Autorka: Rachel Marsdenová
Amerika a její spojenci se rádi odvolávají na kódová slova „můžete dělat, co vám řekneme“.
Americký prezident Joe Biden se nechal slyšet, že Američané budou muset platit vysoké ceny za energie tak dlouho, „jak to bude nutné„, aby to Rusku na Ukrajině nandali. Když se před několika měsíci ptali jednoho Bidenova poradce, Briana Deese na prezidentovu reakci na zvyšování cen v televizi CNN, odpověděl: „To není pravda: „Jde o budoucnost liberálního světového řádu a my musíme zůstat pevní.“
V roce 2016 řekl tehdejší viceprezident Joe Biden kanadskému premiérovi Justinu Trudeauovi během návštěvy Ottawy: „Svět se na vás bude hodně dlouho dívat, pane premiére, protože vidíme stále více výzev pro liberální mezinárodní řád než kdykoli od konce druhé světové války.“
Francouzský prezident Emmanuel Macron se na podobnou koncepci boje za zachování určitého „světového řádu“ odvolával i během své tiskové konference na závěr summitu G7 letos v červnu v Německu, když uvedl, že rusko-ukrajinský konflikt narušuje zásady mezinárodních pravidel, která byla zavedena od roku 1945. Macron to neupřesnil, ale právě v tomto roce vznikla Organizace spojených národů a Francie získala stálé místo v její Radě bezpečnosti vedle USA, Ruska, Spojeného království a Číny.
Také v červnu, když předsedkyně EK Ursula von der Leyenová navštívila novozélandskou premiérku Jacindu Ardernovou, vydali oba lídři společné prohlášení, v němž „potvrdili pevné odhodlání Nového Zélandu a Evropské unie hájít a podporovat multilateralismus a mezinárodní řád založený na pravidlech“.
Co je to vlastně ten „světový řád„? Proč se jím západní představitelé nemohou přestat ohánět? A co s ním má společného konflikt na Ukrajině?
Stručně řečeno, jde o takvou vizi světa, jenž je veden Západem a v němž převládají klasické západní hodnoty, jako ekonomické a obchodní svobody sloužící jako opora pro šíření politické svobody, z níž má v konečném důsledku prospěch průměrný občan. Alespoň teoreticky.
Skutečnost je však mnohem složitější. Šíření svobody až příliš často nebylo svobodné – alespoň pro průměrného člověka. Vojenské intervence nebo skryté politické zásahy se obvykle používají k rozvrácení nežádoucích systémů, aby mohlo být nastoleno poddajné vedení, které bude sloužit především ekonomickým a politickým zájmům západních elit. Starost o lidi a jejich osobní ekonomickou situaci tím zpravidla končí, i když se nakonec mají hůře než předtím, jak se často stává.
Světový řád také historicky znamenal nerovnou bipolaritu mezi Východem a Západem, přičemž Západ byl historicky vnímán jako dominantní.
Proč jsou tedy západní elity nyní tak znepokojeny stavem toho všeho? No, řekněme si to na rovinu – písek se posouvá. A to už dlouho.
Stále více a více lidí začíná zpochybňovat přínos vojenských intervencí prodávaných pod záminkou šíření svobody a demokracie pro běžného člověka. Místo toho využívají globalizace a ekonomického liberalismu tím, že žijí, pracují a prodávají v zahraničí. Činí tak s využitím technologických nástrojů, které původně financovaly a vytvořily západní vlády za účelem globálního merkantilismu a dohledu Velkého bratra.
S rostoucí nezávislostí průměrného člověka roste i jeho nechuť k velkým zásahům státu. Jejho nezávislost také umožňuje jasnější pohled na nepříliš viditelnou ruku státu a nepořádek, který v posledních letech nadělal pod kontrolou elit západního establishmentu, které se mohou zdát až komicky odtržené od každodenních priorit a reality.
Konflikt na Ukrajině hrozí, že pro západní elity vytvoří největší noční můru: alternativní skupinu spojenců, nad níž Západ nemá kontrolu, ale která je schopna nabídnout občanům světa ekonomické příležitosti, které jsou konkurenceschopné s tím, co nabízejí jejich vlastní vlády nebo země. Nebo jak nedávno řekl bývalý ředitel CIA a ministr zahraničí USA Mike Pompeo jednomu washingtonskému think-tanku: „Tím, že jsme pomohli Ukrajině, jsme podkopali vytvoření rusko-čínské osy, která usiluje o vojenskou a hospodářskou hegemonii v Evropě.„
Události na Ukrajině a z nich vyplývající západní sankce slouží také jako katalyzátor rozvoje a realizace paralelní východní nebo jihovýchodní nabídky s alternativními systémy a strukturami. Výsledkem je ještě větší svoboda volby pro průměrného západního občana, který může ještě více snížit svou závislost na vlastní vládě. Hodně štěstí při snaze prodat nebo využít tradiční koncept „my versus oni„, který je základem starého světového řádu, občanům, kteří využívají výhod přístupu k „nim“.
S tím, jak západní vlády ztrácejí kontrolu, zasahují proti všem těm, kdo se zasazují o větší suverenitu a nezávislost – dva pojmy, které elity rády používají k manipulativním účelům, ale považují je téměř za sprostá slova, když zazní z úst skutečných lidí, kteří se snaží prosadit svá vlastní práva. Vzestup populismu je také příznakem problému, který si západní vlády vytvořily samy tím, že nezvrátily svůj vlastní systémový kurz korupce a stále více autoritářských tendencí.
Západní elity se na Ukrajině zdvojují, aby zachránily světový řád, který chrání jejich vlastní sobecké zájmy, a myslí si, že tak zabrání vzniku paralelní varianty. Je to tak jednoduché. A je jim jedno, že na to doplatí průměrný občan.
****
Rachel Marsdenová je generální ředitelkou společnosti Rachel Marsden Global. Je mezinárodně uznávanou novinařkou/redaktorkou ve společnosti Tribune Company v Chicagu a univerzitní profesorkou/lektorkou.
Originál článku: Rachel Marsden Global
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
Úvodní obrázek: Substack
