Autor: EXANPRO
Zpravodajský produkt je prvním dílem úvodní trilogie k následné odborné analýze vybraných teroristických útoků* vypracované formou případových studií*. Jedná se především o ty teroristické útoky, které vykazují podezřelé pozadí a které nebyly dosud podrobeny nezávislému a nestrannému rozboru se zaměřením na klíčové položky.
Od ledna 2015 se odehrála celá řada teroristických útoků počínaje útokem v Paříži proti redakci satirického týdeníku Charlie Hebdo a konče (zatím) incidentem* ve městě Christchurch na Novém Zélandu (přehled zájmových útoků vybraných pro odbornou analýzu i s odkazy na související zpravodajské produkty je uveden v dokumentu 22036, který jako třetí část uzavírá uvedení do problematiky institucionalizovaného terorismu – připravováno ke zveřejnění).
K incidentu na Novém Zélandu musíme ihned podotknout, že bez ohledu na to, co se v Christchurch skutečně stalo, řadíme tento incident pořád k terorismu*, neboť jedním z cílů bylo vnést alespoň do části lidské společnosti zděšení (teror*), a to je jeden ze znaků terorismu, který je trestným činem i ve fázi přípravy nebo vyhrožování. Další důležitou věcí je to, zda mohou být takovéto činy organizovány péčí určité instituce nebo alespoň s jejím podílem, a tím označeny za institucionalizovaný terorismus* (viz definice dále v textu), což vychází z nově uplatňovaného postupu založeného na poznatcích z dlouhodobé praxe. Toto propojení je nutné při analýze* a vyšetřování* vyvrátit nebo potvrdit, jinak není možné takový případ spolehlivě uzavřít. Většina teroristických útoků spáchaných od roku 2015 nebyla řádně vyšetřena, a tedy ani řádně uzavřena. Úřady se většinou spokojily s těmi nejnižšími aktéry, které nekvalifikovaně označily za hlavní organizátory jednotlivých útoků. Tyto informace jako konečné následně předhodily médiím a veřejnosti.
Ale nepředbíhejme s termínem institucionalizovaný terorismus, jenž se může zdát komplikovaný, ale přesto má svůj význam, který nelze nahradit slovy státní a nestátní. Ještě pro úvod doplňme, že institucionalizovaný terorismus je přímo spojený s některými operacemi pod falešnou vlajkou* uskutečňovanými metodou teroristického útoku (bližší vysvětlení a reálné příklady institucionalizovaného terorismu uskutečňovaného jako operace pod falešnou vlajkou jsou uvedeny v produktu 22035, který jako druhý díl pokračuje s uvedením do problematiky institucionalizovaného terorismu – připravováno ke zveřejnění).
Většina teroristických útoků spáchaných od počátku roku 2015 až po současnost (březen 2019) si sice vyžádala značný mediální ohlas, ale prakticky žádnou odbornou analýzu, která by kvalifikovaně rozebrala jednotlivé incidenty, jejich zvláštnosti včetně neobvyklostí ve vyšetřování, souvislosti mezi incidenty a souvislosti s politickými událostmi a aktivitami politiků. K analýze těchto závažných činů patří také takzvané pátrání o jednu až dvě úrovně výše, což vychází z mnohaletých zkušeností právě v oblasti terorismu (podrobněji dále v textu). Mají-li mít takové analýzy co nejvyšší hodnotu, musejí být navíc co nejvíce nezávislé a nestranné.
Nezávislost znamená nebýt vázán na subjekt, jenž představuje určitý politický trend. Závislost na subjektu vzniká především v linii finanční a kariérní, kdy se očekává určitá oddanost či cizím slovem loajalita. To je častý případ např. státních institucí a některých neziskových organizací včetně tzv. think-tanků, které jsou obvykle závislé na finančních příjmech od subjektů patřících do tábora stejného politického trendu, který je pak těmito neziskovkami záměrně propagován s cílem zachovat si komfortní penězovod.
Nestrannost znamená, že není zvýhodňován, případně znevýhodňován ani jeden ze zjištěných a pravděpodobných aktérů zapojených do události, jež je analyzována. Dodržování nestrannosti bývá někdy problémem i pro nezávislé (nevázané) organizace a analytiky, kdy může být vlivem jejich vytvořeného přesvědčení upřednostňována jedna strana.
Státní instituce v podobě zpravodajských služeb* jsou podřízeny vládě a vláda menší země se zpravidla podřizuje politice vybrané skupiny silnějších mocností, k nimž se z různých motivů přidružila. Zpravodajské služby menších států pak hodnotí závažné incidenty (z pohledu ČR se jedná o incidenty v zahraničních zemích) podle tzv. oficiálního vyjádření zástupců těch zemí, kde se tyto incidenty odehrály, protože např. česká vláda podřizující se příslušnému politickému trendu a zahraničnímu mediálnímu obrazu vzniklých incidentů ani jiné hodnocení a závěry od svých služeb neočekává. Vlády bývalých socialistických zemí, které tvrdí, že jsou nyní pevně ukotveny v západních strukturách, dokonce nepovažují za přípustné, aby vlastní státní instituce přinášely odlišná hodnocení než západní země. Vlády totiž nechtějí rozporovat své hlásané pevné ukotvení, i kdyby se tím měly přiblížit pravdivějšímu vysvětlení jednotlivých incidentů.
Odlišná hodnocení od těch oficiálních nelze striktně nazývat teoriemi o konspiraci*, které však mají svůj význam a jsou mnohými nesprávně nazývány jako konspirační teorie, což jejich význam zcela obrací. Podrobněji k tomuto tématu viz produkt 13003 „Pochybení médii ve vztahu ke ›konspiračním teoriím‹“ a také odborný výklad 42001 „Web o konspiracích není konspiračním webem, stejně jako teorie o konspiraci není konspirační teorií“.
Většina mocností ve světě se snaží různými způsoby ovlivnit vývoj ve prospěch jak své domácí, tak hlavně zahraniční politiky. Avšak některé z těchto mocností k tomu používají takové způsoby, jež nemusejí být v souladu se zákony jednotlivých zemí ani s mezinárodními úmluvami. Obecně tyto způsoby nazýváme vlivovými operacemi*. Některé z těchto operací mohou být prováděny na hraně zákona (např. psychologické* a informační operace*), ale jiné jako např. operace pod falešnou vlajkou* jsou obvykle vždy za hranou zákona (nezaměňovat tyto operace s klamnými operacemi* nebo zastřenými operacemi* a dále se zpravodajskými* a operačními fabulacemi* – i když zde může docházet k jejich různě velkému prolínání a určité návaznosti, tak rozhodující pro stanovení druhu operace je vždy celkové vymezení a naplnění tří položek: obsah operace, způsob provedení operace a cíl operace neboli jakého konečného stavu má být dosaženo a s jakými účinky či dopady).
Ve světě je v současnosti jen málo zemí, které mají prostředky a troufalost uskutečnit operaci pod falešnou vlajkou. K těmto zemím přednostně patří USA, Ruská federace, Velká Británie a Izrael. Tyto operace se mohou skládat z různých aktivit a metod, k nimž však patří také metoda terorismu převedená na teroristický útok s konkrétním cílem a dopadem. Tím se dostáváme k termínu institucionalizovaný terorismus*, jímž je jakákoli teroristická aktivita, ať už ve formě přípravy, vyhrožování, anebo pokusu či dokonaného činu, která byla jako utajovaná praktika zahrnuta do systému státní či nadnárodní instituce s cílem ovlivňovat vývoj situace požadovaným směrem. Jedná se o terorismus, který byl úmyslně a skrytě přetvořen na nástroj instituce, která tento nástroj zpovzdálí dál „kultivuje“ a využívá jeho potenciál, a to často přes jeden nebo více zprostředkovatelských subjektů. Do tohoto počínání není instituce nikdy zapojena jako celek, ale vždy se jedná jen o nezbytný počet osob.
Záměrně hovoříme o institucionalizovaném terorismu, a nikoli o terorismu státním. Státní terorismus* je většinou otevřená forma terorizování vlastních obyvatel – přesněji tvrdé prosazování vůle panovníka nebo vlády jako celku a zastrašování a pronásledování oponentů a lidí s nimi spojených (jiný význam má termín státem sponzorovaný terorismus*, jenž se vztahuje převážně k aktivitám v zahraničí). Institucionalizovaný terorismus je metoda etablovaná do praktik instituce, což nemusí být nutně vláda, ale jen úzká skupina osob podřízené státní organizace např. v podobě zpravodajské služby, která se utajeným a zprostředkovaným způsobem podílí na teroristické aktivitě v zahraniční, ale také ve vlastní zemi. Vlastní vláda nemusí být s touto aktivitou vůbec seznámena, nebo o ní může vědět jen několik málo členů vládního kabinetu.
Připomeňme, že politika se mnohdy nedělá na vládní úrovni, ale je vedena z pozadí vlivovou skupinou. Například prezident Spojených států amerických není nejmocnějším mužem v USA, natož nejmocnějším mužem na světě (jak se často tvrdí v médiích). Jakýkoli prezident může být kdykoli „institucionalizovaným“ způsobem odstraněn. To nám ostatně doložily nejen americké dějiny, ale také současnost, kdy v boji proti prezidentovi USA byla zneužita Ústřední zpravodajská služba (CIA*) – viz např. produkt 12023.
Zpravodajské služby mocnějších zemí byly a stále jsou zapojeny do celé řady nezákonných aktivit. V rozmanitém dění ve světě není ani možné, aby tyto instituce stály opodál a vše provozovaly jen v souladu se zákony jednotlivých zemí a s mezinárodním právem. Příkladem je působení zástupců těchto služeb nejenom v zemích ozbrojených konfliktů (např. Afghánistán a Sýrie), ale také v evropských zemích (viz případové studie vybraných incidentů).
Praktiky s překračováním zákona jsou prováděny ze dvou důvodů: Zaprvé ovlivnit situaci (či přesněji vývoj situace) v určité geografické nebo tematické oblasti ve prospěch určité politiky (nemusí to být přímo politika vlády), a zadruhé získat finanční prostředky pro provozování těchto praktik, protože je nelze kvůli hlubšímu utajení financovat z běžných ani operativních fondů (sem patří nepovolené a skryté formy podnikání až po využívání sítí organizovaného zločinu).
Zpravodajské služby menších zemí takový potenciál ani ambice zpravidla nemají (jsou zde však občasné výjimky jako např. Nizozemsko), ale mají schopnosti tyto aktivity odhalovat a informovat členy vlastního vládního kabinetu, kteří mohou tyto informace a závěry využít pro svůj rozhodovací proces*, a to zejména ve prospěch občanů vlastní země (zde se prioritně jedná o udržování bezpečného prostředí). Jenže trvalou otázkou vždy zůstává, zdali výkonní politici vůbec chtějí dostávat tento druh informací a ještě k tomu o partnerských zemích, anebo se těmto informacím bázlivě vyhýbají a své zpravodajské služby směřují jen na takzvané Západem předurčené protivníky (blíže k této záležitosti viz produkt 12001 „Omezené schopnosti státních zpravodajských služeb“).
Ukázkovým příkladem podílu na institucionalizovaném terorismu je činnost Evropské unie (EU), která nefunguje na rovnocenné mezinárodní úrovni, nýbrž čistě na úrovni nadnárodní organizace. Všichni funkcionáři EU a zástupci členských zemí, kteří vědomě či nevědomě prosazují nebo podporují legalizaci nelegální migrace prostřednictvím projektu přesídlování, vytvářejí v evropském prostředí podmínky pro nárůst interetnického a sociálního napětí, a tím i podmínky pro vytváření tzv. institucionalizovaných teroristů*, nebo dokonce podmínky pro dovoz již tzv. hotových teroristů (osoby, které již mají zkušenosti s teroristickými aktivitami ze zahraničních zemí). Tito potenciální nebo již hotoví teroristé jsou v některých případech využíváni zahraničními institucemi pro teroristické aktivity. Jejich využívání se děje určitou formou manipulace a vydírání (nátlaku) přes prostředníky. Nejedná se o náhodný výběr, ale o promyšlený postup sledování místních již alespoň jednou trestaných osob a často o přípravu jednotlivých militantních radikálů ještě před jejich příchodem (nebo návratem) do Evropy. Zapojená zahraniční instituce někdy spolupracuje s institucí místní.
Zvyšování napětí v evropských zemích má svůj cíl, který vychází z toho, že Evropa je nejdůležitějším geopolitickým centrem světa, o než soupeří Spojené státy s Ruskou federací a stále více také s Čínou (více v produktu 22035, který jako druhý díl pokračuje s problematikou institucionalizovaného terorismu – připravováno ke zveřejnění).
Přesídlování obyvatel v různé míře a na různých směrech pokračuje, přičemž mechanismus migračních kvót není zcela u konce, jak se nám před časem snažili namluvit politici z hnutí ANO a ČSSD. V květnu 2019 by se u Soudního dvoru Evropské unie mělo konat slyšení se zástupci ČR, Maďarska a Polska právě kvůli programu přerozdělování migrantů. Stížnost (žalobu) podala na trojici zemí Evropská komise v lednu 2018. Na základě výsledku tohoto procesu může být celý mechanismus opět uveden v platnost, a to na povinné bázi pro všechny členské země (Bližší vysvětlení k projektu přesídlování včetně odkazů na produkty věnované nelegální migraci viz souhrnné hodnocení 11099 „Na radikalizaci společnosti se podílejí vlády jednotlivých zemí aneb Jak to mysleli čeští politici, když mluvili o ČR jako o šesté nejbezpečnější zemi na světě?“)
Problematika institucionalizovaného terorismu pokračuje druhým dílem v produktu 22035 (připravováno ke zveřejnění).
Zpravodajské produkty související s problematikou terorismu:
Produkt 42006 „Teror, terorismus, atentáty a úkladné vraždy“
Produkt 22006 „Kritéria pro naplnění podstaty terorismu“
Produkt 42007 „Osamělý vlk, nebo toulavý pes?“
Produkt 42008 „›Ideální stav‹ jako stupeň ohrožení terorismem?“
Produkt 42009 „Problematický termín ›islámský terorismus‹ jako obhajoba Západu“
Produkt 13002 „Terorismus je abstraktním pojmem a nelze mu tak vyhlásit válku“
Zdroj článku: Exanpro
