Jak národní socialisté získali širokou podporu v tvrdém boji o hlasy voličů
Zdroj: Institut pro historickou revizi
Předmluva překladatele z Němčiny do Angličtiny Marka Webera
Rok 1932 byl pro Němce rokem masové nezaměstnanosti, hospodářské paralýzy a nefunkčního, nereagujícího politického systému. Světová hospodářská krize, v USA známá jako Velká hospodářská krize, rozvrátila výrobu a obchodní život. Byl to také rok intenzivních kampaní ve čtyřech celostátních volbách, v nichž se vedly urputné boje – dvoje do Říšského sněmu a dvoudílné prezidentské volby.
Nejpalčivějším tématem těchto kampaní byla samozřejmě hospodářská kalamita, která přinesla všeobecnou bídu a připravila miliony lidí o práci. Protože „etablované“ politické strany byly naprosto neschopné se s hospodářskými neduhy národa vypořádat, stále více občanů se s nadějí obracelo k radikálním komunistům nebo národním socialistům.
V tomto posledním roce německého liberálně demokratického systému „Výmarské republiky“ se jedna neschopná administrativa za druhou pokoušela řešit tíživé problémy země. Protože neměla podporu lidu ani většiny v Říšském sněmu, vládl každý prezidentem jmenovaný kancléř pouze na základě ústavní klauzule o „mimořádném dekretu“.
V prezidentské volební kampani v roce 1932 podpořily německé strany „establishmentu“, včetně levicových sociálních demokratů a několika „centristických“ stran, Paula von Hindenburga – 84letého úřadujícího prezidenta, který zastával funkci říšského prezidenta od roku 1925. Jeho nejvážnějším soupeřem byl Adolf Hitler, 43letý vůdce národních socialistů. Žádný z kandidátů ve volbách 13. března nezískal nadpoloviční většinu hlasů, ačkoli pro Hitlera hlasovalo 30 procent voličů a pro vůdce komunistické strany 13 procent. To odstartovalo nové kolo horečné kampaně před druhým kolem voleb 10. dubna, v němž von Hindenburg získal 53 procent hlasů, a zůstal tak prezidentem. Hitler zvýšil svůj podíl hlasů a získal 37 procent.
K únavnému volebnímu kolu roku se přidaly i volby do provinčních zákonodárných sborů. Ve volbách, které se konaly 24. dubna v několika německých regionech nebo spolkových zemích, se jako nejpopulárnější strana ukázali národní socialisté. Vítězství Hitlerova hnutí bylo nejvýznamnější v Prusku – zdaleka největší německé spolkové zemi či státě, kde žijí tři pětiny obyvatel národa.
V ostře sledovaných volbách do Říšského sněmu 31. července, v nichž hlasovalo 84 procent oprávněných voličů, se národní socialisté stali s 37 procenty zdaleka největší stranou. Na druhém místě se umístili sociální demokraté s 22 procenty, následováni komunistickou stranou s 15 procenty. V tvrdém boji ve volbách do Říšského sněmu 6. listopadu vyšli národní socialisté opět jako nejpopulárnější německá strana s 33 procenty. Na druhém místě skončili sociální demokraté s 20 procenty, následováni komunisty se 17 procenty.
Nejoddanějšími aktivisty v těchto rozhodujících volebních kláních byli bezesporu stoupenci Hitlerovy Národně socialistické strany (NSDAP). Na nesčetných dobře organizovaných shromážděních, prostřednictvím výroby a distribuce milionů plakátů, letáků a brožur a v širokém spektru deníků, týdeníků a měsíčníků této strany a časopisů oslovovaly legie řečníků, umělců, spisovatelů a dalších dobrovolníků hnutí voliče ve městech, městečkách a vesnicích po celé zemi. „Díky širokému záběru své propagandy a úspěchu své taktiky při jednání s organizacemi Mittelstand [střední třídy],“ napsal americký historik Gordon Craig, „vyzařovala národně socialistická strana sílu a sebevědomí …“.
Klíčovým faktorem přitažlivosti strany bylo její důrazné volání po národní jednotě a nesobecké oddanosti společnému dobru. To bylo v té době neobvyklé. „Na rozdíl od téměř všech ostatních stran výmarského období,“ poznamenal profesor Craig, „nacionálně socialistická strana nesměřovala svou propagandu k jedné sociální či ekonomické třídě nebo zájmovému uskupení.“ Tím, že Hitlerovo hnutí svědomitě oslovilo všechny Němce – bez ohledu na třídu, region nebo náboženské smýšlení -, se stalo první „moderní“ politickou stranou v zemi.
Hitler také pracoval tvrději než kterýkoli jiný politický vůdce. Křižoval zemi letadlem (jako první politik na světě), aby mohl vystoupit na velkých setkáních, někdy i na několika během jediného dne. Během roku 1932 pronesl celkem 209 veřejných projevů. V jeden den, 27. července, Hitler promluvil na shromáždění 60 000 lidí v Braniborsku, poté k téměř stejnému počtu v Postupimi a večer promluvil ke 120 000 lidí shromážděných na velkém stadionu v Berlíně, zatímco dalších 100 000 lidí slyšelo jeho hlas venku z reproduktorů. Špatné počasí 20. července zpozdilo jeho přílet letadlem a autem, aby promluvil na masovém shromáždění ve Stralsundu, které mělo začít v devět hodin večer. O půlnoci bylo shromáždění pod širým nebem, čítající asi 20 000 lidí, oznámeno, že Hitler přijede v 1:30. Přesto čekali. Teprve ve 2:15 ráno mohl konečně promluvit k početnému davu.
Hitlerova schopnost jasně a přesvědčivě prezentovat své názory jednotlivcům i velkému publiku a získat si důvěru a loajalitu výjimečně nadaných mužů jako oddaných spolupracovníků byly rozhodující pro jeho úspěch při budování a udržování rozsáhlé, profesionálně vedené národní organizace. „Mezi všemi významnými osobnostmi výmarského období,“ napsal profesor Craig ze Stanfordovy univerzity, „je [Hitler] jediným, o němž lze jednoznačně říci, že měl politického génia.“
Hitler byl často vykreslován jako hulvátský demagog, který získával podporu pomocí zjednodušujících hesel, planých slibů a hrubých apelů na pocity zášti, strachu a závisti. Tento obraz není přesný. Kdyby odpovídal skutečnosti, nezískali by národní socialisté podporu tolika německých voličů – kteří patřili k nejlépe informovaným, nejvzdělanějším a nejroztodivnějším na světě.
Ve skutečnosti bylo poselství Hitlerova hnutí podstatnější a důslednější než poselství kterékoli jiné německé politické formace. Z mnoha stran, které se ucházely o hlasy voličů ve volbách v roce 1932, pouze národní socialisté předložili komplexní program řešení hospodářské krize, který stanovil konkrétní opatření (jež byla později po převzetí moci realizována).
Národní socialisté zdůrazňovali, že pouze nový pohled, který odmítne úzké sektářské zájmy a na první místo postaví potřeby celého národa, umožní německému národu vybudovat nový zdravý řád sociální stability, ekonomické bezpečnosti, prosperity a trvalého blahobytu pro všechny.
Dva týdny před volbami do Říšského sněmu v červenci 1932 vydala Národně socialistická strana gramofonovou desku s nahraným projevem svého vůdce. Bylo vyrobeno a rozšířeno přibližně 50 000 desek s tímto Hitlerovým „projevem“ nazvaným „Výzva k národu„. Tato snaha byla o to potřebnější, že německý vládou kontrolovaný rozhlasový systém se postaral o zákaz Hitlerova hlasu v rozhlase.
Tento projev, který má něco málo přes osm minut, je jediným zaznamenaným Hitlerovým projevem pro volební kampaň v roce 1932. Mluví v něm důrazně, ale jasně a znovu zdůrazňuje body, které v tom roce přednesl v mnoha jiných projevech. Ostře kritizuje ostatní politické strany za to, že se nedokázaly vypořádat s hospodářskými problémy národa, a také za jejich úzké zaměření a rozdělující cíle. Zdůrazňuje, že pouze národní socialisté jsou tělem i duší oddáni blahu všech Němců.
*****
Poznámka Admina: Předmluva autora je hezká, zejména jak poukazuje na tu ohromující propagandistickou činnost NSDAP předvolbami.Ale autor jaksi pozapomně poznamenat, kdo tu kampaň platil. Ty desítky tisíců plakátů, brožur, 50.000 gramofonových desek atd., to vše zahrnovalo obrovské náklady. Nehledě pak na obrovské investice do zbrojního průmyslu po vítězství Hitlera k moci. Největší koncerny zejména z USA a UK profitovaly z „obnovy“ německého průmyslu, zejména strojírenství a následně zbrojního průmyslu. Kam to pak až došlo, víme všichni. Místo idealizovaného „Národního socialismu“, maximální totalita, vyvolání nejhorší vállky v dějinách lidstva a ztráty desítek milionů lidí ve světě. Níže je kratičké video, které doporučuji shlédnout. Je to projev advokáta jenž u Norimberského soudu obhajoval jednoho z obžalovaných nacistů. Zajímavý a velmi netradiční obhajoba.
*****
Zde je překlad celého textu Hitlerovy předvolební kampaně z roku 1932 „Výzva k národu“:
Více než 13 let bylo osudem určeno na zkoušku a hodnocení těch, kteří jsou dnes u moci. Oni sami však vynesli nejpřísnější možný verdikt, když ve své vlastní propagandě přiznali neúspěch svého úsilí. Kdysi chtěli v budoucnu vládnout Německu lépe než v minulosti. Dnes je však jediným skutečným výsledkem jejich stylu vládnutí pouhé konstatování, že Německo a německý národ stále žijí. V listopadových dnech roku 1918 [kdy liberálně demokratická republika nahradila monarchii] se slavnostně zavázali, že povedou náš lid, a zejména německého dělníka, do lepší hospodářské budoucnosti. Dnes – poté, co měli na splnění svých slibů téměř 14 let – nejsou schopni uvést jako svědectví kvality svého úsilí blahobyt jediné německé profesní třídy.
Německý zemědělec je chudý. Střední třída je na mizině. Sociální naděje mnoha milionů lidí byly zničeny. Třetina všech německých mužů a žen v produktivním věku je nezaměstnaná, a tudíž bez příjmu. Státní správa, obce a spolkové země jsou silně zadluženy, finance ve všech oblastech jsou v nepořádku a všechny státní pokladny jsou prázdné.
Co by ještě mohli zničit? Nejhorší je však zničení víry v náš národ, odstranění veškeré naděje a důvěry. Za 13 let se jim vůbec nepodařilo zmobilizovat síly, které dřímají v našem národě. Naopak! Protože se bojí probuzeného národa, poštvali jednu skupinu lidí proti druhé: město proti venkovu, námezdní dělníky proti státním zaměstnancům, ty, kdo pracují rukama, proti těm, kdo pracují hlavou, Bavory proti Prusům, katolíky proti protestantům a tak dále a naopak.
Aktivita našeho lidu byla vyčerpána pouze na domácí půdě. Ve vztahu k vnějšímu světu zůstaly jen fantazie: fantastické naděje ve svědomí kultivovaného lidstva, mezinárodní právo, světové svědomí, velvyslanecké konference, Společnost národů, Druhou internacionálu, Třetí internacionálu, proletářskou solidaritu a tak dále – a svět se k nám podle toho choval.
Německo tak pomalu upadalo a jen blázen může doufat, že síly, které tento úpadek způsobily, by nyní mohly způsobit jeho vzkříšení. Pokud zavedené politické strany vážně chtějí Německo zachránit, proč tak již neučinily? Pokud chtěly Německo skutečně zachránit, proč se tak dosud nestalo? Pokud měli představitelé těchto stran poctivé úmysly, pak jejich programy musely být nedostatečné. Pokud však jejich programy byly správné, pak buď jejich úmysly nebyly upřímné, nebo byli příliš nevědomí či slabí.
Nyní, po třinácti letech, během nichž v Německu zničili vše, co se dalo, konečně nastal čas jejich vlastní likvidace. Není důležité, zda dnešní parlamentní politické strany přežijí, nebo ne. Podstatné však je, aby německý národ nebyl zcela zničen.
Odstranit tyto strany je proto povinností – protože aby si zajistily vlastní existenci, musí znovu a znovu rozvracet národ. Po léta se snažily přesvědčit německého dělníka, že se může zachránit sám. Po léta říkali zemědělci, že mu pomůže jen jeho organizace. Střední třídu měly ze spárů zkázy vyrvat strany střední třídy a hospodářství strany podnikatelů. Katolík měl hledat útočiště u strany středu a protestant u křesťanskosociální lidové služby. Nakonec i majitelé domů měli svou politickou reprezentaci, stejně jako nájemníci, námezdní dělníci a státní zaměstnanci. Tyto snahy o rozdělení národa na třídy, vrstvy, profesní skupiny a náboženské vyznání, vedoucí tímto způsobem kousek po kousku k budoucímu hospodářskému štěstí, však nyní zcela selhaly.
Již v den založení našeho národně socialistického hnutí jsme se řídili přesvědčením, že osud německého jednotlivce je nerozlučně spjat s osudem celého národa. Když Německo upadá, dělník nebude vzkvétat v sociálním blahobytu, stejně jako podnikatel. Ani zemědělci a střední třída se nebudou moci zachránit.
Ne, úpadek Říše, úpadek národa, znamená úpadek a zánik všech! A žádná náboženská frakce a žádná jednotlivá německá etnická skupina se nevyhne sdílení stejného obecného osudu.
Již v den založení našeho národně socialistického hnutí nám bylo dávno jasné, že proletariát nezvítězí nad buržoazií a buržoazie nezvítězí nad proletariátem, ale že [v takovém střetu] nakonec nad oběma zvítězí pouze mezinárodní vysoké finance. A to se také stalo!
Uvědomujíce si tento úpadek, zorganizovala před třinácti lety hrstka lidí a já nové hnutí, které už ve svém názvu [národně socialistické] hlásá nové národní společenství. Neexistuje nic takového jako socialismus, který by neměl k dispozici sílu ducha; a neexistuje nic takového jako sociální blahobyt, který by nebyl chráněn silou národa, a dokonce v ní nenacházel svůj předpoklad. A neexistuje nic takového jako národ – a tedy ani nic takového jako nacionalismus – pokud se k milionové armádě, která pracuje mozkem, nepřipojí milionová armáda, která pracuje rukami, spolu s milionovou armádou zemědělců.
Dokud budou nacionalismus a socialismus pochodovat jako oddělené ideje, budou poraženy svými jednotnými protivníky. V den, kdy se obě ideje spojí v jednu, budou neporazitelné!
A kdo popře, že v době, kdy se v Německu všechno hroutí a jde do kytek, kdy se všechno v obchodním světě a politickém životě zastavuje nebo dokonce končí, zažívá jedna organizace obrovský a úžasný vzestup? Se sedmi muži jsem před třinácti lety zahájil tento úkol sjednocení Německa a dnes v našich řadách stojí více než 13 milionů lidí. Nezáleží však na počtu, ale na jejich vnitřní hodnotě!
Třináct milionů lidí všech profesí a profesních skupin – 13 milionů dělníků, zemědělců a intelektuálů, 13 milionů katolíků a protestantů, příslušníků všech německých regionů a etnických skupin – vytvořilo nerozborné spojenectví. A 13 milionů si uvědomilo, že budoucnost všech spočívá pouze ve společném boji a ve společných úspěších všech.
Miliony zemědělců si nyní uvědomily, že není důležité, aby uznaly nutnost své vlastní existence, ale že je třeba poučit lidi z jiných vrstev a profesních skupin o německém zemědělci a získat je pro něj.
A miliony dělníků si dnes také uvědomují, že navzdory všem teoriím jejich budoucnost nespočívá v nějaké [marxistické] Internacionále, ale spíše v tom, že si jejich krajané uvědomí, že bez německých zemědělců a německých dělníků prostě není německé síly. A stejně tak si miliony buržoazních intelektuálů uvědomily bezvýznamnost svých vlastních názorů, pokud milionové masy tvořící zbytek národa konečně nepochopí význam německých intelektuálních vrstev.
Před třinácti lety se nám, národním socialistům, posmívali a vysmívali se nám. Dnes už se nám naši odpůrci nevysmívají. Vzniklo věrné společenství lidí, které postupně překoná předsudky třídního šílenství a snobství společenského postavení. Věrné společenství lidí, které je odhodláno vytáhnout do boje za zachování našeho národa ne proto, že se skládá z Bavorů nebo Prusů nebo lidí z Württemberska či Saska, nebo proto, že jsou katolíci nebo protestanti, dělníci nebo úředníci, střední třída nebo námezdní dělníci a tak dále, ale proto, že jsou všichni Němci.
Spolu s tímto pocitem nezlomné solidarity vzrostl i vzájemný respekt, z něhož se zrodilo porozumění a z něj obrovská síla, která nás všechny pohání. My, národní socialisté, proto vstupujeme do každé volební kampaně s jediným závazkem, že se následujícího dne znovu pustíme do práce na vnitřní reorganizaci našeho národního společenství. Neboť nebojujeme o volené posty nebo ministerské funkce, nýbrž o německého muže a ženu, které chceme a budeme znovu spojovat v nedělitelné osudové společenství.
Všemohoucí, který nám dosud umožnil, abychom se za 13 let ze sedmi lidí stali 13 miliony, umožní i těmto 13 milionům, aby se opět stali německým lidem. V tento lid věříme, za tento lid bojujeme a tomuto lidu jsme ochotni, stejně jako tisíce soudruhů před námi, v případě potřeby, odevzdat tělo i duši.
Pokud národ splní svou povinnost, pak musí nevyhnutelně přijít den, který nám vrátí Říši ve cti a svobodě, práci a chlebu!
*****
Poznámky
Původní text tohoto projevu je zveřejněn na adrese:
https://ia801006.us.archive.org/4/items/AdolfHitlerAppellAnDieNationRedeDeutsch1932/AdolfHitlerAppellAnDieNationBeforeElectionSpeech.pdf.
Zvukový záznam je zveřejněn na adrese:
https://www.youtube.com/watch?v=wCV0WJ4iwUk
https://www.youtube.com/watch?v=BYhLt6WgEM8
Zdroj článku: Institut pro historickou revizi
Překlad a české titulky: Admin Nekorektní TOP-CZ
Úvodní foto: Thinkstock
