám, že jste se alespoň trošičku odreagovali od té strašné pandemie, tak teď vše zavřít, vzít něco na sebe a tradá ven, do parku, do lesa, na sluníčko. Váš Admin.
