Autor: Kolektiv agentury EXANPRO
Zdánlivě bohulibý spolek „Milion chvilek“ vede kampaň s ještě bohulibějším názvem „Milion chvilek pro demokracii“. Tato kampaň však vykazuje jasné znaky toho, že se o žádnou podporu demokracie nejedná. Jinými slovy kampaň obsahuje celou řadu slabých stránek, které dokládají, že celá agitace je jednostrannou, a tím propagandistickou záležitostí, která navíc odvádí pozornost od zásadních témat v dalším vývoji České republiky.
Výše uvedený text neříká nic o tom, že by snad nebylo správné protestovat proti premiérovi Andreji Babišovi, ale naopak se pozastavuje nad tím, proč si spolek vybral jenom Babiše a proč zrovna taková druhořadá témata, jakými jsou kauza „Čapí hnízdo“ a údajná spolupráce s bývalou Státní bezpečností (StB). Kauza „Čapí hnízdo“ je blamáží i pochybením Policie ČR včetně příslušného státního zastupitelství. A pokud chce někdo řešit údajnou spolupráci s StB, tak by toto téma musel rozšířit na mnoho dalších politiků a různých funkcionářů, dokonce i na některé soudce ve vyšší věkové kategorii. K tomu bychom mohli doplnit, že nikdo dosud neřešil, proč zmizel spis StB vedený na Václava Havla (případně většina spisu). Pokud ve spise nebylo nic, co by bývalému prezidentu Havlovi uškodilo, nebyl důvod, aby se spisu jak StB, tak noví činitelé v resortu Ministerstva vnitra zbavovali. Naopak by byl poskytnut veřejnosti, aby pomohl ke kladné medializaci Havlovy osobnosti tak, jak to bylo s hlavním hrdinou Havlem na konci roku 1989 prováděno prostřednictvím videokazet StB na některých vysokých školách a státních institucích.
Propagace Havla prostřednictvím StB je jedním z důkazů, že se na změně režimu podílela tehdejší StB. Všichni, kteří se tehdy nějak angažovali, to musejí vědět, jinak je něco špatně s jejich rozlišovací schopností a vnímáním. Všichni naplno i částečně zúčastnění včetně „komparzu“ to vědí nebo to alespoň tuší, ale většina z nich si stále hraje na to, že jedinou silou, která se zasloužila o změnu režimu, byli studenti. Nikdo ale nechce mluvit o tom, že studenty na Národní třídu vedl příslušník StB, jenž v rukou třímal státní vlajku. A nikdo nechce mluvit o tom, že stejný člověk s jistým cílem sehrál roli mrtvého studenta. To vše je zdokumentováno.
Pokud chce Bezpečnostní informační služba (BIS*) fušovat do výuky dějepisu na českých školách tak, jak to tristně předvedla ve své výroční zprávě, měla by začít s pravdivým výkladem událostí na konci roku 1989.
Listopad 1989 je jiné téma (i když všechno spolu v celkovém obrazu souvisí), avšak záměrně jsme toto téma zmínili, abychom ukázali, jak je spolek „Milion chvilek“ mimo realitu. A stejně jsou mimo realitu také všichni umělci, kteří se na demonstracích střídají, jako by to byla jedna z jejich připravených divadelních rolí. Nejhůře ale tento překroucený obraz reality dopadá na mladé generace, které socialismus a listopad 1989 nepamatují. Tyto generace mladých věří podsunutému výkladu, čímž jsou odsouzeni k tomu, aby si všechno sami znovu prožili a postupně poznávali pravdu stejně jako generace za socialistické éry. Současná nová éra je v tomto podobná s tou socialistickou: mladí za socialismu pozvolna procitali a chtěli změny, které byly vlivem vývoje v Sovětském svazu od roku 1985 umožněny. Své sehrál i následný rozpad Sovětského svazu v roce 1991. Dnešním mladým generacím potrvá ještě 10 až 20 let, než si uvědomí, co se kolem nich skutečně děje a kam spěje vývoj v Evropě – než si uvědomí, že se vše v modernizovaném pojetí opakuje, ale v obráceném gardu. To už ale bude poměrně pozdě na potřebné změny, protože Česká republika bude ještě méně suverénní zemí než dnes.
Lidé, kteří se současných demonstrací zúčastňují, dosud neporozuměli nebo kvůli své inklinaci k Západu nechtějí porozumět, co se vlastně v ČR a potažmo v celé Evropě od roku 1989 odehrává a proč se např. nyní zvyšuje americká přítomnost na Slovensku a v Polsku a co to znamená pro ČR. Obecně platí, že s lidmi je možné manipulovat. Z toho dále vyplývá, že čím lépe jsou lidé manipulovatelní (snadno ovladatelní), tím více jsou vždy pozadu s rozpoznáním toho, co se doopravdy děje a kdo s nimi manipuluje. K tomu zdůrazňujeme, že 70 % všech dezinformací pochází ze Západu včetně dezinformačního výkladu obsahu Severoatlantické smlouvy.
Spolek „Milion chvilek“ si jako jedno z dalších témat vybral nezávislost justice. Jenže pokud by jim skutečno záleželo na nezávislosti justice, tak už by dávno angažovaní jedinci organizovali protesty proti Ústavnímu soudu za jeho opakovaná a prokazatelná pochybení.
Dále se jako téma hodil předběžný audit Evropské komise (EK), jenž se ale pro své načasování a označení jako „předběžný“ zařadil do oblasti podezřelých praktik, jak na někoho poukázat a vyvolat rozhořčení (zvláště když nefunguje kauza „Čapí hnízdo“). Jenže EK tímto auditem ohledně dotací poukázala v první řadě na své selhání. Toho si ale organizátoři protestů nevšímají a věnují se jen Babišovi, přičemž je komické, že dav protestujících lidí organizátory bezmyšlenkovitě následuje a agilně mává vlajkami EU (podrobný rozbor auditu EK je předmětem samostatného dokumentu).
Spolek „Milion chvilek“ a „angažovaní umělci“ v případě předsedy vlády Babiše úmyslně nepodchytili ta správná a důležitá témata pro ČR (viz dále v textu), čímž snížili úroveň protestů jen na boj mezi českými politiky o moc v České republice a na vlastní propagaci pro jiné příležitosti.
Předseda vlády Babiš lidem podsouvá jiný obraz, než jaký on sám v praxi vytváří, či lépe řečeno jakému se ve prospěch západních mocností svou politikou podřizuje. Andrej Babiš tvrdí, že se máme dobře, nebo dokonce, že už je líp. Ale už nevysvětlil, když už je líp, proč jsou čeští vojáci od počátku roku 2018 nasazeni na vojenské misi společně s dalšími vojáky zemí NATO v pobaltských státech, kde mají podle českých a západních politiků odstrašit režim Ruské federace od použití ruských ozbrojených sil k napadení Pobaltí.
Pro tuto novou, nekonečnou a zcela zbytečnou provokativní vojenskou misi hlasoval Babiš jako poslanec a dřívější vicepremiér v Sobotkově vládě spolu se svými poslanci za hnutí ANO 2011. Mise byla schválena za přispění divadelních vsuvek tehdejšího ministra obrany Martina Stropnického, jenž pateticky horoval pro vyslání českých vojáků a vymýšlel si falešné důvody.
Avšak tehdejší ministr Stropnický nikdy údajnou ruskou hrozbu nepodpořil žádnými závěry vojenské zpravodajské služby* (Vojenské zpravodajství – VZ*), protože žádné důvěryhodné informace ani příznaky ukazující na přípravu invaze neexistovaly, stále neexistují a existovat nebudou. Rusko totiž chce s Evropou obchodovat, a ne ji ničit. V tom je potenciál Ruska, které má zhruba 50 % světového nerostného bohatství na svém území. Tomuto ruskému obchodu však všemožně brání Spojené státy americké, které si za každou cenu chtějí udržet svou hegemonii ve světě a které mají významný vliv na fungování Evropské unie.
Vyslání českých vojáků do Pobaltí podpořili také poslanci ČSSD, ODS, TOP 09 a KDU-ČSL. Tahle záležitost, jež není jedinou vážnou záležitostí v evropské bezpečnosti, ale demonstranty netrápí. Ti tak tragikomicky protestují po boku některých „provinilých“ zástupců ze zmíněných stran proti osobě Andreje Babiše, ale nikoli proti vládním prohřeškům v oblasti udržování mezinárodnímu míru a vyvarování se hrozby silou – nemluvě o promrhaných finančních prostředcích, kde např. jenom mise v Pobaltí stojí české daňové poplatníky přibližně půl miliardy korun českých ročně (a náklady se budou zvyšovat).
K proviněním patří i porušování mezinárodního práva a zločiny proti lidskosti páchané ve třetích zemích, kde prvenství drží Západ v čele s USA. Spojené státy a další provinilé země nebyly za své činy nikdy sankcionovány. V těchto nepravostech Západu už 20 let věrně asistuje Česká republika. Avšak ani to demonstranty nesužuje a čile se spolčují s představiteli opozičních stran, kteří v této nebezpečné politice nesou stejnou vinu jako předseda hnutí ANO a zároveň předseda vlády Andrej Babiš.
To byl jen nástin vývoje bezpečnostní situace v Evropě za přispění České republiky. Nezmínili jsme mnoho dalších věcí, k nimž patří například příprava evropského prostředí pro vznik ohnisek střetů různých skupin obyvatel, což má svůj důvod pro postupné a centralizované ovládnutí Evropy. K tomu má přispět i projekt EU zaměřený na přesídlování obyvatel, což je spojeno s nelegální migrací*.
K tomu je vhodné doplnit, že Babiš „bojuje“ proti nelegální migraci jen směrem k českým občanům, kterým navykládá cokoli, ale směrem k EU a k hlavním tvůrcům projektu jako SRN a dalším nic neřeší. Jen odvrací pozornost k Africe, kde je podle něj nutné něco dělat. Jenže tam to nezačalo a zaměřit pozornost pouze tam nepomůže, jelikož migranti mají pro svůj pohyb do Evropy podporu značného počtu různých organizací pocházejících ze západních zemí.
Česká vláda zapomíná také na to, že nestačí, aby v ČR nebyli nelegální migranti, protože vývoj v sousedních zemích a propustnost státních hranic tak jako tak ovlivní situaci v České republice. Navíc s absencí nelegálních migrantů v ČR z oblastí ozbrojených konfliktů to není tak úplně pravda. Stačí připomenout, že nikdo z vlády dosud nevysvětlil, kam se podělo více než 2 000 Syřanů, Iráčanů, Afghánců a Pákistánců, kteří byli v roce 2015 z několika zařízení pro zajištění cizinců propuštěni s povolením k pobytu na několik dní a s příkazem opustit zemi. Nikdo však již nezkoumal, zda naši zemi skutečně opustili a jakým směrem. Jaký podivný postup neslučitelný s účinnou bezpečnostní politikou! A v té době byl Andrej Babiš již vicepremiérem, což ho usvědčuje z toho, že o boji proti nelegální migraci pouze mluví, anebo o něm jenom sní ve své knize plné odborných chyb (viz kniha Andreje Babiše s názvem „O čem sním, když náhodou spím“ – příklad odborných nedostatků je rozebrán v produktu 12032).
Ani následující roky neznamenají, že by do ČR nevstoupili žádní nebo jen jednotliví migranti. Česká republika je v tomto smyslu děravou zemí uprostřed Evropy a bezpečnostní orgány nejsou schopny kontrolovat všechny vlakové soupravy a vozidla přijíždějící především z Rakouska, Maďarska a Slovenska (jen z těchto zemí je to asi 30 vlakových souprav denně). A pokud budeme uvažovat, že do ČR přijíždí po zemi ročně přibližně 2,5 mil. osob (= až 7 000 osob denně), jež nepocházejí ze zemí EU, tak si teprve uvědomíme, jak nemožné je všechny z nich za současné situace prověřit – a nelze přitom plně spoléhat na kontroly na hranicích schengenského prostoru.
Ve vývoji České republiky je nutné uplatňovat české národní zájmy, které existují, ale nikdo z politiků o nich nemluví, natož aby je hájil a prosazoval.
Závěrem lze shrnout, že kampaň „Milion chvilek pro demokracii“ je kampaní pro nic a společně s Babišem pro zhoršení bezpečnostní situace v ČR. Jestliže chce spolek „Milion chvilek“ skutečně přispět k demokracii a bezpečné Evropě pro další období, měl by nestranně postupovat proti všem politikům, kteří tyto věci pošlapávají. Selektivní výběr jen jednoho z provinilých politiků ukazuje záměr spolku s jiným cílem, než jakým se spolek prezentuje. Demonstrace hodnotíme jako divadlo a exhibicionismus několika jednotlivců, kteří snad doufají, že rozpoutají vlnu falešného odporu, na které se povezou. Občasné demonstrace tohoto typu nemají navíc potenciál cokoli ochromit (nikdo nestávkuje), a pokud bychom brali v potaz účast 100 000 demonstrantů, tak se jedná jen o 1,2 % z celkového počtu oprávněných voličů ČR. Doplňme, že hnutí ANO ve volbách získalo téměř 18 % hlasů z celkového počtu voličů (téměř 30 % z počtu zúčastněných voličů).
Zdroj textu a obrázku: Agentura EXANPRO
