Autor: J.L. Ehret, 10. 05. 2022
Před 77 lety Německo kapitulovalo před spojeneckými vojsky a definitivně tak ukončilo ničivou druhou světovou válku.
Proč se dnes, kdy svět slaví 77. výročí tohoto vítězství, vážně nezamyslet nad tím, zda tuto válku konečně jednou provždy nevyhrát?
Pokud vás toto tvrzení zmátlo, možná byste se měli posadit a zhluboka se nadechnout, než budete číst dál. Během následujících 12 minut pravděpodobně zjistíte znepokojivou skutečnost, která vás možná trochu vyděsí: Spojenci ve skutečnosti nikdy nevyhráli druhou světovou válku…
Nechápejte mě prosím špatně. Jsem neskonale vděčný nesmrtelným duším, které v oněch bezútěšných letech položily své životy za potlačení fašistické mašinérie… ale faktem je, že 9. května 1945 nebylo vyřešeno jisté cosi, co má hodně společného s pomalým návratem nové formy fašismu v průběhu druhé poloviny 20. století a obnoveným nebezpečím globální diktatury, kterému svět dnes opět čelí.
Domnívám se, že teprve tehdy, až najdeme odvahu podívat se na tento problém střízlivýma očima, budeme schopni skutečně uctít naše odvážné předky, kteří zasvětili své životy tomu, aby získali mír pro své děti, vnuky a lidstvo v širším slova smyslu.
Ošklivá pravda o druhé světové válce
Přestanu teď chodit kolem horké kaše a prostě to řeknu: Adolf Hitler nebo Benito Mussolini nikdy nebyli “ svéprávní“.
Mašinerie, kterou vedli, nikdy nebyla plně pod jejich svrchovanou kontrolou a finanční prostředky, které používali jako palivo ve svém úsilí o ovládnutí světa, nepocházely z italských nebo německých bank. Technologie, které používali v oblasti petrochemie, gumárenství a výpočetní techniky, nepocházely z Německa ani Itálie a vládnoucí vědecká ideologie eugeniky, která byla hnacím motorem mnoha hrůzných praktik rasové očisty Německa, nikdy nevznikla v hlavách německých myslitelů nebo v německých institucích.
Nebýt mocné sítě finančníků a průmyslníků 20.-40. let 20. století se jmény jako Rockefeller, Warburg, Montague Norman, Osborn, Morgan, Harriman nebo Dulles, pak lze s jistotou říci, že fašismus by nikdy nebyl možným „řešením“ hospodářských potíží po první světové válce. Abychom to dokázali, vezměme si jako užitečný vstupní bod podivný případ Prescotta Bushe.
Patriarcha téže dynastie Bushů, která dala světu dva katastrofální americké prezidenty, se proslavil financováním nacismu spolu se svými obchodními partnery Averellem Harrimenem a Averellovým mladším bratrem E. Rolandem Harrimanem (ten měl Prescotta naverbovat do Skull and Bones, když oba studovali na Yale). Nejenže Prescott jako ředitel společnosti Brown Brothers Harriman poskytl cenné půjčky, aby udržel nad vodou krachující nacistickou stranu během ztráty Hitlerovy podpory v roce 1932, kdy německé obyvatelstvo zvolilo kancléřem antifašistického generála Kurta von Schleichera, ale v roce 1942 byl dokonce shledán vinným z „obchodování s nepřítelem“ jako ředitel Union Banking Corporation!
Video mimo článek, ale velmi související s obsahem článku.
(Proslov jednoho z obhájců v Norimberském procesu.)
Přesně tak! Jedenáct měsíců po vstupu Ameriky do druhé světové války federální vláda přirozeně provedla vyšetřování všech nacistických bankovních operací v USA a zajímalo ji, proč Prescott nadále řídil banku, která byla tak hluboce spjata s nizozemskou Bank voor Handel en Scheepvart Fritze Thyssena. Thyssen byl pro ty, kteří to nevědí, německý průmyslový magnát známý tím, že napsal knihu „Zaplatil jsem Hitlerovi„. Samotná banka byla napojena na německý kombinát nazvaný Ocelárny německého ocelářského trustu, který kontroloval 50,8 % surového železa nacistického Německa, 41,4 % univerzálního plechu, 38,5 % pozinkované oceli, 45,5 % trubek a 35 % výbušnin. Na základě Vesting Order 248 zabavila americká federální vláda 22. října 1942 veškerý Prescottův majetek.
Americko-německý ocelářský kombinát byl jen malou součástí širší operace, neboť Rockefellerova Standard Oil vytvořila v roce 1929 v rámci Youngova plánu nový mezinárodní kartel spolu s IG Farben (čtvrtou největší společností na světě). Owen Young byl majetkem JP Morgana, který stál v čele General Electric a v roce 1928 zavedl plán splácení německého dluhu, který dal vzniknout Bance pro mezinárodní platby (BIS) a jménem londýnské City a Wall Street konsolidoval mezinárodní kartel průmyslníků a finančníků. V největším z těchto kartelů se spojily německé aktivity Henryho Forda s IG Farben, Dupont industries, britskou Shell a Rockefellerovou Standard Oil. Kartelová dohoda z roku 1928 rovněž umožnila společnosti Standard Oil předat IG Farben všechny patenty a technologie na výrobu syntetického benzinu z uhlí, čímž se Německo dostalo z produkce pouhých 300.000 tun ropy v roce 1934 na neuvěřitelných 6,5 milionu tun (85 % celkové produkce) během druhé světové války! Kdyby nedošlo k tomuto převodu patentů/technologií, nikdy by nemohlo dojít k modernímu mechanizovanému válčení, které charakterizovalo druhou světovou válku.
Již dva roky před zahájením Youngova plánu poskytla banka JP Morgan půjčku ve výši 100 milionů dolarů Mussolinim nově nastolenému fašistickému režimu v Itálii – v italské operaci Wall Streetu hrál roli Prescotta Bushe král Demokratické strany Thomas Lamont. Nebyla to jen JP Morgan, kdo miloval Mussoliniho značku korporátního fašismu, ale i Henry Luce z časopisu Time, který se nad Ducem bez skrupulí rozplýval a v letech 1923 až 1943 umístil Mussoliniho osmkrát na obálku časopisu Time, přičemž neúnavně propagoval fašismus jako „zázračné ekonomické řešení pro Ameriku“ (což činil i v dalších dvou svých časopisech Fortune a Life). Mnoho zoufalých Američanů, stále ještě traumatizovaných dlouhou a bolestivou depresí započatou v roce 1929, stále více přijímalo jedovatou myšlenku, že americký fašismus jim dá jídlo na stůl a konečně jim pomůže najít práci.
Několik slov je třeba říci o společnosti Brown Brothers Harriman.
Samotná Bushova nacistická banka byla výsledkem dřívější fúze z roku 1931 mezi rodinnou bankou Montagu Normana (Brown Brothers) a společností Harriman, Bush and Co. Montague Norman byl v letech 1920-1944 guvernérem Bank of England, vedoucím představitelem Anglo-German Fellowship Trust a kontrolorem Hjalmara Schachta, jenž byl v letech 1923-1930 prezidentem Říšské banky a v letech 1934-1937 ministrem hospodářství. Norman byl také hlavním kontrolorem Banky pro mezinárodní platby (BIS) od jejího vzniku v roce 1930 po celou dobu druhé světové války.
Centrální banka centrálních bank
Přestože BIS byla založena v rámci Youngova plánu a nominálně řízena Schachtem jako mechanismus pro splácení dluhů z první světové války, byla „Centrální banka centrálních bank“ se sídlem ve Švýcarsku klíčovým mechanismem mezinárodních finančníků pro financování nacistické mašinérie. Skutečnost, že BIS byla zcela pod kontrolou Montagu Normana, odhalil nizozemský centrální bankéř Johan Beyen, který řekl: „Normanova prestiž byla ohromující. Jako apoštol spolupráce centrálních bank učinil z centrálního bankéře jakéhosi arcikněze měnového náboženství. BIS byla ve skutečnosti jeho výtvorem.“
Mezi zakládající členy Rady patřily soukromé centrální banky Velké Británie, Francie, Německa, Itálie a Belgie a také skupina tří soukromých amerických bank (JP Morgan, First National of Chicago a First National of New York). Tyto tři americké banky se po válce spojily a dnes jsou známé jako Citigroup a JP Morgan Chase.
Ve své zakládací listině měla BIS, její ředitelé a zaměstnanci imunitu vůči všem zákonům suverénních států a do jejích prostor nesměly vstupovat ani úřady ve Švýcarsku.
Tento příběh byl působivě zprostředkován v knize z roku 2013 – Basilejská věž: Stínová historie tajné banky, která řídí svět.
Slovo o eugenice
Podpora nacistů při přípravě na druhou světovou válku a během ní nekončila u financí a průmyslové síly, ale rozšířila se i na vládnoucí vědeckou ideologii třetí říše: Eugenika (neboli: věda o sociálním darwinismu, jak ji o desetiletí dříve rozpracovali Herbert Spencer, spolupracovník Thomase Huxleyho z Klubu X, a Darwinův bratranec sir Francis Galton). V roce 1932 se v New Yorku konala třetí konference o eugenice, kterou spoluorganizovali William Draper mladší (bankéř JP Morgan, šéf General Motors a vůdčí osobnost Dillon Read a spol.) a rodina Harrimanových. Na této konferenci se sešli přední eugenici z celého světa, kteří přijeli studovat úspěšné uplatňování eugenických zákonů v Americe, jež bylo zahájeno v roce 1907 pod nadšenou záštitou Theodora Roosevelta. Tito velekněží vědy, skrývající se za úctyhodnou rouškou „vědy“, diskutovali o nové éře „řízené evoluce člověka„, která bude brzy umožněna v rámci globální vědecké diktatury.
Přední britský fašista Fairfield Osborn na konferenci prohlásil, že eugenika:
může nepřímo kontrolovat a zabraňovat množení všech těch, kteří se neumí, nebo nechtějí přizpůsobit. Pokud jde o to druhé, jen ve Spojených státech je všeobecně známo, že existují miliony lidí, kteří působí jako vlečné sítě nebo plechové kotvy na postupu státní lodi… Zatímco někteří vysoce schopní lidé jsou nezaměstnaní, masa nezaměstnaných je mezi méně schopnými, kteří jsou nejprve vybráni k suspendování, zatímco několik vysoce schopných lidí je ponecháno, protože jsou stále nepostradatelní. V přírodě by tito méně schopní jedinci postupně zmizeli, ale v civilizaci je ponecháváme ve společnosti v naději, že v lepších časech najdou všichni zaměstnání. To je jen další příklad toho, že humánní civilizace jde přímo proti řádu přírody a podporuje přežití nejneschopnějších.
Temné dny velké hospodářské krize byly dobrým obdobím pro fanatismus a ignoranci, protože ve dvou kanadských provinciích se začaly uplatňovat eugenické zákony, které se rozšířily po celé Evropě a Americe, a ve 30 státech USA se začaly uplatňovat eugenické zákony na sterilizaci nevhodných osob. Rockefellerova nadace dále financovala německou eugeniku a především vycházející hvězdu lidského zlepšovatelství Josepha Mengeleho.
Nacistické Frankensteinovo monstrum je odloženo
Při popisu svého setkání s Hitlerem 29. ledna 1935 citoval kontrolor Kulatého stolu lord Lothian Vůdcovu vizi árijského spoluřízení Nového světového řádu slovy: „Vůdce si myslí, že je to správné:
Německo, Anglie, Francie, Itálie, Amerika a Skandinávie … by měly dosáhnout nějaké dohody, kterou by zabránily svým občanům pomáhat při industrializaci zemí, jako je Čína a Indie. Je sebevražedné podporovat v zemědělských zemích Asie zakládání zpracovatelského průmyslu.
I když je zřejmé, že k tomuto tématu by se dalo říci mnohem více, fašistická mašinérie se nechovala zcela tak, jak si doktor Frankenstein v Londýně přál, protože Hitler si začal uvědomovat, že jeho mocná vojenská mašinérie dává Německu sílu vést Nový světový řád, a ne hrát druhé housle jako pouhý vykonavatel jménem svých angloamerických pánů v Británii. Zatímco mnozí londýnští oligarchové a oligarchové z Wall Street byli ochotni se této nové realitě přizpůsobit, padlo rozhodnutí plán přerušit a pokusit se bojovat jindy.
Aby toho bylo dosaženo, byl v roce 1936 vyvolán skandál, který měl ospravedlnit abdikaci pronacistického krále Edwarda VIII. a v roce 1940 byl smířlivý premiér Neville Chamberlain nahrazen Winstonem Churchillem. Sir Winston byl sice celoživotním rasistou, eugenikem a dokonce obdivovatelem Mussoliniho, ale především byl oddaným britským imperialistou a jako takový by v případě ohrožení prestiže impéria bojoval zuby nehty za jeho záchranu. Což se mu podařilo.
Fašisté vs. Franklin Roosevelt
V samotné Americe prohrával profašistický establishment Wall Street válku, která začala v den, kdy byl v roce 1932 zvolen antifašistický prezident Franklin Roosevelt. Nejenže jejich pokus o atentát v únoru 1933 selhal, ale jejich plány na státní převrat v roce 1934 zmařil vlastenecký generál Smedley Butler. Aby toho nebylo málo, ztroskotala i jejich snaha udržet Ameriku mimo válku v naději, že se stanou spoluvedoucími Nového světového řádu po boku Německa, Francie a Itálie. Jak jsem nastínil ve svém nedávném článku Jak rozdrtit diktaturu bankéřů, FDR v letech 1933-1939 zavedl rozsáhlé reformy bankovního sektoru, zmařil velký pokus o vytvoření globální diktatury bankéřů v rámci Banky pro mezinárodní platby a zmobilizoval rozsáhlé oživení v rámci New Dealu.
V roce 1941 japonský útok na Pearl Harbor polarizoval americkou psychiku tak hluboce, že odpor proti vstupu Ameriky do druhé světové války, jak to do té doby dělala americká Liga svobody z Wall Streetu, se stal politickou sebevraždou. Korporativistické organizace Wall Streetu byly FDR odhaleny během silného projevu v roce 1938, kdy prezident připomněl Kongresu skutečnou povahu fašismu:
První pravdou je, že svoboda demokracie není bezpečná, pokud lidé tolerují růst soukromé moci do té míry, že se stane silnější než jejich demokratický stát. To je ve své podstatě fašismus – vlastnictví vlády jednotlivcem, skupinou nebo jinou ovládající soukromou mocí… Mezi námi dnes roste koncentrace soukromé moci, která nemá v dějinách obdoby. Tato koncentrace vážně narušuje ekonomickou efektivnost soukromého podnikání jako způsobu zajištění zaměstnání pro práci a kapitál a jako způsobu zajištění spravedlivějšího rozdělení příjmů a výdělků mezi obyvatele celého národa.
I když se vstup Ameriky do druhé světové války ukázal jako rozhodující faktor při zničení fašistické mašinérie, sen, který sdíleli Franklin Roosevelt, Henry Wallace a mnozí nejbližší spojenci FDR napříč Amerikou, Kanadou, Evropou, Čínou a Ruskem o světě řízeném rozsáhlým rozvojem a oboustranně výhodnou spoluprací, se nenaplnil.
Přestože FDR spojenec Harry Dexter White vedl během brettonwoodské konference v červenci 1944 boj za zrušení Banky pro mezinárodní platby, přijetí Whiteových rezolucí o rozpuštění BIS a auditu jejích účetních knih nebylo nikdy realizováno. Zatímco White, který se měl stát prvním šéfem MMF, hájil program FDR na vytvoření nového antiimperiálního finančního systému, vůdce Fabiánské společnosti a oddaný eugenik John Maynard Keynes banku hájil a místo toho prosazoval nové vymezení poválečného systému kolem jednotné světové měny zvané Bancor, kontrolované Bank of England a BIS.
Obnova fašismu v poválečném světě
Koncem roku 1945 nahradila Trumanova doktrína a anglo-americký „zvláštní vztah“ antikoloniální vizi FDR, zatímco antikomunistický hon na čarodějnice proměnil Ameriku ve fašistický policejní stát pod dohledem FBI. Každý, kdo byl přátelsky nakloněn Rusku, se stal terčem likvidace a jako první to pocítili blízcí spojenci FDR Henry Wallace a Harry Dexter White, jehož smrt v roce 1948 během kampaně za Wallaceovu prezidentskou kandidaturu ukončila působení antikolonialistů v čele MMF.
V desetiletích po druhé světové válce se ti samí finančníci, kteří přivedli svět k fašismu, vrátili k práci a infiltrovali brettonwoodské instituce FDR, jako je MMF a Světová banka, a z nástrojů rozvoje je proměnili v nástroje zotročování. Tento proces byl plně odhalen v knize Johna Perkinse Confessions of an Economic Hit Man z roku 2004.
Evropské bankovní domy zastupující starou šlechtu impéria v tomto znovudobývání Západu beztrestně pokračovaly. V roce 1971 muž, kterého Perkins odhalil jako hlavního ekonomického zabijáka, George Schultz, zorganizoval vyřazení amerického dolaru ze zlaté rezervy, systém pevných směnných kurzů ředitel Úřadu pro řízení rozpočtu a v témže roce byla vytvořena Rothschildova skupina bank Inter-Alpha Group, aby zahájila novou éru globalizace. Toto plovoucí zavedení dolaru v roce 1971 předznamenalo nové paradigma konzumerismu, postindustrialismu a deregulace, které proměnilo kdysi produktivní západní národy ve spekulativní „postpravdivé“ košíkové případy přesvědčené, že principy kasina, bubliny a větrné mlýny jsou náhradou za zemědělsko-průmyslové ekonomické metody.
Takže v roce 2022 slavíme vítězství nad fašismem.
Děti a vnuci těchto hrdinů z roku 1945 se nyní ocitají ve vleku největšího finančního kolapsu v dějinách s 1,5 kvadrilionu dolarů fiktivního kapitálu, který je zralý na výbuch nové globální hyperinflace podobné té, která zničila Výmar v roce 1923, tentokrát však globální. Banka pro mezinárodní platby, která měla být rozpuštěna v roce 1945, dnes ovládá Radu pro finanční stabilitu, a reguluje tak světový obchod s deriváty, který se stal zbraní hromadného ničení, jež byla spuštěna, aby ve světě rozpoutala větší chaos, než se Hitlerovi kdy mohlo zdát.
Záchranou je, že antifašistický duch Franklina Roosevelta dnes žije v podobě moderních antiimperialistů a rostoucího počtu národů sjednocených pod hlavičkou Nového údělu 21. století, kterému se začalo říkat „iniciativa Pásmo a stezka„.
A tak dnes stále existuje šance přijmout v této existenční krizi potřebné mimořádné kroky a konečně dosáhnout toho, co FDR vždy zamýšlel: vyhrát druhou světovou válku.
******
Matthew Ehret je šéfredaktorem kanadského časopisu Canadian Patriot Review, působí jako senior fellow na Americké univerzitě v Moskvě. Je autorem knižní série „Nevýslovná historie Kanady“ a trilogie „Souboj dvou Amerik„. V roce 2019 spoluzaložil nadaci Rising Tide Foundation se sídlem v Montrealu.
Originál článku blog autora
Překlad a české titulky: Admin Nekorektní TOP-CZ
Úvodní obrázek: Kladenský deník
