Uplynulo pár dnů od „maxi akce“ České policie, respektive jejího UOOZ (Útvar pro odhalování organizovaného zločinu) a média si našla nové téma. Po takové monstrózní akci, by jeden čekal, že naše novináře začne zajímat výsledek nasazení desítek odborných policistů po dobu více jak jednoho roku k odposlechům, sledovačkám, prostě využívání operativní techniky. Ale ku podivu se na to takřka nikde nikdo neptá. Novým tématem zájmu médií je problém, zda v průběhu realizace kauzy nebyly zbytečně použity neadekvátní prostředky (maskovaní policisté, nasazení zbytečně mnoha policistů, beranidla pro vylomení dveří atd., atd.). Zejména poté, co vystoupil před veřejnost ministr spravedlnosti se sdělením, že z titulu své funkce nechá prozkoumat adekvátnost celého zásahu. No, osobně mám názor, že to „hoši“ od UOOZ pořádně přehnali, protože každému normálnímu člověku by měl být zřejmý rozdíl v tom, zda jdu zadržet nebezpečného, možná ozbrojeného podezřelého, nebo úředníci z Úřadu vlády a bývalé poslance. Takže nasazení maskovaných po zuby ozbrojených policistů v neprůstřelných vestách, bylo opravdu jen divadlo pro veřejnost. „Vidíte lidi, my neděláme rozdíl mezi tím, zda jde o podezřelého ze dvou vražd, nebo bývalého poslance. Padni komu padni.“
Dnes jsem se podíval na pořad ČT „Otázky Václava Moravce„. V jedné část pořadu byl rozhovor s ředitelem UOOZ plk. Šlachtou, který se snažil obhájit způsob celé realizace. Jak se mu to povedlo, můžete posoudit sami, kliknutím na odkaz.
Já si, na rozdíl od médií, pokládám jinou otázku. Jaký je dosavadní výsledek práce a nasazení množství operativní techniky za dobu jednoho a půl roku? Nevím, možná nás pánové Šlachta a Ištvan překvapí, ale k dnešku lze výsledek jejich práce možno nazvat jediným slovem – blamáž. Jestliže zatím sdělené důvody vedoucí k zadržení a obvinění jedné úřednice z Úřadu vlády, tří bývalých poslanců, jednoho ouřady a tří pracovníků Vojenské zpravodajské služby, je vše co mají, tak se opravdu nemají čím pyšnit a dle mého názoru, došlo k zbytečnému mrhání peněz daňových poplatníků.
Nevím, možná tak říkajíc „slyším trávu růst“, ale celý případ na mně působí zcela jinak. Podle mého názoru zahájení celé operace v tom lednu 2012, bylo skutečně s cílem najít dostatečné důkazy proti tzv. kmotrům, (Janoušek, Rittig, Grygárek a další) a po zadokumentování dostatečných důkazu spustit realizaci. Jenomže v průběhu nasazení operativní techniky, zejména odposlechů, vyplavaly na povrch (mimo jiné) i tyto věci, které se nyní realizovaly. Pánům Šlachtovi, Ištvanovi a dalším, muselo být naprosto zřejmé, že v celém rozpracovaném případu jde o okrajové záležitosti, které nemají takřka žádnou spojitost s možnou trestnou činnosti tzv. kmotrů. A pokud prozatím neměli dostatek důkazů proti kmotrům (a to jistě neměli a nemají, protože žádný z nich není z ničeho obviněn), spuštění realizace tohoto vedlejšího případu, byla do nebe volající, ani ne snad blbost, jako spíše neodpovědnost vedení jak Státního zastupitelství, tak i UOOZ.
Já si dokonce myslím, že tak chytrý a inteligentní člověk jakým bezesporu šéf UOOZ plk. Šlachta je, musel být tvrdě proti zahájení realizace tohoto okrajového případu. Odněkud musel přijít sakramentský důvod (pokyn, příkaz) spustit to celé, i když proti hlavním osobám, kvůli kterým kauza začala, nebylo dostatek důkazů. Odkud, to ví snad jen Bůh a svatý Václav, nebo možná také konspirační redaktor „Prvních zpráv„, nebo ZDE, Adam B. Bartoš.
No nic, počkáme si, s čím přijdou vyšetřovatele dále. Osobně to nevidím nijak růžově. Pokud z výslechů obviněných nevyplynou další dostatečné důkazy, vidím celou kauzu jako takřka ztracenou. Podívejme se jak to momentálně vypadá:
1) Jana Nagyová – žena, která se prostřednictvím sexuálních služeb vypracovala z prodavačky v kantýně do funkce tzv. pravé ruky předsedy vlády. No a tato funkce ji přerostla přes hlavu. Najednou zjistila, že je „nesmírně důležitou“ osobou a holt to začala využívat. Ona si snad ani neuvědomila, že požádat velitele Vojenského zpravodajství o něčí soukromé sledování, by mohlo být trestnou činnosti. Pokud na ni nic jiného nemají a jestliže bude mít dobrého advokáta a to jistě bude mít, osobně to vidím maximálně na několik měsíců s podmínkou.
2) Pracovníci Vojenského zpravodajství, jsou na tom poněkud hůře. I když oba generálové tvrdí, že požadavek Jany Nagyové realizovali ne s využitím skutečných operativců pro sledování, ale brali to jako tzv. „melouch“ a nasadili na to běžné úředníky, i tak ale to lze hodnotit jako zneužití pravomoci úřední osoby. Zde si nedovolím moc odhadovat, ale každopádně skončí ve funkcích, možná i v armádě ale vzhledem k tomu že jde o tzv. Afganistanské hrdiny“, pravděpodobně to skončí nějakým kárným řízením v rámci pravomoci MNO.
3) Tři bývalí poslanci, to je nejhezčí případ v této kauze. Půlka odborníků na ústavní právo tvrdí, že ano, šlo jednoznačně o úplatek, druhá půlka stejných odborníků to jednoznačně vylučuje. Já sice nejsem odborník na ústavní právo, ale při trestné činnosti přijetí úplatku (korupce) jsou vždy nejméně dva. Jeden co úplatek bere, druhý, který ho dává. Zde to máme nějak zamotané. Podle PČR a SZ jsou všichni tři obvinění z přijetí úplatku za to, že se vzdali svých poslaneckých mandátů a přijali za to dobrá místečka v polostátních firmách (i když Tluchoř žádné místečko nedostal). Tedy zde máme tři obviněné z přijetí úplatků. Nějak mi stále chybí ta druhá strana, kdo ten úplatek dal! Čím to je, že zde není žádné obvinění někoho, kdo ten úplatek poskytl? Osobně vidím tuto část kauzy jako zcela ztracenou a celá tato část kauzy půjde brzy k ledu, zejména s přihlédnutím k tomu, že celý obchod byl pravděpodobně dojednán na půdě sněmovny, tedy všichni byli pod poslaneckou imunitou.
4) Kmotři, kvůli kterým celá akce začala. No ti jsou na tom nejlépe. Dostali perfektní informaci – nic na vás nemáme, protože kdybychom něco měli, byli byste také obvinění. Takže pokud to ještě nestihli, dostali dostatek času na vymazání všech možných stop, které by mohly přivést PČR k dalším důkazům.
Co říct na závěr? Dovoluji si ocitovat část komentáře redaktorky Ireny Ryšánkové z listu První zprávy , která píše: Takže celá ta akce se čtyřmi sty policisty vypadá jako bouchnutí papírového pytlíku. Ovšem s brutálními následky. Už zatčení poslance Ratha a jeho doteď nepřetržitá vazba ukazuje, že policie neměla v jeho případě vyfutrované nic a jen trochu gramotný soud jej bude muset propustit s omluvou a ne malým zadostiučiněním, ale před nás klade otázku: může nezákonnost ve jménu elementární spravedlnosti nastolovat spravedlnost?
