Autor: Mike Whitney, 27. 01 2022
„Nastává okamžik pravdy, kdy Západ buď přijme naše návrhy, nebo se najdou jiné způsoby, jak zajistit bezpečnost Ruska.“ Konstantin Gavrilov, vedoucí ruské delegace na vídeňských jednáních.
Zde je jednoduchý způsob, jak si otestovat, jak rozumíte současné americko-ruské roztržce. Stačí odpovědět na jednu velmi základní otázku o povaze konfliktu a tato odpověď určí, zda rozumíte tomu, o co vlastně jde, nebo ne. Otázka zní takto:
Co je zdrojem konfrontace mezi USA a Ruskem na Ukrajině:
- Rusko shromáždilo více než 100 000 bojových jednotek u východní hranice Ukrajiny a hrozí invazí.
- Ruský prezident Vladimir Putin chce obnovit sovětské impérium rozšířením území Ruska za jeho hranice.
- Západní média si vymyslela falešný příběh o „ruské invazi“, aby odvedla pozornost od rozumných požadavků Moskvy na právně závazné bezpečnostní záruky, které řeší naléhavý problém nepřátelských cizích armád (NATO) a jaderných raket na prahu Ruska.
- Nic z výše uvedeného.
Pokud jste zvolili číslo 3, poplácejte se po zádech, je to správná odpověď. (Podívejte se, prosím, na: Moon of Alabama; There Is No Russian Invasion Threat To Ukraine. „Příběh o ruských přípravách na invazi na Ukrajinu je vymyšlený z plezíru.“
Současná krize nemá nic společného s fiktivní „ruskou invazí„, která byla vymyšlena, aby zakryla skutečný problém.
Skutečným problémem je ruská bezpečnost a požadavky, které Rusko vzneslo v podobě dvou návrhů smluvních dohod. Západní média – ve shodě se zpravodajskými službami, Pentagonem, Bidenovou administrativou a zahraničněpolitickým establishmentem USA – udělala vše, co bylo v jejich silách, aby zabránila Američanům přečíst si obsah těchto návrhů smluv z obavy, že uvidí, že požadavky Ruska jsou rozumné a přiměřené. Rusko nežádá nic víc, než by měla každá suverénní země očekávat. Jak slavně řekl FDR: „Bezpečnost pro jednoho je bezpečností pro všechny“. Tento názor podporujeme a myslíme si, že Američané také.
Rusové nechtějí žít s jadernými raketami namířenými na jejich hlavní město a umístěnými jen několik set kilometrů od jejich cílů. To je neúnosné. Rusové také nechtějí, aby se na jejich západním křídle na Ukrajině tyčily nepřátelské armády a vojenské základny. Opět to je neúspěšné.
Rusko chce písemnou dohodu, která zabrání Washingtonu využívat NATO k realizaci své dlouhodobé geopolitické strategie obklíčení, oslabení a nakonec rozštěpení Ruské federace na menší části, aby se stala větším hráčem ve vývoji Střední Asie a aby měla větší kontrolu nad prudkým růstem Číny. To je základní herní plán a americký zahraničněpolitický establishment od tohoto plánu neupustil navzdory 30 letům katastrofálních vojenských neúspěchů táhnoucích se od severní Afriky přes Blízký východ až do Střední Asie. Takto to shrnul autor Stephen Kinzer v článku, který vyšel v Boston Globe před více než deseti lety:
Od rozpadu Sovětského svazu v roce 1991 Spojené státy neúnavně prosazují strategii obklíčení Ruska, stejně jako v případě dalších domnělých nepřátel, jako jsou Čína a Írán. Do aliance NATO přivedly 12 zemí ve střední Evropě, které byly dříve spojenci Moskvy. Vojenská síla USA je nyní přímo na hranicích Ruska… Tato krize je částečně výsledkem kalkulace s nulovým součtem, která formuje politiku USA vůči Moskvě od dob studené války: jakákoli prohra Ruska je americkým vítězstvím a cokoli pozitivního se stane Rusku, pro Rusko nebo v Rusku, je špatné pro Spojené státy. Tento přístup konfrontaci spíše prohlubuje, než aby ji uklidňoval. („USA plnohodnotným partnerem v ukrajinském debaklu„, Boston Globe)
Co můžeme z tohoto odstavce vyčíst?
Můžeme si uvědomit historický kontext současné krize, který sahá až k rozpadu Sovětského svazu. Po rozpadu SSSR měli vedoucí představitelé na Západě pocit, že „dějiny skončily“ a že západní systém zvítězil nad komunismem. Tento triumfalismus byl následně doprovázen vlnou expanze na východ, kdy se NATO – relikt studené války – zdvojnásobilo a stále více se přibližovalo k ruským hranicím. Nyní – po třiceti letech – chce Washington, aby se Ukrajina stala členem Aliance, čímž se nepřátelské armády, vojenské základny a raketové základny ocitnou jen několik set kilometrů od Moskvy. Putin samozřejmě nemůže takový vývoj připustit. Přirozeně musí udělat vše, co je v jeho silách, aby stoupencům této strategie zabránil v realizaci jejich plánu.
A právě o to v současné konfrontaci jde, o bezpečnost Ruska. S hrozbou ruské invaze to nemá nic společného. Memento „ruské invaze“ bylo vymyšleno za účelem získání veřejné podpory pro konfrontaci s Ruskem a k zamlčení podrobností o bezpečnostních požadavcích Ruska. Je to v podstatě falešná zpráva vytvořená s jasným záměrem uvést Američany v omyl ohledně problému, který by je měl vážně znepokojovat, a to jak je, tak lidi na celém světě.
Co tedy Putin chce, koneckonců nemůžeme posoudit, zda je ruský vůdce rozumný, nebo ne, pokud nevíme, co požaduje. Krátký výňatek z návrhu smlouvy by nám měl říci vše, co potřebujeme vědět. Zde je úryvek:
Spojené státy americké se zavazují zabránit dalšímu rozšiřování Organizace Severoatlantické smlouvy na východ a odmítnout vstup do Aliance státům bývalého Svazu sovětských socialistických republik.
Spojené státy americké nebudou zřizovat vojenské základny na území států bývalého Svazu sovětských socialistických republik, které nejsou členy Organizace Severoatlantické smlouvy, využívat jejich infrastrukturu k jakýmkoli vojenským aktivitám ani s nimi nebudou rozvíjet dvoustrannou vojenskou spolupráci……
Smluvní strany se zavazují, že nebudou rozmísťovat pozemní rakety středního a kratšího doletu mimo svá státní území, jakož i v oblastech svých státních území, z nichž mohou tyto zbraně útočit na cíle na státním území druhé smluvní strany.
Smluvní strany se zdrží rozmístění jaderných zbraní mimo svá území a vrátí takové zbraně, které již byly rozmístěny mimo jejich území v době vstupu Smlouvy v platnost, na svá území. Strany odstraní veškerou stávající infrastrukturu pro rozmístění jaderných zbraní mimo svá území.
Smluvní strany nebudou cvičit vojenský a civilní personál z nejaderných zemí v používání jaderných zbraní. Strany nebudou provádět cvičení nebo výcvik sil všeobecného určení, které zahrnují scénáře zahrnující použití jaderných zbraní.“ („Smlouva mezi Spojenými státy a Ruskou federací o bezpečnostních zárukách. Oficiální ruský státní dokument, 17. prosince 2021).
Je rozumné, aby Putin požadoval, aby USA a jejich spojenci v NATO neumisťovali na jeho hranicích vojenské základny a jaderné raketové základny? Je vhodné, aby ruský prezident trval na tom, aby se NATO zdrželo umísťování nepřátelských armád na prahu Ruska? Zde je Putinovo vyjádření k tomuto vývoji před pouhými dvěma týdny:
Naše kroky nebudou záviset na vyjednávání, ale na bezpodmínečné bezpečnosti Ruska Putin …dali jsme jasně najevo, že expanze NATO na východ je naprosto nepřijatelná. Co je na tom nejasného? Není to Rusko, kdo rozmísťuje raketové systémy k hranicím USA. Je to naopak. Spojené státy přisunuly své rakety k našim hranicím. Jsou na našem prahu …. Co by USA udělaly, kdybychom rozmístili své rakety na mexických nebo kanadských hranicích? …Nejsme to my, kdo někoho ohrožuje. Oni přišli k našim hranicím.“ (Putin: „Co by Američané udělali, kdybychom šli do Kanady a Mexika a rozmístili tam rakety?„, Rumble)
Má pravdu, že? USA by nikdy nedovolily Číně nebo Rusku vybudovat na svých hranicích základny nebo raketová stanoviště. Nemělo by Rusko očekávat stejné zacházení?
Ano, mělo by, a to je jistě princip, za který stojí za to bojovat. Nezapomeňte, že Rusko ztratilo ve 2. světové válce 27 milionů lidí. To není zanedbatelná částka. Rusové si jasně uvědomují cenu války a udělají vše pro to, aby další válka na jejich území nevypukla. V tomto případě to znamená, že budou trvat na tom, aby protivníci podepsali právně závazné dokumenty, které jim zabrání v rozmístění smrtící vojenské techniky nebo jaderných zbraní na území Ruska. To je jádro věci: Podepište smlouvu, nebo bude Moskva nucena hledat jiné způsoby, jak zajistit svou bezpečnost.
Vedoucí ruské delegace na vídeňských jednáních Konstantin Gavrilov to shrnul takto:
Nastává okamžik pravdy, kdy Západ buď přijme naše návrhy, nebo se najdou jiné způsoby, jak zajistit bezpečnost Ruska.
Znamená to válku?
Ne nutně, ale možnosti se rozhodně zužují. Pokud bude Bidenova administrativa tyto červené linie ignorovat a bude pokračovat v současné politice, dojde k válce, protože toto poslední rozšíření NATO staví Rusko do kritické nevýhody. Umístění vojsk a jaderných zbraní naruší základní rovnováhu sil, kterou bude Rusko nuceno obnovit jakýmikoliv prostředky. Je to to, co Bidenův zahraničněpolitický tým chce?
Moudřejší členové amerického zahraničního establishmentu vždy varovali před bezohledným rozšiřováním NATO. Podívejte se na tento citát bývalého amerického diplomata a autora sovětské politiky „zadržování“ George Kennana, který varoval, že rozšiřování NATO bude mít pro Rusko i Spojené státy neblahé důsledky. Řekl:
Podle našeho názoru by rozšíření NATO bylo nejhorší chybou americké politiky v celé éře po skončení studené války. Lze očekávat, že takové rozhodnutí by v ruském veřejném mínění podnítilo nacionalistické, protizápadní a militaristické tendence, mělo by nepříznivý vliv na rozvoj ruské demokracie, obnovilo by atmosféru studené války ve vztazích mezi Východem a Západem a podnítilo by ruskou zahraniční politiku směrem, který nám rozhodně není po chuti …“
Myslím si, že Rusové budou postupně reagovat dosti nepříznivě a že to ovlivní jejich politiku. Myslím, že je to tragická chyba. Nebyl k tomu vůbec žádný důvod. Nikdo nikoho jiného neohrožoval. Z této expanze by se otcové zakladatelé této země obraceli v hrobě.“ („George Kennan o Rusku: „Kenny“: „Postřehy a doporučení, Russia Matters)
Pokud je tedy jádrem současné konfrontace rozšiřování NATO (a nikoliv vymyšlená hrozba Putinovy invaze), jaké jsou tedy strategické cíle?
Snad nejlepší a nejjednodušší vysvětlení toho, co se děje, podal zahraničněpolitický expert John Mearsheimer ve své prezentaci, kterou přednesl v roce 2015 na Chicagské univerzitě pod názvem Proč je krize na Ukrajině vinou Západu? Celé video (je na Youtube, v délce 1 hodina 15 minut, s možnosti volby auttomatického překladu) stojí za zhlédnutí, ale pro naše účely zdůrazníme několik zásadnějších bodů.
Především, ambice USA na Ukrajině nemají nic společného s „podporou demokracie“. Skutečnou hnací silou je geopolitika, stejně jako tomu bylo o století dříve, kdy se Velká Británie zapojila do Velké hry. Stejné pravidlo platí i dnes, i když motivy jsou účinněji skryty za hradbou propagandy. Jak říká Mearsheimer,
USA a jejich spojenci v EU chtějí Ukrajinu odtrhnout od ruské orbity a začlenit ji do západního světa. Cílem je vytvořit z Ukrajiny západní opěrný bod na hranicích Ruska.
Bingo. To je v kostce vše. USA chtějí pokračovat v obkličování a oslabování Ruska a Rusko si to nenechá líbit. Jak říká Mearsheimer: „Rusko je velmoc a nemá zájem na tom, aby USA zabíraly velký kus nemovitosti velkého strategického významu na jeho západní hranici a začleňovaly ji do Západu“.
Opět správně. Mearsheimer sice poskytuje přesvědčivé vysvětlení nedávného vývoje, ale jeho analýza není v žádném případě komplexní. Existují samozřejmě i další významní zahraničněpolitičtí experti, kteří mnohem podrobněji popsali roli, která byla pro Rusko jako budoucí kolonii v Novém světovém řádu plánována. V roce 1997 Zbigniew Brzezinski uveřejnil v časopise Foreign Policy Magazine článek s názvem „Geostrategie pro Eurasii„, který uvádí argumenty, že USA se musí ve Střední Asii silou prosadit, aby si udržely pozici jediné světové supervelmoci. Zde je úryvek, který vysvětluje, jak Brzezinski viděl Rusko v tomto novém paradigmatu:
Dlouhodobá role Ruska v Eurasii bude do značné míry záviset na jeho sebedefinici… Hlavní prioritou Ruska by měla být jeho modernizace, nikoli marná snaha o znovuzískání statusu globální mocnosti. Vzhledem k velikosti a rozmanitosti země by decentralizovaný politický systém a volnotržní ekonomika nejspíše uvolnily tvůrčí potenciál ruského lidu a obrovské přírodní zdroje Ruska. Volně konfederované Rusko – složené z evropského Ruska, sibiřské republiky a dálněvýchodní republiky – by také snáze rozvíjelo užší hospodářské vztahy se svými sousedy. Každý z konfederovaných subjektů by mohl využít svůj místní tvůrčí potenciál, který byl po staletí dusen těžkou byrokratickou rukou Moskvy. Decentralizované Rusko by zase bylo méně náchylné k imperiální mobilizaci. (A Geostrategy for Eurasia, Foreign Affairs, září/říjen 1997).
„Volně konfederované Rusko“? Jinými slovy, roztříštěná, balkanizovaná, zkrachovalá kolonie otevřená cizímu vykořisťování a kontrole. Je toto plán Washingtonu pro Rusko?
Je to tak. Silné, vitální a nezávislé Rusko není vůbec v zájmu Washingtonu, ve skutečnosti je jasnou hrozbou pro americké globální ambice. Spojené státy stále chovají vznešené aspirace, které nebyly utlumeny 30 lety zahraničněpolitických katastrof. Washington si stále myslí, že může zvítězit v konfliktu s Moskvou, vybudovat základny ve Střední Asii, dále obklíčit Čínu a dohlížet na explozivní rozvoj nejúspěšnějšího regionu světa, Asie. To jsou zřejmě nereálné cíle pro zemi, která zjistila, že není schopna porazit provizorní ozbrojence bez formálního vojenského výcviku (Taliban) v průběhu 20 let. Přesto je to základní geopolitický plán, který zahraničněpolitický establishment nadále sleduje, přestože jeho realizace může vyvolat nečekaný požár s jaderně vyzbrojeným Ruskem, který by mohl mít pro nás všechny neblahé důsledky.
****
Mike Whitney je renomovaný geopolitický a sociální analytik působící ve státě Washington. Svou kariéru nezávislého občanského novináře zahájil v roce 2002 s odhodláním věnovat se poctivé žurnalistice, sociální spravedlnosti a světovému míru. Je výzkumným spolupracovníkem Centra pro výzkum globalizace (CRG).
Originál článku: Global Research
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
