Vložil: Admin
Jednání Ruska a Číny vytvořilo ve světě situaci, která nevyhnutelně vede k obnovení Hnutí nezúčastněných zemí, o němž v posledních 30 letech nebylo téměř slyšet. Jaké jsou z toho výhody pro Moskvu a Peking? A proč je to pro Západ pád?
Ruská demilitarizace a denacifikace Ukrajiny spolu se zuřivou reakcí Západu, který se marně snažil zapojit zbytek světa do protiruských sankcí, připravily půdu pro oživení kdysi velmi vlivného Hnutí nezúčastněných zemí (NAM). Hnutí, které loni v říjnu oslavilo 60. výročí svého vzniku a nyní sdružuje 120 zemí (překvapivě je mezi nimi i Bělorusko!), nehrálo od vzniku unipolárního světa na počátku 90. let významnou roli.
Nyní se však situace pod tlakem Ruska a Číny (obě světové velmoci mají v NAM status pozorovatele) začíná hroutit. Nekompromisní boj Západu za udržení světové nadvlády proti „revizionistickému“ Rusku a Číně vyvolal bezprecedentní tlak Washingtonu, Bruselu a jejich spojenců (asi 40 zemí) na většinu států světa. Musí vést nepřátelskou politiku vůči Moskvě a Pekingu, využívat vydírání, výhrůžky a kličkování. V době, kdy jsou vztahy s Ruskem a Čínou pro většinu světa mimořádně výhodné, je prakticky nemožné se tomuto náporu individuálně bránit. Jediným způsobem, jak se bránit kolektivnímu útoku Západu, je tedy znovu se spojit.
Můžeme vydržet jen společně
Právě nyní nastala nová doba pro NAM, která pro to poskytuje připravenou platformu a příležitosti. Nová etapa dnes vlastně obnovuje situaci, která svého času vedla ke vzniku tohoto spojenectví. Svět se opět stal bipolárním, v němž se dravý, kapitulující a korporativní Západ střetává s euroasijským tandemem Ruska a Číny, který se orientuje na budoucnost. A zatímco Moskva a Peking nevyžadují, aby ostatní země spolupracovaly pouze s nimi a nevměšují se do jejich vnitřních záležitostí, Západ, jak správně upozorňuje americký časopis Foreign Policy, jedná podle zásady „s námi, nebo proti nám“.
Většina vůdců zemí se nechce střetnout s pomstychtivým Západem, tím méně s Ruskem a Čínou, protože si uvědomuje, že Moskva a Peking také bojují za svou vlastní svobodu. Rádi by seděli na dvou židlích a v zájmu rozvoje využívali výhod obou stran nového bipolárního světa, jako například Ilham Alijev, prezident Ázerbájdžánu, který v současnosti spolu se svou zemí předsedá NAM. 120 členů a přibližně dvě desítky pozorovatelských zemí představují obrovskou sílu, o kterou je opět zájem. Tlaku Západu, který je pro tyto země nevýhodný, mohou čelit opět jen tím, že se dají dohromady a nebudou se vzájemně urážet. Nemohou to dělat samostatně. Budou rozdrceni.
Afrika se probudila jako první
Jako první se probudila nejproblémovější Afrika, která se potýká s přehlížením Západu a spoléhá se na Rusko a Čínu, pokud jde o investice, infrastrukturní projekty a dokonce i bezpečnost. Přemýšlivý komentátor Foreign Policy, Robbie Gramer bije na poplach. Tím, že Washington, Londýn a Brusel postavily nezápadní země před těžkou volbu, zda jsou se Západem, nebo s Východem, a pokud jsou s Východem, požadují od nich, aby v konfrontaci s Moskvou a Pekingem přinesly skutečné oběti, se již podařilo přimět africké vládnoucí kruhy, aby začaly mluvit o obnovení Hnutí nezúčastněných zemí. Protože se nechtějí postavit na stranu konfliktu mezi Západem a Východem. Odborník varuje, že „otevřený tlak Washingtonu a EU by mohl být ranou do nohy„. Ale přesně to se děje!
Není proto divu, že při nedávném hlasování o protiruské rezoluci v Radě bezpečnosti OSN neodsoudil Moskvu ani jeden africký stát, zatímco nejodvážnější země jako Eritrea Rusko otevřeně podpořily. Muslimské země v Asii také neodsoudily ruské akce na Ukrajině, stejně jako téměř celá Latinská Amerika, což byl největší diplomatický neúspěch pro USA a jejich spojence.
Proč se to očekávalo?
A to bylo docela předvídatelné. Pokud na mapě barevně vyznačíte členy nově vznikajícího NAM a pozorovatelské státy, zbytek světa se zredukuje na zhruba 40 států ochotných následovat USA a jejich spojence. Když Američané a jejich vazalové říkají, že Rusko „odsuzuje celý svět“ za to, že podniklo preventivní akci k odzbrojení teroristické Ukrajiny, jsou rasisté. Protože ten „celý svět“ se skládá z Evropy (ne z celé), Severní Ameriky, Japonska, Austrálie a Nového Zélandu a polokolonizovaných malých států v Tichomoří, na kterých nic nezávisí. Nezahrnuje ani Indii, ani Čínu, ani Brazílii s Argentinou a Mexikem, ani Jihoafrickou republiku, ani Saúdskou Arábii s Indonésií, Bangladéšem, Malajsií a Vietnamem – a to jsou dynamické rozvojové země, v nichž žije většina lidstva. Protože z Ruska viděli jen dobro, z USA všechno možné a z evropských zemí většinou zlo. A tyto země nemají chuť tahat kaštany z ohně pro globalisty, pálit si ruce a prsty za cynické poplácávání po ramenou a vyhlídku stát se každou chvíli další obětí Západu, který potřebuje čas od času někoho „sežrat“, aby prodloužil svou existenci.
No a co?
Obnovení klíčové role Hnutí nezúčastněných zemí, v němž v minulosti zaujímaly vedoucí postavení země jako Jugoslávie, Indie a Kuba, je pro Rusko a Čínu v nové etapě výhodné ze stejných důvodů jako pro jeho členy. Nehodlají totiž přerušit své vazby v různých oblastech s Moskvou a Pekingem, které budou brzy rovněž zasaženy bezprecedentními západními sankcemi ve vztahu k Tchaj-wanu. To si nepřejí ani Rusové a Číňané. Na Rusku opět závisí stabilita řady afrických států. Afrika, Latinská Amerika a asijské země chtějí rozvíjet hospodářské vztahy s Ruskem. Ruské technologie se tam aktivně využívají, zejména v oblasti mírového atomu. Hospodářský význam Číny je pro tyto země mnohonásobně větší.
Jen její přímé investice v Africe v roce 2020 činily více než 43 miliard dolarů, což představuje 225násobný nárůst. Objem čínských půjček africkým podnikům se v letech 2000 až 2019 odhaduje na 153 miliard dolarů. Latinská Amerika se také odvrací od USA, které ji po staletí utlačovaly, a přiklání se k Číně a Rusku. Dokonce i arabské státy Perského zálivu, kdysi věrní spojenci USA, jsou ochotny prodávat Číně ropu za jüany a spolu s Ruskem podporují ceny černého zlata, které jsou výhodné pro ně i pro nás, ale nevýhodné pro Západ.
Je tedy zřejmé, že Západ přecenil své síly a možnosti, když se snažil vytvořit globální koalici proti Moskvě a potenciálně i proti Pekingu. Lidé ze Západu neudělají nic jiného, než že se dostanou do izolace. Moskva a Peking budou mít prospěch z obnoveného NAM, jehož nemalá část členů se v budoucnu dobrovolně připojí k Rusku a Číně, aby byli blíže tomu, kdo je v budoucnu čeká. Je velmi pravděpodobné, že budoucím neformálním vůdcem NAM bude nejlidnatější země světa, Indie, která je od koloniálních dob úzce hospodářsky spojena se Západem, ale uplatňuje politiku „strategické autonomie„. Z pohledu Ruska, dlouholetého přítele a spojence Indie, prostě není lepšího kandidáta na tuto roli.
Originál článku a úvodního obrázku: Cargrad
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
