Autor: Pepe Escobar, 26. 08. 2022
S tím, jak se euroasijská integrace stane ještě silnějším vektorem, bude ruská diplomacie upevňovat nový normál.
Dmitrij Medveděv, libující si ve svém odvázání, upřesnil zákon o speciální vojenské operaci (SMO). Bez obalu potvrdil, že existuje „jeden a půl“ scénáře:
- buď jít až do konce,
- nebo vojenský převrat na Ukrajině, po němž bude následovat přiznání nevyhnutelného. Žádná třetí varianta neplatí.
To je tak ostré, jak to jen jde. Vedení v Moskvě dává vnitřnímu i mezinárodnímu publiku jasně najevo, že nová dohoda spočívá v pomalém vaření kyjevské žáby v mohutném kotli a zároveň v leštění jejího statusu finanční černé díry pro kolektivní Západ. Dokud nedosáhneme bodu varu – což bude revoluce nebo puč.
Souběžně s tím budou Páni (zástupné) války pokračovat ve své vlastní strategii, která spočívá v drancování oslabené a vystrašené Evropy, kterou pak obléknou do parfémované kolonie, aby ji imperiální oligarchie mohla nadále bezohledně vykořisťovat ad nauseam.
Evropa je nyní rozjetým TGV, ale bez potřebných hollywoodských produkčních hodnot. Za předpokladu, že nesejde z trati – což je riskantní -, může nakonec dorazit na nádraží s názvem Agenda 2030, Velký Reset nebo jakýkoli jiný název NATO/Davos du jour.
Za současného stavu je pozoruhodné, jak se „okrajová“ ruská ekonomika sotva zapotila, aby „ukončila hojnost“ nejbohatšího regionu planety.
Moskva ani nepomýšlí na vyjednávání s Bruselem, protože není s kým a o čem vyjednávat, vzhledem k tomu, že mrňaví eurokraté budou postupně ze svého zombifikovaného stavu vyhozeni ve chvíli, kdy se hrozivé sociálně-ekonomické důsledky „konce hojnosti“ konečně promítnou do toho, že se po kontinentu budou potulovat rolníci s vidlemi.
Možná je to vzdálené celé věky, ale až si průměrný Ital, Němec nebo Francouz, (poznámka Admina – bohužel Čech ne), nevyhnutelně uvědomí souvislosti, že to jsou jejich vlastní „vůdci“ – národní nuly a většinou nikým nevolení eurokraté – kdo jim dláždí cestu k chudobě.
Budete chudí. A bude se vám to líbit. Protože my všichni podporujeme svobodu pro ukrajinské neonacisty. Tím se pojem „multikulturní Evropa“ dostává na zcela novou úroveň.
Rozjetý vlak samozřejmě může vybočit z kolejí a zřítit se do alpské propasti. V takovém případě by se z trosek mohlo něco zachránit a „rekonstrukce“ by mohla být na pořadu dne. Ale co rekonstruovat?
Evropa by vždy mohla obnovit novou Říši (zhroutila se s třeskem v roce 1945) měkká Říše (vznikla na konci druhé světové války), nebo se rozejít se svými minulými neúspěchy, zazpívat „Jsem svobodný“ a spojit se s Eurasií. Nesázejte však na to.
Získejte zpět ty taurské země
SMO se možná brzy radikálně změní – což už tak bezradné obyvatele amerického Think Tanklandu a jejich eurovazebníčky přivede k ještě většímu šílenství.
Prezident Putin a ministr obrany Šojgu vážně naznačují, že jediná cesta pro ukončení bolesti je jít až nahoru – vzhledem k přibývajícím důkazům o terorismu uvnitř ruského území; podlému atentátu na Darju Duginovou; nepřetržitému ostřelování civilistů v pohraničních oblastech; útokům na Krym; nově i použití chemických zbraní; a ostřelování Záporožské elektrárny zvyšující riziko jaderné katastrofy.
Toto úterý, den před dovršením půlročního období SMO, to stálý zástupce Krymu v Kremlu Georgij Muradov jen upřesnil.
Zdůraznil nutnost „reintegrace všech taurských zemí“ – Krymu, severního Černomoří a Azovského moře – do jednoho celku, a to co nejdříve, „během několika příštích měsíců“. Tento proces označil za „objektivní a požadovaný obyvatelstvem těchto regionů“.
Muradov dodal, že „vzhledem nejen k úderům na Krym, ale i k neustálému ostřelování Záporožské jaderné elektrárny, přehrady Kachovské nádrže, dalších mírových zařízení na území Ruska, DNR a LNR, existují všechny předpoklady pro to, aby bylo jednání banderovského režimu kvalifikováno jako teroristické“.
Závěr je nevyhnutelný: Na pořad dne se dostává „politická otázka změny formátu speciální vojenské operace„. Koneckonců Washington a Brusel „již připravily nové protibanderovské provokace aliance NATO a Banderovců“.
Když tedy zkoumáme, co znamená „obnovení taurských zemí„, vidíme nejen obrysy Novorosie, ale především to, že bez toho, aby se Oděsa opět stala ruskou, nebude mít Krym – a tedy ani Rusko – v Černém moři žádnou relevantní bezpečnost. A navíc to vyřeší dilema Podněstří.
Přidejte k tomu Charkov – hlavní město a špičkové průmyslové centrum Velkého Donbasu. A samozřejmě Dněpropetrovsk. To všechno jsou cíle SMO, celé to kombo má být později chráněno nárazníkovými zónami v Černihivské a Sumské oblasti.
Teprve pak by byly „úkoly“ – jak je nazývá Šojgu – SMO prohlášeny za splněné. Časový harmonogram by mohl být osm až deset měsíců – po útlumu za generála Wintera.
Vzhledem k tomu, že SMO s turbodmychadlem jede dál, je jasné, že Impérium chaosu, lží a plundrování bude i nadále podporovat a vyzbrojovat kyjevskou sebranku až do Kingdom Come a to bude platit zejména po návratu Oděsy. Nejasné je jen to, kdo a jaká parta zůstane v Kyjevě a bude se vydávat za vládnoucí stranu a dělat speciály pro Vogue, zatímco bude řádně plnit masu imperiálních diktátů.
Je také jisté, že kombinace CIA/MI6 bude nonstop upřesňovat obrysy masivní partyzánské války proti Rusku na mnoha frontách – napěchované teroristickými útoky a nejrůznějšími provokacemi.
Přesto ve větším měřítku je to nevyhnutelné ruské vojenské vítězství v Donbasu a pak „všechny taurské země„, které zasáhne kolektivní Západ jako smrtící asteroid. Geopolitické ponížení bude nesnesitelné a o geoekonomickém ponížení vazalské Evropy ani nemluvě.
S tím, jak se euroasijská integrace stane ještě silnějším vektorem, bude ruská diplomacie upevňovat nový normál. Nikdy nezapomínejte, že Moskva neměla problémy normalizovat vztahy například s Čínou, Íránem, Katarem, Saúdskou Arábií, Pákistánem a Izraelem. Všichni tito aktéři různými způsoby přímo přispěli k pádu SSSR. Nyní se, až na jedinou výjimku, všichni soustředí na Úsvit euroasijského století.
*****
Pepe Escobar se narodil v Brazílii, je dopisovatelem a šéfredaktorem Asia Times a sloupkařem Consortium News a Strategic Culture v Moskvě. Od poloviny 80. let žil a pracoval jako zahraniční zpravodaj v Londýně, Paříži, Miláně, Los Angeles, Singapuru a Bangkoku. Rozsáhle informoval o Pákistánu, Afghánistánu a Střední Asii až po Čínu, Írán, Irák a širší Blízký východ. Pepe je autorem knih Globalistan – How the Globalized World is Dissolving into Liquid War; Red Zone Blues: A Snapshot of Baghdad during Surge. Byl redaktorem časopisů The Empire and The Crescent a Tutto in Vendita v Itálii. Jeho poslední dvě knihy jsou Empire of Chaos a 2030. Pepe je rovněž spojen s Evropskou akademií geopolitiky se sídlem v Paříži. Pokud není na cestách, žije mezi Paříží a Bangkokem.
Originál článku a úvodní obrázek: Strategic Culture Foundation
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
