Autor: Ryan McMaken, 24.04.2022
Evropští politici se po invazi Moskvy na Ukrajinu snaží, aby bylo vidět, že „něco dělají“ proti ruskému režimu. Většina evropských režimů moudře dospěla k závěru, že vyvolat vojenský konflikt s Ruskem, které je vyzbrojeno jadernými zbraněmi, není dobrý nápad (i přes polskou a pobaltskou bezohlednost). Takže „něco dělat“ spočívá především ve snaze potrestat Moskvu tím, že Evropany odřízne od tolik potřebné ruské ropy a plynu.
Problémem je, že tato taktika Rusko příliš nepoškodí jinak než krátkodobě, protože Rusko se s ropou může obrátit na četné trhy mimo Evropu. Většina světa se koneckonců odmítla podílet na amerických a evropských embarzích a obchodních sankcích a místo toho zvolila umírněnější přístup.
Omezením energetických zdrojů pro Evropany však evropské režimy pravděpodobně úspěšně zvýší životní náklady Evropanů a zároveň jen málo přispějí k odříznutí ruské ekonomiky od světových trhů.
Může se Evropa zcela odříznout?
Většina evropských režimů se z pochopitelných důvodů zdráhá zcela se odstřihnout od ruské ropy a plynu. Je to proto, že Evropa se stala stále závislejší na ruském zemním plynu, protože evropské režimy se stále více orientují na nespolehlivé „obnovitelné“ zdroje energie. To se týká zejména Německa – největší evropské ekonomiky – kterému v případě odpojení od ruského plynu hrozí „prudká recese„. Hodně se mluví o tvrdých sankcích proti Rusku, ale ty se zastavily před úplným zákazem dovozu ruské ropy a plynu.
Přesto Evropský parlament minulý týden začal připravovat plán pro úplné embargo na ruskou ropu a plyn.
Přestože tlak na evropské režimy, aby se ukázalo, že dělají více pro potlačení Moskvy, roste, evropští politici chtějí postupovat pomalu. To však Moskvě dává pouze více času na úpravu logistiky pro přesun vývozu ropy do jiných částí světa.
Pokud by Evropa okamžitě zcela zakázala ropu, znamenalo by to pro Evropu i ostatní země prudký nárůst cen ropy. Podle analytiků JP Morgan:
Úplné a okamžité embargo by vytlačilo 4 miliony barelů ruské ropy denně a poslalo by ropu Brent na 185 dolarů za barel, protože takový zákaz by neponechal „ani prostor, ani čas na přesměrování [dodávek] do Číny, Indie nebo k jiným potenciálním náhradním odběratelům,“ uvedla investiční banka ve své poznámce. To by znamenalo 63% nárůst oproti pondělní uzavírací ceně ropy Brent ve výši 113,16 USD.
To by mohlo vyvolat recesi napříč evropskými ekonomikami a tvůrci politik to vědí. Například Maďarsko se opakovaně stavělo proti embargu na ruskou ropu z obav o obyčejné Maďary, jejichž životní úroveň je již nyní mnohem nižší než životní úroveň lidí v bohatších zemích, jako je Německo a Francie. Francouzští politici mezitím vhodně načasovali embargo na dobu po letošních francouzských volbách.
Ani mimo krátkodobý horizont by ropné potíže pro Evropu nemusely nutně skončit, protože Organizace zemí vyvážejících ropu (OPEC) již prohlásila, že nedokáže vytěžit dostatek ropy aby nahradila ruskou ropu.
Každopádně se nezdá, že by se Evropě podařilo přesvědčit OPEC, aby učinil více, aby potrestala nebo izolovala Rusko na trzích s ropou. Saúdský režim v posledních měsících pouze oznámil zvýšenou spolupráci s Ruskem a válka na Ukrajině se nezdá být pro OPEC důležitým tématem.
To neznamená, že nic z toho Moskvu vůbec nepoškodí. Bude třeba čas na úpravu ruských ropných trhů tak, aby sloužily i jiným spotřebitelům mimo Evropu, což bude znamenat pokles příjmů, přinejmenším v krátkodobém horizontu. Finanční sankce USA navíc ztěžují ruským obchodníkům podnikání v globálním měřítku.
Navzdory tvrzení Západu, že vede jakousi válku za demokracii a proti autoritářství, to však vypadá, že největší prospěch z rostoucího evropského embarga na ruskou ropu mají některé z nejvíce autoritářských režimů na světě. Peking s radostí přijme dodávky ropy a plynu, které se již na Západě nebudou prodávat, a možná i se slevou, protože počet potenciálních trhů pro ruskou ropu se zmenšuje. Pokud navíc cena ropy vzroste v důsledku výkyvů způsobených evropským embargem, bude to pravděpodobně ku prospěchu přinejmenším některým diktátorům z řad členů OPEC, kteří ropu využívají.
Běžní Evropané mezitím pravděpodobně zaplatí mnohem více za energie – a následně i za další zboží a služby. V Evropě tak roste riziko recese.
Spojené státy na pomoc?
Jak už to tak bývá, Evropa se opět obrátila na Spojené státy, aby ji zachránily. Bidenova administrativa prohlásila, že může do Evropy posílat americký zkapalněný zemní plyn (LNG) a do značné míry tak nahradit Rusko při uspokojování evropských energetických potřeb. Ale tak jednoduché to není. Jak poznamenal David Blackmon na stránkách časopisu Forbes:
Ačkoli se závazek USA pomoci Německu a dalším evropským zemím odpoutat se od ruského zemního plynu zdá být ušlechtilým cílem, je tu jen jeden problém: prezident o tom zřejmě před uzavřením dohody nemluvil s americkým průmyslem LNG. Při čtení citací vedoucích pracovníků společnosti Tellurian v článku New York Times, na který je zde odkaz je zřejmé, že je prezidentovo oznámení zaskočilo. „Nemají ponětí, jak by to mohli udělat.
V době kovidu si federální politici bezpochyby zvykli na to, že „zázrakem“ tisku peněz si mohou vyčarovat, co chtějí. V reálném světě je však stále nutné ropu a plyn (a další komodity) produkovat prostřednictvím skutečné fyzické výroby. Situaci komplikuje také skutečnost, že ropný a plynárenský průmysl ve Spojených státech je stále z velké části v soukromých rukou. To znamená, že Joe Biden může slibovat, co chce, ale soukromý sektor bude muset stále pracovat a tržní pobídky nemusí nutně podporovat prodej všeho do Evropy.
Ani tisk peněz nezpůsobí, že se ropa a plyn zázračně objeví na druhé straně Atlantiku.
V konečném důsledku může šílenství sankcí a embarg, které „Západ“ prosazuje, přinést jen o málo víc než zvýšení životních nákladů pro vlastní obyvatele. Ještě horší jsou vedlejší účinky těchto sankcí pro chudší země v Africe a Asii, z nichž mnohé potřebují ruské obilí a ruskou ropu, aby jejich obyvatelé mohli žít nad úrovní životního minima.
Tato politika ztíží život obyčejným nevinným lidem na celém světě a zároveň neukončí válku na Ukrajině. Ale to je cena, kterou jsou boháči jako Biden a Emmanuel Macron zřejmě ochotni zaplatit.
****
Ryan McMaken je vedoucím redaktorem Mises Institute. Ryan má bakalářský titul z ekonomie a magisterský titul z veřejné politiky a mezinárodních vztahů z Coloradské univerzity. Pracoval jako ekonom pro oblast bydlení ve státě Colorado. Je autorem knihy Commie Cowboys: The Bourgeoisie and the Nation-State in the Western Genre [Kovbojové z buržoazie a národní stát ve westernovém žánru].
Originál článku: Mises Institute
Překlad: Admin Nekorektní TOP-CZ
Úvodní obrázek převzat z New Eastern Outlook
