Autor: Jan Běhůnek
Vystavovat lidi cizích národností a ras v klecích bylo v Evropě pro mnoho lidí vítanou zábavou ještě před pár desítkami let. Miliony lidí milovali i speciální výstavy Indiánů nebo celých domorodých komunit.
Již ve starověkém Egyptě se vystavovali na veřejnosti lidé, kteří vypadali jinak nebo byli nějakým způsobem neobvyklí. Někteří z těchto lidí byli doslova pronásledováni nebo byli pro svou jinakost zničeni. Vystavování lidí pak bylo často spojované s hrami gladiátorů. Dokonce i v křesťanství existovalo mnoho veřejných odsouzení, jako jsou popravy a ukřižování, které by se daly popsat jako určitý druh exhibice. Lidi milovali například veřejné popravy na náměstích.
Od 17. století existuje mnoho záznamů o tom, že se vystavovaly indiánské vesnice s jejich skutečnými obyvateli. V polovině 19. století nastala velká obliba lidských zoologických zahrad téměř na všech jarmarcích, festivalech, lidových oslavách, v zoo, varieté a cirkusech. Koloniální výstavy byly prezentované vždy s co nejpřirozenějšími kulisami. Na Švýcarské národní výstavě Village Noir v Ženevě v létě 1896 bylo například vystaveno 230 Súdánců, kteří i navzdory nízkým teplotám museli pobývat v hliněných chatrčích.
Průkopnická Evropa
V Evropě lidské zoologické zahrady zažívaly zlaté časy především od roku 1870 do roku 1940. To, co je dnes představitelné jen stěží, bylo tehdy zcela běžné. Původní obyvatelé byli většinou uneseni, potom byli zamčeni v klecích a vystavováni návštěvníkům v zoo. Například v Německu se do roku 1940 vystavovalo nejméně 300 skupin lidí mimoevropského původu. Na takzvaných antropologických zoologických výstavách docházelo k tomu, že se najednou vystavovalo až 100 lidí. Lidským zoologickým zahradám se také říkalo Völkerschau (v překladu něco jako lidová podívaná). Völkerschau byla velmi populární zábava. V Evropě a Severní Americe taková podívaná přilákala miliony lidí. Zatímco z počátku šlo pouze o to ukázat něco nového nebo cizokrajného, později se nálada a myšlení návštěvníků změnilo na zábavnou podívanou na zavřené lidi v klecích. Domorodí lidé se dokonce prodávali dál pro výzkumné účely, kde je lékaři utýrali k smrti.
V roce 1883 vypadala zoologická zahrada v Lipsku trochu jinak než dnes… Foto Wikimedia Commons
V současné době by bylo nemyslitelné, aby se v zoologické zahradě vedle opic, žiraf a lvů vystavovali také lidé. Tato doba, kdy v různých evropských velkoměstech jako Hamburk, Paříž, Barcelona, Antverpy, Milán, Londýn nebo Varšava byly v zoologických zahradách zavedeny zvláštní výběhy pro lidi, je ale pryč.
Všechno to zřejmě začalo, když hamburský obchodník se zvířaty a později ředitel zoo Carl Hagenbeck byl jedním z průkopníků, který v roce 1876 některé ze svých spolupracovníků poslal do východní Asie a Súdánu. Měli tam odchytit divoká zvířata a spolu s nimi Nubijce a přivézt je do Německa. Potom je vystavil v zoo, což návštěvníky doslova nadchlo. Lidé v Evropě ještě nikdy neviděli původní obyvatele z jiných zemí nebo kultur; nikdy u nich nebyli tak blízko tak, jako se to nabízelo v zoologické zahradě.
Nápadem Carla Hagenbecka se následně inspirovali i v Londýně, Paříži a Berlíně. Jednou z nejznámějších výstav byla pravděpodobně světová výstava v Paříži v roce 1889, kterou vidělo až 28 milionů návštěvníků. Mimo jiné tam bylo k vidění 400 domorodých lidí, které návštěvníci považovali za obrovskou atrakci. Světová a koloniální výstava se také konala v letech 1900, 1906 a 1922 v Marseille. Nazí nebo polonazí lidé se vystavovali jednoduše v klecích a během šesti měsíců je vidělo 34 milionů návštěvníků.
Do hamburské zoo se na lidské exponáty chodil dívat i císař Wilhelm II. Foto Wikimedia Commons
V roce 1928 se v Německu konala největší výstava „völkerschau“ na světě. Jednalo se o koloniální výstavu, kde byli k vidění lidé z nejrůznějších částí světa.
V roce 1931 následovala slavná výstava Přivandrovalci z jižních moří (Kanaken der Südsee), která se konala na mnichovském Oktoberfestu. Po roce 1940 ale nastal velký útlum a zoologické zahrady se postupně začaly rušit.
Dnešní humanisté to asi neuslyší rádi, ale nebylo to zásluhou nikoho jiného než německého kancléře Adolfa Hitlera, který prostě a jednoduše zakázal „veřejné vystavování barevných lidí“. Poté se postupně začaly rušit etnologické výstavy a zoologické zahrady jak v Německu, tak v Evropě…
Poslední výstava? V Bruselu
Poslední známá výstava lidí různých ras se konala – neméně ironicky – v Bruselu. Na Světové výstavě v Bruselu v roce 1958 organizátoři postavili a ukazovali celou konžskou vesnici včetně obyvatel.
Podobné výstavy se konaly i ve Spojených státech, kdy se v zoologických zahradách vystavovali indiáni. Například v zoo v Cincinnati se v uměle postavené vesnici předvádělo 100 příslušníků kmene Siouxů. Noví obyvatelé USA byli velmi zvědaví na lidi, které jejich předkové zabíjeli, z kontinentu vyhnali neb zavírali do rezervací a neměli sebemenší etický problém pozorovat lidi v klecích nebo za mřížemi.
Nejznámější lidský exponát ze zoologické zahrady v newyorském Bronxu, Ota Benga z Konga, se kvůli nesnesitelnému ponížení zastřelil. Foto Wikimedia Commons
Inu, to že dnes Evropa a Spojené státy americké upadly do zcela opačného extrému a na odiv dávají falešný pseudohumanismus, by nemělo zastřít fakt, že prakticky na celém světě, kam vstoupila noha bílého dobyvatele, probíhal tichý a nenápadný holokaust původních obyvatel, při kterém zemřelo několik desítek milionů původních lidí. Toto cílené „mizení“ původních národů probíhalo zcela v souladu s nadvládou tehdejší církve a šlechty. Protože původní obyvatelé nebyli křesťané, nejednalo se z pohledu církve a kolonizátorů o lidi.
Znamená to ale, že je rozumné otočit o 180 stupňů a předstírat, že jsme se během pár desítek let stali najednou humanisty? A je moudré jen proto, že jsme se coby Evropané chovali nelidsky, umožnit černochům či Arabům, aby nám to vrátili i s úroky? Nestačí se prostě jen poučit a změnit a chovat se „normálně“? Především Němci, kteří si s sebou nesou k tomu všemu ještě stigma silné viny za druhou světovou válku, v tomto nesmyslném sebemrskačství vynikají. Podobný myšlenkový vzorec jako u tehdejších křesťanů, kteří opovrhovali vším nekřesťanským, se dá vysledovat u současných muslimů, pro které jsou všichni Evropané jen „nevěřící“…
Zdroj textu: Šifra
Poznámka Administrátora: Za 30-40 let se v zemi „Kalifát Evropa„, budou organizovat výstavy bílých nahých lidí zavřených v klecích, jako ukázka, jaká to podřadná rasa zde žila v době, než jsme my kulturní Islamisté ve jménu Allaha, přinesli do této země naši východní kulturu.
Přejí vám mlaďochům hezkou budoucnost. Nebo, pokud se vámn ta perspektiva nelíbí, zvedněte vaše prdele, najděte vůdce, dejte dohromady lidi a vypráskejte tuto svoloč tam kam patří, jak to udělali naši prapředci v roce 1683 u Vídně. My dědci, již na to bohužel nemáme dost sil.
