Autoři: Redaakce Oriental Review, 13. 07. 2022
Za pouhých 200 dní ve funkci se kancléři Olafu Scholzovi podařilo zlomit to, co jeho předchůdci Gerhard Schroeder a Angela Merkelová budovali třicet let. Německá ekonomika se zhroutila jako karetní věž. Na podzim budou zveřejněny děsivé statistiky o poklesu HDP, průmyslové výroby, poklesu reálných příjmů a zběsilé inflaci. Země se propadá do strukturální krize.
Německo nejvíce těžilo z rozpadu Sovětského svazu. Nejenže se mu podařilo obnovit jednotu, ale sjednocení východního a západního Německa dalo nejsilnější impuls ke konsolidaci Evropy a hospodářské expanzi Německa do západní Evropy a také do Číny, která nakupovala velké množství strojů a zařízení.
S pádem železné opony se zhroutily i ekonomické hranice. Německo získalo přístup k levné (rozvinuté) surovinové základně zemí RVHP a postsovětského prostoru. Německé podniky získaly nejen obrovský trh, ale také možnost integrovat mnoho zemí do svého hospodářského projektu, eurozóny. V uplynulých třiceti letech se stalo něco, čeho země nemohla dosáhnout během dvou světových válek: sjednocení Evropy a ovládnutí regresních trhů a obchodních zón nikoli silou zbraní, ale ekonomikou. Německé automobily a zařízení se staly symbolem hospodářského úspěchu Evropy.
Po desetiletí, krok za krokem, den za dnem, němečtí dělníci vytvářeli hospodářský triumf Berlína v Eurasii. Zahraniční hospodářská expanze a růst německého hospodářství se dokonale odráží v přebytku obchodní bilance. Od roku 1991 neustále rostl a zůstal kladný i během krize v roce 1998 a v roce 2008, a dokonce i v době COVID. Již třicet let Německo měsíčně prodává do okolního světa více, než z něj bere.
Továrna Volkswagen z 50. let 20. století. V letech 1950-1960 se reálný výkon západoněmecké ekonomiky více než zdvojnásobil a rostl složeným ročním tempem téměř 8 %.
Je zajímavé, že obchodní obrat mezi Ruskem a Německem v posledních dvaceti letech odpovídal pojmu „partnerství„. Rusko nakupovalo od Německa zhruba tolik, kolik Němci nakupovali od Rusů – hospodářská idyla. Je zřejmé, že z Ruska se dodávala především ropa, ropné produkty, plyn a uhlí.
Po úpravě kvůli hospodářským krizím obchod mezi oběma zeměmi rostl až do revoluce na Ukrajině v roce 2014. Pak došlo ke Krymu a rozvoj partnerství se zastavil. Rusko začalo od Německa nakupovat stále méně a po roce 2014 následoval výrazný pokles cen energií, který zredukoval německé výdaje na nákupy v Rusku.
„Partnerství“ nedokázalo odolat novému zhoršení vztahů na Ukrajině. Ze statistického hlediska však rozkol iniciovaný Německem vypadá podivně. Vývoz z Německa do Ruska klesl na úroveň před dvaceti lety, zatímco dovoz z Ruska do Německa trhá rekordy. Výsledkem je rekordní deficit německého obchodu s Ruskem. Vznikající nerovnováha je pro německou ekonomiku dvojnásobnou ranou.
Prezident Reagan při projevu u Berlínské zdi, 12. června 1987
Například v květnu 2022 Německo zaznamenalo první obchodní deficit za posledních třicet let. To naznačuje, že starý model nákupu levných (postsovětských) surovin a výroby high-tech produktů z nich je zastaralý. Německo a s ním celá Evropa, se dostává do strukturální krize. Problémy Německa a celé evropské ekonomiky se dokonale odrážejí ve směnném kurzu eura, který vůči dolaru klesl na dvacetileté minimum, téměř na paritu. Tento kurz naznačuje, že kapitál utíká ze starého světa, protože v něm nevidí žádné perspektivy.
Základem deficitu obchodní bilance Německa a s ním i Francie, Itálie a dalších zemí jsou prudce rostoucí ceny energetických produktů, především zemního plynu, jehož cena na burze dosáhla 1.900 amerických dolarů za tisíc metrů krychlových. Tato úroveň cen plynu v ropném ekvivalentu odpovídá ceně 300 amerických dolarů za barel a na místě (dodávky tady a teď) jsou kotace ještě vyšší. Je zřejmé, že takové ceny jsou pro průmysl a obyvatelstvo nedostupné. A vzhledem k tomu, že ceny plynu na domácím trhu Spojených států a Ruska jsou desetkrát nižší, ztrácí tím jakákoli činnost, která vyžaduje náklady na energii v Evropě, ekonomický smysl. Spojené státy a Rusko, které se zásobují ropou, plynem a potravinami, vypadají na pozadí Evropy mnohem perspektivněji.
Vojenské chvástání evropských politiků také přišlo vniveč. O sedmém balíčku sankcí proti Rusku už nikdo vážně neuvažuje. Hlavní politické úvahy se soustřeďují na otázku, jak se vyrovnat se ztrátami. Panika je patrná zejména ve vládě Spolkové republiky Německo. Strategie německé vlády na náhradu ruského plynu, kterou připravil vicekancléř Habek, „selhala a nebude schopna zajistit plyn, který je potřebný pro nadcházející zimu,“ uvádí Bild. Problém je banální: na trhu prostě nejsou k dispozici lodě na přepravu zkapalněného zemního plynu.
V této souvislosti se německá a kanadská vláda minulý týden handrkovaly o zaslání opravené turbíny Siemens do Německa. Výrobcem a dodvatelem turbíny, která byla součástí Nord Stream 1, byl německý Siemens, který jí odeslal k opravě své dceřince v Kanadě. Kanadská vláda, kvůli sankcím, zadržela návrat opravené turbíny zpět do Německa, v důsledku čehož poklesl tlak v plynovodu Nord Stream, který zásobuje Německo. Až nyní, na začátku července, se německé vládě, po jednáních s Kanadou, podařilo vyjednat výjimku ze sankcí. Na pozadí krize na trhu s plynem v Německu se zatím na expertní úrovni začalo jednat o spuštění dlouho trpěného Nord Streamu 2, přestože je pod sankcemi USA.
Sotva začala plynová krize v Evropě, ukázalo se, že zdraví evropské ekonomiky je zcela v rukou Ruska. Evropští politici jsou již připraveni na mírové rozhovory o Ukrajině, spuštění plynovodů a zrušení sankcí. Na podzim, s příchodem prvních mrazů a zveřejněním statistických údajů o německé ekonomice, bude Evropa připravena podepsat akt kapitulace.
Německý hospodářský zázrak skončil na Ukrajině.
