Obnoví ruská speciální operace na Ukrajině globální strategickou stabilitu?

Autor: Andrew Korybko, 24. 02. 2022

Pokud by se Rusko podvolilo pokusu USA o jaderné vydírání, Washington by se okamžitě zaměřil na Čínu, načež by obnovil svou upadající unipolární hegemonii na planetě, pokud by se mu následně podařilo strategicky neutralizovat i tuto zemi.

Autor na začátku tohoto týdne varoval, že „Kyjev se musí stáhnout z Doněcka a Luganska, pokud chce skutečně odvrátit válku“ a upozornil, že Moskva rozhodně podpoří Donbas vojenskými prostředky, aby zajistila bezpečnost jejich civilního obyvatelstva, pokud by Ukrajina pokračovala v nevyprovokované genocidní ofenzívě proti nim. Bohužel se USA nepodařilo zkrotit svou východoevropskou zástupnou armádu, což přimělo Rusko k zahájení probíhající speciální operace na Ukrajině.

Ruský velvyslanec při OSN Vasilij Něbenzja dnes ráno vysvětlil důvody rozhodnutí prezidenta Putina. Obvinil Západ vedený Spojenými státy, že využívá obyvatel Donbasu jako „trumf v geopolitické hře, jejímž cílem je oslabit Rusko a přiblížit NATO k našim hranicím“, a udeřil na jejich dvojí metr vůči stejným humanitárním právům, o nichž dosud tvrdili, že jsou pro ně posvátná, i když jen tehdy, když to prospívá jejich vlastním geostrategickým cílům.

Pokračující odmítání Kyjeva plnit Minské dohody podporované Radou bezpečnosti OSN přímo vyprovokovalo Moskvu k rozhodnému zásahu do zbytku Ukrajiny, který Rusko stále uznává jako spadající pod pravomoc této vlády. Přesněji řečeno, Kreml se ve skutečnosti domnívá, že ukrajinská vláda již ani nevykonává praktickou suverenitu poté, co ji po převratu v roce 2014, který následoval po několika měsíčním řádění městského terorismu populárně známého jako „Euromajdan“, převzaly USA.

Sémantiku ponechme stranou, cílem probíhající operace je donutit ukrajinské úřady podporované USA, aby se po převratu vrátily k mírové politice vůči vlastnímu lidu, Rusku a zbytku regionu, která byla před změnou režimu. Ve čtvrtečním ranním projevu k národu prezident Putin uvedl jako cíle své země zajištění demilitarizace této země, její denacifikaci a postavení před soud těch, kteří prováděli zločiny proti civilnímu obyvatelstvu, včetně ruských občanů.

Širším kontextem, v němž k tomu dochází, je nevyhlášená raketová krize v Evropě vyvolaná Spojenými státy, která byla iniciována snahou Washingtonu neutralizovat schopnost Moskvy zasadit druhý jaderný úder, aby ji trvale stavěl do pozice jaderného vydírání. Prezident Putin tyto velmi věrohodné obavy již dříve rozvedl během svého „rozšířeného zasedání rady ministerstva obrany“ 21. prosince, stejně jako na „zasedání Rady bezpečnosti“ 21. února a následném projevu k národu později večer.

Konečným cílem je revidovat evropskou bezpečnostní architekturu vojenskými prostředky v případě, že Západ pod vedením USA nebude respektovat požadavky Ruska na bezpečnostní záruky, aby byla vstřícnější vůči národním bezpečnostním zájmům Moskvy. To je v souladu s principem nedělitelné bezpečnosti OBSE, který byl v průběhu desetiletí porušován rozšiřováním NATO na východ na jeho úkor. To je jediný výsledek, který může obnovit strategickou bezpečnostní stabilitu, kterou USA narušily.

Sergej Karaganov, čestný předseda velmi vlivné ruské Rady pro zahraniční a obrannou politiku, zveřejnil ve středu na RT velmi podrobný analytický článek s názvem „Nová zahraniční politika Ruska, Putinova doktrína„. Všem  čtenářům velmi doporučujeme, aby si ji přečetli celou, neboť se podobá ruské verzi Kennanového „Dlouhého telegramu“ z 21. století v tom smyslu, že pečlivě popisuje zamýšlené prostředky Moskvy k trvalému zadržování hrozeb pro její národní bezpečnost vedených USA.

Pozorovatelé by si měli uvědomit, že k tomu nemuselo dojít, ale že Rusko doslova nemělo na výběr, aby nakonec neskončilo vydíráním ze strany USA jadernými prostředky. Prezident Putin to naznačil ve svém citovaném projevu z 21. prosince, když přiznal, že „to, co dělají nebo se snaží či plánují udělat na Ukrajině, se neděje tisíce kilometrů od našich státních hranic. Děje se to na prahu našeho domu. Musí pochopit, že my prostě nemáme kam dál ustupovat„.

Vzhledem k tomu, že „už není kam ustupovat“ a USA se odmítají uchýlit k diplomatickým prostředkům navrhovaným Ruskem pro řešení této raketové krize, kterou Amerika sama iniciovala, bylo při zpětném pohledu zřejmé, že Moskva bude nucena jednat stejnými vojensko-technickými prostředky, před kterými dříve mlhavě varovala, aby zajistila neporušenost svých červených linií národní bezpečnosti. Tato skutečnost potvrzuje oprávněnost odkazu prezidenta Putina na článek 51 Charty OSN při zdůvodňování jeho operace.

Ti, kdo skutečně podporují přirozené demokratické právo všech států vládnout a rozvíjet se podle toho, co jejich mezinárodně uznávaní představitelé uznají za vhodné, a také obranně zajišťovat svou národní bezpečnost tváří v tvář neustálým  zahraničním hrozbám, by proto měli podpořit ruskou speciální operaci na Ukrajině. Cílem Moskvy není dále destabilizovat svět, ale konečně v něm obnovit stabilitu poté, co Washington jednostranně podkopal strategický stav věcí.

Euroasijská velmoc využívá svého mezinárodněprávního práva na sebeobranu, a to nejen na ochranu vlastních červených linií národní bezpečnosti a humanitárních zájmů obyvatel Donbasu, ale také v zájmu celého světa. Pokud by se Rusko podvolilo pokusu USA o jaderné vydírání, Washington by se okamžitě zaměřil na Čínu, načež by obnovil svou upadající unipolární hegemonii na planetě, pokud by se mu následně podařilo strategicky neutralizovat i tuto zemi.

Z těchto důvodů je ruská věc spravedlivá a plně v souladu s duchem Charty OSN, která oficiálně stanoví rovnost národů a nepřípustnost toho, aby si takový stát, jako jsou USA, údajně zajišťoval vlastní bezpečnost na úkor někoho jiného, například Ruska (a také Číny). Moskva není takzvanou „revizionistickou mocností“, tou je Washington, neboť jediné, co Rusko chce, je návrat k mezinárodnímu řádu zakotvenému OSN a dříve odsouhlasenému i samotnými USA v té době.

Byla to výhradně globálně destabilizující snaha USA o unipolární hegemonii po rozpadu SSSR na konci staré studené války, která vedla k tomu, že se vše dostalo do tak hrozivého bodu, v jakém se nachází v současnosti. Amerika je proto nepochybně skutečně revizionistickou mocností, za kterou se prostřednictvím své globální sítě „manažerů vnímání“ lživě pokoušela zplynovat svět, aby si myslel, že je jí Rusko. Nadcházející úspěch ruské speciální operace na Ukrajině proto obnoví stabilitu ve světě.

*****

Andrew Korybko je americký politický analytik působící v Moskvě, který se specializuje na vztah mezi americkou strategií v Afro-Eurasii, čínskou globální vizí One Belt One Road (Jeden pás, jedna cesta) a hybridní válkou. Pravidelně přispívá do časopisu Global Research.

Originál článku: Global Research
Překlad: Administrátor Nekorektní TOP-CZ