NATO versus Rusko a co bude dál? – 04. 06. – Aktualizováno o zajímavé video.

V Davosu i mimo něj zní optimistické vyprávění NATO jako rozbitá deska, zatímco na místě Rusko sbírá vítězství, která by mohla atlantický řád potopit.

Autor: Pepe Escobar

Tři měsíce po zahájení ruské operace Z na Ukrajině se boj Západu (12 procent) proti Zbytku světa (88 procent) stále prohlubuje. Přesto narativ, kupodivu zůstává stejný.

Minulé pondělí z Davosu představil výkonný předseda Světového ekonomického fóra Klaus Schwab ukrajinského komika-prezidenta Volodymyra Zelenského, který je na poslední etapě svého turné po zbraních, se zářivou poctou. Herr Schwab zdůraznil, že herec vydávající se za prezidenta, který obhajuje neonacisty, má podporu „celé Evropy a mezinárodního řádu“.

Myslí tím samozřejmě všechny kromě 88 procent planety, které se hlásí k právnímu státu – namísto falešného konstruktu, jemuž Západ říká „mezinárodní řád založený na pravidlech“.

V reálném světě Rusko pomalu, ale jistě přepisuje Umění hybridní války. Přesto se v rámci karnevalu psychopatie NATO, agresivní kognitivní infiltrace a ohromujícího mediálního patolízalství hodně mluví o novém balíčku americké „pomoci“ Ukrajině ve výši 40 miliard dolarů, který je považován za schopný změnit pravidla hry ve válce.

Toto „měnící“ vyprávění pochází od těch samých lidí, kteří spálili biliony dolarů na zabezpečení Afghánistánu a Iráku. A viděli jsme, jak to dopadlo.

Ukrajina je svatým grálem mezinárodní korupce. Těch 40 miliard dolarů může změnit pravidla hry pouze pro dvě skupiny lidí: Za prvé pro americký vojensko-průmyslový komplex a za druhé pro bandu ukrajinských oligarchů a neokonzervativních nevládních organizací, které se dostanou na černý trh se zbraněmi a humanitární pomocí a pak budou prát zisky na Kajmanských ostrovech.

Rychlý rozpis 40 miliard dolarů ukazuje, že 8,7 miliardy dolarů půjde na doplnění amerických zásob zbraní (tedy vůbec ne na Ukrajinu), 3,9 miliardy dolarů na USEUCOM („úřad“, který diktuje Kyjevu vojenskou taktiku), 5 miliard dolarů na mlhavý, blíže nespecifikovaný „globální potravinový řetězec„, 6 miliard dolarů na skutečné zbraně a „výcvik“ pro Ukrajinu, 9 miliard dolarů na „ekonomickou pomoc“ (které zmizí ve vybraných kapsách) a 0,9 miliardy dolarů na uprchlíky.

Americké rizikové agentury zařadily Kyjev na smetiště subjektů, kterým se půjčky nevracejí, takže velké americké investiční fondy se na Ukrajinu vykašlaly a jedinou možností pro tuto zemi zůstává Evropská unie (EU) a její členské státy.

Jen málokterá z těchto zemí, kromě rusofobních subjektů, jako je Polsko, může před vlastním obyvatelstvem ospravedlnit posílání obrovských částek přímé pomoci zhroucenému státu. Na bruselské mašinérii EU tedy bude, aby udělala právě tolik, aby Ukrajinu udržela v ekonomickém kómatu – nezávisle na jakémkoli přispění členských států a institucí.

Tyto „půjčky“ EU – většinou ve formě dodávek zbraní – mohou být vždy splaceny kyjevským vývozem pšenice. To se již v malém měřítku děje prostřednictvím rumunského přístavu Konstanta, kam ukrajinská pšenice připlouvá v bárkách po Dunaji a je denně nakládána na desítky nákladních lodí. Nebo prostřednictvím konvojů kamionů, které vozí zbraně za pšenici. Ukrajinská pšenice však bude i nadále živit bohatý Západ, nikoli zbídačené Ukrajince.

Navíc očekávejte, že NATO letos v létě přijde s dalším monstrózním psyopem, aby obhájilo své božské (nikoli zákonné) právo vplout do Černého moře s válečnými loděmi, které budou doprovázet ukrajinské lodě převážející pšenici. Pronatovská média to budou překrucovat jako „záchranu“ Západu před globální potravinovou krizí, která je shodou okolností přímo způsobena sériovými hysterickými balíčky západních sankcí.

Polsko usiluje o měkkou anexi

NATO skutečně masivně zvyšuje svou „podporu“ Ukrajině přes západní hranici s Polskem. To je v souladu se dvěma hlavními cíli Washingtonu: Za prvé, „dlouhá válka“ ve stylu povstání, stejně jako v Afghánistánu v 80. letech, s džihádisty nahrazenými žoldáky a neonacisty. Za druhé, sankce instrumentalizované k „oslabení“ Ruska, vojensky i ekonomicky.

Ostatní cíle zůstávají nezměněny, ale jsou podřízeny dvěma hlavním: zajistit, aby byli demokraté v polovině volebního období znovu zvoleni ( což se nestane); zavlažovat vojensko-průmyslový komplex prostředky, které se recyklují zpět jako výpalné (což se již děje); a všemi prostředky udržet hegemonii amerického dolaru (ošemetné: multipolární svět se dává dohromady).

Klíčovým cílem, který se plní s překvapivou lehkostí, je zničení německé a tedy i evropské ekonomiky, přičemž velká část přeživších podniků bude nakonec prodána americkým zájmům.

Vezměme si například člena představenstva BMW Milana Nedeljkoviče, který agentuře Reuters řekl, že „náš průmysl se podílí na spotřebě zemního plynu v Německu asi 37 procenty“, což se bez dodávek ruského plynu potopí.

Plánem Washingtonu je udržet novou „dlouhou válku“ na nepříliš vyhrocené úrovni – vzpomeňte si na Sýrii v průběhu roku 2010 -, kterou budou pohánět řady žoldáků a v níž se budou pravidelně objevovat eskalace NATO ze strany kohokoli od Polska a pobaltských trpaslíků až po Německo.

Minulý týden ten ubohý eurokrat, který se vydává za vysokého představitele EU pro zahraniční věci a bezpečnostní politiku, Josep Borrell, prozradil hru, když oznámil  nadcházející zasedání Rady EU pro zahraniční věci.

Borrell připustil, že „konflikt bude dlouhý“ a „priorita členských států EU“ na Ukrajině „spočívá v dodávkách těžkých zbraní“.

Se Zelenským se pak v Kyjevě setkal polský prezident Andrzej Duda. Množství dohod, které oba podepsali, naznačuje, že Varšava hodlá z války bohatě profitovat a posílit svůj politicko-vojenský, ekonomický a kulturní vliv na západní Ukrajině. Polští občané budou moci být voleni do ukrajinských vládních orgánů a dokonce budou usilovat o post ústavních soudců.

V praxi to znamená, že Kyjev všechno, jen ne řízení zkrachovalého ukrajinského státu, přenáší na Polsko. Varšava ani nebude muset posílat vojáky. Říkejme tomu měkká anexe.

Parní válec v pohybu

Za současného stavu lze situaci na bojišti zkoumat na této mapě. Zachycená komunikace ukrajinského velení odhaluje jeho cíl vybudovat vrstvenou obranu od Poltavy přes Dněpropetrovsk, Záporoží, Krivoj Rog a Nikolajev – což je shodou okolností štít pro již opevněnou Oděsu. Nic z toho však nezaručuje úspěch proti přicházejícímu ruskému náporu.

Vždy je třeba mít na paměti, že operace Z začala 24. února a že v ní bojuje asi 150 000 vojáků a rozhodně nejde o elitní ruské síly. A přesto osvobodili Mariupol a zničili elitní neonacistický batalion Azov během pouhých padesáti dnů a vyčistili město se 400 000 obyvateli s minimálními ztrátami.

Zatímco Rusové vedli skutečnou pozemní válku – ne ty nevybíravé americké nálety ze vzduchu – v obrovské zemi proti velké armádě a čelili mnoha technickým, finančním a logistickým výzvám, podařilo se jim také osvobodit Cherson, Záporoží a prakticky celou oblast „dvojčat“, lidových republik Doněcka a Luhanska.

Velitel ruských pozemních sil, generál Alexandr Dvornikov,  značně zvýšil raketové, dělostřelecké a letecké údery na pětinásobek tempa oproti první fázi operace Z, zatímco Ukrajinci mají celkově velmi málo paliva, munice pro dělostřelectvo, nových vycvičených specialistů, dronů a radarů.

Američtí křesloví a televizní generálové prostě nedokážou pochopit, že v ruském pojetí této speciální války, kterou vojenský expert Andrej Marťanov definuje jako „kombinovanou výzbrojní a policejní operaci“ – jsou dva hlavní cíle zničení všech vojenských prostředků nepřítele při zachování života vlastních vojáků.

Zatímco ztráta tanků není pro Moskvu velkým problémem, ztráta životů ano. A to vysvětluje tyto masivní ruské bombardování; každý vojenský cíl musí být definitivně zničen. Klíčové jsou přesné údery.

Mezi ruskými vojenskými experty zuří debata o tom, proč se ministerstvo obrany nesnaží o rychlé strategické vítězství. Mohli by Ukrajinu v mžiku proměnit v trosky – v americkém stylu. To se ale nestane. Rusové raději postupují pomalu a jistě, jakoby parním válcem. Postupují až poté, co ženisté plně prozkoumají terén a odstraní stovky min nastražených ukrajinsou armádou.

Celkové schéma je nezaměnitelné, ať už je zátaras NATO jakýkoli. Ukrajinské ztráty se stávají exponenciálními. Až 1.500 zabitých nebo zraněných každý den, každý den. Pokud je v několika donbaských kotlích 50.000 Ukrajinců, do konce června budou pryč.

Jen v Mariupolu a jeho okolí musela Ukrajina ztratit až 20.000 vojáků. To je obrovská vojenská porážka, která do značné míry překonává Debalcevo v roce 2015 a předtím Ilovajsk v roce 2014. Ztráty u Izjumu mohou být ještě vyšší než v Mariupolu. A nyní přicházejí na řadu ztráty v Severodoněckém kotli.

Mluvíme zde o nejlepších ukrajinských silách. Nezáleží ani na tom, že jen 70 procent západních zbraní vyslaných NATO se někdy dostane na bojiště: hlavním problémem je, že nejlepší vojáci jdou… jdou… pryč a nebudou nahrazeni. Azovští neonacisté, 24. brigáda, 36. brigáda, různé brigády vzdušného přepadu – ti všichni utrpěli ztráty přes 60 procent nebo byli zcela zničeni.

Klíčovou otázkou tedy není, jak zdůraznilo několik ruských vojenských expertů, kdy Kyjev „prohraje“ jako bod, z něhož není návratu; jde o to, kolik vojáků je Moskva ochotna ztratit, aby se k tomuto bodu dostala.

Celá ukrajinská obrana je založena na dělostřelectvu. Klíčové bitvy, které nás čekají, se tedy týkají dělostřelectva dalekého dosahu. Tam budou problémy, protože USA se chystají dodat systémy M270 MLRS s přesně naváděnou municí, schopné zasáhnout cíle na vzdálenost až 70 kilometrů a více.

Rusko však má protizbraň: malý operačně-taktický komplex Hermes, který využívá vysoce přesnou munici, možnost laserového navádění a dosah více než 100 kilometrů. A mohou fungovat ve spojení s již sériově vyráběnými systémy protivzdušné obrany Pantsir.

Aktualizace 04. 06. 2022 – viddeo, na které byste se měli podívat.

 

Potápějící se loď

Ukrajina je v rámci svých současných hranic již minulostí. Georgij Muradov, stálý zástupce Krymu u ruského prezidenta a místopředseda krymské vlády, je neoblomný: „Ukrajina v té podobě, v jaké byla, myslím, už nezůstane. To už je bývalá Ukrajina.“

Azovské moře se nyní stalo „mořem společného užívání“ Ruska a Doněcké lidové republiky (DLR), jak potvrdil Muradov.

Mariupol bude obnoven. Rusko má v tomto směru bohaté zkušenosti z Grozného i Krymu. Pozemní koridor Rusko-Krym je v provozu. Čtyři nemocnice z pěti v Mariupolu už byly znovu otevřeny, veřejná doprava je zpět, stejně jako tři čerpací stanice.

Blížící se ztráta Severodoněcku a Lysičansku bude ve Washingtonu a Bruselu zvonit na vážný poplach, protože to bude představovat začátek konce současného režimu v Kyjevě. A to pro všechny praktické účely – a mimo veškerou vznešenou rétoriku „Západ stojí při vás“ – znamená, že těžcí hráči nebudou zrovna povzbuzováni k tomu, aby sázeli na potápějící se loď.

Pokud jde o sankce, Moskva přesně , co může očekávat, jak podrobně uvedl ministr hospodářského rozvoje Maxim Rešetnikov: „Rusko vychází z toho, že sankce proti němu jsou spíše dlouhodobým trendem, a z toho, že obrat k Asii, urychlení přeorientování na východní trhy, na asijské trhy je pro Rusko strategickým směrem. Budeme se snažit začlenit do hodnotových řetězců právě společně s asijskými zeměmi, společně s arabskými zeměmi, společně s Jižní Amerikou.“

Pokud jde o snahu „zastrašit Rusko“, hráči by si měli poslechnout hypersonický zvuk 50 nejmodernějších raket Sarmat, které jsou připraveny k boji na podzim tohoto roku, jak vysvětlil šéf Roskosmosu Dmitrij Rogozin.

Jednání v Davosu minulý týden vynesla na světlo další vyrovnání, které se formuje v zastřešujícím světovém souboji unipolárního a multipolárního systému. Rusko, dvojčata, Čečensko a spojenci, jako je Bělorusko, nyní stojí proti „davoským vůdcům“ – jinými slovy, spojené západní elitě, s několika výjimkami, jako je maďarský premiér Viktor Orbán.

Zelenský bude v pořádku. Chrání ho britské a americké speciální jednotky. Rodina údajně žije v izraelském sídle za 8 milionů dolarů. Vlastní vilu za 34 milionů dolarů v Miami Beach a další v Toskánsku. Průměrní Ukrajinci byli obelháváni, okrádáni a v mnoha případech i vražděni kyjevskou bandou, které předsedá – oligarchy, fanatiky z bezpečnostní služby (SBU) a neonacisty. A s těmi Ukrajinci, kteří zůstali (10 milionů jich již uprchlo), bude i nadále zacházeno jako s postradatelnými.

Ruský prezident Vladimirnový HitlerPutin mezitím vůbec nespěchá s ukončením tohoto nadživotního dramatu, které ničí a rozkládá již tak rozkládající se Západ až do morku kostí. Proč by měl? Vždyť od roku 2007 vyzkoušel na frontě „proč spolu nemůžeme vycházet“ všechno. Putin byl zcela odmítnut. Takže teď je čas sedět, odpočívat a sledovat úpadek Západu.

***

Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.

Originál článku a obrázku: The Unz Review
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ

podpora2

LEAVE A REPLY

Please enter your comment!
Please enter your name here

*

code