Autor: Larry Johnson
Když Vladimir Putin v letošním únoru oznámil dvojí cíl speciální vojenské operace, demilitarizaci a denacifikaci, znělo to podivně povědomě. Má to svůj důvod. Na konci druhé světové války uzavřely Velká Británie, USA a Rusko v Postupimi dohodu. Není divu, že se jí říkalo Postupimská dohoda.
Během Postupimské konference byla 30. 07. 1945 v Berlíně ustavena Spojenecká kontrolní rada, která měla za úkol plnit spojenecká usnesení („čtyři D„).
- denacifikace německé společnosti s cílem vymýtit nacistický vliv,
- demilitarizace bývalých sil Wehrmachtu a německého zbrojního průmyslu, okolnosti studené války však vedly k přezbrojení Německa, včetně obnovení Bundeswehru i Národní lidové armády v NDR,
- demokratizaci, včetně vzniku politických stran a odborů, svobody slova, tisku a náboženského vyznání,
- decentralizace, jejímž výsledkem byl německý federalismus, spolu s demontáží v rámci průmyslových plánů pro Německo. Demontáž byla v západním Německu zastavena v roce 1951 v souladu s Trumanovou doktrínou, načež se východní Německo muselo s jejími dopady vyrovnat samo.
Putinovo zopakování zásad denacifikace a demilitarizace z Postupimské konference z roku 1945 není jenom svérázným smeknutím klobouku před historií. Položil tím Spojeným státům a Velké Británii znamení, že dohoda dosažená v Postupimi v roce 1945 je stále aktuální a platná.
Rusové mají dobrý důvod se zlobit, že Západ nedokázal denacifikaci Německa dotáhnout do konce. Jen velmi málo nacistických mužů a žen, kteří se podíleli na vedení války proti Sovětskému svazu a na realizaci vyhlazování Židů v Polsku, na Ukrajině a v Rusku, bylo souzeno a odsouzeno za válečné zločiny. Ve skutečnosti zůstali prominentní nacisté u moci v „novém“ Německu:
Podle zprávy německé vlády zastávalo více než 20 let po druhé světové válce téměř 100 bývalých členů nacistické strany Adolfa Hitlera velmi vysoké funkce na západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti.
V letech 1949 až 1973 bylo 90 ze 170 vedoucích právníků a soudců na tehdejším západoněmeckém ministerstvu spravedlnosti členy nacistické strany.
Z těchto 90 úředníků bylo 34 členy Sturmabteilung (SA), polovojenských jednotek nacistické strany, které napomáhaly Hitlerovu vzestupu a podílely se na Křišťálové noci, násilné noci, při níž údajně zahynulo 91 Židů. . . .
V roce 1957 bylo 77 % vedoucích úředníků ministerstva bývalými nacisty, což byl podle studie vyšší podíl než za Hitlerovy vlády Třetí říše, která existovala v letech 1933-1945.
Americké zpravodajské služby ve jménu boje proti komunismu získaly a chránily řadu gestapáckých vrahů. Nejvýznamnějším z nich byl Klaus Barbie:
Klaus Barbie
Americká spojka“ se zabývá poválečným zapojením zpravodajských služeb Spojených států do spolupráce s mužem, kterému se říkalo „Lyonský řezník“. Že k takovému zapojení došlo, je jisté; že Klaus Barbie spáchal zrůdné zločiny, je rovněž jisté. Otázkou je, zda se američtí agenti morálně provinili, když jednali s bývalým důstojníkem gestapa, nebo ho dokonce chránili. „Dokumentární film „Klaus Barbie“ (Frontline) naznačuje, že ano. . . .
Barbie byl v letech 1942 až 1944 šéfem gestapa ve francouzském Lyonu. Po válce byl placeným informátorem armádní kontrarozvědky. Když se ho Francouzi pokusili zatknout za válečné zločiny, američtí agenti jim to překazili a v roce 1951 pana Barbieho propašovali z Evropy. Loni v únoru byl vydán z Bolívie do Francie. Tam bude souzen za „zločiny proti lidskosti.
Putinovo podezření, že Spojené státy a Velká Británie jsou podporovateli a ochránci nacistů, není paranoia, ale důvodné přesvědčení založené na minulých a současných událostech. To, že Američané projevují hrubou neznalost svých minulých vazeb na nacisty a jsou záměrně slepí při jednání s legiemi banderovců pevně zakotvených v současné ukrajinské vládě, neznamená, že současná hrozba nacismu je iluzorní. Je skutečná.
Nacisté za druhé světové války zabili 8 668 400 až 10 000 000 ruských vojáků. Téměř dvakrát tolik ruských civilistů zemřelo v důsledku nacistických útoků – „Michail Meljuchov, který spolupracuje s ruským federálním archivním projektem, v roce 2020 uvedl, že na sovětském území bylo nacisty během války zabito 15,9-17,4 milionu civilistů.“
Neschopnost Spojených států pochopit hloubku ruského rozhořčení a odporu vůči všemu nacistickému pramení z americké neznalosti ohromujících ztrát a strašlivé bolesti, kterou ruský lid prožil. Tyto oběti nebyly způsobeny Stalinovou brutalitou. Všechny přišly z rukou Němců a Rusové na to nezapomněli. Muži, kteří vedou válku s cílem vyhladit nacisty na Ukrajině, jsou vnuky mužů a žen, kteří zaplatili krví v boji proti nacistické vlně rozpoutané v roce 1941 operací Barbarossa. Nezapomněli. Amerika se dopouští potenciálně osudové chyby, pokud tuto skutečnost odmítá jako něco okrajového a bezvýznamného.
*****
Larry C. Johnson, bývalý analytik CIA, generální ředitel společnosti Burger Associates a komentátor témat národní bezpečnosti o sobě píše. „Jsem v dobré víře Syn amerických revolucionářů. Nejméně 24 mých předků, mužů a žen, bojovalo za osvobození amerických kolonií od britské nadvlády. Někteří z nich za svobodu zemřeli. Ačkoli od doby, kdy se moji pradědové a babičky chopili zbraní, uplynulo již dvě a půl století, zásady, za které bojovali, zůstávají platné a aktuální i v 21. století. Tento blog, který je i nadále spojen s organizací Sic Semper Tyrannis, se věnuje hledání pravdy bez ohledu na stranické výhody“.
Originál textu a obrázků:A Son of the New American Revolution
Překlad a české titulky: Admin Nekorektní TOP-CZ
