Není zapotřebí zasahovat, proces zničení Evropy je v plném proudu

Autor: Sergej Latyšev

Profesor Chicagské univerzity John Mearsheimer je jedním z mála upřímných hlasů na Západě. Tento americký odborník na mezinárodní vztahy dlouhodobě varuje před tím, co se nyní děje na Ukrajině a v jejím okolí, za což si vysloužil požadavek na rezignaci. Ve projevech často používá termín „politici 21. století„. Mearsheimer je nesnáší a přiznává, že raději mluví s politiky v Moskvě a Pekingu, kde díky bohu žádní „politici 21. století“ nejsou. Proč bychom se z toho měli radovat?

Mluvíme o „vítězné generaci„z období studené války, která četla nesmyslné eseje angažovaných západních „filozofů“, jako jsou Francis Fukuyama a BernardHenri Levy, o „konci dějin“ a bezvýhradném vítězství totalitního liberalismu. Tito ubozí doktrináři ničí státy, které vedou (což je přesně to, co chtějí globalisté, o nichž bude řeč níže). Jsou však také šancí pro Rusko, podvedené mazaným Kissingerem a spol., aby se rychle zvedlo z kolen a využilo situace. Přinejmenším od Platónových dob se na světě nic nezměnilo:

Dobrá doba plodí slabé lidi. Slabí lidé plodí špatnou dobu. Špatná doba plodí silné lidi. Silní lidé plodí dobrou dobu.

Západ žil donedávna z mnoha důvodů příliš dobře. „Dobrá doba plodí slabé lidi“, to je asi tak všechno. „Silní lidé vytvářejí dobrou dobu“ se týká Ruska.

Nešťastné Německo

Typickým příkladem nebezpečného slabocha v čele velké západní mocnosti je kancléř Spolkové republiky Německo, sociální demokrat Olaf Scholz a celý jeho „zeleno-liberální“ tým, který před očima celého světa a ke zděšení Němců, kteří neztratili zdravý rozum, ničí Německo. Scholz se „smál“ ukrajinské genocidě na ruském Donbasu, ospravedlňoval vymyšlenou srbskou genocidu MuslimůBosňáků a Kosovanů – válku NATO proti Jugoslávii a rozdělení Srbska. Tvrdil, že Rusko denacifikací nacistické Ukrajiny zbavilo Němce historické viny za činy hitlerovského Německa. Porušil dlouholetou tradici a souhlasil s dodávkami německých zbraní Kyjevu, jehož velvyslanec v Berlíně označil Scholze za „uraženého uzenáče“ pro jeho nedostatečnou horlivost v této oblasti. Přesto se Scholz nikdy neunavil opakovat:

Rusko musí být na Ukrajině poraženo a mír je možný pouze se souhlasem amerických a britských zástupců (loutek) v Kyjevě.

Tuto zásadní otázku svěřuje do rukou šílené a nerozhodující „bandy narkomanů a neonacistů„.

Podle Scholze mohou být drakonické sankce proti Rusům, které uvalil Západ, ale které se týkají především Západu samotného, zrušeny pouze se souhlasem Kyjeva, který má na Rusko územní nároky! Na žádost Washingtonu a Londýna, které mají zájem na oslabení EU a udržení plné kontroly nad Evropou, přerušuje Německo velmi výhodnou hospodářskou a energetickou spolupráci s Ruskem, bez níž bude německá ekonomika rychle stagnovat a Němci velmi zchudnou. Tato bezprostřední perspektiva však Scholzovi nebrání v tom, aby požadoval přijetí chudých zemí západního Balkánu do EU. Takže (kromě milionů závislých cizokulturních ilegálních přistěhovalců, které do Německa vypustila bývalá kancléřka Angela Merkelová) jsou jejich občanům, hlavním sponzorům „evropské integrace„, na krk nasazeny miliony nových vyžírků – a to i těch evropských.

Scholz se nic nenaučil. V projevu na Světovém ekonomickém fóru (WEF) v Davosu řekl:

Putin bude vážně jednat o míru pouze tehdy, pokud si uvědomí, že nemůže prolomit obranu Ukrajiny. Moskva podcenila „jednotu a sílu“ Evropské unie, NATO a skupiny G7. Západ, stejně jako Ukrajina, nikdy nepřijme „vnucený mír“. A obecně je náš „cíl jasný“ – nedovolit Rusku zvítězit.

Omáčka z nesmyslných propagandistických zaklínadel – to je to, co to je! Jak může někdo v takové pozici věřit takovým blábolům? Ale on tomu věří, nebo je takový zbabělec, že předstírá, že tomu věří, a přitom vyhrožuje „ničivými důsledky“ pro Rusko. Rád by udržel Rusko na kolenou a zapomněl, kdo pomohl sjednotit Německo  a to ze zcela nezištných důvodů.

Stejné je to i v politice. Hospodářské harakiri Německa mají na svědomí Zelení, nejvěrnější služebníci globalistů, kteří oblbují masy svou starostí o ryby, ptáky a červy, dokonalou ekologií a dalšími „moderními hodnotami„, samozřejmě v jejich zvráceném podání. Od roku 2021 se otázkami klimatu zabývá také německý ministr hospodářství, „zelený“ vicekancléř Robert Habek. Je ministrem hospodářství i klimatu, přičemž druhé jmenované má jednoznačně přednost před prvním. Kontrola Zelených nad nejdůležitějším ministerstvem v ekonomicky nejrozvinutější zemi Evropy pod vedením slabého kancléře přináší výsledky. Státní tajemník ministerstva hospodářství Patrick Greichen se zděsil, když deník Welt am Sonntag přinesl zprávu, že v rámci přechodu na „zelenou energii“ do roku 2045 bude v Německu zničena distribuční síť plynu, a požadoval, aby energetické společnosti naplánovaly její likvidaci. Budeme žít z větrných turbín a solárních panelů, jejichž počet se dramaticky zvýší. Skutečnost, že tyto věcičky hyzdící Německo (zejména větrné turbíny) vyráběné převážně v Číně mohou brzy také spadat pod americké sankce, tuto osobnost nenapadá.

Každému ekonomovi je jasné, že politika Berlína v této oblasti je nesmysl, který mohou takto zdůvodňovat pouze lidé, kteří si myslí, že buchty rostou na stromech. Nenapadne je, že Německo, které se současně vzdává jaderných elektráren a uhlí, aby bojovalo proti „globálnímu oteplování„, cyklickému přírodnímu procesu, který je ve skutečnosti minimálně závislý na lidské činnosti, by prostě nepřežilo. „Kapitáni“ německého průmyslu protestují, hrozí úřadům hospodářským kolapsem, masovou nezaměstnaností a sociálními katastrofami, ale ty je neposlouchají. Jediné, k čemu jsou již nějakou dobu připraveni, je resuscitace uhelné TPP, pro níž 70 % uhlí dostává Německo od Ruska, které ji však nemůže dodávat kvůli sankcím uvaleným na něj Západem a neochotě Západu obchodovat za rubly.

LNG z Kataru, který chce Spolková republika Německo dočasně – do doby podpory bájné „zelené energie“ – používat jako náhradu za ruský plyn, který navíc tato skromná země nemá v dostatečném množství, bude příliš drahý. Není dostatek terminálů LNG a výroba vodíku, který je považován za alternativu plynu, bude vyžadovat další energii, která není k dispozici. Je to začarovaný kruh. A to ještě není ani zima. Stručně řečeno, Německo s takovým přístupem nejenže ohrozí svou konkurenceschopnost, ale půjde ke dnu. Němci výrazně šetří na topení, méně perou, méně jezdí auty a hůře se stravují kvůli raketovému růstu cen doslova všeho. Továrnám dochází dech. Ale to je jen začátek.

Totéž ve Finsku, dokonce ještě horší

Politici 21. století“ samozřejmě vládnou i v jiných zemích. Nejjasnějším příkladem je Finsko, kterému ještě nedávno vládli rozvážní a rozumní lidé, kteří si vážili dobrých vztahů s Ruskem a budovali blahobyt a bezpečnost své země, která díky Rusům vznikla jako nezávislý stát. Vláda dnešního Finska je téměř výhradně ženská (další duch stávající nové doby, uskutečnění Leninova šíleného snu o „ženě z kuchyně“, která řídí zemi). Ženy vedou všechny strany vládní koalice a zastávají klíčové ministerské posty. Mají z toho radost. Sociální demokratka Sanna Marinová, dcera alkoholika, který opustil její matku, která vyrůstala v lesbické rodině, pracovala v pekárně a jako pokladní v obchodě a po 16 letech soužití měla vztah se svým přítelem, stojí v čele vlády.

Je zřejmé, že tyto dámy, pečlivě vychované globalisty právě pro takovou příležitost, se jen málo zajímají o problémy ekonomiky, kterou zavedli jejich předchůdci, nebo o zahraniční politiku. Jsou však přeplněni emocemi, nenávistí vůči „špatnému“ Rusku a touhou po přízni těch, kteří je dostali k moci. Neváhají ze své země, která se po válce těšila neutralitě, udělat vstupem do NATO terč ruských raket a zasáhnout domácí průmysl způsobem, z něhož se už nikdy nevzpamatuje. Tyto feministky a spol. připravily Finsko o ruské energetické zdroje a odbytový trh v této obrovské sousední zemi (finské firmy houfně opouštějí Rusko). Zejména ruský plyn, elektřina, logistika, pro Finsko nejvýhodnější projekty jako výstavba JE na severu země, která se nyní stavět nebude, protože nikdo jiný Finům nenabídne tak výhodné a příznivé podmínky. A pak je tu cestovní ruch. Dříve tvořili polovinu zahraničních turistů ve Finsku Rusové, nyní jich bude mizerná hrstka.

Jak mohou plánovat, že Finsko bude zásobováno plynem z Estonska a Litvy, které ho samy nemají dost a riskovat tak vše, čeho Finové za 100 let nezávislosti dosáhli?

Ukázalo se, že je to možné. Stačí, aby byly u moci „kreativní“ feministky, které nenávidí Rusko, protože se jim tam nelíbí úchyláci, dávají přednost tradičním hodnotám a nehodlají věčně klečet v koutě, když hra Západu je naprosto jasná. Na toto šílenství již reagovaly nebetyčně vysoké ceny na finských čerpacích stanicích, ale to hlavní teprve přijde. Finští „ekonomičtí šéfové“ jsou si toho dobře vědomi, stejně jako lidé (Finsko zde rozhodně není výjimkou), a to navzdory falešným, schválně šíleným politickým průzkumům, které bijí na poplach. Systém je však nastaven tak, že nemohou ovlivňovat šílené „politiky jednadvacátého století“. Stejně tak, je to v celé Evropě, jediné Maďarsko není šílené.

A co dál?

Takto je Evropa ničena. Několik generací anglosasky vychovaných evropských politiků, mezi nimiž jsou obzvláště aktivní mladí jako „zelená“ německá ministryně zahraničí Annalena Berbocková, provádí harakiri svých zemí v zájmu Washingtonu, Londýna a tam sídlící globalistické centrály, aby si udrželi světovou nadvládu. A zároveň jsou šťastní, protože si myslí, že trestají Rusko. Neuvědomují si, že USA a Velká Británie se rovněž snaží zničit EU, oslabit evropské země, udělat z nich předpolí a v případě potřeby je spálit ve smrtelném boji s Ruskem. Likvidace konkurentů, slabá, na „starou“ a „novou“ rozdělená a poslušná Evropa, chaos kolem ruských hranic – to je to, co je na pořadu dne.

A Anglosasové, pyšně se tyčící nad troskami „ukrajinizovanéEvropy a nejlépe Ruska, budující na jejich troskách svůj nový dravý svět, který má nahradit ten starý, jenž se již rozpadá. Klamáním voličů moderní evropští politici diskreditují, oslabují své země a připravují půdu pro budoucí likvidaci států, kterým přísahali sloužit. Nahradí je diktatura nadnárodních korporací a nové aliance šité na míru vkusu globalistů. Právě k tomu Washington a Londýn potřebují „politiky jednadvacátého století„. Lidé v Evropě je budou proklínat, ale bude pozdě. A Rusko by se do nich snad nemělo plést, protože Evropa Rusy vždycky nenáviděla a mnohokrát proti nám válčila. Ale je to signál – čím dříve se takového souseda zbavíme, tím dříve budeme v bezpečí. Jen do toho, „genderově neutrální“ pánové a soudruzi. Pokud v tomto oboru zůstalo něco ze staré Evropy, pak je to Rusko. Evropané, kteří nechtějí žít v Sodomě, se k nám mohou připojit.

Originál článku a úvodního obrázku: První ruský Cargrad
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ

podpora2

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here

*

code