Autor: Vlk
Není článek jako článek. Některé se rodí lehce, jako by sami od sebe, jiné člověk doslova vypotí, další píše s vírou, že něco snad změní, jindy zase z důvodů, že si myslí, že přišel na něco, co ostatní nevidí, Někdy vytvoření textu doslova bolí, jindy je to tak nějak mimoděk. Pak jsou tzv. články povinné – ty k nějakému zavedenému výročí, jindy jde o aktuální kauzu nebo kauzičku, ke které momentálně zaujímají stanovisko všichni a nelze nepřidat svůj hlas, jindy…. zkrátka, těch typů různých textů a jejich tvorby je hodně a vznikají z mnoha důvodů a všemožnými způsoby – přesně tak, jak se korytem času a okolností, na které nemáme vliv, valí náš život. A pak jsou texty, nad kterými doslova a do písmene, při jejich zpracovávání brečíte /ano brečíte!!!/ i když jste na konci života a myslíte si, že už vás nic moc nemůže zaskočit. Že pokud jste to něco sami nezažili, tak jste o tom alespoň četli nebo to viděli v televizi Já pokud si pamatuji, jsem takovéhle sloupky na Kose dával asi dva. Dneska přidám třetí…Bohužel. Protože nad ním řvu a při tom ho, při psaní, chci chránit před svou dobrou ženou. Protože vím, že by z něj měla v noci třesení a zase by nespala, dlouho by se z těch informací vzpamatovávala a měla trvale zoufalý strach o naše malé vnuky- Rampepurdu a Kuliferdu, kterého bych ji neuměl zbavit. Promiňte mi ten rozvláčný a dlouhý úvod. Ale být musel. Brečím jako malej kluk. A asi nebudu za chvíli sám.
Ale k věci. Ve čtvrtek večer. mi dorazil mail od jednoho ze slovenských kosířů. Konkrétně z Popradu. Od majitele jedné z tamních restaurací. Podotýkám, že velmi dobré. A já se těšil na nějakou nezávaznou legrácku. Nejspíše typu – vlku slíbil jsi, že se zastavíš… Jenže to byl hrubý omyl! Tam mne čekal úder pěstí mezi oči v podobě linku a krátkého doprovodného textu. Přiznávám, že jsem si odkaz otevřel, rychle přeletěl očima a nechtěl tomu, co čtu, věřit. A protože scházelo ne moc času do Dualogu, byl text odložen, s tím, že ho musím podrobně prozkoumat další den a pokud to bude pravda, že okamžitě napíši tenhle článek, který právě čtete. Nerad přetiskuji cizí věci, ale tady musím. Prostě věcný popis bych stejně musel přebrat.
Viac ako tri dni po odpojení od prístrojov je smrteľne chorý dvojročný chlapec stále nažive.
Britský odvolací súd zamietol v stredu odvolanie rodičov smrteľne chorého chlapca Alfieho Evansa proti rozhodnutiu súdu o zákaze jeho prepravy na liečbu do Talianska.
Informovala o tom agentúra DPA.
Rodičia chceli syna hospitalizovať vo vatikánskej nemocnice Bambino Gesù, ktorá ho je ochotná prijjať a poskytnúť mu starostlivosť.
Lekári z Liverpoolskej nemocnice napriek nesúhlasu rodičov odpojili v pondelok večer Alfieho od prístrojov. Hoci čakali, že do pár minút zomrie, chlapec začal samostatne dýchať a po niekoľkých hodinách mu poskytli kyslík a hydratáciu.
Takmer dvojročný Alfie trpí od svojich piatich mesiacov neznámou neurologickou chorobou, ktorú lekári nevedia liečiť. Po odpojení je nažive už štvrtý deň.
Chlapcov otec Tom Evans po prvých hodinách od odpojenia v utorok ráno povedal, že lekári sú šokovaní, že Alfie je stále nažive a samostatne dýcha.
Traja sudcovia odvolacieho súdu v Londýne napriek tomu v stredu zamietli samostatné odvolania Afieho rodičov proti rozhodnutiam súdov, ktoré dali za pravdu lekárom z liverpoolskej Detskej nemocnice Aldera Heya, že preprava chorého chlapca by nebola v jeho záujme.
„Je odporné ako s ním zaobchádzajú,“ vyhlásil včera Tom Evans s tým, že jeho syn stále bojuje.
Podľa najnovších informácií chcú dnes rodičia požiadať lekárov, aby mohli syna vziať domov. Zároveň však nevylučujú ďalšie právne kroky.
Rodičia Kate James a Tom Evans bojujúci o synov život už niekoľkokrát neuspeli pred britskými súdmi. Foto – flickr.com/Mac Madison
Krátko predtým ako Alfieho v pondelok odpojili od prístrojov, pápež František opätovne uverejnil odkaz na jeho podporu. „Dojatý modlitbami a obrovskou solidaritou v prospech malého Alfieho Evansa obnovujem svoj apel, aby sa načúvalo bolesti jeho rodičov a bola vypočutá ich túžba pokúsiť sa o nové možnosti terapie,“ napísal František na twitteri.
„Tvrdo som bojoval za život svojho syna, pretože viem, čo je správne. A pozrite sa teraz, môj syn je stále nažive aj po desiatich strašidelných, srdcervúcich hodinách. Modlite sa za neho!,“ napísal ešte v utorok ráno Tom na facebooku.
Smrteľne chorému 23-mesačnému batoľaťu udelili v pondelok talianske úrady občianstvo v nádeji, že tento krok umožní jeho prevoz do nemocnice v Taliansku.
„Talianska vláda dúfa, že bude umožnená okamžitá preprava tohto dieťaťa už ako talianskeho občana do Talianska,“ uvádza sa vo vyhlásení daného ministerstva.
Šéfka nemocnice Bambino Gesù Mariella Enocová dokonca odcestovala do Liverpoolu, aby sa osobne pokúsila ovplyvniť situáciu v prospech rodičov.
V rozhovore pre taliansku rozhlasovú stanicu Radio 24 Enocová povedala, že sa rozprávala s talianskym veľvyslancom v Londýne, ktorý uviedol, že lietadlo by s chlapcom mohlo odletieť do niekoľkých minút.
Alfie leží v nemocnici v Liverpoole už od svojich piatich mesiacov. V pozadí jeho otec Tom. Foto – Facebook
Európsky súd pre ľudské práva odmietol v pondelok zasiahnuť do prípadu Alfieho rodičov. ESĽP uviedol, že odvolanie rodičov je „neprijateľné“ po tom, ako sa ním v piatok odmietol zaoberať britský Najvyšší súd.
Nemocnica v Liverpoole upozornila, že nebude priebežne poskytovať informácie o zdravotnom stave chlapca. „Toto je naša obvyklá a dohodnutá prax pri všetkých našich pacientoch,“ napísala nemocnica vo vyhlásení.
Súd takisto povolil v pondelok lekárom Liverpoolskej nemocnice, kde Alfie leží od svojich piatich mesiacov, odpojiť chlapca od prístrojov a ukončiť tak jeho život.
Podľa sudcov nie je dôvod na jeho ďalšie predlžovanie.
Otec chlapca, ktorého chcú odpojiť od prístrojov, prosí pápeža o azyl
„Alfie vyzerá ako normálne dieťa, no podľa jednomyseľného názoru lekárov, ktorí ho vyšetrili, je jeho mozog takmer celý zničený. Nikto nevie prečo, ale skutočnosť, že to tak je a pokračuje, sa nedá poprieť. Znamená to, že Alfie nemôže samostatne dýchať, jesť ani piť. Takisto neexistuje nádej, že sa jeho zdravotný stav zlepší,“ odôvodnil súd rozhodnutie.
Rodičia Kate James a Tom Evans bojujú o synov život už niekoľko mesiacov. Voči rozhodnutiu britských súdov sa odvolali, no nepochodili ani na Európskom súde pre ľudské práva v Štrasburgu.
Tom Evans hovorí s novinármi pred Detskou nemocnicou Aldera Heya v Liverpoole. Foto – TASR/AP
O podporu požiadali rodičia aj pápeža Františka.Minulú stredu sa s ním Alfieho otec Tom stretol dokonca osobne priamo vo Vatikáne. František ho prijal dopoludnia vo svojej rezidencii v Dome sv. Marty.
Tom Evans ho poprosil, aby im pomohol v snahe previezť dieťa do vatikánskej nemocnice Bambino Gesù.
„Len preto, že nikto nepozná ochorenie, pre ktoré trpí, nemusíme mu vziať život,“ tvrdil Alfieho otec novinárom. „Ak nám prejaví známky umierania, budeme s ním prežívať každú chvíľu. No zatiaľ nám nedal najavo, že je pripravený odísť, preto chceme v zápase pokračovať.“
Portál Vatican Insider ešte pred rozhodnutím Najvyššieho súdu priniesol rozhovor s riaditeľkou nemocnice Banbino Gesu, ktorá potvrdila, že nemocnica má záujem poskytnúť Alfiemu starostlivosť napriek tomu, že jeho choroba je v tejto chvíli neliečiteľná. Lekári z vatikánskej nemocnice chcú spolupracovať s britskými a naďalej zisťovať príčinu Alfieho zdravotného stavu.
Taky vám nad tím textem slovenského Deníku Postoj zůstává rozum stát??!!! Také si říkáte PRO BOHA, v jakém světě to žijeme??!! Také si říkáte, jak je něco takového možné???
A přidám další otázky, které mi s tím odkazem na originální článek, poslal popradský kosíř RŠ:
Aky pravny paragraf zakazuje volny pohyb cloveka v Anglicku (GB) ?
Na zaklade akeho paragrafu je odsudene batola k trestu smrti …. dokonca udusenim ? Cim sa previnilo ?
Co „urobili“ rodicia dietata ze stat GB prevzal nad dietatom rozhodovacie pravomoci a vzal ho z rodickvskej starostlivosti ?Odkedy je dieta „majetkom “ statu ?Aky paragraf ?
Aky paragraf umoznuje statu TAKTO zaobchadzat s ludskou bytostou ?
….otazok by bolo urcite viac ….ale neodpustim si zaverecnu : Do tejto civilizacnej moralky , ktora vytvori kulturu umoznujucu citovany pripad chceme patrit ? Toto je nasa vysnena tzv. demokraticka cielova stanica ?
A přidám pár svých, jako vždycky – technických –
jak je možné, že britští lékaři sdělí rodičům a soud to akceptuje, že převoz malého Alfieho do vatikánské nemocnice by nebyl v jeho zájmu, když odpojení od přístrojů je jistou smrtí? Ta snad v zájmu toho malého človíčka a jeho rodičů je?????
Jak je možné, že se případem odmítl zabývat Britský Nejvyšší soud a jak si mohl dovolit odmítnout vstoupit do kauzy Evropský soud pro lidská právě???? Který jinak mluví úplně do všeho?
Jak to, že není respektováno právo rodičů rozhodovat o dítěti a je jim, zejména v takovémto krajním případě nadřazeno právo nějakého soudu,když jde o život dítěte a rodiče za něj bojují? A to pomíjím takový detail, jako že chlapec dostal v mezičase italské občanství a měl zajištěnou péči ve své nové zemi….
Je toho víc. Na co bych se chtěl zeptat kompetentních lidí, kdybych mohl. Ale nebudu v tom pokračovat. Tenhle případ si nezaslouží otázky ze zvědavosti, respektive – zvědavost do něj vůbec nepatří a já si nejsem jistý, zda by další dotazy už nejméně z části neměly právě tuhle motivaci. Kosa není a nebude bulvárem.
Jednu otázku na pokraji solidnosti a dobrého vkusu si rozhodně ale odpustit nemohu. Hlavním důvodem k vynesení rozsudku smrti nad Alfiem je skutečnost, že se jedná o neznámou chorobu, kterou neumíme léčit, protože zatím nebyla popsána. Tak proto chlapec zemře.
Ostudné a hnusné samo o sobě. Ale co když zítra se objeví další stejný případ? V Británii hodně dají na precedenční rozhodnutí. To jako pacient č. 2 bude také odpojen, protože má diagnozu o které nic nevíme?
Ve středověku byly doslova světovou metlou mor a malomocenství. Nemoci nevyléčitelné, nakažlivé, smrtelné, zabijácké. A postižené jejich okolí, z obav před nákazou, izolovalo a tím odsoudilo k smrti. A přesto se našli LÉKAŘI!!! ano LÉKAŘI, kteří ty odsouzence k smrti ošetřovali a zabývali se jimi, protože chtěli těm strašným nemocem přijít na kloub. Bavíme se o středověku, jaký kontrast ve statečnosti tehdejších doktorů a těch dnešních z Liverpoolu, kteří vypnou zkrátka vypínač a zřejmě nic na té nemoci nehodlají zkoumat! Nechápu!!! Naprosto nechápu, kdyby pro nic jiného, tak kvůli klinickému zkoumání měl být Alfie udržen na živu! Aby ta nemoc už nebyla neznámou!! A aby někdo začal hledat, jak na ni vyzrát! Jeho rodiče se o mém uvažování nedozví, přesto se jim na dálku omlouvám, že v argumentaci za Alfieho ho TAKÉ prezentuji, brutálně řečeno, jako pokusného králíka. Ale věřím, že by souhlasili i s tímhle sadistickým argumentem. Protože by jim, na rozdíl od těch vrchnostenských papalášů v doktorských pláštích a talárech, došlo, že Alfieho život by měl přeci jen nějaký smysl.
Nicméně vedle zděšení, bezmoci a rezignace zůstává podiv. Podiv nad praxí britského zdravotnictví. Protože malý Alfie není první případ velmi podivného přístupu ostrovních zdravotních orgánů k dětským pacientům. Věřím, že zejména čeští čtenáři Kosy si vybaví jiného malého britského chlapce – Ashyu Kinga,protože s etýkal naší republiky a byl tady medializován.
Ten měl měl diagnostikován meduloblastom, který patří k nejzhoubnějším dětským nádorům. Britský zdravotní systém tehdy navrhnul a chtěl s chlapcem provozovat léčbu, která dávala sotva nějakou naději, že by přežil. Rodiče se s tím nesmířili a proti vůli úřadů Ashyu odvezli na soukromou kliniku do Španělska. Výsledkem bylo, že na ně Británie vydala mezinárodní zatykač a oni se dostali dokonce na 24 hodin za mříže. Naštěstí měla španělská justice zdravý rozum a následně, proti vůli britských úřadů byli propuštěni. Takže mohlo dojít v tomto případě k Love story – malý Ashya, byl převezen do pražského protonového centra a tam podroben jejich speciálním procedurám a dnes je považován za zcela vyléčeného!!! Detaily k nalezení zde a zde.
V podstatě jde o velmi podobnou kauzu. Která se liší jen v privátních detailech – ve schopnosti obou malých nebožáků se někam sám přemístit nebo být přemístěn a v možnostech rodičů financovat léčbu. Ovšem míra byrokratického hlupství britských úřadů i ignorantské rigidity britského zdravotního systému je úplně stejná!
Ashyovi rodiče, také, na rozdíl od těch Alfieho, jak se zdá, udělali sice na první pohled nelogickou a protismyslnou věc, která ovšem jejich synovi následně zachránila život – dospěli k názoru, že nemá žádný smysl ztrácet čas a energii vše zvrátit přes justici! Takže vzali věc do vlastních rukou a s úřady se přestali bavit. Alfieho otec a matka mechanismům demokratického systému věřili. Stejně, jako bych jim věřil na jejich místě já a nejspíš i každý z vás. Jestlipak si někdo z těch v talárech a je jedno zda u soudů na ostrovech nebo ve Štrasburku, uvědomili, jaký signál do veřejnosti v tomto případě vyslali???? Jak mohutně otřásli víru obyčejného člověka, že se může právní cestou dovolat toho, co velí zdravý rozum, přirozený cit a slušnost?! Jak hrozně byl poškozen samý základ demokratického systému, který tvoří nezávislá, spolehlivá a předvidatelná justice????? Kde jsou zastánci lidských práv a všechny ty mezinárodní instituce, které hlídají zda někomu není zkřiven vlas na hlavě? To jsou další nutné a neodbytné otázky.
Pro mne osobně je ale zdaleka největšíma nepochopitelným zklamáním, ba naprostou tragedií, přístup Evropského soudu pro lidská práva!
Než píši jakýkoli článek, snažím se sehnat vždycky docela dost nějakých relevantních informací. Které na první pohled souvisí s tématem velmi okrajově nebo zdánlivě vůbec. V případě malého Alfieho mne také zajímalo, jak to v Británii mají například s eutanasií. Chtěl jsem prostě vědět, jak se britské právo staví k tomu, když někdo chce, z dost vážných důvodů a to zejména nemoci, sám a dobrovolně skončit své utrpení.
Protože nemám angličtinu, bylo nutno vzít za vděk českými zdroji. A v tom , který mi připadl nejrelevantnější sepíš e toto:
Ve Velké Británii by podle současného návrhu zůstaly zákroky narozdíl od Švýcarska za zdmi nemocnic. „Návrh zákona by legalizoval asistované umírání u nemocných pacientů, kteří jsou ale duševně svéprávní a mají výhled, že nebudou žít víc jak šest měsíců,“ vysvětluje Michael Charoneau z britské organizace Důstojnost při umírání. Nešlo by přímo o legalizaci pravé eutanazie, protože lékař nemá právo sprovodit pacienta ze světa sám. To pacient si musí vpravit do těla uspávadlo.
Skotové zase mají ve svém návrhu zajímavou klauzuli, že člověk musí třikrát po sobě doktora o ukončení života požádat. Mezi žádostmi musí uplynout prodleva v řádu týdnů. Musí mu být také víc jak 16 let. Jinak je zákon podobný britskému.
Jestliže tomu správně rozumím a v Británii se v mezičase nic nezměnilo, pak ten, kdo chce zemřít, tak musí,dovolím si použít termín -kvalifikovaně vyjevit /ve Skotsku opakovaně/ svou vůli a tudíž k tomu úkonu musí být zletilý. A následně operaci technicky sám, bez cizí pomoci provést!
Tady maličký kluk, přes protesty rodičů, bez své vůle, natož kvalifikované je, z cizího rozhodnutí a cizím výkonem prostě odpojen!!! Není to náhodou vražda par excellance?
Nechápu, jak může v právním řádu civilizované země existovat taková zjevná a obludná mezera! Ale jak už uvedeno, největším šokem je pro mne ignorance případu ze strany ESLP.
Vím totiž, že když hledám a mám trošku štěstí, vedle práce, kterou do toho investuji, obyčejně cosi najdu. Cosi hodně zajímavého a úderného. Takže i tentokrát! Narazil jsem na velmi stručný popisek případu Pretty versus Velká Británie, kterou ESLP rozhodoval a kde vydal judikát. Dovolím si přímou citaci:
- problematiku aktivní eutanazie i asistované sebevraždy vykládal ESLP ve věci Pretty vs. Velká Británie – stěžovatelka trpěla nevyléčitelnou nemocí, ochrnutá od krku dolů, zvýbaly jí jen týdny života, chtěla ukončit svůj život, ale vzhledem k ochrnutí nemohla, její manžel byl ochoten to udělat X právo to neumožňuje
- soud judikoval, že právo na život je základ Evropské úmluvy na ochranu LP a zákl. svobod, umožňuje státu činit přiměřené kroky k ochraně života (tj, trestní zákon) ⇒ neexistuje právo na smrt jako negativní aspekt práva na život.
Vidíte totéž co já? A rozumíte tomu stejně? Takže podle toho rozsudku paní Pretty musela trpět dál a její manžel jí nesměl pomoci, nechtěl li být obžalován nejméně z napomáhání k vraždě, ne li z vraždy, protože stát má právo učinit přiměřené kroky k ochraně života a neexistuje právo na smrt????
A u Alfieho se ESLP necítil být k projednání jeho záležitosti legitimován, protože ESĽP uviedol, že odvolanie rodičov je „neprijateľné“ po tom, ako sa ním v piatok odmietol zaoberať britský Najvyšší súd!!!!!
Nemám slov!!! Kde jsou nějaké evropské hodnoty? Kde je humanismus? Kde je právo člověka na život? Jak to, že nikdo nebije na poplach? Jak to , že nezasedají vlády? Jak to, že věc neřeší summit EU? Malej kluk umře….. Možná už umřel. Jak to, že papež František není najednou žádná autorita??? Na rozdíl od případu, kdy kriminálníkům nebo migrantům myje pokorně nohy???? Jak to, že právo na život mají atentátníci z londýnského metra nebo londýnských mostů, ale nikoli Alfie? Jak to.. Proč….Jak je možné.. Co s tím…
Nechápu a zase nechápu. A brečím a brečím. A je mi to pranic platné…
Ale jednu, závěrečnou otázku si neodpustíma odpustit nemohu. Jak to, že britský zdravotní systém neuměl vyléčit Ashyu Kinga a jeho nádor, jak to že nechtěl ani zkoušet udržovat při životě Alfieho Evanse a nehodlal umožnit, aby to zkusili ve Vatikánu, v obou případech na vysoce specializovaných pracovištích špičkových nemocnic, ale jak to, že v, s odpuštěním – blbém, okresním špitále v Salisbury dokázali dvojnásobný zázrak a otec a dcera Skripalovi doslova vstali z mrtvých po otravě nejprudším myslitelným tajným jedem????
Okresní špitál dělá zázraky na počkání a špičková střediska země odsuzují k smrti a dávají podnět ke stíhání rodičů, kteří se nehodlají smířit se smrtí svých dětí??? Z jakého důvodu je s Ashyou a Alfiem zacházeno jinak než se Skripalovými????
Ne nemusím cpát aktuální politiku do všeho co napíši, ale ty právě položené poslední otázky se prostě generují sami od sebe! A pokládám je jako vždycky, ze stejného důvodu – k jejich odpovědi nejsou potřeba expertní , vysoce specializované znalosti, ale bez jejich vodotěsného zodpovězení se nelze dobrat elementární pravdy.
Dodatek ze sobotního dopoledne:
Agentury vydaly informaci , že malý Alfie Evans zemřel….. Doufám, že jsou liverpoolští lékaři, britští soudci a ti z ESLP konečně spokojeni!!! Nikomu nepřeji nic zlého. Ale kdyby bylo po mém, tak všem těmhle humanistům by příslovečné boží mlýny namleli něco v budoucnosti ze stejného zrní.
Bůh s Tebou Alfie Evansi, Bůh s vámi Kate Jamesová a Tome Evansi!
Sdílím váš smutek. A za všechny čtenáře Desítky – upřímnou soustrast!
Mimochodem, Alfies měl svou facebookovou s tránku s názvem Alfies Army. Která měla nějakých 800 000 fanoušků. Jestlipak ty, kteří rozhodli o tom, že Alfie nepatří více do tohoto světa si uvědomují, že tenhle svět díky Alfieho osudu se pro ně stal prolhanýma odporným? Svět, kterému nelze ani rozumět, ani věřit? Pro mnohé nevratně.
Zdroj textu i foto: Vlkovo bloguje
Poznámka administratora webu Desítka: Články od autora p. Vlka z jeho blogu „Vlkovo bloguje“, moc často nepřebírám. Ne vždy souhlasím s jeho postoji a názory. U tohoto článku jsem udělal výjimku, protože to je článek, který doopravdy dokáže rozplakat. Rozplakat nad osudem malého kluka a přivést do varu každého rozumného člověka nad jednáním brutských soudů a personálem nemocnice. Tato kauza plně dokumentuje prohnilost celého kapitalistického systtému, kdy lidský osud je to poslední, co vrchnost zajímá. O tom, jak fungují soudy v UK, dokumentuje i další kauza – kdy britský soud zprostil obvinění z vraždy britského občana, který v roce 2016 řetězem ubil k smrti českého manažera Zdeňka Makara. Pachatel, nebyl uznán vinným ani z úmyslného zabití, soud totiž rozhodl, že je 29 letý Raymond Sculley nevinný – podrobnosti ZDE.
