Autor: Iain Davis, 20. října 2021
Globální partnerství veřejného a soukromého sektoru (GPPP) je celosvětová síť stakeholderů, (zainteresovaných stran) a jejich partnerů.
Tento kolektiv zainteresovaných stran (kapitalistů a jejich partnerů) tvoří globální korporace (včetně centrálních bank), filantropické nadace (multimiliardáři – filantropové), politické think-tanky, vlády (a jejich agentury), nevládní organizace, vybrané akademické a vědecké instituce, globální charitativní organizace, odbory a další vybraní „myšlenkoví vůdci“.
GPPP ovládá globální finance a světovou ekonomiku. Určuje světovou, národní a místní politiku (prostřednictvím globálního řízení) a následně ji prosazuje prostřednictvím korporací hlavního mediálního proudu (MSM), které jsou rovněž „partnery“ v rámci GPPP.
Tyto politiky často navrhují think-tanky, než je přijmou vlády, které jsou rovněž partnery GPPP. Vláda je proces, který přetváří globální řízení GPPP do podoby tvrdé politiky, legislativy a práva.
Podle našeho současného modelu westfálské národní suverenity nemůže vláda jednoho národa vydávat zákony nebo právo v jiném národě. Prostřednictvím globálního vládnutí však GPPP vytváří politické iniciativy na globální úrovni, které se pak kaskádovitě šíří k lidem v každém národě. Obvykle se tak děje prostřednictvím zprostředkujícího distributora politik, jako je MMF nebo IPCC, a národní vlády pak doporučené politiky přijímají.
Politická trajektorie je na mezinárodní úrovni určována autorizovanou definicí problémů a jejich předepsaných řešení. Jakmile GPPP prosadí konsensus na mezinárodní úrovni, je stanoven politický rámec. Partneři zúčastněných stran GPPP pak spolupracují na zajištění toho, aby byly požadované politiky vypracovány, zavedeny a prosazeny. Jedná se o často citovaný „mezinárodní systém založený na pravidlech“.
Tímto způsobem GPPP kontroluje mnoho států najednou, aniž by se musely uchylovat k legislativě. To má navíc tu výhodu, že jakékoli právní napadení rozhodnutí učiněných nejvyššími partnery GPPP (jedná se o autoritářskou hierarchii) je velmi obtížné.
Pro vyšší rozlišení, klik na obrázek.
Na GPPP se tradičně odkazuje v souvislosti s veřejným zdravím, konkrétně v řadě dokumentů Organizace spojených národů (OSN), včetně dokumentů jejich agentur, jako je Světová zdravotnická organizace (WHO).
WHO ve svém dokumentu z roku 2005 Connecting For Health (Propojení pro zdraví), v němž si všímá, co znamenají Rozvojové cíle tisíciletí pro globální zdraví, odhalila vznikající GPPP:
Tyto změny nastaly ve světě revidovaných očekávání ohledně role vlády: že veřejný sektor nemá ani finanční, ani institucionální zdroje, aby mohl plnit své úkoly, a že je zapotřebí kombinace veřejných a soukromých zdrojů.…..Vybudování globální kultury bezpečnosti a spolupráce je životně důležité….Začátky globální zdravotnické infrastruktury již existují. Informační a komunikační technologie otevřely příležitosti ke změnám ve zdravotnictví, ať už s tvůrci politik, nebo bez nich…….Vlády mohou vytvořit příznivé prostředí a investovat do rovnosti, přístupu a inovací.
Změněná úloha vlád znamenala, že již nebyly vůdčí silou. Tradiční tvůrci politik již politiku nevytvářeli, ale vůdčí silu převzali partneři GPPP. Národní vlády byly odsunuty na pozice, kdy vytvářely prostředí umožňující GPPP tím, že zdaňovaly veřejnost a zvyšovaly vládní zadlužení.
Jedná se o dluh vůči starším partnerům GPPP. Ti jsou také příjemci půjček a využívají tyto komicky nesprávně nazvané „veřejné investice“ k vytváření trhů pro sebe i širší GPPP.
Výzkumníci Buse & Walt 2000 nabízejí dobrou oficiální historii vývoje konceptu GPPP. Naznačují, že šlo o reakci na rostoucí rozčarování z projektu OSN jako celku a na vznikající poznání, že klíčem k realizaci politiky jsou stále více globální korporace. To koreluje s rozvojem konceptu kapitalismu zainteresovaných stran, který byl poprvé zpopularizován v 70. letech 20. století.
Buse & Walt nastínili, jak bylo GPPP navrženo, aby usnadnilo účast nových druhů společností. Tyto subjekty si uvědomily pošetilost svých dosavadních destruktivních obchodních praktik. Byly připraveny přiznat si své chyby a napravit je. Rozhodly se, že toho dosáhnou partnerstvím s vládou při řešení globálních problémů. Tyto existenční hrozby byly definovány GPPP a vybranými vědci, akademiky a ekonomy, které financovali.
Oba výzkumníci identifikovali klíčový davoský projev, který v roce 1998 přednesl tehdejší generální tajemník OSN Kofi Annan na WEF a který znamenal přechod k modelu globálního vládnutí založenému na GPPP:
Od našeho posledního setkání v Davosu se Organizace spojených národů změnila. Organizace prošla kompletní přestavbou, kterou jsem označil za „tichou revoluci“… Došlo k zásadní změně. Kdysi OSN jednala pouze s vládami. Nyní již víme, že míru a prosperity nelze dosáhnout bez partnerství zahrnujícího vlády, mezinárodní organizace, podnikatelskou komunitu a občanskou společnost… Do činnosti OSN jsou dnes zapojeny podniky z celého světa.
Buse & Walt tvrdili, že to znamená nástup nového typu odpovědného globálního kapitalismu. Jak uvidíme, korporace toto uspořádání tak nevnímaly. Buse a Walt totiž potvrdili, proč je GPPP pro globální bankovní, průmyslové, finanční a obchodní giganty tak lákavou vyhlídkou:
Měnící se ideologie a trendy v globalizaci zdůraznily potřebu užšího globálního řízení, což je otázka jak pro soukromý, tak pro veřejný sektor. Domníváme se, že přinejmenším část podpory GPPP pramení z tohoto poznání a z touhy soukromého sektoru podílet se na globálních regulačních rozhodovacích procesech.
Střet zájmů je zřejmý. Jednoduše se od nás očekává, že budeme bez pochybností akceptovat, že globální korporace jsou odhodlány upřednostňovat humanitární a environmentální cíle před ziskem. Údajně je pro nás systém globálního řízení vedený GPPP nějakým způsobem prospěšný.
Věřit tomu vyžaduje značnou míru naivity. Mnohé ze zainteresovaných společností byly odsouzeny nebo veřejně pohnány k odpovědnosti za zločiny, které spáchaly. Patří mezi ně i válečné zločiny. Zjevný pasivní souhlas politické třídy s tím, že tito „partneři“ by měli účinně určovat globální politiku, předpisy a výdajové priority, se zdá být infantilní důvěřivostí.
Tato naivita je sama o sobě šarádou. Jak upozorňuje řada akademiků, ekonomů, historiků a badatelů, vliv korporací, ba dokonce jejich dominance v politickém systému po celé generace rostla. Zvolení politici byli v tomto uspořádání dlouho podřízenými partnery.
S příchodem GPPP jsme byli svědky zrodu procesu formalizace tohoto vztahu, vytvoření soudržného světového řádu. Politici se od té doby jednoduše drží scénáře, který nenapsali oni, ale někdo jiný.
Je důležité pochopit rozdíl mezi vládou a správou v globálním kontextu. Vláda si nárokuje právo, třeba prostřednictvím kvazi-demokratického mandátu, určovat politiku a vydávat právní předpisy (zákony).
Údajné západní zastupitelské demokracie, které vůbec nejsou demokracie, jsou modelem národní vlády, kde volení zástupci tvoří výkonnou moc, která vydává zákony. Například ve Spojeném království se tak děje prostřednictvím parlamentního procesu.
V mezinárodním měřítku je této formě národní vlády asi nejblíže Valné shromáždění OSN. To má slabý nárok na demokratickou odpovědnost a může přijímat rezoluce, které sice nezavazují členské státy, ale mohou vytvářet „nové princípy„, které se mohou stát mezinárodním právem, když je později aplikuje Mezinárodní soudní dvůr.
Ve skutečnosti se však nejedná o „vládu světa„. OSN nemá pravomoc vydávat zákony a vytvářet právo. Jediným způsobem, jak se její „zásady“ mohou stát zákonem, je soudní rozhodnutí. Mimosoudní pravomoc vytvářet právo je vyhrazena vládám a jejich legislativní působnost se vztahuje pouze na hranice jejich vlastního státu.
Vzhledem k často napjatým vztahům mezi národními vládami začíná být světová vláda nepraktická. Vzhledem k nezávazné povaze rezolucí OSN i k mezinárodnímu soupeření o geopolitické a ekonomické výhody v současné době neexistuje nic, co bychom mohli nazvat světovou vládou. Navíc je zde problém národní a kulturní identity. Většina obyvatel není připravena na vzdálenou, nikým nevolenou světovou vládu. Lidé obecně chtějí, aby politická třída měla větší, nikoli menší demokratickou odpovědnost.
GPPP by jistě ráda řídila světovou vládu, ale vnucování otevřenou silou je mimo její možnosti. Proto k prosazování představy globální vlády využívají jiné prostředky, například podvody a propagandu.
Bývalý poradce Carterovy administrativy a zakladatel Trilaterální komise Zbigniew Brzezinski si uvědomoval, že tento přístup by byl snadněji proveditelný. Ve své knize z roku 1970 Between Two Ages: Americas Role In The Technetronic Era napsal:
Ačkoli je cíl utvořit společenství vyspělých národů méně ambiciózní než cíl světové vlády, je dosažitelnější.
V posledních 30 letech se v souvislosti s vývojem koncepce globální vlády zformovala řada GPPP. Významným přelomem byla koncepce WEF o vícestranné správě věcí veřejných. V roce 2010 vydali publikaci Everybody’s Business: WEF nastínil prvky formy globálního vládnutí GPPP zainteresovaných stran.
Založili své rady pro globální agendu, které projednávají a navrhují politiku týkající se prakticky všech aspektů naší existence. WEF vytvořil odpovídající globální řídicí orgán pro každý aspekt naší společnosti. Nic nezůstalo nedotčeno, od našich hodnot a ekonomiky přes bezpečnost a veřejné zdraví, systémy sociálního zabezpečení, spotřebu, přístup k vodě, potravinovou bezpečnost, kriminalitu, naše práva, udržitelný rozvoj až po globální finanční a měnový systém.
Výkonný předseda WEF Klaus Schwab vysvětlil, co je cílem globálního řízení:
Naším cílem bylo podnítit strategický proces přemýšlení všech zúčastněných stran o způsobech, jakými by měly být mezinárodní instituce a uspořádání přizpůsobeny současným výzvám… Přední světové autority pracovaly v interdisciplinárních radách pro globální agendu, které sdružovaly více zúčastněných stran, aby identifikovaly mezery a nedostatky v mezinárodní spolupráci a formulovaly konkrétní návrhy na zlepšení..
Tyto diskuse probíhaly na regionálních summitech fóra v roce 2009 i na nedávném výročním zasedání fóra v Davosu-Klostersu v roce 2010, kde byly mnohé z nově vznikajících návrhů testovány s ministry, generálními řediteli, vedoucími představiteli nevládních organizací a odborů, předními akademiky a dalšími členy davoské komunity…
Proces globálního redesignu se stal neformální pracovní laboratoří či tržištěm pro řadu dobrých politických nápadů a příležitostí k partnerství… Snažili jsme se rozšířit diskuse o mezinárodní správě…, aby bylo možné přijmout preventivnější a koordinovanější opatření proti celé řadě rizik, která se v mezinárodním systému hromadí.
Podívejte se a poslechněte sami jak funguje GPPP v rámci Světového ekonomického fóra: (Poznámka – nebylo součástí článku, vloženo Adminem)
V roce 2010 si WEF vzal za úkol zahájit proces globálního redesignu. Definovali mezinárodní výzvy a navrhli řešení. Naštěstí pro GPPP jejich návrhy pro ně znamenaly větší kontrolu a možnosti partnerství. WEF se snažil stát v čele rozšíření tohoto mezinárodního řízení.
Jako jeden z příkladů lze uvést, že v roce 2019 vláda Spojeného království oznámila své partnerství s WEF při vytváření budoucích obchodních, ekonomických a průmyslových pravidel. Vláda Spojeného království se zavázala podporovat regulační prostředí vytvořené globálními korporacemi, které by se pak řídily stejnými předpisy, které navrhly.
WEF nemá žádný volební mandát. Nikdo z nás nemá žádnou možnost ovlivnit nebo dokonce zpochybnit jejich rozhodnutí, a přesto pracují ve spolupráci s našimi údajně demokraticky zvolenými vládami a dalšími zúčastněnými stranami GPPP na přestavbě planety, na které všichni žijeme.
Základem GPPP je kapitalismus zainteresovaných stran. Ve své podstatě plně nahrazuje demokratickou vládu (nebo dokonce vládu jakéhokoli druhu) tím, že do centra rozhodování staví globální korporace. Přestože vůdci GPPP neodvozují autoritu od nikoho jiného než od sebe, přebírají vlastní moderní výklad „divinského práva králů“ a vládnou absolutně.
V lednu 2021 WEF hovořil o tom, jak vnímá Stakeholder Capitalism – (Kapitalismus zainteresovaných stran):
Nejdůležitější charakteristikou modelu zainteresovaných stran dnes je, že zájmy našeho systému jsou nyní zřetelněji globáln.. To, co bylo dříve považováno za externality při tvorbě národohospodářské politiky a rozhodování jednotlivých podniků, bude nyní třeba začlenit nebo internalizovat do činnosti každé vlády, společnosti, komunity i jednotlivce. Planeta je.. středem globálního ekonomického systému a její zdraví by mělo být optimalizováno v rozhodnutích všech ostatních zúčastněných stran.
Na vše bude dohlížet GPPP. Každou vládu, všechny podniky, naše takzvané komunity (kde žijeme) i každého z nás jednotlivě. My nejsme prioritou. Prioritou je planeta. Nebo to alespoň tvrdí WEF.
Centralizovaná kontrola celé planety, všech jejích zdrojů a každého, kdo na ní žije, je základním étosem GPPP. Není třeba vykládat záměry GPPP, nemusíme číst mezi řádky. V úvodu iniciativy WEF Velký reset je to řečeno jasně:
Světové ekonomické fórum zahajuje iniciativu Velký reset, aby zlepšilo stav světa. Krize Covid-19.. zásadně mění tradiční kontext rozhodování. Nesrovnalosti, neadekvátnosti a rozpory mnoha systémů – od zdravotnictví a financí až po energetiku a vzdělávání – jsou odhaleny více než kdy dříve… Vedoucí představitelé se ocitají na historické křižovatce.. V době, kdy vstupujeme do jedinečné příležitosti k formování obnovy, nabídne tato iniciativa poznatky, které pomohou informovat všechny, kdo určují budoucí stav globálních vztahů, směřování národních ekonomik, priority společností, povahu obchodních modelů a správu globálního společného majetku.
Je třeba poznamenat, že WEF je pouze jednou z mnoha partnerských organizací v rámci GPPP. Měla však pravděpodobně největší vliv, pokud jde o vztahy s veřejností v průběhu pseudopandemie. Oproti nadějím Buseho & Walta vidíme rodící se globální, korporátní diktaturu, nikoliv starostlivou správu planety.
GPPP bude určovat budoucí stav globálních vztahů, směřování národních ekonomik, priority společností, povahu obchodních modelů a správu globálního společného majetku. Nikdo z nás nemá možnost podílet se ani na jejich projektu, ani na následné tvorbě politiky.
Ačkoli teoreticky vlády nemusí politiku GPPP provádět, ve skutečnosti ji provádějí. Globální politika se v období po 2. světové válce stává stále častějším aspektem našeho života. Mechanismus promítání politických iniciativ GPPP nejprve do celostátní a poté regionální a nakonec i místní politiky lze jasně identifikovat při pohledu na udržitelný rozvoj.
V roce 1972 zveřejnil soukromě financovaný, nezávislý politický think-tank Římský klub (CoR) Limits of Growth. Jak jsme viděli v souvislosti s rozšířením pseudopandemie, KR použil počítačové modely k předpovědi toho, co podle jeho dekretu představují komplexní problémy, kterým čelí celá planeta: „světový problém“.
Jimi nabízené názory vycházely z objednané práce systémového dynamického modelu „World3“ Massachusettského technologického institutu (MIT). Ten předpokládal, že světová populace vyčerpá přírodní zdroje a znečistí životní prostředí do té míry, že nevyhnutelně dojde k „překročení a kolapsu„.
Nejedná se o vědecký „fakt“, ale spíše o naznačený scénář. Žádná z předpovědí se zatím nenaplnila.
Vědecké a statistické „tam-a-zpět“ k tvrzením uvedeným v knize Limity růstu byly plodné. Nicméně při ignorování všech pochybností byl model World3 pevně usazen v centru politického prostředí udržitelného rozvoje.
V roce 1983 svolali bývalý norský premiér Gro Harland Brundlandt a tehdejší generální tajemník OSN Javier Pérez de Cuéllar Brundtlandovu komisi. Oba byli členy Římského klubu. Na základě velmi pochybných předpokladů modelu World3 se rozhodli sjednotit vlády z celého světa k prosazování politiky udržitelného rozvoje.
V roce 1987 Komise zveřejnila Brundtlandovu zprávu, známou také pod názvem Naše společná budoucnost. Ústředním bodem myšlenky udržitelného rozvoje, nastíněné ve zprávě, byla kontrola (redukce) počtu obyvatel. toto politické rozhodnutí, zbavit se lidí, získalo autorům mezinárodní ohlas a ocenění.
Základní předpoklady těchto politických návrhů nebyly vůbec nikým veřejně zpochybněny. Akademická a vědecká debata zuřila, ale zůstala téměř zcela nezveřejněna. Pokud veřejnost vůbec měla nějaké informace, vědecké předpoklady a spekulace byly prokázaným faktem. Nyní je nemožné tyto neprokázané předpoklady a zjevně nepřesné modely zpochybnit, aniž by člověk nebyl obviněn z „popírání klimatu„.
Výsledkem byly Rozvojové cíle tisíciletí a ty nakonec v roce 2015 ustoupily plnému přijetí Cílů udržitelného rozvoje OSN (SDGs), Ty se zase promítly do vládní politiky. Například vláda Spojeného království v roce 2019 hrdě oznámila svůj Net Zero policy commitment k cílům udržitelného rozvoje.
Cíle udržitelného rozvoje již měly dopad na regionální a místní úrovni v městech, obcích a obvodech po celé Velké Británii. Téměř každá rada po celé zemi má „plán udržitelného rozvoje„.
Bez ohledu na to, co si myslíte o globálních hrozbách, kterým můžeme nebo nemusíme čelit, je původ a způsob distribuce výsledné politiky jasný. Soukromě financovaný globalistický think-tank byl hybnou silou politické agendy, která vedla k vytvoření globálního politického rámce, přijatého vládami celého světa, který ovlivnil komunity v téměř každém koutě Země.
Cíle udržitelného rozvoje jsou jen jedním z mnoha příkladů globálního řízení GPPP v praxi. Role volených politiků v tomto procesu je zanedbatelná. Slouží pouze k provádění a prodeji politiky veřejnosti.
Nezáleží na tom, koho volíte, trajektorie politiky je stanovena na úrovni globálního řízení. V tom spočívá diktátorská povaha GPPP a nic nemůže být méně demokratické.
Originál článku a obrázků: offGuardian
Překlad: Administrátor Nekorektní TOP-CZ
České titulky ve videu: Otevři svou mysl
