Institucionalizovaný terorismus v podobě operací pod falešnou vlajkou (2/3)

Od
admin
-

Autor: EXANPRO

Produkt je přímým pokračováním problematiky započaté ve zpravodajském výstupu 22034, kde je vysvětlen termín institucionalizovaný terorismus* a zdůvodněno zapojení zpravodajských služeb*. Produkt je druhým dílem úvodní trilogie k následné odborné analýze vybraných teroristických útoků ve formě případových studií.

Institucionalizovaný terorismus v podobě teroristického útoku* je vždy prováděn jako operace pod falešnou vlajkou* (reálné příklady dále v textu). „Falešná vlajka“ čili původ útočníka (útočníků) se vybírá vždy podle toho, jakých účinků (dopadů) je potřeba dosáhnout. „Falešná vlajka“ navíc napomáhá utajit spojitost se skutečným původcem útoku.

Někteří lidé mohou operacím pod falešnou vlajkou organizovaným státní institucí přisuzovat až mytologický význam, avšak z první fáze studené války (1945–1991) a z doby před studenou válkou již bylo přiznáno*, potvrzeno*, parciálně uvolněno* nebo jinak odhaleno více než 40 operací pod falešnou vlajkou provedených různými způsoby (metodami) včetně teroristických útoků (a to není konečné číslo). Bylo by proto bláhové domnívat se, že od roku 1991 až po současnost nebyla žádná taková operace provedena. Bylo by to bláhové už z toho důvodu, že studená válka nikdy neskončila (viz produkt 11001), ale pokračovala svou druhou fází (1992–2013), jež přešla do současné třetí fáze (2014 až současnost). Incidenty řízené z pozadí jsou odkrývány dokonce i z období 21. století. V přetechnizovaném a digitálním světě plném monitorovacích a záznamových prostředků je stále složitější provádět v městských oblastech utajené operace s vyvoláním incidentů bez toho, aby tyto operace nezanechaly určité nesrovnalosti a podezřelé zvláštnosti z jejich průběhu.

Historická křivka teroristických útoků v Evropě nám ukazuje jistou zvláštnost, která spočívá v tom, že tato křivka byla v určitém souladu s politickým vývojem ve světě. Velký počet závažných teroristických útoků se v Evropě odehrál v 70. a 80. letech minulého století, tedy ve druhé polovině první fáze studené války. V 90. letech tento počet začal výrazně klesat – to studená válka přešla do své druhé jednostranné fáze (blíže viz produkt 11001 „Studená válka nikdy neskončila“). Pokles teroristických útoků v Evropě měl svoji částečnou souvislost s rozpadem Sovětského svazu v roce 1991 a s rozpadem tábora socialistických států ve střední a východní Evropě, který odstartoval již v roce 1989. Avšak výrazné snížení teroristických útoků ovlivnil především vývoj ve Španělsku a v Irsku, respektive v Severním Irsku (viz dále v textu).

Rozpad Sovětského svazu z hlediska dlouhodobé situace v Evropě ani tak neznamenal, že zanikl subjekt, který provozoval státem sponzorovaný terorismus*, protože co se týče teroristických aktivit, tak Sovětský svaz se v 70. a 80. letech soustředil převážně na podporu militantních organizací na Středním východě [1] a ve Střední a Jižní Americe. Tyto organizace měly ve svém souboru používaných metod boje i teroristické aktivity. Tato zprostředkovaná podpora* se ale někdy promítla až na území Evropy. Tak to bylo například v případě podporované Organizace pro osvobození Palestiny (OOP) z Blízkého/Středního východu [1]. OOP sdružovala a stále sdružuje různé organizace, z nichž některé jsou z pohledu západních zemí považovány za teroristické (zajímavostí je, že samotná zastřešující OOP byla až do roku 1991 na seznamu teroristických skupin*, a to především v USA a Izraeli). Jedna z tehdejších přidružených palestinských skupin s názvem Černé září provedla v 70. letech několik teroristických aktivit v Evropě. Tou nejznámější je takzvaný „Mnichovský masakr“, kdy bylo v Mnichově (tehdejší západní Německo) v rámci letních olympijských her v roce 1972 zabito 11 izraelských sportovců a jeden německý policista.

Pokud ale hovoříme o Evropě, tak státem podporovaný a řízený terorismus* byl na tomto území výraznější ze strany Spojených států amerických. Zde se dostáváme primárně k operaci GLADIO, která byla vedena jako operace pod falešnou vlajkou a zaměřena na udržení požadovaných režimů nebo na odstranění některých politiků z vysokých funkcí v deseti členských zemích NATO v Evropě s důrazem na Itálii, kde hrozil nástup komunistů k moci. Kromě členských zemí Severoatlantické aliance byla operace GLADIO rozšířena i na nejméně čtyři nečlenské západní evropské země. Ke spuštění operace napomohl nástup komunistických stran k moci ve státech sovětské sféry vlivu* včetně Československa. Do dlouhodobé operace GLADIO bylo zapojeno několik tisíc lidí (pravděpodobně více než 20 000 osob). K praktickému výcviku utajovaných operačních skupin patřily teroristické útoky včetně bombových útoků, úkladné vraždy, únosy, podvratná činnost* a vyvolávání nepokojů. Tyto praktiky byly vzhledem k tehdejší situaci přednostně uplatňovány v Itálii.

Jestliže byla operace GLADIO vedena jako operace pod falešnou vlajkou, neznamená to, že se muselo jednat vždy o terorismus. Operace pod falešnou vlajkou může využívat různé metody činnosti, avšak pokud se jedná o teroristické aktivity, můžeme operaci pod falešnou vlajkou nazývat konkrétněji jako terorismus pod falešnou vlajkou* (operace GLADIO je uvedena v přehledu níže jako jeden z příkladů operací pod falešnou vlajkou).

Američané stejně jako Rusové se angažovali také na Středním východě a ve Střední a Jižní Americe, kde ale přirozeně podporovali protichůdné skupiny. Obecně lze říci, že Sovětský svaz podporoval ultralevicové teroristické skupiny, kdežto USA podporovaly ultrapravicové teroristy a dále využívaly fašistické spolky a bývalé nacisty. Ohledně Evropy se však ani Sovětský svaz, ani Spojené státy se svou operací GLADIO nepodílely v období po druhé světové válce až do roku 1991 na největším počtu teroristických útoků. V uvedeném období spáchala nejvíce teroristických útoků v Evropě Irská republikánská armáda (IRA), která se pochopitelně soustředila na Severní Irsko pod správou Britů. V počtu útoků ji následovala levicová baskická separatistická organizace ETA, jejímž cílem bylo získat pro Baskicko nezávislost na španělské správě a ustanovit v Baskicku socialistické zřízení.

IRA provedla v rozmezí let 1970 až 1997 více než 2 600 útoků, přičemž po roce 1991 to již byla menší část. V roce 1994 vyhlásila IRA první příměří a v roce 1997 pak konečné příměří. Konflikt byl v roce 1998 politicky urovnán a od té doby je považován za ukončený.

ETA uskutečnila od roku 1968 do roku 2010 zhruba 2 000 útoků, přičemž po roce 1991 to byla opět menší část. ETA vyhlásila příměří poprvé v roce 1989, což se poté několikrát opakovalo. V roce 2011 oznámila úplné zastavení svých ozbrojených aktivit a v roce 2017 zveřejnila, že se hodlá vzdát své veškeré výzbroje včetně výbušnin. V květnu 2018 ETA prohlásila, že kompletně rozpouští svou organizační strukturu a zastavuje svou politickou iniciativu.

U organizace ETA je možné spekulovat, zda existovala nějaká vazba mezi ní jako levicovou organizací a Sovětským svazem. Na konci 80. let začal Sovětský svaz stahovat své vojenské jednotky z Afghánistánu (poslední jednotka překročila afghánské hranice v únoru 1989) a bylo stále zřetelnější, že kvůli svým vlastním problémům uvolňuje svoji kontrolu nad socialistickými státy v Evropě. To mohl být negativní impuls pro levicovou organizaci ETA, která snila o nezávislosti Baskicka a možné spolupráci se socialistickými zeměmi. Jakmile ale zaznamenala blížící se změny ve vývoji socialistického bloku v Evropě, vyhlásila první příměří. To mohla být první pauza na ujasnění a vyhodnocení situace ohledně vývoje v Evropě. V 90. letech utlumila ETA své aktivity, ale stále se nechtěla vzdát svého cíle. Až s příchodem nového tisíciletí představitelé ETA uznali, že nemají v Evropě pro svůj záměr a socialistické smýšlení žádnou podporu. Pokud zde přece jenom dříve existovala vazba se Sovětským svazem a některými dalšími socialistickými zeměmi, tak ta se v 90. letech úplně rozplynula.

Rozpad Sovětského svazu a celého socialistického bloku pro Američany znamenal utlumení operace GLADIO. Celkově se vlivem vývoje situace v Evropě začaly od 90. let utlumovat teroristické aktivity různých organizací a projektů (ETA, IRA, GLADIO apod.). Jenže američtí představitelé s příchodem nového tisíciletí s nelibostí zjišťují, že Ruská federace jako nástupnický stát Sovětského svazu postupně a jistě povstává z ruin zborcené země a začíná navíc posilovat svůj politický vliv v Evropě, kde spolupracuje s více zeměmi (Francie dokonce pro Rusko staví vojenské lodě).

Záhy přichází politický převrat na Ukrajině (rok 2014) a ve stejném roce první teroristické útoky v západoevropských zemích připisované takzvanému „Islámskému státu“, který ohlásil svůj vznik v červnu 2014, ale fyzicky a mediálně existoval už v roce 2013 (blíže viz produkt 11007 „Analýza vzniku Islámského státu“). První útok v Evropě se týkal střelby v židovském muzeu v Bruselu (květen 2014). Následně je sestřeleno dopravní letadlo nad Ukrajinou (let MH17 – červenec 2014) a v lednu 2015 je proveden závažný teroristický útok, který začal výrazně měnit bezpečnostní situaci v Evropě (útok proti redakci Charlie Hebdo v Paříži).

Analytici některých zpravodajských služeb popisují tuto novodobou situaci v Evropě ve 21. století jako operaci GLADIO B nebo GLADIO 2. K tomu doplňují, že většina teroristů jsou teroristé pod falešnou vlajkou, kteří jsou využíváni ve prospěch státních organizací, čímž se naplňuje definice institucionalizovaného terorismu*. Stejně tak jako neskončila studená válka mezi USA a Ruskem, tak neskončily operace, či přesněji terorismus pod falešnou vlajkou. To jsou praktiky, které budou neustále zdokonalovány a mocnost s velmocenskými ambicemi, jakou jsou Spojené státy, se tohoto nástroje nikdy nezřekne. Teroristické útoky jsou s menší četností uskutečňovány také na území USA a nově i na Novém Zélandu, což má svůj skrytý smysl (vysvětlení viz produkt 22036 jako třetí díl úvodní trilogie – připravováno ke zveřejnění).

Pro ilustraci uvádíme několik příkladů operací pod falešnou vlajkou provedených státní institucí, které byly provedeny formou teroristických útoků:

  • Operace SUSANNAH
    • Období: 1954
    • Prostor: Egypt
    • Cíl: přimět britskou vládu, aby ponechala své jednotky v oblasti Suezského průplavu
    • Způsob provedení: souběžná série bombových útoků (bez lidských ztrát, což bylo cílené)
    • Hlavní organizující instituce: Aman (vojenská zpravodajská služba Izraele)
      • Poznámka: I po nezdaru operace odmítali Izraelci po dobu 51 let své zapojení
  • Operace GLADIO
    • Období: od roku 1948 až do konce 80. let (nejaktivnější fáze: 1969–1987)
    • Prostor: několik evropských zemí se zvláštním zaměřením na Itálii
    • Cíl: zabránit vzestupu komunismu k moci
    • Způsob provedení: série teroristických útoků a násilností v delším období (několik stovek lidských ztrát)
    • Hlavní organizující instituce: CIA* (USA) s podporou MI6* (Velká Británie) a s koordinací se strukturami NATO
  • Operace na podporu boje proti IRA
    • Období: 1993
    • Prostor: Severní Irsko
    • Cíl: rozdmýchat sektářské násilí, vyvinout tlak na IRA a přimět ji k vyjednávání
    • Způsob provedení: bombový útok (zabito devět civilistů)
    • Hlavní organizující instituce: MI5*
  • Operace na podporu ruské politiky v Čečensku
    • Období: 1999
    • Prostor: Ruská federace
    • Cíl: ospravedlnit druhou válku v Čečensku
    • Způsob provedení: bombové útoky ve třech ruských městech (zasaženy byly činžovní domy, což si vyžádalo asi 300 mrtvých)
    • Hlavní organizující instituce: FSB* (ruská kontrazpravodajská služba*)
  • Operace na podporu svržení ukrajinské vlády
    • Období: 2014
    • Prostor: Ukrajina
    • Cíl: svrhnout vládu Viktora Janukovyče a instalovat vládu příznivě nakloněnou zahraniční politice USA – tím získat výhodný geografický prostor pro nátlak na Ruskou federaci
    • Způsob provedení: úkladnými vraždami s využitím odstřelovačů způsobit oběti jak v řadách policistů, tak mezi demonstranty, a tím vyvolat oboustranné tvrdé reakce, ale především vlnu násilného odporu demonstrantů a dalších občanů vůči ukrajinské vládě
    • Hlavní organizující instituce: CIA a MI6
      • Poznámka: událost na Ukrajině je analyzována v produktech 11027 a 11028

Problematika institucionalizovaného terorismu v podobě operací pod falešnou vlajkou pokračuje třetím dílem v produktu 22036, který je závěrečným dílem úvodní trilogie (připravováno ke zveřejnění).

Zpravodajské produkty související s problematikou terorismu:

[1] Střední východ (SV) je synonymum pro Blízký východ (BV), avšak s tím rozdílem, že SV zahrnuje širší geografický prostor než BV. Blízký východ můžeme chápat také jako podmnožinu Středního východu, ale v praxi se spíše jedná o upřednostněné používání jednoho z obou názvů, a to z pohledu různých zemí ve světě.

Zdroj: Agentura EXANPRO

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKYVÍCE OD AUTORA